| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Desatero pro náhradní rodinnou péči

 Celkem 15 názorů.
 Aleš Liber 
  • 

Bomba v hlavě ... 

(27.10.2003 12:28:07)
Aniž bych si dovolil jakkoli zpochybnit uvedené desatero váženého pana profesora, musím z vlastní zkušenosti konstatovat, že jsou situace, ve kterých s ním prostě nevystačíme. Asi nejsme tak úplně typická pěstounská rodina, vzali jsme si totiž do PP chlapce, kterému v té době již bylo bezmála 12 a půl, navíc k dvěma vlastním dětem, kterým bylo v té době 10 a 13 let. Těm z Vás, kteří máte z PP své vlastní zkušenosti, je jistě již v této chvíli jasné, do čeho jsme se to se ženou pustili. Nutno dodat, že už samy okolnosti vzniku naší PP byly poměrně vyjímečné, ale to je jiný příběh. Chtěl jsem jen udělat malý "úvod do děje". Dnes je našemu Kubovi již téměř 16 let, vrcholově sportuje a zahájil studium na SŠ. Potud je tedy vše v nejlepším pořádku (určitě si teď říkáte - a co by ještě chtěli ?). Problém je v něčem jiném - mám tím na mysli právě onu dobře míněnou radu pana profesora, aby se s těmito dětmi včas a otevřeně mluvilo o jejich původní rodině, o tom co se odehrálo, znát jejich názor a vyjádřit (přiměřeně) názor svůj. Bezpochyby je to postup správný, leč, dle mého soudu, aplikovatelný jen do určité věkové hranice dítěte. V našem případě je dnes již zcela evidentní, že jsme (z tohoto pohledu) přišli "pozdě" a naše šance na oboustranné vyhodnocení a uzavření problematiky jeho biologické rodiny je téměř nulová. Jakkoli je Kuba otevřený, kamarádský a družný, při sebemenším pokusu o otevření tématu "maminka, tatínek, bývalá rodina" se okamžitě uzavírá a nikomu neumožní byť jen nahlédnout do svého nitra. Jedinou nám známou osobou, která toto privilegium má, je jeho sestra, dnes již plnoletá, která ovšem s námi nežije a stejně by asi nebylo možné ji nějak terapeuticky využívat. Musím říct, že nás to poměrně dost trápí a máme obavy z toho, že má v té své hlavě nějakou černou skříňku, kterou se sám bojí otevřít, ale nikomu dalšímu to také nechce dovolit. Snadno se tak může stát, že se jednou otevře zcela nečekaně a výsledek pak může být do slova tragický. Co ale s tím ? Aniž bych se nějak přeceňoval mám za to, že jsem se dokázal dostat Kubovi tak blízko, kde ještě nikdo (mimo původní rodinu) jiný nebyl, ale ta poslední brána mi zůstává stále uzamčená a je mi z toho smutno. Veškeré rady odborníků končí na doporučení "zkoušejte to, vydržte", co taky jiného, ale osobně optimista v této věci nejsem. Velmi to komplikuje jeho negativní náhled na jakoukoliv terapeutickou činnost (pohovory atd.) a nechuť, nebo možná strach, se svou minulostí jakkoliv zabývat. Kuba prostě za tím vším zatáhl v hlavě oponku a sám sobě se pokouší namluvit, že před tím, než přišel k nám, nebylo nic, lépe řečeno nic, co by stálo za to si pamatovat. Bojíme se, že to z biologického hlediska není možné - něco řízeně zapomenout - a že má náš Kuba v hlavě "časovanou bombu". Nezbývá nám asi nic jiného, než doufat, že mu budeme nablízku, až to jednou BOUCHNE. Abych ještě uvedl vše na správnou míru - nikdy jsme nelitovali našeho kroku a udělali bychom to znovu i s tím poznáním, že jsou věci, na které je člověk prostě krátký a které se řídí něčím, co nemáme možnost přímo ovlivnit. Tak tedy hodně štěstí všem, kteří v tom "lítáte" jako my a pokud zatím o Pěstounství jen uvažujete, tak neváhejte a jděte do toho. Dětí, které zrovna na Vás čekají, jsou stále plné Dětské domovy.
 vlaďka 36let, bezdětná 
  • 

Re: Bomba v hlavě ... 

(17.7.2005 23:28:07)
Dobrý večer sice až po dvou letech, ale některé věci uspěchat nelze. Černou skříňku nebo tzv. časovanou bombu nebo ještě jinak 13. komnatu má ve své mysli spousta dospělých a její obsah pochází z dětství a jejich rodiče se tím vůbec nezabývají, i když to vědí nebo se dokonce na vzniku černé skříňky podíleli. Je to rozhodnutí každého člověka i malého, o čem bude mluvit a o čem ne. Mluvím za Vašeho adoptovaného dnes už 18iletého syna. Respektujte ho. Vlaďka
 alena, 1 adoptovana dcera 
  • 

Re: Bomba v hlavě ... 

(27.8.2007 12:42:18)
Milí rodičové,
byli jsme včera s manželem na semináři pro pěstounské a adoptivní rodiče. Máme velke problémy s naší dcerou, kterou jsme adoptovali před osmi lety, bylo jí 4,5. Včera jsme se m.j. dozvěděli - ještě jsem to na internetu nezkoumala - že podle nejnovějších mozkových průzkumů se traumatické zážitky v mozku po čase samy zničí, resp. mozkový areál - zřejmě v amigdale, ale nejsem lékařka - se částečně nebo i úplně "vymaže". Asi se o to automaticky děti v náhradních rodinách snaží. Pokud někdo o tom něco víte, budu vděčna za informaci.
Všechny rodiče zdraví
Alena

 slimenka 


Re: therapie podle Alberta Pessa 

(14.10.2007 15:54:17)
Reaguji na Váš článek sice už docela pozdě, ale možná pomůže dalším pěstounům v podobné situaci. Existuje tzv. Pesso therapie, která se zabývá zpracováním věcí, které se nám již staly. Jde o to, že zážitek z minulosti nahrazujeme novým zážitkem. Každý z nás se rodíme jako jedinečná bytost, která má své potřeby. Nikdo jiný, kromě nás samotných, stoprocentně neví,jak tyto naše potřeby naplnit tak,abychom byli plně šťastní. Přestože se rodiče snaží své děti opečovávat, hýčkat, vést, pomáhat jim překonávat překážky a naplňovat jejich potřeby,stane se, že danou situaci neodhadnou. Vznikají různé šrámy na dětské duši, které si pak nosíme jako balvany stále s sebou (co teprve děti bez rodičů, děti odmítané, týrané či zneužívané). Vše co se nám kdy stalo ať dobrého či zlého se ukládá do mozku tzv. stará mapa. Tento směr se snaží alternativním způsobem změnit tuto starou mapu za tzv. novou mapu. Jednoduše řečeno se vracíme do minulosti a dosycujeme, či přetváříme novým zážitkem starou situaci, která pro nás byla něčím zkličujícím, stresujícím či zraňujícím. Pesso therapie je individuální práce ve skupině (ideálně asi do 10 lidí). Je v ní velmi citlivě přistupováno k člověku jako k individuální bytosti. Mně osobně se líbí i to, že člověk není ničím a nikým manipulován. Sám si určuje co a kdy chce ze své minulosti otvírat a koho si z té skupiny použije. Myslím si, že každý účastník odchází obohacen cennými zážitky nejen svými, ale i ostatními lidmi ve skupině. Tato therapie je určena dospělím a starším dětem (asi okolo 16. let a výš). Velice se mi líbí jedna z hlavních myšlenek, a to: ČLOVĚK JE NA SVĚTĚ PROTO ABY:1)PRACOVAL- PO DOBŘE VYKONANÉ PRÁCI PŘIJDE POCIT USPOKOJENÍ, 2)MILOVAL-DÁVAL LÁSKU A BUDOVAL VZTAHY S LIDMI KOLEM SEBE 3)DĚLAL SPRAVEDLNOST-BYL PROSPĚŠNÝ PRO SVÉ OKOLÍ, OBOHACOVAL LIDI KOLEM SEBE, POMÁHAL POTŘEBNÝM, ZASTAL SE SLABŠÍCH... Tato therapie není ani všemocná, ani o ní netvrdím, že je jediná správná. Je to jedna z alternativních metod. Mně se ale hodně líbí díky svobodě zúčastněných lidí -já sama si určuji co a do jaké hloubky chci odkrýt a pracovat s tím. Pesso se nezabývá jen problémy rodič x dítě, ale všemi pro nás negativnímiy zážitky(v manželství, v práci...). Velice doporučuji pěstounům samotným. Ze své zkušenosti vím, že člověk má občas pocit, že nese víc nežli je schopen unést.Píšu to tu vše asi dost zmateně, ale určitě se dají na internetu o Pessu(PBSP) najít podrobnější informace,nebo kontakty.
 slimenka 


Re: therapie podle Alberta Pessa 

(14.10.2007 16:02:21)
Reaguji na Váš článek sice už docela pozdě, ale možná pomůže dalším pěstounům v podobné situaci. Existuje tzv. Pesso therapie, která se zabývá zpracováním věcí, které se nám již staly. Jde o to, že zážitek z minulosti nahrazujeme novým zážitkem. Každý z nás se rodíme jako jedinečná bytost, která má své potřeby. Nikdo jiný, kromě nás samotných, stoprocentně neví,jak tyto naše potřeby naplnit tak,abychom byli plně šťastní. Přestože se rodiče snaží své děti opečovávat, hýčkat, vést, pomáhat jim překonávat překážky a naplňovat jejich potřeby,stane se, že danou situaci neodhadnou. Vznikají různé šrámy na dětské duši, které si pak nosíme jako balvany stále s sebou (co teprve děti bez rodičů, děti odmítané, týrané či zneužívané). Vše co se nám kdy stalo ať dobrého či zlého se ukládá do mozku tzv. stará mapa. Tento směr se snaží alternativním způsobem změnit tuto starou mapu za tzv. novou mapu. Jednoduše řečeno se vracíme do minulosti a dosycujeme, či přetváříme novým zážitkem starou situaci, která pro nás byla něčím zkličujícím, stresujícím či zraňujícím. Pesso therapie je individuální práce ve skupině (ideálně asi do 10 lidí). Je v ní velmi citlivě přistupováno k člověku jako k individuální bytosti. Mně osobně se líbí i to, že člověk není ničím a nikým manipulován. Sám si určuje co a kdy chce ze své minulosti otvírat a koho si z té skupiny použije. Myslím si, že každý účastník odchází obohacen cennými zážitky nejen svými, ale i ostatními lidmi ve skupině. Tato therapie je určena dospělím a starším dětem (asi okolo 16. let a výš). Velice se mi líbí jedna z hlavních myšlenek, a to: ČLOVĚK JE NA SVĚTĚ PROTO ABY:1)PRACOVAL- PO DOBŘE VYKONANÉ PRÁCI PŘIJDE POCIT USPOKOJENÍ, 2)MILOVAL-DÁVAL LÁSKU A BUDOVAL VZTAHY S LIDMI KOLEM SEBE 3)DĚLAL SPRAVEDLNOST-BYL PROSPĚŠNÝ PRO SVÉ OKOLÍ, OBOHACOVAL LIDI KOLEM SEBE, POMÁHAL POTŘEBNÝM, ZASTAL SE SLABŠÍCH... Tato therapie není ani všemocná, ani o ní netvrdím, že je jediná správná. Je to jedna z alternativních metod. Mně se ale hodně líbí díky svobodě zúčastněných lidí -já sama si určuji co a do jaké hloubky chci odkrýt a pracovat s tím. Pesso se nezabývá jen problémy rodič x dítě, ale všemi pro nás negativnímiy zážitky(v manželství, v práci...). Velice doporučuji pěstounům samotným. Ze své zkušenosti vím, že člověk má občas pocit, že nese víc nežli je schopen unést.Píšu to tu vše asi dost zmateně, ale určitě se dají na internetu o Pessu(PBSP) najít podrobnější informace,nebo kontakty.
 Sandík 
  • 

Náhradní rodina 

(5.5.2004 13:26:32)
Myslím si,že dítě které jakkoli příjde o rodiče má právo na náhradní rodinu.Když je ještě malé zvyknou lépe než když je už velké.Náhradní rodiče mají většinou strach,že jsi dítě nezvykne.
 Maja 
  • 

Re: Náhradní rodina 

(21.1.2007 21:59:48)
Mate pravdu ,deti by meli mit nahradni rodinu,at jsou male nebo velke .Ty male by meli davat hned do rodin ,protoze si lepe zvyknou na rodinu ,nez na ustav .Rodina da tomu prckovi vic nez ustav,nerikejte ze ne.Da mu lasku ,cit hlavne pocit bezpeci ,ktery najde jen vnaruci rodiny ktera si ho veme .Ale to by museli lide na vyssich mistech vice myslet ve prospech deti a ne co kdyby nahodou ten biologicky rodic jednou prece byl jiny .Jakmile se dostane dite do nahradni rodiny ,tak stat by mel vydat zakon ,ze biologicky rodic by mel byt v anonymite az do 18 let potom at se dite rozhodne samo , ane at dite kolikrat zije ve strachu z toho ze ma navstevu ,a pta se proc ,kdyz ma svou novou rodinu ,to mi vysvetlete .Psat na tohle by se dolo do nekonecna, ale radeji se mejte hezky.
 Aluša  
  • 

Dotaz???? 

(15.6.2005 21:57:06)
Hezký den, chtěla bych se zeptat kde se mám v Brně informovat o adopci dítěte. Mnohokrát děkuji za odpověď.
Alena Rašovská
alenaz@centrum.cz
 Hanka 
  • 

Re: Dotaz???? 

(27.10.2005 15:41:12)
Informace Vam poskztnou na Mestskem urade - Odbor socialni. Doporucuji Vam take navstivit diskuzi na www.adopce.com.
Hodne stesti!
 Martina 
  • 

Re: Dotaz???? 

(26.7.2006 13:52:43)
Oddělení péče o rodinu a děti

Agendu péče o rodinu a děti vykonává Magistrát města Brna a 24 úřadů městských částí. Magistrát přímo zajišťuje agendu prostřednictvím referátu náhradní rodinné péče, referátů péče o rodinu, referátu odvolání a umísťování do účelových zařízení.

Koliště 19, 2. patro

vedoucí oddělení PhDr. Hana Pokorná dv.č. 202 tel. 54217 3725
Věra Kalousková dv.č. 204 tel. 54217 3730

referát náhradní rodinné péče



zpracovává agendu osvojení a pěstounské péče

rozhoduje o předpěstounské a preadopční péči

rozhoduje o dávkách dětem v pěstounské péči

poskytuje veškeré podrobné informace o osvojení a pěstounské péči

vykonává funkci opatrovníka dětem v náhradní rodinné péči, včetně zvýšené ochrany jmění dítěte v NRP

poskytuje poradenskou a výchovnou pomoc dětem v náhradní rodinné péči, osvojitelům a pěstounům
vedoucí referátu Olga Dofková dv.č. 305 tel. 54217 3731
Radoslava Pernicová dv.č. 306 tel. 54217 3765
Božena Rosenbergová dv.č. 304 tel. 54217 3763
Bc. Eva Pavlíčková dv.č. 306 tel. 54217 3766
Jana Lederová dv.č. 304 tel. 54217 3764
Andrea Novotná dv.č. 303 tel. 54217 3783
 Janďourková Alžběta 
  • 

Mám jiný názor. 

(31.1.2007 19:35:27)
Bohužel, mám jiný názor než všichni, co sem napsali své komentáře. Měla jsem v pěstounské péči holčičku, které bylo 11 let, když přišla do naší rodiny. Bláhově jsem si myslela, že pomůžu jedné malé opuštěné dušičce, že se postarám o někoho, kdo to moc potřebuje. Naše Katka je z 5ti dětí, ostatní sourozence měla v Dětském domově ze kterého k nám přišla, rodiče je pravidelně navštěvovali a brali si děti na prázdniny. Naše Katka se rozhodla jít do jiné rodiny, protože si myslela, že tady okolo ní budou všichni skákat, že budou dělat to, co ona chce. Bohužel všechno bylo jinak. Neměla jsem přehnané nároky, chtěla jsem jenom, aby se naučila žít jako my. Aby se v 11ti letech naučila hygienické návyky, které má pětileté dítě, aby v 11ti letech nemluvila jako starý opilec v hospodě, aby řádně chodila do školy a aby v té škole nepropadala. Všechno bylo marné, volání rodiny je silnější než touha obyčejné ženy, vychované v normální rodině, po pomoci. Ne jen, že naše Káťa nechtěla, také sociální pracovnice, lékaři, psychologové a dokonce i psychiatři nepomohli. Hodili mě do toho a plav, pomoz si jak umíš. Nebudu tady popisovat, co všechno jsem zažila, co všechno jsem musela překousnout, co všechno jsem musela pochopit. Závěr je takový, že naše PP byla zrušena a Katka byla vrácena zpět do dětského domova. Jinak to řešit nešlo. Nejlepší na tom je, že pro ni neměli v DD místo. Čekaly jsem dva měsíce, než se uvolilo místo v Diagnostickém ústavu a mohla jsem ji tam odvézt. A to nejlepší nakonec. Musím vrátit dávky PP za dobu, kdy byla Katka ještě u nás. Dle zákona, končí PP dnem nabytí právní moci rozsudku. A opět nikoho nezajímá, že jsem se o ní starala do posledního dne, že jsem řešila vztahy mezi jejími rodiči a jí, že jsem řešila co se školou ........ soud rozhodl a to, že stát se nedokázal včas postarat, nikoho nezajímá. Takže, opravdu varuju všechny lidi, kteří přemýšlí o pěstounské péči. Tady totiž platí staré známé pořekadlo - každý dobrý skutek, musí být po zásluze potrestán!!
 Jana 
  • 

Re: Mám jiný názor. 

(19.4.2007 7:32:33)
Alžběto, váš příspěvek mi tu přijde, že se tu sama sebe poplácáváte po rameni jaká jste dobrá, že jste si vzala do PP 11letou holčičku, ale přitom vám vůbec nedošlo, že na takovouhle psychickou zátěž vůbec nemáte (podle toho co tu píšete). Jak si vůbec můžete myslet, že předěláte skoro už hotového človíčka? Nad tím zůstává rozum stát - víte, proč si berou ti OPRAVDOVÍ pěstouni děti do své péče? Aby JIM dali domov, ne! aby SOBĚ udělali radost, že mají dítě, notabene podle svých představ. Ne 11letá holka, ale vy jste selhala a tím, že jste musela 2 měsíce čekat, než "vaši" dceru jste mohla opět umístit zpět do DD, bych se vůbec nechlubila. :-(((
 lucie 
  • 

rodina 

(2.5.2007 11:21:06)
je to fakt hrozný. nedá se to číst!
 lucie 
  • 

rodina 

(2.5.2007 11:21:20)
je to fakt hrozný. nedá se to číst!
 Ruži 


Náhradní rodina 

(25.1.2009 14:32:48)
Každé dítě potřebuje lásku,porozumnění a rodinu.Aj my sme si vzali 1-roční dítě do pěstounské péče.Nechlai sme rozhodnout děti,kterým seme vysvětlili,že Pavlík bude potřebovat hodně péče.Byl po operaci srdíčka a další operace ho ještě čekali.Už máme za sebou druhou a ještě jednu.Jeho prognoza byla špatná a aj přesto sme se rozhodli si ho vzít a dát mu vše,co dítě potřebuje.Teď je Pavlíkovi 12 a je to naše sluníčko.Taky dokáže zlobit,jako každé dítě,ale dokáže i rozdávat lásku.Rodiny sme se nestranili,přijali ho.Všechno sme mu vysvětlili o jeho původu.Dokonce se se setkáva se svým bratrem.Často si volají.Jelikož toho má za sebou hodně,má občas problémi i veškole.Má za sebou 7 narkoz,dvě resustitace.Udělalo to své.Pomáhame mu a on se moc snaží.Chci tím říct,že nelitujeme,že ho máme.!!!!Ruži

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.