| Alena | •
 |
(27.9.2002 10:41:40)
Nevím, jak vy, ale já osobně mám strašný problém udělat cokoli, co skutečně nehoří. A dárcovství orgánů není zrovna priorita, to spíš ty rohlíky na večeři a obchodní schůzka. :o) Takže jsem moc ráda, že u nás platí zákon v tomto smyslu. Jinak by totiž kvůli takovým, jak jsem já, nebylo co transplantovat.
|
| Pavlína, syn 22 měsíců | •
|
(27.9.2002 10:55:23)
Nedivím se, že ČR má takový zákon. Musí ho mít, jinak by totiž bylo dárců strašně málo. I já bych chtěla případně orgány darovat, ale mám trochu obavu z toho, že někdo mě označí za ideálního dárce pro x lidí a nebude se mi věnovat taková péče, abych se z toho dostala, rodina mě už neuvidí a vlastně podle současného zákona se ani nedoví proč jsem zemřela, protože lékaři musí dodržovat mlčení. Asi to je extrém. Ale co vás napadne, když se píše, jak jsou na tom doktoři špatně, že v Ostravě byly problémy dohledat, kde jsou odebrané orgány, že když se rodina chtěla ještě před obřadem rozloučit se zemřelým, zjistili, že nemá žádné chrupavky a další... Z mého okolí znám případ, kdy se rodina dozvěděla že dcera měla těžkou autonehodu, když přijeli do okresní nemocnice už ji tam nenašli, dali jim jen její zakrvácený šat, z kterého jim bylo jasné jak vážné to je a pak už jen informace, že dceru odvezli do Prahy. Přitom sestra z nemocnice mi řekla, že to je normální, protože věděli že umře, tak ji převezli tam, kde jí mohli ihned po smrti odebrat orgány. Ale na rodinu už se nehledí, nemohli se rozloučit, nic. Zájmy většiny nad zájmy menšiny. Vím, že je to strašně těžké, rozhodnout se při informaci že můj blízký zemřel o tom,že souhlasím s odebráním orgánů, ale kdyby se tomuto problému stát věnoval, kdyby byla osvěta, dalo se plně důvěřovat lékaři, věnovali se pozůstalým, uměli s lidmi mluvit...tak možná.
|
| Lida a 2holky | 
|
(27.9.2002 12:32:14)
Nesouhlasim s timto zakonem protoze nerespektuje vuli cloveka. Neni vubec demokraticky a myslim si, ze "telo" stale patri tomu cloveku i kdyz zemrel. Nikdo by nemel mit pravo s nim zachazet jinak, nez si dotycny preje (nebo resp. pral). Proc veci, jako majetek po smrti stale zemrelemu patri (alespon do te doby, nez dojde k dohode detictvi apd.), navic si kazdy muze napsat posledni vuli a muze se rozhodnout, co s majetkem provest. Ale jeho telo bude automaticky odebrano...brr.
Ja ziji v UK, a tady funguje nastesti podobny zakon jako pisatelka uvadela v Kanady (ci USA?). Ve svem ridicskem prukazu mam zapsano, ze jsem darcem organu a v darcovske bance je zapsano, jakych organu presne jsem darcem - muzete si totiz vybrat.Jsem naprosto "pro" darovat ledviny, srdce apd., ale s postupujici medicinou se muze stat, ze by jednou v budoucnu mohlo byt mozne transplantovat mozek, ci jeho casti - a to by mi jiste nebylo prijemne.
A navic, zakon jsem necetla, ale jak je to, kdyz v Cechach zemre cizinec?? To mu ty organy proste take mohou odebrat? Pokud ano, tak se obavam, ze bychom prisli o mnoho turistu.
|
| Alice | •
|
(28.9.2002 22:38:37)
Lído, taky me znechucuje moznost, ze s telem zemreleho je mozne nakladat podle potreby bez ohledu na prání zemreleho (jak nektere psaly "uz mu to muze byt jedno") a jeho príbuznych. Tech se nikdo na nic neptá, natoz aby upozornili a zákon je nad morálkou.
Takze se obávám, ze u nás muze byt to vyjádrení nesouhlasu nekdy k nicemu, kdyz ho nema zemrely prispendleny ke kosili. Kdezto taková registrace by se mohla provést okamzite pri vydávání prukazek zdravotní pojistovny. A navíc by se tím zamezilo prípadum, kdy se odebere prakticky cokoli a nikdo neví proc.
Nevím, proc se schvalování takovych zákonu neprovádí referendem, bylo by to demokratické, s vysvetlením postupu, jak bezpecne zajistit prání tech, kterí dárcovství odmítnou. Kdezto opacny postup by byl mene nákladny a demokraticky rovnou a rozhodne by ty, kterí "na takové veci nemají cas" stál toho casu méne.
Nepísu to jako odpurce dárcovství, kdybych mohla nekomu pomoci i po své smrti, byla bych ráda. Ale nelíbí se mi to automatické zacházení s mrtvymi jako s nejakym znárodnenym materiálem.
|
|
|
| Lenka, 2děti | •
|
(27.9.2002 16:10:04)
Brr, to je hrozné, nenechat někoho důstojně umřít, kvůli tomu, aby mu mohli odebrat orgány. Dřív bývala smrt důstojnější.
|
|
| Jana, 1 dítě | •
|
(30.9.2002 14:33:08)
Zákon v této podobě se mi natolik nelíbí, že to u mě vede ke zcela opačnému postoji, to znamená, že si nepřeji, aby s mýmy ostatky v případě smrti bylo takto nakládáno a ráda bych se dozvěděla, jestli je možné tomu nějak zabránit, například mít označení v ŘR nebo OP, že nejsem potencionální dárce orgánů. Respektoval by mé přání někdo? Děkuji za odpověď.
|
| Jarka, dvě dcery | 
|
(15.1.2003 15:23:35)
Jano, kdyby tvé dítě potřebovalo ledvinu, byla bys ráda, kdyby se našel dárce?
|
|
|
|
| Jana | 
|
(27.9.2002 12:27:41)
Naštěstí jsem nikdy nebyla v situaci, kdy by se mě transplantace orgánů týkala. Ale nechtěla bych být v situaci příbuzného, který stojí nad umírajícím blízkým, a musí odpovídat na otázky, jestli dotyčný chtěl nebo nechtěl dát orgány k transplantaci. A stejně tak bych nechtěla být v situaci někoho, kdo marně čeká na nějaký orgán, protože vhodný dárce by sice byl, ale nedal za života souhlas s použitím orgánů.
Souhlasím se zákonem, je to rozumné a praktické řešení. Asi málokdo zdravý a mladý uvažuje o tom, že by zítra mohl být mrtvý a jeho tělo by někdo mohl potřebovat. Jen někdo by zašel na zdravotní pojišťovnu, ať mu souhlas s dárcovstvím orgánů napíšou do karty, připíšou na občanku, vytetují na břicho.. ;o) Je možnost dárcovství orgánů odmítnout a nechat si to někam zapsat - nevidím v tom problém.
Důležitý je citlivý přístup personálu - ty případy, které tady holky citovaly, byly skutečně ošklivé. Personál by měl být vyškolený, měl by vědět, jak říct člověku, že tělo jeho blízkého bylo po smrti použito k transplantaci. Měli by vědět, jak příbuzné uklidnit, jak jim na tom ukázat do dobré, jak jim dodat naději a sílu. Možná by mohli říct, k čemu byly použity orgány. Myslím si, že by pomohlo, kdyby věděli, že např. játra jejich syna (otce, bratra..) zachránily život jedné paní, atd... Možná by jim to dalo sílu, možná by to byla jediná pozitivní zpráva, kterou by slyšeli.
Fakticky vzato je mi dost jedno, co se stane s mým tělem po smrti. Nepotřebuji se cítit jako lidumil, nepotřebuju mít pocit, že zrovna já jsem ten, kdo dal souhlas s dárcovstvím orgánů. Mně už tělo nebude k ničemu. Pokud jiným pomůže nějaká část mého těla, jestli někomu zachrání život nějaký z mých orgánů - není o čem přemýšlet.
|
|
|
V její náručí
Zimní běh na BlaníkBenešov 
Orchestr na dotek – ŽestěPraha 1 
Ledové sochy na PustevnáchNový Jičín 
Šediváčkův longRychnov n/K 
Zimní prohlídkový okruh hřebčína ve SlatiňanechChrudim 
Zimní běh na Blaník
Orchestr na dotek – Žestě
Ledové sochy na Pustevnách
Šediváčkův long
Zimní prohlídkový okruh hřebčína ve Slatiňanech
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)