| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Sourozenecké konstelace aneb o rivalitě

 Celkem 8 názorů.
 Evča, kluci 90+96 


Díky za prima článek - a jak je to u nás 

(14.10.2002 18:43:41)
Ahoj Magdo,

díky za prima článek. Moc se těším i na příspěvky dalších lidí, protože tohle je téma, které mě dost zajímá. Leckteré zkušenosti či fakta, o nichž píšeš, jako bys odkoukala od nás :-)

Mám kluky nyní 6 a 12,5 roku, každý je jiný a denně s manželem řešíme různé podoby toho, cos diplomaticky nazvala "rivalitou". Já bych to nazvala prozaicky věčnými hádkami... Pořád nemůžeme přijít na správný recept, co s tím. Kluci se přitom mají rádi, to víme bezpečně, ale myslím že sousedům (bydlíme v paneláku) asi naše soužití moc idylické nepřipadá, podle toho, co od nás slyší. I nám občas (často) tečou nervy a nějaký ten decibel přidáme. Přitom zvýšení hlasu je jedna z věcí, o níž jsem byla kdysi přesvědčená, že tohle určitě dělat nebudu, až budu jednou mít děti. Ostatně jsem doufala, že "přece" budu mít dobře vychované děti a že když se jim budu věnovat, tak že nemohou být nějaké velké problémy... Ha ha ha. člověk se pořád učí...

Na jinou sourozeneckou konstelaci si pamatuju ze svého dětství. Brácha vznikl nějakým omylem v době, kdy se naši téměř rozváděli, ale kvůli němu spolu ještě zůstali pár let spolu. Moc dobré to nebylo, to je jasné, ale o tom teď psát nechci. Odmalička jsem na rodičích škermala o sourozence, neboť jsem byla jedináček a bylo mi to dost líto. Ovšem bráška se narodil, když mi bylo necelých jedenáct let :-] Takže v praxi to vypadalo, že byl spíš jako moje první dítě. Byla jsem sestřička - chůvička, naučila jsem se starat o miminko atd. Ale jako sourozenci jsme se vlastně minuli. V době, kdy brácha začal trochu komunikovat a byl schopen si nějak hrát, tak mě už ty hry vůbec nezajímaly a měla jsem běžné holčičí starosti, jaké mívají 14-tileté holky. Prostě brácha pro mě nebyl léta "rovnocenný partner". To nepíšu proto, že bych ho podceňovala, ale prostě jsme si byli hodně věkově vzdálení, takže jsme spíš vyrůstali jako dva jedináčci. Až poslední roky, kdy je brácha dospělý nejen podle občanky, ale i doopravdy :-)) , si začínáme víc rozumět a konečně si povídáme spolu jako "partneři". Jsem za to vděčná, ale stejně je mi líto, že jsme si jako děti spolu neužily společného hraní.

Mějte se všichni pěkně, těsím se na Vaše povídání!
 Helena, dva kluci 
  • 

Bitvy 

(17.10.2002 7:39:34)
Jedno dite je malo a dve jsou moc.
A pritelkyne ,co maji tri ratolesti rikaji, ze nechapou, co delaly s volnym casem a s penezi, kdyz mely jen dve.
Synove dvanact a trinactileti resi spory nekdy uzasne diplomaticky,nekdy pestmi, nekdy revem, jindy jdou zalovat nam. Sousedi urcite take meli deti,jeste odpovidaji na pozdrav a socialka u nas taky jeste nebouchala. Heslo kluku pri deleni veci je " zadne bratrsky, pekne pul na pul." Chci se zeptat, take jste i pri nestejnem veku delili veci napr. cokoladu na pul, i kdyz je jedno dite mensi ? Tuhle mi to mladsi ratolest zduvodnila s tim, ze se narodil pozdeji a tak musi dohanet pamlskovy deficit. Hezky ne?Helena
 Ivča67 


SKVĚLÉ, SKVĚLÉ !! díky holky.. 

(21.10.2002 21:51:03)
Nebudu zapírat,že jsem starší ze dvou sester a od malička jsem si říkala, proč to stejné já nemůžu a ségra jo..haha../ségra je o 7 let mladší, a taky jsme se "nepotkávaly",a určitě na tom měl podíl i vztah rodičů,u nás hlavně mamky-ségra jí je podobná..atd./ A tak to bylo pořád-i v době,kdy jsem dělala vejšku, haha..Dnes se tomu UŽ směju a mávám nad tím rukou,ale dřiv mě to hodně trápilo..bylo to nespravedlivé, a já na nespravedlivost dodnes vidím rudě..A kdy došlo k tomu zlomu? Když jsem si přečetla knihu KEVINA LEMAMA "Sourozenecké konstelace"-v tu chvíli jsem i já měla svoji bibli..a od toho okamžiku jsem se i já sklidnila..po mnoha letech.
A taky jsem se vdala..manžel je mladší bratr starší sestry (který dorostl v úspěšnějšího sourozence-"v zákrytu starší ségry",řečeno zkušeností)..a moje ségra? Zůstala bydlet s rodiči, já jsem odešla z domova, a svým životem se velice podobá naši mamce..i její manžel je jenom o rok starší než ona sama..a i oni dva /tedy sestra a její manžel/ jsou oba mladší sourozenci-s čímž mají problémy.
MAGDUŠKO,MOC DĚKUJU !! Zase jsem na chvilku ožila.
Ahoj,holky!! I.
 Bublíčci 


Píšete o mém životě. 

(13.2.2003 21:30:28)
Po přečtení vašeho článku jsem byla přímo unesena,jako by to bylo z mého života.Mám sestru o 7let mladší,sama mám 3děti a protože jsem se cítila ochuzena o ten pocit jít za sestrou a poradit se či postěžovat si,rozhodli jsme se s manželem pořídit si děti do 2-3let od sebe.Stejně jako vy řešíme stejné problémy,tahame občas děti s řevem a brekem.Ale zas s obrovskou radostí jezdíme na hory a do kin a na výlety,protže víme že se nudit nebudem a že jeden druheho podrží a donutí se víc a víc snažit a ukázat že ten druhý to zvladne.Mým dětem je 8let chlapci,6let holčičce a tomu třetímu je 7měsíců,ten se od nich teprve učí jak své rodiče trápit a učí se velice dobře.Můžu jen říct,že jsem si myslela že mé dvě starší děti jsou hyperaktivní,ale ten třetí je ještě hyperaktivnější.Máme na střídačku kluka,holku a kluka a docela vážně uvažuji,že do 2let by mohla být další holčička.Řekněte sami,nenudili byste se nemít ty naše male nestvůrky?Vždyť i přes všechny ty starosti při besídkách a vystoupeních,mi vhání slzy radosti do očí a už se těším na ta další.Jen ať jim jde všechno tak dobře jako do dnes.
 Bublíčci 


Je to snima občas o nervy. 

(14.2.2003 18:58:03)
Dnes jsem myslela na váš článek o dost víc.Zažili jsme si dnes ráno skutečnou rvačku mezi dětmi,ti starší dva se ráno mlátili hlava nehlava,jen proto že jeden se na toho druhého podíval jinak než je tomu druhému příjemno.Co všechno je ještě čeká? A co nás???
 Zuzava* 


Re: Je to snima občas o nervy. 

(16.2.2003 20:24:48)
Tak to je kouzelné, že to mají i jiní. Já mám syna a dceru, a vím, že se mají moc rádi, teda spíš drží při době, jak se něco děje. Jinak to vypadá, že se nenávidí, jsou pět let po sobě, starší syn na ni dohlíží občas stylem gestapáka, dcerka často brečí, že to nechápu, že bych mluvila jinak, kdybych měla TAKHLE BLBÝHO BRÁCHU...Mají spolu jeden pokoj, prostorný sice ale jeden...Nedávno jsme uvažovali o výměně bytu za nějaký, co by byl třeba stejně velký, ale víc menších kamrlíčků. Pořád si na to soužití stěžují, syn je navíc až puntičkář, dcera naopak zcela blahovolná k věcem řádu a pořádku...
A jak jsme probírali tu výměnu, začala dcera s tím, že je ale vlastně dobře, když mají jeden pokoj, že to spolu můžou hrát hry na počítači,..a tak vůbec, že jim to vlastně ani nevadí...
Když si vzpomenu na divoké hádky a rvačky, při kterých mám občas obavy kdo koho zabije(dcerka je sice o dost menší, ale zato velice bojovná a "spravedlivá"), a zamíchat se znamená schytat to pak od obou, nechtěla jsem tomu věřit. A když jsem je pak slyšela, jak se domlouvají, že spolu půjdou kupovat rybičky do akvária, pár minut po krvelačné rvačce, tak jsem si řekla, že je to asi v pořádku, že to tak má být, a jen počkat, až z toho vyrostou a z blbýho bráchy bude záskok na ples, když není s kým jít, a z blbé ségry první poradkyně pro nákup dárků holkám a poslíček zpráv nežádoucím nápadnicím...No, už se těším. Jen to přežít....
 Yukona, 2 synove 12 a 16 let 
  • 

je to s nima PORAD o nervy.... 

(20.11.2003 20:06:14)
Olin se narodil ctyri roky po svem braskovi. Pevni rok to slo, dalsi roky se to postupne zhorsovalo. Ctyrlety rozdil emzi nima asi nebyl ten spravny, ale asi by to nebylo jine ani kdyby byli od sebe o neco min nebo vic.Misha neprojde kolem Olina aby mu neslapl na nohu, aby do neho nezduchl..Olin si nekdy kdy se to opravdu vyhroti tak place a stezuje si, ze chce radeji byt mrtvej nez dalsi roky podstupovat tohle muceni. Starsi syn se vyborne uci, mladsi ma spoustu problemu a je hypreraltivni, takze porad od nej slysi jak je blbej a k nicemu. Pritom Olin je zase dite ktere kazdy miluje. jednou jsme napriklad byli nakupovat v obchodnim centru asi 500 km od nas a najednou se nam Olinek ztratil. Uz jsme na to zvykli, "ted jsem a ted uz zase ne" tak jsme v klidu dokoupili co jsme potrebovali a vysli ven. Pred obchodakem stal nas mladsi syn, v ruce nejaka chrestitka a vedle nej poulicni muzikant. Hrali spolu. Tak jsme Olinkovi rekli, ze je cas jit a ten muzikant sahl do pouzdra od kytary kam mu lidi hazeli penize , podal jich hrst Olinkovi a rekl ze tohle je jeho vydelek:) No nas omejvali:) Nebo se nam ztratil v Udoli smrti. Velikej trh a Olin najednou nikde!Uplne neznamy prostredi cizi lidi, Amerika....ja na mrtvici, manzel ubehl snad sto letnich kilometru jak ho hledal, policejni asistence...a najednou Olinek prijde a jako by se nic nedelo...no on si povidal tamhle s tou pani co hrala na harmoniku a ona mu dala na pamatku harmoniku a svoji kazetu co natocila a ucila ho hrat...
Nebo s moji neteri byl jako male dite v Brne (je Kanadan) no a olin miiluje psy. Neter ho zastavila, kdyz se k jednomu hnal a rikala mu, ze to nesmi delat protoze pejsek by ho mohl kousnout kdyz ho nezna. Olin to uznal, pokyval hlavickou. Pak potkali dalsiho psam takoveho obrovskeho novofundladaka. Olin se k nemu znovu hnal s natazenou rucickou a volal: :"Ahoj! Ja jsem Olin!"......
Takze Olin je proste milovany dite vsech co k nam prijedou. Spousta lidi nam nabizelo, ze i ho chteji vzit na prazdniny. Zatimco Mishovi jsme gameboye koupili k narozeninam, Olin ho dostal od prodavacky v obchode....takze proste Misha zarli. navic je Scorpion.
Jenze situace je tak tezka momentalne mezi nima dvema, ze premyslime s manzelem, ze se asi budeme muset rozvest a kazdy si vzit jednoho....proste uz nevime a opravdu....uz nemuzem...
 Meta 
  • 

Re: je to s nima PORAD o nervy.... 

(21.11.2003 13:50:36)
Něco trošku podobného jsem měla doma - starší syn od malinka naprostý vzorňák, chytrý, bez problémů, mladší skoro hyperaktivní věčný zbrklík a smolař. Když šel mladší do školy - skoro katastrofa - každý den jsem s ním trávila dvě hodiny nad učením...výsledek nic moc. Sourozenecké chování - věčné rvačky, soupeření a žalování kdo koho provokuje. Škola nám doporučila psychologa. Jeho závěr? Věnujte se místo mladšímu tomu staršímu, brzy půjde do puberty a ten mladší se srovná sám. Nejdřív jsem se div neurazila, sama vím nejlépe, které dítě má či nemá problémy,že - ale pak jsem to zkusila praktikovat. Začátky jsou těžké...ale rok se s rokem sešel - heleme se - máme doma klid a pohodu a ti dva si radí a pomáhají! Ani tomu nemohu uvěřit...Totiž ten mladší jakoby svými problémy strhává pozornost obou rodičů na svoji stranu a ten starší se oprávněně cítí být přehlíženým. Ale fyzické napadání jsem netolerovala nikdy. Pokud k něčemu takovému občas dojde, padají nejpřísnější tresty (ztráta kapesného, povinná práce) - domov je přece místo, kde se každý musí cítit v bezpečí.

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.