| Alena,dvouletá dcera | •
 |
(23.11.2002 17:38:46)
Domnívám se, že děti nedeprimuje rozvod,děti deprimuje,kdÿž se k sobě maminka s tatínkem chovají ošklivě. Znám rodinu,kde se dva dospělí ïnteligentní lidé rozhodli,že se rozejdou,ale celou tuto nepříjemnou situaci co nejvíce ulehčili sobě a především svým dětem.Děti vědí,že tatínek je kdykoli,opravdu kdykoli na telefonu,navštěvují se,kdykoli se chtějí navštívit,rodinné svátky a Vánoce tráví dohromady,na všem se domluví a chovají se k sobě vždy velmi hezky a dávají tak dětem najevo,že se mají pořád rádi,jen že žijí každý trochu jinde.Problém je,že tohleto řešení zvládnou jen inteligentní zralí a odpovědní jedinci,kteří překonají touhu prát špinavé prádlo a mstít se za nepovedené manželství.
|
| If & 3♥ | 
|
(23.11.2002 17:43:10)
To je sice hezký Aleno, ale jaké procento takových rozvodů je? Odpovím si sama: sotva jedno, dvě....
|
|
| Marie | •
|
(23.11.2002 17:52:13)
Trochu bych to poopravila - rozvedení rodiče by měli zůstat pro své děti prostě rodiči, i když už nejsou partnery. Kdyby se před dětmi snažili "se mít rádi", jak bylo napsáno v příspěvku, vyvolávaly by možná v dětech zbytečné naděje, že se zase k sobě vrátí a vše bude jako dřív. Ale tím neříkám, že by se k sobě měli chovat hnusně. Měli by vůči sobě zachovávat úctu - to je myslím to dobré slovo.
|
|
| Jája | •
|
(23.11.2002 18:22:48)
Já si myslím,že kdyby se měli rádi,tak od sebe nejdou,ne?Připadá mi to spíš jako nepovedená komedie,kterou pokrytecky před dětmi hrají :o(((
A teď píchnu do vosího hnízda:Dovolím si oponovat k tvrzení - inteligentní a zralí jedinci ...
Pokud by byli inteligentní a zralí a chtěli to nejlepší pro své děti,tak nedospějou k rozvodu,nedopustí,aby se k němu směřovalo.
Inteligentní a zralý člověk má přece předem rozmyšleno,co chce,co hledá,co pro to udělá,jaký má žebříček hodnot,za co je ochoten bojovat,prostě co dá a dostane...
Výjimkou jsou samozřejmě patologie mezi manželi vznikající na základech kriminality,domácího násilí,zneužívání alkoholu,drog atd... Tam je rozvod a oddělení rodičů od sebe (a často i dětí od těchto patologických rodičů)vyloženě žádoucí.
|
| Marie | •
|
(23.11.2002 18:33:28)
Jájo,
myslím si, že inteligence zas až tak s partnerskými vztahy úzce nesouvisí (ta zralost asi trochu víc). Myslím, že současné problémy s rozvody (a pochopitelně jejich dopad na děti) jsou hodně způsobeny tím, že spousta lidí vcházejících do manželství má od něj obrovská očekávání (mýtus nehynoucí a neskomírající romantické lásky, velkého štěstí, zcela pořád fantastického sexu atd. - záměrně trochu přeháním) a ono to manželství je ve skutečnosti celoživotní práce hlavně na vlastní osobnosti. A to někteří (i inteligentní jedinci) prostě neunesou a hledají jinou "osudovou" lásku. Ale po pár letech jsou tam, kde byli ve vztahu předchozím. Protože prostě nepracují a chtěji manželství "konzumovat" a "užít si". (Není doprkvančic taková doba obecně? Stačí se mrknout na reklamy, že jo?)
Marie
|
| Jája | •
|
(23.11.2002 18:55:53)
Marie,
souhlasím s tebou,co se reklamy a prezentace konzumního způsobu života týká - tento "masírung" hodně ovlivňuje mládež,zvláště tu,co na ni rodiče nemají moc času...
J.
|
|
|
| sally | 
|
(23.11.2002 18:49:53)
Jájo,
a co když se ti inteligentní jedinci berou nezralí??? Není lepší přiznat si, že to prostě neklape a rozvést se? A opravdu mi to nepřijde jako pokrytectví před dětmi, když se k sobě chovají slušně. Mám stejný případ se svými rodiči a jsem jim neuvěřitelně vděčná, že mi ukázali, že ani rozchod partnerů neznamená házení nádobím, přeřezávání obrazů na půlku a kydání špíny jeden na druhého. A že stále mám OBA RODIČE, kdykoliv je potřebuji....
|
| Jája | •
|
(23.11.2002 19:13:34)
Sally,
to je právě ten kámen úrazu - když jsou nezralí.
Já brala v úvahu tu kombinaci :inteligentní a zralí-jak uvedla pisatelka,na jejíž přípěvek jsem reagovala.
K té slušnosti - nemám k tomuto pojetí tebou poipsovanému, žádné výhrady,ba právě si myslím,že když už k té katastrofě rozvodu došlo,tak slušnost je nadmíru žádoucí-zmírní bolístku (i když ji třeba nikdy v životě úplně neodstraní).
Možná sis ale přečetla přípěvek můj a původní pisatelky této dikuze nepozorně-braly jsme na přetřes,že rodiče se po rozvodu mají rádi a chovají se tak.Já dělám hodně velký rozdíl mezi pojmy :mít rád a slušnost(slušné chování).K tomu, koho nemám ráda se přece můžu chovat slušně.
Divadelní představení před dětmi,že se vlastně nic nestalo-že se máme rádi, mi připadá trapné, pokrytecké až schizofrenní.Děti nejsou hloupé,cit pro mámu a tátu (pokud je v rodiněměly oba)se nedá ošálit.Jak jinak jim vysvětlit,když jim budu "hrát" že se máme rádi,proč (třeba)táta nebydlí doma,proč s nimi nesedí denně(nebo ob den) u večerníčku nebo nepředčítá pohádku na dobrou noc,proč jim nemůže hned,když příjde ze školy poradit s příkladem z matematiky,kterému nerozuměly,proč mu nemůžou hned jak příjde domů z práce (to už domů z práce nechodí,že?)ukázat jedničku z přírodovědy nebo výkres,prč ho nemůžou vidět každý den,proč už nejsou v předsíni jeho oblíbené pantofle,proč s nimi nesedí ráno u snídaně a nerozebírá plány na odpolední vycházku do ZOO.... těch proč je hodně a na mnoho z nich nelze dát dítěti uspokojivou odpověď,aby bylo šťastné - hodně často uslyší odpověď : UŽ NIKDY...
Jája
|
| sally |
|
(24.11.2002 0:17:11)
Jájo,
já to myslela tak, že lidé se vezmou nezralí, a k rozvodu dospějí po zralé úvaze ve zralém věku. A nevím, proč by se nemohli mít rádi. Někdy stačí opravdu z toho vztahu odstranit příčiny sporu (jiný pohled na hospodaření s financemi, jiný pohled na dělbu domácích prací) - a ti lidé mohou spolu báječně vycházet - za předpokladu, že žijí každý za své a ve svém.... Nemyslím si, že toto je pokrytectví. To je prostě fakt. U kamarádky mi nebude vadit, že je šílená bordelářka, protože s ní nežiju -> můžeme být kamarádky PŘES to, že máme jiný pohled na údržbu domácnosti. A to se může stát i v manželství...
|
| Jája | •
|
(25.11.2002 17:47:12)
Ahoj Sally,
dle mého nemůžu srovnávat kamarádství s manželstvím. Oba vztahy jsou sice velmi pozitivní,vítané a žádoucí,ale mají tolik odlišných prvků a nuancí,že to prostě srovnat nedokážu.Mít ráda kamaráda/dku a mít ráda manžela jsou velmi odlišné věci.
A propo: proč se rozvádět,když se máme rádi? Mít rád (v manželství) přece v sobě zahrnuje taky proces tolerance,přizpůsobení,adaptace,odříkání, dávání...atd.
Forma "nemanželství",kdy si každý "hrabe na svém písečku" a "kope za sebe" mi příjde hodně sobecká,přinejmenším - vůči dětem.
|
| sally |
|
(25.11.2002 22:46:45)
Jájo,
to je pořád dokola. Já neříkám že manžela mám stejně ráda jako kamarádku, ale to, že pokud se manželství rozpadne, tak ti dva mohou zůstat kamarádi.
Jistěže je manželství o přizpůsobování a tak dále, ale někdy se ti dva prostě NESHODNOU.
Příklad - pokud se manželé neshodnou, jestli za ušetřené peníze koupit modrou sedačku nebo červenou sedačku, tak se určitě dá najít kompromis (koupit kostičkovanou, žlutou, dohodnout se že koupí modrou, ale kuchyň zařídí v červené atd.). POkud se ale nedohodnou, jestli za ušetřené peníze koupit sedačku, nebo jet na exotickou dovolenou.... tam moc kompromisy nejdou dělat (jako koupit půl sedačky a jet na exotickou dovolenou jen jeden?) Mluvím o případu, kdy jeden z partnerů má jako životní prioritu rodinu (=zařídit slušné bydlení) a druhý má jako životní prioritu cestování a poznávání. To neznamená, že jeden z nich je ten špatný, prostě si včas neujasnili co od toho druhého a od manželství očekávají. Takoví lidé můžou klidně zůstat přáteli i po rozvodu - partner se sedačkou bude šetřit na nové záclony a lepší koberec, partner s exotikou bude bydlet v holobytě a procestuje celý svět. A protože si každý bude nakládat se svými penězi a volným časem po svém, nic jim nebrání vycházet spolu v dobrém, partner se sedačkou připraví prima chlebíčky, cestující partner přijde ukázat fotky z Ekvádoru.... a může to být pro oba zajímavé a poučné.
|
| Jája | •
|
(26.11.2002 0:10:34)
Ano Sally,
a vytratily se nám z toho děti...:o(
Takovýhle (mimochodem - pro mne nepochopitelný) "luxus" žabomyší války typu sedačka x turistika(svědčí o hodně velké sociální nezralosti) si,dle mého můžou dovolit lidé,kteří nemají děti.
Ti co je mají, by měli hodně opatrně rozmyslet dopady svého setrvávání na egoistických přáních (sedačka ani zájezd nejsou k životu nezbytně nutné),protože nepřemýšlejí jen o sobě...
|
| Ája, 19. týden | •
|
(26.11.2002 11:34:12)
Jájo,
já jsem ten příklad, co psala Sally, pochopila ne jako "souboj dvou nevyzrálých sobců", ale jako neslučitelnost životních priorit, a s tím se opravdu musí existovat dost těžko. I když mají lidi děti, tak se tím přece nemůžou úplně vzdát vlastních preferencí, a je lepší, když zjistí, že se na věcech jako trávení volného času, větší investice a podobně, neshodnou tak principiálně, že se o nich nejsou schopni ani dohodnout,dřív, než si vůbec nějaké děti pořídí.
|
| Jája | •
|
(26.11.2002 12:37:02)
Víš Ájo,
já hodně věřím heslu:Kdo dal život dítěti,stává se jeho dlužníkem...(tím nechci říci,že se stává jen jeho otrokem,ale to,že pokud se rozhodnu přivést dítě na svět,tak to není dar jemu ani dar pro stát(abychom snad nevymřeli-i když u některých rodičů mi tato filosofie někdy tak připadá :o(,ale dar pro mne/nás,ono si život samo nevybralo a protože jsem o jeho bytí rozhodla-samozřejmě s tatinem- já,tak na sebe dobrovolně a (podtrhla bych) zodpovědně beru všechny závázky a povinnosti - snahou každého normálního rodiče je pro své sluníčko vytvořit takové podmínky,aby život (specielně jeho na celý život nejovlivňující část-dětství)prožilo šťastně a spokojeně,bez traumat a citových katastrof.
Mimo to si nedovedu představit,že někdo uzavře sňatek s člověkem s naprosto odlišným životním pohledem, na čem je tedy pak ten vztah (= vklad do manželství) založen? No napadá mne jen jedna odpověď,ale to je hrozně málo....
Jája
|
| Mimla | •
|
(26.11.2002 14:46:27)
Jájo, ale dovedeš si představit, jaká je to pro to sluníčko citová i jiná katastrofa, když jeho rodiče spolu jsou jenom kvůli němu? Když nežije v atmosféře fungujícího vztahu mezi rodiči a vnímá že rodiče s realizací vlastního života čekají až dítě odroste?
Krom toho, některé moje kamarádky, které se rozvedly si teď libují, že alespoň jednou za dva týdny konečně donutí otce svých dětí, aby se dětem chvíli soustavně věnoval.
|
|
| sally |
|
(26.11.2002 23:59:45)
Jájo,
píšeš:
"Mimo to si nedovedu představit,že někdo uzavře sňatek s člověkem s naprosto odlišným životním pohledem, na čem je tedy pak ten vztah (= vklad do manželství) založen?..." Přijde mi, že se málo koukáš kolem sebe.
Napadlo tě, že spousta holek se vdává proto, že "je těhotná", proto, že už jim "je tolik a tolik", proto, že s tím dotyčným "už chodí tak dlouho", proto, že na ně tlačí okolí atd?
Jak si někdo může vzít nevyhovujícího partnera - snadno. Představ si dva študáky na kolejích. Chudoba a romantika, velká láska - řeknou si, že se vezmou až skončej školu. To je přeci rozumné ne? PRomoce, svatba - a najednou zjistí, že se zapomněli domluvit, jak to bude fungovat až nebudou bydlet na kolejích, až jim nebudou prát a vařit maminky, až nebudou dostávat kapesné. Ocitnou se s příjmem osmi hrubého. Nebo se z něj stane bezcharakterní štikoidní podnikatel. Nebo naopak mu bude ona vyčítat, že nanavlíknul fialové sako a "nezajišťuje" rodinu.... A přitom se brali poměrně pozdě - mohlo jim být pětadvacet, a přesto nevědí, jak se ten druhý zachová v životě mimo školní lavici. A nemusí to být školní lavice - revoluce taky zamíchala nejedním manželstvím. Ztráty zaměstnání, pozic, nebo naopak restituce, náhlé zbohatnutí, podnikání - to jsou všechno obrovské šoky na manželství.
Nebo - jiná situace. Holka začne chodit s klukem řekněme v osmnácti, docela jim to klape, za pět let se vezmou, pořídí si pár dětí, mají šťastné manželství. On chodí do práce, z práce do hospody a ona se věnuje údělu ženy - vaří, pere, chodí do práce a na třídní schůzky. Sice je večer ztahaná jako kůň, ale tak to přece chodí. Když se koukne kolem sebe na mámu, tety, babičky - všechny to mají stejné.... A přece nebude "semetrika", naopak, je pyšná na to, jak je její muž s ní spokojen, sám říká, jak ostatní v hospodě na svoje "starý" nadávaj a jak tam tuhle NOváková ztropila scénu... A co když tahle holka jednou potká chlapa, který jí pozve na výlet. Sám vymyslí, kam pojedou, zaplatí jízdenky a vstupné, z kapsy vyčaruje svačinu či láhev vody, večer, když ona vaří večeři, on přebere prádlo a pustí pračku, když se setkají ve městě, automaticky jí vezme tašku s těžkým nákupem.... a ona najednou zjistí, že žádný "úděl ženy" neexistuje. Že může být partnerkou nejen milující, ale také milovanou, nejen pečující, ale také opečovávanou.
Co udělala špatně? Nic. Jenom jí pořád někdo cpal do hlavy, že je nutné být "Popelkou", že musí všechno zvládat, že není "slušná" ženská, když neustále něco nedrhne, že "muž" není uzpůsoben na domácí práce, že je "neslušné", když by se on k ní choval trochu galantně, že se "nehodí" aby chlap chodil na třídní schůzky.... Tahle ženská byla se svým manželstvím spokojená, dokud nezjistila, že to jde dělat mnohem lépe. Prostě to brala tak, že jestliže chce děti, musí všechno tohle snášet, a že je to "normální".
Prostě život píše romány.... stačí se jen koukat kolem sebe. Myslím, že NIKDO neuzavírá manželství s tím, že se rozvede, nebo že svého partnera nenávidí... ale holt se to někdy zvrtne...
|
| Debbie | 
|
(27.11.2002 0:17:25)
Sally,
Naprosto souhlasim. I ja jsem do manzelstvi skocila rovnyma nohama. S manzelem jsme se do sebe zamilovali a jak se rika "do roka a do dne". My meli stesti a klape nam to - uz temer 8 let. Kdyz se ale ma dcera jednou bude chtit vdavat, tak ji poridim knizku "co by se melo probrat nez reknu ANO". Povazuji to za velice prospesne. Kdyz jsem byla svobodna, tak mne ani nenapadlo se nad takovym "seznamem" zabyvat. Myslim, ze prave proto ztroskota mnoho vztahu - lide vlastne postupne zjisti, ze se k sobe nehodi a kazdy ma naprosto jine predstavy o budoucnosti, jine priority... Nerikam, ze takovy vzajemny vyslech zachrani manzelstvi. Ale zaroven si mladi lide uvedomi, ze ke spokojenemu manzelstvi nestaci jenom "mit se rad". Asi jednou sve dceri reknu, ze manzelstvi je vlastne "cesta spolecnym zivotem" nekdy rovna a nekdy hrbolata...
|
| sally |
|
(27.11.2002 0:35:02)
Mamulo,
jo, my jsme takový "výslech" měli :-))) Zamilovali jsme se do sebe napřed virtuálně... psali jsme si o životě a tak a vůbec jsme nestáli o seznamování s nějkým partnerem (no nejsem přece padlá na hlavu, abych se seznamovala s chlapem, který hodlá žít na druhé straně zeměkoule). Myslím, že se vyplatí s partnerem řešit "teoreticky" budoucí problémy. A nečekat, že ten druhý bude něco brát jako samozřejmost. My jsme ještě v době seznamování probírali takové věci, jako jestli budu doma s dětma, nebo chodit do práce, jak budeme mít zařízené finance, jak to bude s koníčky, jak s dělbou domácích prací atd. Když se pak před takovým problémem ocitneme, víme, jak na něj ten druhý pohlíží a s čím počítá. A taky víme, kde ten druhý je schopen a ochoten udělat kompromis a kde ho kompromis "zlomí"...
Ale hlavně - spousta lidí čeká, že podpisem na úřadě, nebo slibem v kostele, se rozhostí nekonečné štěstí. A pak jsou nepříjmně překvapený, že manželství je spousta "práce" a že o to "štěstí" se musí přičinit sami.
|
| Jája | •
|
(27.11.2002 13:20:25)
Sally,
já taky takový "pohovor" se svým manželem předem měla.Nelze samozřejmě probrat naprosto celý "manuál" životních a partnerských situací,ale ty zásadní ano.
Už jsem to uváděla v jiné diskuzi - prostě pořádně si všechno (nebo alespoň z 99,99%) předem promyslet a rozmyslet.V žádném případě nespoléhat na to,co se,bohužel - i ve 21.století děje,že svatba všechno změní,že manžel najednou přestane chodit do hospody,přestane kouřit,atd. atd.
No,co se týká toho "chápání parnerství" -že ženě někdo nabulíkoval,že to a to chlap přece doma nedělá,že je normál,že chodí po práci do hospody,že je normál,když musí v pohodě a bez reptání zvládat děti,péči o domácnost a ještě být každý večer "čerstvá" a připravená na milostné hrátky za každé situace-to by možná mohlo platit ještě tak v polovině minulého století-to mi příjde hodně "středověké".Dnes, po revoluci ,v době šíleně rychlé a dostupné komunikace a přístupu k informacím, mi to příjde jako hodně a nebezpečně (právě pro zachování zdravého partnerského vztahu) naivní.
Ta příručka,co uváděla Mamula Julie na téma: "Na co se zeptat před svatbou,abychom se nemuseli rozvádět",by jistě byla přínosná,a domnívám se,že ona už ve skutečnosti existuje - v myslích lidí,kteří se k partnerství a rodičovství staví zodpovědně.
|
| sally |
|
(27.11.2002 19:47:01)
Jájo,
bohužel ten případ, že žena si myslí, že jejich manželství je v pořádku není z minulého (ani předminulého století). Zkus si zalistovat tady rubrikama žárlivost, rozvod, milujeme se, domácí násilí.... takových případů najdeš.... neříkám, že do těch extrémů, které já nebo ty uvádíme, ale existují.
Podobně jako existují ženy (a to stačí se vrátit ke komentářům o básničkové komunikaci), které další ženě řeknou, že je nesnášenlivá, když chce po MUŽI, aby doma nedělal zbytečný bordel, jak se může odvážit MUŽE zesměšňovat před dětmi (když chce, aby doma nedělal zbytečný bordel) a že by se měla nad sebou zamyslet. Taková "slepičí klobaná". Přitom muž, o kterém článek byl, je zcela zjevně se stavem věcí a formou komunikace SPOKOJEN - ale ostatní ženy se sesypou na Kláru, jaká je děsná.... Přitom Klára to nepsala jako žádost o radu, ale naopak jako návod, jak to u nich FUNGUJE.
Takže spoustu těchto problémů si dělají ŽENY mezi sebou...
Jestli tě to zajímá, vycházely pěkné články od Saši Berkové, můžeš si přečíst "O čem sní ženy" od Olgy Sommerové, nebo Základy mužského šovinismu od Yeťáka Hausmana.... taky mooooc poučné.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| Ilona,syn 10 let | •
|
(23.5.2004 14:12:48)
Jsem půl roku rozvedená, prošla jsem rozvodem jak se zde píše asi vyzrálým. Snažíme se s bývalým manželem chovat slušně a tvářit se před synem, že je vše v normálu akorát bydlíme odděleně. Je to velmi náročné a mohu zodpovědně řící, že ani tento způsob rozvodu a komunikace, mé dítě neošálí. Je zmatený stejně jak všechny jemu podobně postižené děti a já mu nedokáži pomoci. Bylo by pro mno jednodušší na tátu naházet špínu a mít jednoznačný názor než se tvářit, že si nerozumíme jako partneři, ale jako rodiče jsme v pohodě.
|
|
| Hestr | 
|
(1.10.2004 9:26:32)
Ja se teprve rozvadet chystam,ale mam dost hruzu z toho,jak bude reagovat manzel.Zatim se me snazi presvedcit,abych zustala,ale lepime to takhle uz nejmin podesaty.Je mi 27,vdavala jsem se v 18,manzelovi bylo 23,byli jsme jeste takovy telata.Hadky nastaly brzy po svatbe a sproste nadavani ze strany manzela je na dennim poradku.Bohuzel zacal rvat i na kluka/je mu 8 let.Nevim,jak z toho krome rozvodu ven,obcas je to dost neunosny,ale ja se bojim,aby mi to malej jednou nevycital,ze jsem mu vzala tatu.A pokud zustanu,aby mi nevycital,ze mel hrozne detstvi.Ja fakt nevim.
|
| maruska | •
|
(22.2.2005 17:11:21)
Když moje máma odcházela od otce se mnou v náručí a mě byly tři roky, naříkala jsem kde je tatínek, že počkáme na tatínka.De facto jsem tak rozhodla o něčem, o čem jsem neměla ani páru. V duchu jsem se za to několikrát mámě omluvila. Co bylo dál - normální běžné manželství - občas hádky, přibyly další dvě děti - a to už se těžko odchází. Mám tříletého syna a vím, že odejít je těžké a zůstat nemožné. Budu připravená, dopředu připravená až se zeptá.
M.
|
|
|
|
| Mimla | •
|
(23.11.2002 19:19:54)
A to já bych řekla, že inteligentní a zralí jedinci se umí rozvést včas, dřív než se začnou nenávidět a přestanou být schopni se domluvit na slušné péči o děti.
Děti, jejichž rodiče žijí ve formálních studených manželstvích trpí také, ale pozornost se věnuje jenom dětem, jejichž rodiče se rozvádějí.
|
|
| Helena, dve deti | •
|
(25.11.2002 1:56:46)
Myslim si, ze nikdo nikdy nemuze rict, ze se nerozvede a muze byt inteligetni jak chce. V dnesni dobe, kdy se zeneme za nevim cim, se bohuzel asi velmi casto stava, ze se snazime venovat co nejvice casu detem, ale casto zapominame na to, jak malo casu venujeme svemu partnerovi a tak se kazdemu muze stat, ze najednou neni o cem mluvit, ze clovek, ktereho jsme milovali, je vlastne nekdo uplne jiny. Pak je urcite i pro deti jednodussi varianta rychleho rozvodu, ktery je samozrejme vzdycky a pro kazde dite bolestny. Ja osobne jsem velky odpurce zachovavani nefungujiciho manzelstvi jen kvuli detem, aby se jim rozvodem neublizovalo. Deti jsou daleko citlivejsi na jakou koliv zmenu mezi rodici. Vnimaji mnohem vice nez dospeli. Pokud pak manzelstvi nefunguje, neubrani se urcite zadni partneri hadkam, kterymi deti trpi daleko vic, nez celym rozvodem. A to nemluvime o tom, jaky dopad ma chovani mezi rodici, dopad na to,jak se jednou budou jejich deti chovat ke svym partnerum. Pokud se rodice doma jen potkavaji a hraji komedii jen pro svoje deti, tak je z toho nakonec stejny efekt, jaky vznikne, kdyz si tatinek nebo maminka bere deti na vikendy a travi s nimi mozna vice casu, nez kdyz fungoval jako rodic v plne rodine.
|
| Helena , syn | •
|
(27.10.2003 11:48:18)
S Vašimi názory se , paní Heleno, plně ztotožňuji. Žila jsem 14 let v manželství , které fungovalo jen pro formu a navenek. Uvnitř jen prázdnota, pusto a manipulace. Našla jsem odvahu se rozvést a začít jiný život. Začla jsem. Můj přítel se k synovi chová lépe , než jeho otec. Syn to zatím odmítá chápat a bojuje o své místo na slunci. Má své - dětské - jenže on bojuje o piedestal, kdy by se sám mohl stanovit hlavou rodiny. Je to bolestné. Doufám, že to zvládneme.
Jsem ráda, že jste ve své odpovědi vypsala ono jho přetvářky, které je mnohem horší. Tehle život máme jeden - není na zkoušku a tak je škoda každého dne promarněného službě ideálu. Je sobota pro člověka, nikoliv člověk pro sobotu.
Děkuji Vám za slova, která mne zahřála.
|
|
|
|
| Miška, 3 děti | 
|
(24.11.2002 8:13:01)
Podle mě, je tohle jen lepší varianta. To znamená, že rozvod je rozvod - vždycky jeden z partnerů odejde. A tohle děti deprimuje. I když třeba vypadají, jako by jim to nevadilo, vždycky se to může vrátit např. v pubertě.
|
|
| segra | •
|
(27.11.2002 14:08:20)
Taky myslim, ze je pro deti horsi kdyz ziji s obema rodici co se k sobe i k nim chovaji spatne, nez kdyz ziji jen s jednim, a vsichni se k sobe chovaji dobre.
Ideal je samozrejme kdyz spolu vsichni ziji spokojene az do smrti, ale to fakt vzdycky nejde... a zdaleka pritom nejde jen o inteligenci rodicu, jak tu nekdo naznacoval.
|
|
| Johanka, tri deti | •
|
(27.11.2002 22:51:10)
Pridam sem svuj konkretni pribeh:
Jsme dva vysokoskolaci, oba cizinci, kteri zili kvuli studiu casove omezene ve treti zemi. Mame spolu tri deti. Ja jsem ukoncila sve studium drive nez muj manzel a musela (a la cizinecky zakon)proto odejit z ciziny do sve zeme - do Cech. Muj manzel jeste zustal, aby dokoncil sve studium. Deti jsem vzala s sebou. Tim doslo k nasemu rozdeleni, ktere ale nemelo nic spolecneho s nejakym citovym ochladnutim. Bylo to pragmaticke a nutne reseni. Navstevovali jsme se navzajem - nekdy manzel nas, nekdy ja s detmi jeho. Videli jsem se asi jednou za mesic. Atmosfera byla vzdy pekna, zadne napeti, nemela jsem pocit, ze nase deti by tim rozdelenim nejak trpely.
Po roce v Cechach jsem otehotnela s jinym muzem. Prominte mi a kritizujte me - nedokazala jsem spavat sama.
Toto tehotenstvi je duvod, proc se ted s manzelem rozchazime a rozvadime. Oba nas to mrzi, oba tim trpime (on vic, protoze vic ztraci). Presto, co se stalo, co jsem udelala, mam sveho manzela rada a vazim si ho jako cloveka. Ani on mi nedela zadne naschvaly, ackoliv je zranen. Snazime se kooperovat jako rodice - ja jsem rada, kdyz si deti tak jednou za dva mesice na par dni vezme, on mi je zase nebere, nepomlouvame se navzajem pred detmi (myslim, ze ani on me), jediny vnejsi rozdil oproti drivejsku je ten, ze ted nejsme ani na nekolik dni vsichni spolu, ale deti bud se mnou nebo s tatinkem. Spolecne vanoce tenhle rok nebudou, coz me mrzi, ale akceptuju, ze si to muj manzel nepreje; treba to pristi rok pujde...
Pred detmi o rozvodu nemluvime, deti nezazily nikdy zadne nase vetsi hadky (ani pred zacatkem rozvodu), situace kontinualne prechazi jedna v druhou bez velkych vnejsich zmen.
Chci tim rict, ze nas rozchod je doposud uzasne klidny (mame za sebou prvnich 5 mesicu) a ze jsem tomu moc rada, ze nemam pocit, ze nase deti by tim nejak prilis trpely (ve skole maji i dal dobry prospech, nechovaji se nijak podivne), ze si sebe s manzelem i nadale vazime jako lide (ackoliv jsem ho jako manzelka zklamala) a oba mame zajem na tom, abychom my i ten druhy zustali rodici svych deti.
|
| Káně |
|
(2.12.2002 10:37:44)
nikoho nechci kritizovat a dovedu pochopit, ze dospele zene chybi sex. Ale myslim, ze na trhu je dost prostredku, jak se chranit proti poceti. Kdyz pominu antikoncepcni pilule a pripomenu jednoduchou vec jakou je kondom.
|
|
| Petr , syn 6 | •
|
(3.9.2004 21:17:25)
Asi jsem v příspěvcích jediný muž a tak bych rád sdělil i něco z "druhé strany" . Myslím si ,že rozvod děti bude deprimovat v případě, že rozvedení rodiče oba a nebo jeden budou řešit své vztahové problémy na úkor dětem. Nejen pro dítě je totiž takováto změna deprimující a právě v tom je problém. Pokud totiž rodiče po rozvodu ( hovořím o rozvodu, který je žádoucí ze strany obou partnerů )dokáží veškeré problémy a vzniklé situace s rozumem a s láskou k dětem je velká pravděpodobnost, že se do tohoto prostředí s úspěchem velmi brzy zapracují právě děti a svým projevem a citovou vazbou na oba rodiče mohou nastolit řád velmi blízký komunikaci v rodině, který jim dá víc než předchozí "pevný" vztah. Ono je to právě o rozumu a osobní toleranci bez pohledu na minulost.
|
|
|
| boruvka11 | 
|
(2.2.2006 23:39:20)
Álo!!!tohle mi příjde dost nadnesené a ještě jsem neslyšela, že by se tohle někomu povedlo. Možná si to jen myslely, ale pravda je trochu jinde.Já jsem boužel taky takové představy o našem rozvodu měla vždyť on ublížil mě a já jsem přeci tak velkorysá, že to ani nechci moc rozvádět a vše chci provést v co nejvědším klidu, ale ono to nějak nejde, když se ten druhý chová jako, že on nic a za vše můžu přeci jen já. Tak ať chci nebo ne tak se mám co udržet abych občas po něm nevyjela a nevyškrábala mu oči ale dobré je že se zatím držím a doufám že ještě dlouho budu.
|
|
| 10.5Libik12 | 
|
(3.2.2006 9:49:44)
Aleno, mí inteligentní, zralí a odpovědní rodiče se přátelsky rozešli, když mi bylo osmnáct a bohužel mě to do dněška deprimuje:)
|
|
|
V její náručí
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)