| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak důležité je nicnedělání

 Celkem 6 názorů.
 Evča, kluci 90+96 


Taky to znám - o tom, jak to (ne)zvládáme my 

(7.10.2002 8:45:56)
Ahoj Zuzko,

obdivuju Tě, že píšeš o PĚTI kamarádkách, s nimiž se scházíte nebo scházely. Nám se poslední roky nedaří sejít se s kamarádkou ve DVOU!

Důvod je obdobný jako u Vás: obě máme po dvou synech a od té doby, co kluci začali chodit do škol a kroužků, tak s tou kamarádkou nemáme jediné společné volné odpoledne. Tahle situace trvá už třetí školní rok. Přitom ani jedna z nás nenutí své děti k návštěvě různých kroužků jen proto, aby rozvíjely své (ne)schopnosti, ale naše děti si ty kroužky samy svobodně vybírají.

Já musím své kluky při vybírání kroužků brzdit, protože by nejraději chodili do dvou kroužků denně každý den, tolik mají zájmů. Takže jsem to "ubrzdila" :-) tak, že moji kluci mají jedno společné volné odpoledne, ostatní dny mají různé aktivity. Kluci mé kamarádky mají také jedno jediné volné odpoledne, ale samozřejmě jiný den než my.

Takže to dopadá tak, že ačkoliv s kamarádkou od sebe bydlíme 10 minut autem (nebo půl hodiny MHD), jsme spolu v kontaktu téměř výhradně přes e-maily, protože je to jediná možnost, jak si popovídat :-) Ještě že ten internet existuje :-)

Tvůj článek je moc fajn a je mi jasné, žes ho nepsala jen kvůli těm kroužkům, ale spíš kvůli tomu, že už odmala děti učíme pořád někam spěchat, plánovat čas atd. - a pro život to nemusí být ten nejlepší vklad. Souhlasím. Je třeba také umět v klidu prožívat přítomný okamžik, jen tak vychutnávat klid a pohodu.

Nějak ale nevím, jak toho docílit u nás doma. Moji kluci mají totiž tolik energie, že zvládají "levou zadní" všechny ty kroužky a celkem i školu, a ještě jim zbývá poměrně dost času a hlavně hodně síly na to, aby ve zbylém čase "řádili" a hráli si po svém. Určitě se nenudí.

A tak mám dojem, že jsem to spíš já, kdo by moc rád seděl a "spočinul v prázdnotě". Mám čím dál intenzivnější pocit, že bych moc potřebovala víc klidu a času právě na takové to "spočinutí" a vychutnávání nejen svátečních chvil, ale i zdánlivě obyčejných okamžiků. Totéž platí o kamarádce.

Pořád ale nemůžeme přijít na to, jak tohoto stavu docílit v situaci, kdy máme každá doma po dvou klucích nabitých energií a sršících nápady od rána do večera. Nedokážu si představit, jak bych zvládala ten stálý (a leckdy dost únavný) gejzír energie, nápadů, blbinek a aktivit mých dvou synů, kdyby jim aspoň trošku času a energie neodčerpaly ty kroužky. I tak jim zbývá energie mnohem víc, než mi někdy připadá únosné.

A to se snažím poskytnout jim dostatek možností k tělesným aktivitám a leccos s nimi podnikám o víkendu i já sama (lezení po skalách, dlouhé pěší túry, zkoumání různých jeskyněk a rozsedlin ve skalách apod., tohle nás moc baví). Ale čím víc kluci rostou, tím víc mám pocit, že jim té energie přibývá a přebývá, zatímco mě ubývá. No snad to nějak zvládneme :-))

Honem píšu, že to výše uvedené nepíšu, abych si postěžovala. Jen jsem se tak rozepsala o tom, jak to vypadá u nás; u kamarádky to funguje obdobně.

Jsem moc zvědavá, jak tyhle záležitosti zvládáte u Vás, ženské. Mějte se moc pěkně a ať se daří Vám i Vašim dětem při všech aktivitách - a ať se Vám na rozdíl od nás daří i relaxovat a "zpomalit".
Ahoj :-)
 Lenka (2 děti) 


Re: Taky to znám - o tom, jak to (ne)zvládáme my 

(7.10.2002 18:31:23)
Jsem ráda, že tento koloč kroužků a jiných aktivit se netočí jen u nás. Máme 5 letého syna. Tři dny v týdnu má odpoledne "něco" cičení, plavání, hudebku. V pátek většinou odjíždíme buď k manželovým rodičům, nebo za zábavou. Pokud má nějakou svou aktivitu, znamená to pro mne vzbudit mladší dceru (15 měsíců) po obědě dříve, letět do školky (máme ji na druhém konci Plzně) a pak zrychlený přesun do dalšího zařízení. Následuje procházka s kočárem anebo za ruku (nějak ten čas strávit musíme) a pak hurá domů. Já přijdu strhaná jako budík,kdežto Honzík jen srší energií. Do toho musím 100 krát odpovídat na otázky typu "a proč dnes nemůžu jít zase zpívat, proč není čtvrtek aby bylo plavání atd. Přes tuhle honičku si myslím, že stále ještě má čas si vyhrát, sejít se s kamarády z domu (je jich tady 8 stejně starých ve 20 bytech).

Nevím, zda je to to nejlepší řešení. Když ale vidím sousedovic děti, které nechodí vůbec nikam a celé dny se "plácají" kolem domu, přesvědčuje mi to o tom, že je. Jak jim jednou (ve 13 14 letech) budou vysvětlovat, že by mohli dělat něco užitečného, že mají mít nějaký zájem, nějakého koníčka. jim přijde normální trávit veškerý čas uprostře sídliště na lavičce. Nechci být zlým prorokem, ani nemám patent na rozum, jen se mi zdá, že oni se na té lavičce začnou nudit podstatně dříve. A to riziko, že si začnou čas krátit cigaretou a jednou možná i něčím silnějším, mě připadá vysoké.

Tak zítra zase poběžím svůj maraton a budu doufat, že je to pro našeho syna opravdu to nejlepší.

Přeji Vám všem jen samou radost z našich dětí a doufám, že to přežijeme ve zdraví.

Mějte se krásně
Lenka

 Evča, kluci 90+96 


Lence 

(8.10.2002 16:32:16)
Ahoj Lenko,

vidím, že máme stejné názory :-) I já si myslím, že když mí kluci budou mít X různých zájmů, tak je větší pravděpodobnost, že se nebudou v pubertě i po ní nudit, ale že si dokážou čas vyplnit nějakou pěknou činností. Kdežto když jsou děti zvyklé jen tak marnit čas odmalička, tak tím spíš z nudy zapadnou do nějaké divné party a budou se bavit aktivitami, které se nám vůbec nebudou líbit.

A tak je docela podporuju v tom, když chtějí chodit do různých kroužků, a hodně dalších aktivit s nimi podnikám i já sama. Zatím jsou ještě ve věku, kdy je můžu nenápadně usměrnit. Až budou v pubertě, tak už asi pro ně nebudu člověk, jehož názory budou respektovat. Ale doufám, že v té době budou mít své zájmy natolik rozvinuté, že už se sami budou snažit, aby měli čas na své koníčky, a bude jim líto svůj čas promrhávat s nějakou partou, která se poflakuje na sídlišti, pokuřuje marihuanu a zkouší kdejaké "zakázané ovoce".

Vím, že své děti nemohu chránit donekonečna. čím dál víc a častěji budou vylétat z hnízda, čím dál méně jim bude záležet na mých názorech a budou si tvořit vlastní. A tak se snažím, aby měli nějakou pozitivní náplň života. Po letech uvidím, co jsem dělala špatně a co dobře. To už samozřejmě bude pozdě a budu si moct jen říkat - "Jó, kdybych tenkrát udělala toto a nedělala ono, mohlo to být lepší." Jenže tomu se nedá nikdy zabránit. Tak aspoň dělám to, co se mi nyní zdá nejlepší. Víc asi dělat nemůžu.

Lenko, mějte se všichni vespolek krásně a vydrž, je to náročné se dvěma dětmi, ale věřím, že časem uvidíš, že to bylo dobře a žes dětem dala do života dobrý základ.
 Lenka (2 děti) 


Re: Lence 

(8.10.2002 19:51:15)
Děkuji za podporu. Jsem ráda, že má někdo podobný názor. Občas si totiž připadám jako matka - vyvrhel, která tyranizuje své děti. Alespoň tak se na mne dívá okolí a bohužel i nejbližší příbuzenstvo včetně mojí mamky. Snad jednou to naše ohlédnutí nebude tak bolestné.
Mějte se krásně a spoustu hezkých chvil s našimi dětmi.
Lenka
 andrea, dvě děti 
  • 

Re: Re: Lence 

(14.10.2002 10:48:57)
milé maminky, mam fakt radost, že jsem konečně narazila na stejné názory. Dneska vubec neni neobvykla vychova typu,"zapni si televizi, však maš plno pohadek na videu ..". S tímto zcela nesouhlasím. Je jasné, že nastanou chvíle, kdy fakt nestiham vařit, uklízet, prát, žehlit atd. a tehdy asi nepohrdnu pohadkam v televizi, ale dělat z toho pravidlo-v žádném případě. Maminy někdy taky "maskují" svoji neochotu vodit děti někam za koníčky, tím že tvrdí že dítě nikam nechce a dokladají to větami, kdy holčičky nechtějí do hudebky třeba jenom proto že se trochu pohadaly s kamoškou, nebo kluci třeba proto že ve sportovkách v zavodě v běhání nebyli první. Opravdu sem se setkala se "starostlivou mamkou", která dceru odhlásila z pohybového kroužku jenom proto že její dítě tam není nejlepší (je pravdou že doma toto dítko nikdy v ničem neprohrálo at už se jednalo o zavod se starším strejdou či o hraní člověče nezlob se, takže nebylo připraveno ani v osmi letech na to že není nejlepší na světě a že každý člověk je dobrý na něco jiného). Myslím, že tzv. televizní děti nebo děti, které "se dokaží zabavit sami doma", jsou jenom alibi pro matky a otce, kteří nestíhají nebo nechtějí vzít péči o děti do svých rukou. Myslím si, že na toto v budoucnu tvrdě doplatí, až děti z nudy budou vhyledávat různé party a partičky, jejihž zábava není vždycky v mezích jejich věku. Takže maminky nenechte se odradit okolím ani "zaručeně vědeckými" radami minulé generace matek a zajistěte svým dětem rozvoj jejich schopností a umožněte jim dělat to co mají rády, vždyť v pubertě se Vám to milionkrát vrátí.
 Snehurka,dcera 6let,syn 2,5 
  • 

Re: Re: Taky to znám - o tom, jak to (ne)zvládáme my 

(18.12.2002 10:35:07)
Ahoj vsichni, rada bych k vasemu nadseni pridala svoji zkusenost. Moc dobre si pamatuju, jak jsem pred rokem litala z krouzku do krouzku.....to vsechno az do chvile kdy mi doslo, ze to nemusi byt to nejlepsi a ze kdyz se budu detem venovat jedno odpoledne plne ja, take prece muzeme zpivat, cvicit, modelovat, jit plavat.....je to pro ne jeste lepsi. Navic se tak muze rozvijet i muj mladsi syn a ne jen litat z mista na misto s ustvanou maminkou. Takze: vseho s mirou!

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.