| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Všechno se změní, když přijdou děti!

 Celkem 48 názorů.
 Pusinka,Tomík02/01,Luky 7.1.05 


Už se těším 

(2.10.2002 11:26:46)
Ahoj Kláro, jak to tak čtu, máš setedy co ohánět. Můžu se zeptat kolik těm tvým broučkům je? My plánujeme 2 dítě a tak jsem docela zvědavá, jak to budu zvládat já. Myslím, že ale naši děti budou od sebe víc. Počítám tak 3-3,5 roku. Nevím, ale moje mamka nás měla 3 hned po sobě. Jen si to představ já 10/1977, brácha 5/1979, ségra 9/1980. Nevím, jak to mohla zvládnout, ale jak tak koukám šlo to. žádnou újmu nepociťuji, i když když jsi zavzpomínám, jediné co mi vadilo bylo, ži mi sourouenci všechno snědli. A to ještě prala a žehlila pleny. Tak nevím, ale už se těším až Tomíkovi nadělíme sourozence. Tak hodně zdaru a síly. Petra
 Klára, 2 raubíři 


Re: Už se těším 

(2.10.2002 20:26:09)
ahoj, kluci jsou od sebe sedmnáct měsíců a jeden den, Kryštof má rok a půl a Sebastian už skoro sedm týdnů. mimochodem moje máma měla bráchu, když mě bylo třináct měsíců a ještě jsem nechodila, takže nosila dvě mrňata do čtvrtého patra bez výtahu...
 Jana ( tři dcery) 
  • 

Všechno se změní,když příjdou děti! 

(2.10.2002 13:14:19)
Milá Kláro,
podobnou situaci jsme zažívali i u nás. Máme 3 dcery - dnes už velké holky. Infarktová situace nastala když nejstarší dcera nasoupila do 1. třídy základní školy, prostřední měla 1,5 roku a nejmladší se v tu dobu narodila.
Prostřední dcera - Karolína se sice už v tu dobu nekojila, ale když to viděla u nejmladší - Báry, tak chtěla mlíčko od maminky také. Takže jsem také kojila duo a mezi tím seděla u stolu s nejstarí dcerou -Dagmar, učící se psát písmenka, číst a počítat.Žádné babičky bohužel při ruce nebyly a tak mě také občas vysvobozoval manžel. V půběhu asi dvou let jsem pořád někoho ukládala ke spánku(jako naschvál, když se jedna z těch dvou maldších vzbudila, tak ta druhá chtěla spát),krmila a jít na procházku byl také docela horor - kočár to naštěstí přežil.Obvzlášť zábavné bylo s holkama navštěvovat babičky, auto jsme v té době nevlastnili, a tak nás čekala jízda vlakem. Nádraží navíc bylo dost daleko od našeho domova a tak jsme vyráželi asi s hodinovým předstihem před odjezdem vlaku a naše seskupení silně připomínalo velbloudí karavanu.Po ukončení návštěv babiček nás čekala opět jízda vlakem domů - manžel běžel dopředu na nádraží, koupil lístky a přemlouval výpravčí, aby na nás ještě moment počkala, že už určitě příjdem - tak jsme byli příčinou zpoždění vlaku, a to dost často.Jak už jsem psala, tato hektická doba trvala asi dva roky (občas jsem se chtěla stehovat do blázince), ale dnes, když už naše slečny značně povyrostly, na tudo dobu s pobavením vzpomínám. Dnes je Dáši 15, Karolíně 10 a Báře 8,5 roku.
Přeju vám pevné nervy a spoustu radostí s dětma. Za pár let budete také vzpomínat na tyto bezvýchodné situace s úsměvem a budete se divit tomu, jak jste to mohla všechno zvádnout a přežít ve zdraví.

Jana
 Dagmar, dvě děti 
  • 

vydržet 

(2.10.2002 14:57:45)
I já jsem prožívala něco podobného.Dvě děti v rozmezí 16-ti měsíců.Manžel studoval VŠ (jezdil domů na víkendy) a pak nastoupil na vojnu.Já sama jsem dálkově studovala průmyslovku.Bydleli jsme sami a babičky byly hodně mladé, takže pracující.Velká pomoc byla moje svobodná sestra (hlídala děti, když jsem šla do školy). Dnes už jsou děti na vysoké a já s odstupem času vzpomínám na toto období jako na "velmi výživné". Každá minuta jak ve dne i v noci byla využita.Hlavu vzhůru Kláro.Stojí to za to.Až budete mít starosti s velkými dětmi, ráda vzpomenete na toto hektické období.Přeju pevné nervy.
 Gabulina,Eliska a Alenka 


Rada pro Klaru 

(2.10.2002 15:07:10)
Mila Klaro, po precteni tveho clanku si rikam, ze se mam take na co tesit. Jednu holcicku uz doma mame a ted uvazujeme take o druhem diteti, takze to poznam i na vlastni kuzi.
Kdyz jsem tak cetla tvoje problemy s prepravou tvych dvou drobecku, tak si rikam, ze by ti mozna pomohlo koupit kocarek pro sourozence[pozor neni to kocarek pro dvojcata].Kocarek ma za sebou dve sedacky a je trochu delsi nez obycejny kocar a nebo se da k jakemukoliv kocarku koupit takova plosina na prepravu vetsiho ditete, na ktere dite jenom stoji[je to vlastne prkenko se dvema kolecky, ktere je na jedne strane prichycene k osce kocarku]. Zkus se na to zeptat v nejakem obchode[byva to malo v primem prodeji, ale v nejakem katalogu to urcite bude a urcite by ti to radi objednali]. A nebo pokud mas sikovneho muze, tak si zajdi do knihovny a pujci si stare cisla casopisu Udelej si sam[protoze se za socialismu nedalo nic koupit, tak se muselo vsechno vyrobit a vim, kdyz jsem v tech casopisech neco hledala, ze tam parkrat byly rady, jak prepravovat dve deti, narozene kratce po sobe].
Doufam, ze ti moje rady treba trosku pomuzou a preji ti pevne nervy s tvymi kluky.
Gabina[dcera Eliska 22 mesicu].
 Kristýna+Robík 


To je síla 

(2.10.2002 19:38:11)
Kláro,
nezlob se, ale při čtení jsem slzela smíchy. Sice mám zatím jen jednoho raubíře, ale dovedu si to živě představit. Zvlášť ten poslední odstavec mě dojal!
 Jitka&Hanicka&brisko  
  • 

Taky me to ceka 

(2.10.2002 20:10:55)
U tveho prispevku jsem se rehtala tak, ze se prisli podivat jestli se mi neco nedeje. My budeme mit odstup temer tri roky takze doufam,ze to zvladnem dobre. Dcerku odstavuji, tak verim ze tandem snad nehrozi. Uvidime. Hodne humoru do tve situace.
 Marcela+Emma2,5 + Sophie6m. 
  • 

transport miminek 

(2.10.2002 23:02:21)
Mila Klaro,

je krasne najit zpriznenou dusi....tvuj clanek me moc obohatil o poznani, ze v tom nejsem sama a ze existuji i jine maminky, kterym trva dostat se z domu. rozumej, me kamaradky maji bud pouze jedno dite, nebo dve s vetsim vekovym rozdilem a hlavne VZDYCKY vsechno stihaji.
Nicmene, mam pro tebe typ na to jak prozit prijemne vychazky a neprijit o posledni zbytky zdraveho rozumu. Ja jsem koupila dvojkocarek, trojkolku AGS. Moje maminka mi na ni usila podlozku, ktera jakoby prodlouzi luzko a ktera se privaze snurkami na bezpecnostni madlo. Takto je moje miminko v bezpeci, ma pohodli a splnuje to funkci hlubokeho kocarku (ze zacatku jsem pouzivala tasku na miminko, ale z te jsme uz vyrostly. Ve druhe pulce bydli ma druha dcera . Vrele doporucuji. Navic...do velkeho kocarku se vejde hodne veci, nakup, trikolka atd.
Mej se krasne a budes-si chtit vymenit zkusenosti a postrehy ozvi se na mou adresu, kterou najdes v zahlavi.
Marcela
 Sabi 
  • 

Re: transport miminek 

(9.10.2002 13:27:48)
Jit na vychazku, je opravdu snad krome krmeni nejslozitejsi vec. Kdyz se melo narodit 2 miminko, tak jsem si vyhlidla bajecny boardik, ktery se pripojuje na kocarek a dite, ktere uz stoji se tak muze vezt pokud ho boli nozicky. Pomocnik k nezaplaceni. A kdyz jsme u te ceny, tak je relativne drahy, stoji neco kolem 2,5 tis. Na druhou stranu, neumim si vubec predstavit, ze bych se nekam dostala bez nej, zvlast ze zacatku. Nemam totiz babicky v dosahu, tatiho nevidime od 8 do 8, takze vsechno jsem musela zvladat sama. Navic, kdyz jsem musela jezdit po meste, mela jsem jistotu, ze mi vetsi, dost neklidne dite, nevbehne nikam pod auto apod.
 Pavla, 2 děti 
  • 

Půjčím ti boardík... 

(18.10.2002 0:08:32)
Ahoj Kláro, řešili jsme ten samý problém, takže jsme pořídili tenhle boardík také. Nechci se ho úplně zbavit, protože jsme napůl šílenci a možná plánujeme dalsí rozrůstání, ale pokud bydlíš v Praze, můžu ti ho zapůjčit.
 Marcela(Emma+Sophie) 
  • 

druhe dite VSECHNO zmeni 

(3.10.2002 22:51:29)
testovaci
 Ľudmila, dcéra 13, syn 12 
  • 

Bude lepšie... 

(4.10.2002 8:59:07)
Váš príspevok, Klára, ma veľmi potešil, lebo mi pripomenul, čo som pred pár rokmi sama zažívala. Medzi mojimi deťmi je vekový rozdiel 17 mesiacov. Dnes si už s úsmevom spomínam, ako som podobne ako vy začala s obliekaním na dopoludňajšiu vychádzku hneď po raňajkách (syn sa narodil v novembri, tak si to viete predstaviť, čo je to obliecť do zimy kojenca a súčasne poldruharočné živé dieťa), ako som sa vracala domov s jedným dieťaťom na pleciach a s druhým v kočíku... Ale obrovská výhoda dvoch detí po sebe je v tom, že sú parťáci, proste rovnocenní partneri. Od začiatku sa spolu hrali, nepotrebovali ku hre ďalšieho spoločníka a tak je to vlastne doteraz. Viem si predstaviť, ako by sa mi teraz jeden dorastenec doma nudil, keď jeho kamarát práve nemá čas. Moji si vezmú loptu alebo pingpongové rakety a je kľud... Držím Vám palce, o pol roka bude lepšie!
 Ajša 
  • 

Přežít!!! 

(4.10.2002 9:48:07)
Vzhledem k tomu, že ti nechybí humor a asi jsi zdravá jako ryba, nezbývá než přežít těch pár let. Děti rostou rychle :-). Jsem paraplegik (na vozíčku), chtěla jsem děti a mám nakonec 2 - 15 měsíců po sobě. Starala jsem se o ně většinou sama, nakupovat nám chodil dle možnosti ten, kdo měl zrovna použitelné nohy (teď už dávno chodí děti), pleny a oblečení jsme žehlili velmi zřídka. Věci se rázem rozdělily na podstatné a ostatní. Podstatné zvládnout většinou jde.
 Daniela 
  • 

Re: Přežít!!! 

(4.10.2002 10:49:04)
Ajso,

klobouk dolu!
Nasi jsou zaplatpanbuh zdravi, ale zase jsme byli doma ctyri - a tez
se to podstatne stihalo...
 Klára, 2 raubíři 


smekám 

(4.10.2002 20:05:10)
mila ajso, smekám pred vami, ze jste to zvladla, dve deti jsou narocne pro zdraveho cloveka natoz pro paraplegikcku... drzim palce v dalsim zivote a at jsou deti zdrave
 Radana,2 kluci 
  • 

Jak vozit dva mrňousy 

(4.10.2002 13:00:34)
Mezi mými chlapci byl rozdíl 2 roky,ale nechtělo se mi vláčet Honzíka za ručičku při vycházkách s miminkem.Měli jsme hluboký kočár s přidělávací sedačkou,která byla perfektní,bezpečná,žádný kutilský produkt.Do kočáru přišlo mimino,na sedačku batole a tradá na dlouhou procházku.Kočár ,pravda, sténal,ale ohromně se při tom hublo.Když mimčo povyrostlo,jezdili oba ve starém dosti objemném hlubokáči.Mimino sedělo,batole chvilku klusalo vedle a unavené si přisedlo do kočáru.Kamarádka měla na kluky,kteří byli o 12 měsíců dvojčecí sporťák,který používali velice šikovně už dost brzy.Mimino mělo zpočátku nastavenou polohu vleže,když už sedělo,vozili se kluci jako páni.Byla to hezká doba,ale pravda je že kočáry s dvojitým nákladem a nákupem vyžadují sportovní výkon.
 Sasa 
  • 

:-) 

(4.10.2002 21:28:44)
Uplne se vidim. Mam Misu 22 mesicu a Kacenku 10 mesicu a podepsala bych vsechno co pises. Jenom ty presuny mame trosku jinak. Kdyz je Misa smutny a nechce tapat vemem tandemovy dvojkocar. Jinak jezdi na motorce a Kacenka ve sportaku. Kdyz ho boleji nozicky tak si stoupne na takovyto stupatko pro nozicky. Ale uvazuju o tom ze prikoupim prkynko ke kocaru. Taky jezdi za krkem a nebo je jedno dite v satku a druhe v kocaru. Celou zimu ale to bylo tak za byla Katka v satku pod bundou a Misa v kocaru:-) No to nic, preju pevne nervy a co nemin urazu. Obdivuju te za tandemove kojeni, na me to bylo moc, usinala jsem ve stoje a rozbijela szstematicky vsechno nadobi. Neslo to....
 Janka & Míša & Verunka+Lukášek 


úžasné :o) 

(4.10.2002 21:58:36)
Můj obdiv patří všem maminkám které toto zvládají a které se chystají to zvládat. Čekám nyní naše první miminko a popravdě řečeno vždycky jsem měla velmi silné řeči o tom jak budu mít hodně dětí. Nejen, že se nám to zdravotně nejspíš nepodaří, ale já sama si to dovedu čím dál tím míň představit. Už jen to těhotenství, první 4 měsíce jsem byla největší kamarádka se záchodovou mísou a postelí a představa, že by okolo mne bylo malé dítě o které je nutné se starat, je pro mě nepředstavitelná :o))) Nidky samozřejmě člověk nemůže řkat NIKDY a proto jsem zvědavá jak to všechno bude. Moje maminka nás měla 3 vždy po dvou letech ( 1971 - 1973 - 1975 ), je invalidní a vždy jsem obdivovala jak to všechno mohla zvládnout, velice si jí za to vážím a obdivuji. Článek mne nejen dohnal k slzám smíchu ale také k zamyšlení a to je krásné.
Všem přeji zdravé a co nejvíce pohodové děti. Držte se :o))
 Monika, Martin rok 
  • 

vsechno se zmeni, kdyz prijdou deti 

(5.10.2002 22:10:19)
Mila Klaro,
vim, ze to nemas lehke a ze si to nekdy (ted asi porad) hazis.Ale Tvoje barvite liceni cesty do obchodu me uprimne rozesmalo a pobavilo.Mam rocniho dablika, se kterym kdyz vyrazim do obchodu 5min.vzdaleneho, jdeme tam i zpet 1,5h.Zasekneme se hned u sousedniho vchodu, kde je zamrizovany okynko do sklepa, pak zvonky a schranky nizko u zeme, no a od kytek u zahonku ho musim rvat nasilim, nebot jsme usli 30m...Ale to neni ten samy problem.Radim jedine(stejne nic jineho nezbyva) prezij to s nadhledem a zkus zangazovat okoli.Az si pak kluci budou spolu hrat a ty budes vegetit na lavicce u pisku, budes se jen usmivat nam maminkam co budou litat za spuntem na trikolce, zatimco druhe bude brecet v kocarku.
Preji Ti hodne sil a hlavne spanku.
Monika
 Ivana, syn 10 měsíců 
  • 

Jak to děláte? 

(6.10.2002 11:49:41)
Dobrý den,
mám dotaz na všechny maminky, co mají (nebo budou mít) dvě děti po sobě. Prostě jak to děláte, že jste to druhé dítě chtěli? Já mám jednoho syna, moc ho miluju, vyměnila bych za něj všechno na světě (teď mě asi nejspíš vyhodí z VŠ, ale mně to nevadí, jsem šťastná, že mám svýho broučka). Ale přes to všechno už v žádným případě další dítě nechci. Hrozně se mi změnil názor, když mi bylo 15, tak jsem prohlašovala, že bych v životě na potrat nešla, že je to zabití (samozřejmě jsem svůj názor nevnucovala jiným), tak teď kdybych nedej bože znovu otěhotněla, vůbec bych neváhala na potrat jít (no, možná váhala, ale šla bych). To děcko je prostě taková hokna, že to raději zůstaneme ve třech. Navíc kolik to všechno stojí - když chcete dítěti dát nějaký standard, jet s ním párkrát k moři, našetřit, aby nešel z domu s holým zadkem, tak je rozdíl, jestli kupujete zájezdy tři a ne čtyři, to samý, když šetříte na jeden byt a ne na dva... Mamka mě sice uklidňuje, prý měla stejný pocit, až do bráchových 12 narozenin. Pak si prý teprve uvědomila, že jí doma schází někdo čtvrtý, takže si pořídili mě. Ale já to i tak pořád vidím stejně. Prostě Vás ženský obdivuju, ať už máte to dítě chtěný nebo nechtěný. Sama si to absolutně nedokážu představit. Je fakt, že mám asi dítě trošku jiný než ostatní maminky (vzpomínám si, že když synovi byly 3 měsíce, potkala jsem maminku, s kterou jsem ležela v porodnici, její dítě jenom tak leželo, klidně spalo a ten můj vagabund se už držel kočárku a tak v polosedě se koukal ven. Jak to bylo doma, to raději ani nechci moc popisovat, abych nastávající maminky moc neděsila, ale přesto to zhrnu - manžel přišel domů asi v 18:30 h, já se poprvé najedla, napila a šla na záchod. Opravdu si nedělám srandu.) Musím ale na druhou stranu přiznat, že zatímco ostatní maminky mi říkaly, že je to čím dál tím horší, tak u mého syna je to čím dál tím lepší. Už od něj můžu asi na dvě minuty odejít, atd. Sice teď máme docela problémy s jídlem, ale pořád je to lepší než před tím. (ani nevíte vy maminky, co máte patnáctikilový děcka a v poradně Vám nadávají, že je máte tlustý, ani nevíte, co máte, buďte rády, protože krmit děcko 1,5 hodiny, přitom mu nacpat 3 lžičky, to je vždycky moc i na mě - jsem docela splachovací). Manžel si sice přeje dceru, ale tu si teda bude asi muset pořídit s jinou :-) (když jsme se bavili před svatbou, kolik dětí, chtěl dvě dcery, je to asi sice zvláštní názor chlapa, ale on prohlašuje, že holky jsou chytřejší, proto chce holky). Mám docela dobrý názor sousedky, která má šest dětí - z toho 4 holky a 2 kluky. Říkala, že holky jsou mnohem klidnější, víc spí, líp jí, atd. Tak nevím, myslím, že je to asi dost individuální. Napište mi svůj názor, díky moc.
Ivana
 Evelyn1968,2děti 


Re: Jak to děláte? 

(6.10.2002 21:50:47)
Ivano,
nezoufej, když čtu Tvůj příspěvek, mám před očima, jak to bylo u nás, když se narodil chlapeček. Já jsem si ale pořád říkala, že chci ještě holčičku, nebo i druhého chlapečka, aby nebyl jedináček, ale zároveň jsem věděla, že na to nemám sílu. Někdy se mi stalo, že jsem ještě v poledne kolem něj lítala " nečesaná nemytá ", bez jídla a když jsme se konečně vyhrabali ven, bylo mi úplně jedno, co má na sobě a nechápala jsem ty nazdobené kočárky a vzorně ležící miminka:o))). Ale od třetího roku ( ve školce )se kluk začal trochu zlepšovat, pár let jsme si relativně " odpočinuli " a holčička se narodila, když bylo synovi 6 a něco. O nic jsme nepřišli, holčička je mnohem hodnější, takže zbyde energie i na bráchu. Taky obdivuju maminky, které mají děti brzy po sobě. Buď jsou ty děti méně náročné, než náš kluk, nebo naopak maminky mají pevné nervy, jsou v kondici a nemusí nikdy spát.Já bych asi zkončila v blázinci. A ještě něco hodně lidí (i já) říká, že když jedno dítě zlobí, druhé je v pohodě, tak neztrácej naději :o))).
E.
 Pavla, 2 děti 
  • 

Pro Ivanu - o holčičkách 

(18.10.2002 0:28:09)
Mám dvě holčičky. Dva roky a kousek od sebe. "Když je první tak živá, druhá bude určitě hodná, aby se to vyrovnalo," uklidňovali mě všichni... Obě jsou hyperaktivní (lehce), vzteklé a tvrdohlavé (velmi). Do roku a půl se obě budily až 10x za noc (je to opravdu tak), teď už se to zlepšuje. Obě mají za sebou pár úrazů (šití hlavy, vyražené zuby ap.). Na návštěvy nás zvou už jen opravdu dobří a odolní přátelé. A čůrání umím zadržet také nejméně celý den. Chci tím jen říct, že diagnóza "dvě holčičky" ještě opravdu neznamená klidnou domácnost. PS: Jsem lehce šílená, ale šťastná, spokojená mamula a na potrat bych nešla ani nááááhodou!!!
 Ivana, syn 10 měsíců 
  • 

Re: Pro Ivanu - o holčičkách 

(19.10.2002 20:58:37)
Ahoj,
moc, moc Tě obdivuji, zároveň připisuji, že mi teď odpustili 1 chybějící kredit ve škole, takže pokračuji dále, je fakt, že jsem moc ráda... Opravdu by sis pořídila ještě třetí dítě? Nechci být moc vlezlá, ale jak bys řešila nutnost dalšího pokoje, když by to byl kluk?
Ahoj Ivana
 Veronika, Votěch-11 měsíců 
  • 

Re: Re: Pro Ivanu - pokojíčky pro děti 

(20.10.2002 14:19:41)
Ivano, já chápu, že to nemáš snadné. Studovat VŠ a zároveň pečovat o malé dítě, to nezvládne každý.
Chci reagovat na tvou poslední otázku, byť je adresovaná Pavle. Opravdu si myslíš, že narodí-li se do rodiny další dítě opačného pohlaví, musí se honem pořizovat speciální pokojíček?
Nenapadlo tě někdy, že děti, které vyrůstají v jediném dětském pokoji, jsou třeba skromnější, přizpůsobivější, tolerantnější a já nevím jaké ještě?Pochybuji, že všechny ty modelové rodiny typu máma, táta, holka, kluk vlastní dva dět. pokoje.
Poradila bych ti, abys neřešila nenastalé situace. Budeš mít pak více času na zdárné studium.
Přeji vše dobré. Veronika
 Dana/2 děti/ 
  • 

Re: Re: Pro Ivanu - o holčičkách 

(21.10.2002 0:44:08)
Ráda bych napsala také svůj názor na tuto diskuzi. 1. Sama mám dvě děti, starší bylo nedonošené dítě s mnoha zdravotními komplikacemi, byla s ním spousta "práce", péče o něj nebyla jednoduchá. V současné době je to dítě zdravé, i když trochu hyperaktivní, prostě takový malý umíněný neposeda. Když jsme se s manželem rozhodovali, zda ještě jedno dítě /chci podotknout, že také nemám vůbec žádné hlídání, ani podporu příbuzných/, nejdůležitější pro nás bylo to, že "jednou" tady na světě nebude sám. Bylo pro nás velmi důležité vytvořit mu posléze jim/rodinné zázemí i do budoucna. Také samozřejmě jsme zvažovali naši finanční situaci, ale vůbec dle mého názoru není tak důležité vybavit dítě po stránce finanční jako spíš mu vytvořit rodinu - mám na mysli sourozence. Myslím, že i když jedináčka nevychováváme k sobeckosti, nerozmazlujeme ho, vždy je to trochu jiné, než když má sourozence, protože spoustu věcí ho okolnosti "nutí" dělat přirozeně. Neumím to přesně vyjádřit, ale doufám, že poznáte, jak to myslím. 2. K tomu pokojíčku. Povedli se nám děti - kluk a holka. Mají jeden pokojíček, už od mala je učíme, že i ten druhý má právo na soukromí. Zatím je to na bázi rozdílných her, ale funguje to, protože "to tak je od malička" a děti to berou jako samozřejmost. Někdy spolu, někdy každý sám, jak mají chutˇ. Je pravda, když starší chce být sám, musím mladší zabavit já, ale naopak to již funguje. Já sama měla dva sourozence a také jsme byli spolu a takhle to fungovalo i u nás. Moje děti nejsou nijak vzorné, kolikrát se hádají a perou, ale to by určitě bylo i v případě samostatného pokoje /jako u mých kamarádek s většími byty/. Jinak já respektuji Váš názor, přeji aby Vaše dítko bylo "stále lepší a lepší". Dana
 Ivana, syn 10 měsíců 
  • 

Soukromí dětí 

(28.10.2002 12:15:26)
Ahoj,
já myslela hlavně v dospívání, jak zajistit pro děti soukromí. Možná nad tím fakt moc přemýšlím, ale nedá mi to. Prostě no jak to napsat, asi to bude nejlepší rovnou... prostě každý "to" od dospívání potřebuje, ať už jde o "samoobsluhu" nebo přímo o milování, myslím, že je opravdu krajně nevhodné mít dospívající děti různého pohlaví v jednom pokoji.
Ahoj Ivana
 monire 


Re: Soukromí dětí 

(22.2.2004 17:53:42)
Ahoj Ivano,

myslím si, že výraz "krajně nevhodné" je příliš silný. Já jsem sdílela jeden pokoj se svým starším bráchou až do 23 let a taky jsme to přežili, ba co víc, dokonce jsme zůstali oba duševně zdraví :))

Nemůžu říct, že bych nikdy nezatoužila mít vlastní pokoj, ale podobně jako já na tom bylo 90% mých spolužáků, kde taky vzít v paneláku dva pokoje pro děti?! A možná právě proto, mi to nikdy nepřipadalo nějak zvláštní či nevhodné. Jako malé mi to nevadilo vůbec, v pubertě mě to mírně štvalo a když jsme oba začali randit, šlo jen o kompromis a toleranci na obou stranách. Dokonce jsme žili v době bytové krize v tomto pokoji oba i se svými partnery a to byla teprve ta správná sranda! Prostě šla jedna dvojice "spát" o hodinku dřív a druhá měla k dispozici i jiné prostory v bytě (jen pozor na putující, žíznivé rodiče). Vážně to nebyl výrazný problém, dokonce nám ze začátku, po přestěhování do vlastního, bylo s manželem smutno, najednou jsme měli až moc soukromí :)

V současné době máme dům, pro dvě děti by tu vlastní pokoj byl, ale my plánujeme tři, a tak stejně ještě nevím, jak to později vyřešíme. Zatím máme jednoho skřítka, takže času dost :)

 Svatka30 


Re: Re: Soukromí dětí 

(23.2.2004 12:50:23)
Naprosto souhlasím.
Manžel sdílel se svou o rok starší sestrou pokoj do 22 let a dokonce měli patrovou postel. Mají mezi sebou moc hezký vztah a dodnes se navštěvují a vzpomínají na jejich hádky z tzv.blbosti. Díky tomu se naučili toleranci a přizpůsobení. Což je mi teď v manželství hodně k užitku.
 Martina 
  • 

Re: Jak to děláte? 

(7.10.2002 22:31:13)
Ahoj Ivo,
je zajímavé, jak nás ty děti změní. Já jsem naopak nikdy nepovažovala potrat za zvlášť velký problém a teď, co mám malou, bych to asi nedokázala, nebo bych si to strašně vyčítala, protože vím, jaký je to báječný človíček. Taky jsem chodila pít, jíst a čurat až když mě navečer táta vystřídal a dodnes nechápu, že cizí miminko nespí a neřve, to totiž neznám, ale trvalo to jen 5 měsíců (a už na to pomalu zapomínám) a teď je to moje sladké zlatíčko. A faldíky jsem na mojí holčičce nikdy neviděla a to se na příkrm nastartovala krásně a baští skvěle. Ale do toho druhého se mi nějak... no nechce, ale už nejsem nejmladší a nerada bych si to pak vyčítala. Takže taky nevím, jak to udělat, abych chtěla.
Ovšem uvažovat už teď, z čeho zaplatím dítěti byt, až vyroste, to mi přijde trochu moc. Taky mám talent na katastrofické scénáře a lámání si hlavy s něčím, co možná ani nenastane, ale tohle bych asi dneska neřešila. Prostě si na něj vydělá nebo si postaví dům, bude přece dobrej nebo dobrá po nás, ne?
Martina
 Ivana, syn 10 měsíců 
  • 

Re: Re: Jak to děláte? 

(28.10.2002 12:28:43)
Ahoj,
právěže moji rodiče mi dali dost peněz (no, co je dneska dost peněz, ale pro mě prostě dost), manžel dostal menší byt, díky tomu si mohl pořídit větší, na který si doplatil, v tom teď žijeme. No a díky tomu jsme si mohli teď koupit novostavbu, kterou si můžou dovolit ostatní tak o deset let později než my. Ale nejde mi o to, abych svýmu dítěti koupila luxusní byt. Jde mi o to, abych svýmu dítěti mohla koupit to, co dostal můj manžel. Prostě vidím, jak jsou na tom ostatní moji vrstevníci, když vypadli z domu "s holým zadkem". Je to strašné, když bydlí s malým děckem v podnájmu nebo u rodičů... Znám taky hodně případů, že se jim (nejen) kvůli tomu rozpadlo manželství... A když nerozpadlo, sami si tak budou moci dovolit svůj vlastní byt v době, kdy by měli mít našetřeno už na byt pro svoje děti a historie se bude opakovat... Nevím, možná to beru moc vážně... Ivana
 Káča 
  • 

Re: Re: Re: Jak to děláte? 

(25.9.2003 15:23:16)
Myslím, že je to trochu přehnané. Kdyby takhle uvažovala moje mamka, asi bysme nikdy nebyly, a nejen my, asi by nebyli ani moji rodiče, atd. Vždycky to přece nějak dopadne, a hlavně, je to potom především problém těch dětí, a ne rodičů.
 Jumbová 


Re: Jak to děláte? 

(23.2.2004 9:48:01)
Ahojky Ivano,
mé první (vytoužené) dítě se mi narodilo v 21 letech, po té, co jsme se s manželem přestěhovali z Plzně do Brna, tzn. žádní příbuzní, žádné kamarádky, manžel nové místo atd. Naše nadšení z chlapečka se začalo pomalu vytrácet ve chvíli kdy nechtěl spát, jíst, já 14 dnů po porodu přišla o mléko, normální mléko (Sunar) zvracel, 7 denní pobyt v nemocnici a diagnoza alergie na kr.mléko. Pak se to na čas zlepšilo a s nástupen tuhé stravy zase zhoršilo, protože nic nechtěl. A v tu chvíli (Kubíkovi bylo 7 měsíců) jsem zjistila, že čekáme další miminko. ŠOK!!! Mé rozhodnutí bez přemýšlení POTRAT!! 7 měsíců jsem pořádně nespala, nebyla u holiče, nikdo mi Kubu nepohlídal ani na 10 min., žádné kamarádky na pokec, manžel chodil domů až večer. Naštěstí můj manžel mi to tenkrát rozmluvil. Když se Péťa narodil, bylo Kubovi 16 měsíců a musím říct, že byl vzorňák. Na kratší vzdálenosti chodil vzorně za ruku, na delší jsem ho nosila v nosítkách na zádech, v té době už spal sám ve svém pokojíčku a jedl (kromě mléčných výrobků) úplně všechno. No a Petřík byl zase vzorné mimino - kojení v pohodě, v noci celkem spal a jinak klidné, pohodové mimino. A dnes - je jim 5 a 4 roky. Jsou skvělí, tím nechci říct, že nevyvádějí lumpárny, ale to prostě k dětem patří.Myslím, že ani po té hmotné části nestrádají- chodí na kroužky, jezdí s náma na lyže, k moři, do hor, zkrátka jak mě co napadne. Prostě sbalím batoh a někam jedem. Hrozně je miluju!!! Někdy by se láskou snědli a jindy zase s chutí uškrtili. A proto když jsem zjistila, že jsem těhotná, tak mě slovo POTRAT už vůbec nenapadlo!!!! Kluci se na sourozence moc těší, samozřejmě si přejí sestřičku!!!Tak uvidíme. Měj se fajn Dáda
 Monika, 2 kluci 
  • 

Mluvím zmateně. 

(6.10.2002 20:11:02)
Ahoj Kláro, jak jsem se dozvěděla z tvého článku, máš stejnou "nemoc" jako já. Taky mluvím občas z cesty, třeba když staršímu synovi udávám pokyny typu obuj si tu bundu, obleč si ty boty, manželovi říkám, aŤ se jde napapat apod. Jsem na mateřské pátý a doufám poslední rok a zatím se to nelepší, spíš naopak. Doufám v blahodárný vliv návratu do zaměstnání. Jinak nezoufej, taky jsem kmitala a teď mám ten nejpohodovější rok na mateřské. Honza je dopoledne ve školce, Dava je bez plinek a bez kočáru (kluci mají 4 a 2 roky) a odpoledne chodíme na procházku tak, že mě každý drží za ruku. Užívej si miminek, rychle ti vyrostou. Měj se Monika.
 Pavlína, Vojtík 3 r, Vítek 4 měs. 
  • 

Naše procházky jsou noční můrou 

(6.10.2002 21:33:56)
Ahoj Kláro, tak takhle brzo po sobě bych děti vůbec nezvládala. Ty a tobě podobné maminky obdivuji! Naše druhé mimčo bylo plánované, téměř po třech letech bez dvou měsíců. Říkala jsem si, že to bude docela fajn, starší bude na písku, já na lavičce se spícím miminkem v kočárku... Jenže ouha!! Náš Vítek je prostě od narození přímo alergický na kočár!!! A když konečně usne, tak spí lehce, hned ho všechno budí, projede auto, někdo zavolá na psa, dokonce i když jsem si zapínala zip na bundě, už se budil!! A hned začíná řvát, nevydrží klidně ležet a koukat, hrát si s chrastítkama... V létě to ještě šlo, prostě jsem ho vytáhla ven, na lavičce ho nakojila, nesla v náručí a tlačila kočárek a mé neexistující třetí ruky se zrovna dožadoval i starší Vojtík, nebo ho přestalo bavit šlapat na kolečku a chtěl, abych vzala je. Ale co budem dělat, až bude mrznout, to teda opravdu nevím.
 Jája 
  • 

Co všechno se změnilo: 

(7.10.2002 0:57:44)
Ahoj Kláro,
opět jsem se pobavila.Pro Tvé pobavení zde uvádím,co všechno se změnilo ještě navíc u nás (a to máme "jenom" jedno dítko - ale moc rádi bychom jenom u něj nezůstali :o)))):
1)proměna sovy v ještě horší sovu-tzn.že mé uléhání k spánku se významně posunulo z pozdních nočních hodin do ještě pozdnějších (o zkrácení doby spánku se mi ani nechce hovořit)-důvod:snaha ukrojit pro sebe ještě o trochu více času na své koníčky a zájmy
2)proměna bytu v holobyt:od skříní v dosahu dítěte jsou odstraněny čudlíky a zástrčky,aby je nemohl otevírat,květináče jsou odloženy na vysokých policích a skříních,z dosahu dítěte jsou odstraněny židle,ukryty dečky,ubrusy,vázy apod...
3)získání zručnosti v zámečnictví - z bezpečnostních důvodů jsem nechala udělat klíče do zámků a daný prostor bez dozoru zamykám (už umím vyšroubovat celý zámek a upravit štítek,aby vyhovoval zasunutí klíčů z obou stran dveří ;o))).Dosáhla jsem už i takového "mistrovství",že u babičky jsem dokázala vypilovat cizí klíč do starého zámku tak,aby se dal použít k zamykání...
4)dokonalá znalost jedovatých rostlin: vzhledem k tomu,že náš všetečka na zahradách kdeco okoštuje,mám zakoupený atlas jedovatých rostlin a u telefonu zvýrazněné číslo na pražskou toxikologickou poradnu...
5)zlepšení kondice pažních a zádových svalů (jé kéž by to taky platilo pro břišní a stehenní!):kvůli častému vyzdvihování dítka na přebalování si už nestěžuji na zádové bolesti...
Měj se hezky,Jája
 Monika 
  • 

Re: Co všechno se změnilo: 

(7.10.2002 1:11:08)
Jajo,

Prebaluj prcka na zemi a zada si setri, jeste je budes potrebovat ;-) Ja to tak musim delat i z toho duvodu, ze meho certika (9 mesicu) na prebalovacim pulte nejsem schopna udrzet klidne v zadne poloze.
 Jája 
  • 

Re: Re: Co všechno se změnilo:pro Moniku 

(12.10.2002 19:28:41)
Ahoj Moniko,
mně připadá,že z přebalování mimča na zemi bych kromě těch zad (mimochodem tím zdviháním mimča na stůl jsou tak zpevněná,že na bolesti z minulosti jen s radostí vzpomínám,už několik měsíců nevím,co to je :o))) snad přišla i o nohy a břišní svaly!Asi každý dle svých schopností a možností,ale pro mne by přebalování na zemi byl trest - to jen taktická poznámka k tématu.
Měj se,Jája
 Pavlína-dvojčata 21 měs.a dcerka 6let 
  • 

Vše naprosto chápu 

(7.10.2002 21:44:22)
Milá Klárko!Jsem z toho také cvok!Abych nebyla snažím se pomáhat jiným maminkám se stejnými problémy!Proto mrkněte na naše www.sweb.cz/vicercata/dvojcata.htm,kde ve finále najdete trochu černého humoru a rady jak přežít.Mohu i zaslat "Devatenástero rad Klubu šílených matek",které jsme vymysleli s kámoškou,když jsme byly v naprostém srabu.
"Chceš radu?
Máš ji míti!
Pamatuj především,
čím vážnější žití,
tím potřebnější šprým!
Tak hlavu vzhůru,
jednou budem dál!
Pavlína a tři nezbedové

 Šárka, 1 dcera 
  • 

obdivuji Tě 

(8.10.2002 19:47:19)
Ahoj Kláro, obdivuji Tě, jak to všechno zvládáš a že ses vůbec na to dala (mít 2 děti tak brzy po sobě).
Já mám jednu dceru, teď jí byly 3 roky a neumím si představit, že bych teď měla k ní ještě miminko. Verča je jako pytel blech, takže mi občas připadá, že mám ne jedno, ale 3 děti. Další dítě plánujeme, až bude chodit malá do školy, jednak si myslím, že bude už rozumná a bude mít svoje zájmy (a naivně si myslím, že mi bude pomáhat),
splácíme leasing na auto a momentálně bysme 2. dítě finančně neutáhli a také chci na pár let do práce. Vím, že jsou v tomto maminky rozděleny do dvou táborů - jeden tábor preferuje maý věkový rozdíl a druhý zas ten větší. Ráda bych znala názory maminek, které mají děti od sebe 6-8 let (i více).
Rozhodně neodsuzuji maminky, které zůstanou na mateřské třeba 6 let, spíš je obdivuji,že dokážou vydržet tak dlouho ten věčný kolotoč. Já už po 3 letech zuřivě hledám práci, abych z toho vypadla.


 Olga, syn 6mesicu 
  • 

pobavila jsem se.. 

(30.10.2002 21:06:59)
..a to opravdu velmi.mam jedno dite a druhe zatim neplanuji.myslim si,ze bych to asi nezvladla.staci mi toto jedno.s oblekanim jsme na tom stejne,taky mame velkeho psa a do vytahu se s kocarem nevejdeme,tak jezdime nadvakrat.nejdriv svezu psa,s deckem v naruci,ta ceka dole a ja,porad s deckem v naruci,svezu kocar.obcas se zadari a pes utece za nami nahoru,takze nekdy zaberu vytah na pulku odpoledne,bydlime ve 4.patre.a u toho zurim.a to je jedna vec z mnoha,ktere zatim jeste tak dokonale neovladam.preju vam hodne sily.drzte se.olga
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Klare i Ivane 

(6.2.2003 20:05:04)
Klaro,
diky za prispevek. Cetla jsem si ho kratce pred narozenim naseho druheho, abych vedela na co se pripravit - ted mu jsou jen 3 tydny, starsimu 17 mesicu a nejvetsi praci nam zatim da uhlidat starsiho, aby mladsiho nerozmackal - jsem rada, ze nezarli, ale ma takove napady jako vzit brachu za ruku a tahnout ho nekam s sebou, nebo ho chce chovat, aniz by povazoval za dulezite odlisit, kde je hlava a kde nohy. Na druhou stranu ochotne tlaci kocar na prochazce a ja jsem rada, ze se unavi.

Ivano,
nas starsi je presne ten pripad jak popisujes - v kocarku nikdy nespal (od ctyr mesicu ho mel upravenej na sedaci), v sesti mesicich zacinal chodil kolem postylky (ve ktery spal asi 5x v zivote), a narozdil od jinych deti je s nim cil dal min prace... Dulezity ale je, ze od prichodu brasky je u nas takovej frmol, ze kdyz mladsi spi, mam pocit, ze starat se o jednoho je naprosta pohoda a nevim, jak jsem z toho mohla bejt nekdy tak vyrizena. Treba by takove male kouzlo pomohlo i u vas... ;-)

 Martina, Ondřej 2,5 r.+ Honzík 5 měs. 
  • 

Postřeh pro Kláru a ostatní 

(14.12.2002 16:45:34)
Milá Kláro,
přečetla jsem si Váš příběh s dětmi a opravdu mi to připomíná můj život v každodenním chaosu.
Vždy jsem si říkala, že když to s jedním dítětem jde celkem v pohodě tak s druhým toho nebude zase o tolik více práce. Omyl na druhou!
Za těch pět měsíců jsem snad v kuse nespala ani čtyři hodiny, buď křičí jeden a nebo druhý. Ráno vstanu jak mátoha a ani se nenaděju a už je zase večer, koupání a krmení. Čas na sebe člověk nemá skoro vůbec a tak dny běží, že nestíhám.
Díky Bohu mám manžela, který se snaží každou volnou chvilku mi pomoct, ale je to spíš jen večer . Babičky máme daleko a tak si to musím zvládnout skoro sama. Mé děti mne však nabíjí energií, jsou zdravé a co si člověk může více přát.
Všem kdo se rozhodují mít po sobě hned druhé dítě přesto všechno fandím, protože zvládnout se to jakž takž dá a těším se, že to bude jenom lepší.
 tangerine2 


dvě děti,ach jo 

(19.12.2002 9:25:05)
Ještě druhé nemám,ale jak to čtu,asi to moc nezvladnu.Snad to bude jedině lepší v tom,že děti budou od sebe čtyři roky.
 Brigita, Tadeáš 11 měsíců 
  • 

Chci další články! 

(25.1.2003 21:25:11)
Milá Kláro,
píšete úúúúúúúúúúžasně, moc jsem se pobavila, jsou od vás někde ještě starší články, nebo byl tohle první?
Díky
PS: mimochodem, kde na to berete čas? :-)
 Karo 


Re: Chci další články! 

(25.1.2003 21:44:33)
Klaro, moc jsi me pobavila, diky -ze srdce jsem se zasmala!!!!!!!
 R+M 


:-)) 

(22.2.2004 19:53:48)
Strašná deprese..ani jsem to nedočetla
 Radka(Kuba-2r,Honzik-6m) 
  • 

NAPROSTO PRESNE! :-) 

(22.2.2004 21:15:35)
Ahoj Klaro a ostatni,
Tvuj clanek me moc pobavil a potesil. Nemyslim to zle, jen jsem hrozne rada, ze v tom nejsem sama, kdo resi naprosto stejne problemy. Snad jen to tandemove kojeni ne, Kubu jsem prestala kojit na roce, kdyz jsem byla ve 2 mes. tehotenstvi. (Vyplatilo se to, zacal mi spat od te doby celou noc...Bohuzel mu to vydrzelo asi pul roku, ted uz zase "blbne" a dozaduje se v noci bumbani, takze dostava cajicek.) Ale s tim spanim jsme na tom podobne, o rezimu ani nemluvim. Kocarek jsme vyrezili razantne - Kuba proste chodi od 1roku a 8mes.pesky. Vsude, stale a za kazdeho pocasi :-) Naucil se, ze v kocarku je mimi a uz se nedozaduje. Nakupy v obchode jsem zrusila, opravdu nemozne, nebot nase prochazky vcetne oblekani probihaji NAPROSTO STEJNE.
Jak jsou kluci stari?
Ahoj, zdravim a preji pevne nervy!
Radka
 Dana a Honzík 
  • 

díky 

(23.2.2004 1:12:57)
Díky díky díky,
mám jednoho a mám toho opravdu chvílema po krk, rozesmála jsi mě až k slzám!!!

Prosím o pokračování!!!
Dana

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.