| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Podruhé těhotná IV. - o sexuální výchově a zapomínání

 Celkem 10 názorů.
 Markéta 
  • 

zvýšená inteligence 

(19.9.2002 8:20:06)
Až doposud jsem některé dny (ač nejsem těhotná)nazývala "den blbec". Po přečtení tvého článku jsem se rozhodla, že je přejmenuji na "den zvýšené inteligence až geniality" :-)))
 Lenka,38.t.t. 
  • 

Zapomínání a roztržitost 

(19.9.2002 12:20:13)
Někde jsem četla, že lehká zapomnětlivost a roztržitost jsou během těhotenství normální,ale až v pozdějším stadiu.Dokonce to má odborný název,který si ale nepamatuju.Bohužel si to přečetl i manžel a veškeré moje úlety (kterých není zrovna málo-jenom klíče jsem si doma zabouchla už aspoň pětkrát)teď svádí na mé těhotenství.Což není až taková tragédie,jenom si říkám,až přestanu být těhotná (to by mělo nastat do dvou týdnů),na co se pak budu vymlouvat.
Lenka
 Ajja 


Nejsem v tom sama 

(19.9.2002 18:41:23)
Ahojky, po přečtení tohoto článečku jsem si uvědomila, že nejsem sama. Jsem také podruhé těhotná, jen s rozdílem, že mám synka, 4 roky, a ten rozhodně není nadšený z nového přírůstku. Kolegyně měla první holčičku a tam skutečně fungovalo ono těšení se na mimi. Moje první ratolest ovšem bere pouze brášku (radši nechci vědět co to bude, abych se netraumatizovala dopředu) a včera dokonce přišel s nápadem, že bříško musíme hnedka rozříznout a mimi vyndat... pak to vylepšil tím, že ho necháme na zahradě mezi kytičkama a on ho bude chodit zalévat, aby rostlo... A to se děsím chvíle, kdy přijdu z porodnice (nyní 18. týden), protože i natěšená dcerka kolegyně se snaží brášku každou chvíli zavraždit (drát do postýlky, svlékání do naha v chladu... - ovšem chytře, aby nikdo nic neviděl). Co se týče zapomínání, už při prvním těhotenství (kdy jsem dělala státnice na vš) jsem byla naprosto mimo. Nakonec jsem promovala měsíc před porodem a byla jsem naprosto k neupotřebení. V návalech zoufalství jsem přemýšlela, zda mimi netlačí nějak na mozek. Teď v druhém těhotenství to není o moc lepší. Zapomínat nákupy v obchodě, o deštníkách ani nemluvím. Takže jsem skutečně ráda, že nejsem sama, kdo zapomene co může a kdo se snaží vysvětlit rozdíl mezi pohlavími človíčkovi, kterému je to v podstatě jedno - ovšem človíček ví jedno zcela jistě: byl připraven o trampolínu a jeho pozice diktátora rodiny je výrazně ohrožena nějakým vetřelcem, o kterého nestojí a bude se snažit ho za každou cenu zlikvidovat (to funguje naprosto dokonale, od dušení polštářem, po strkání zakázaných předmětů do postýlky). Kamarádka mi jednou na návštěvě vyprávěla, jak je malá nadšená z bratříčka a jaká je to chůvička - v té chvíli se ho ovšem tříletá "chůvička" snažila uškrtit na špagátu od žaluzií.
 Zuzana+dcéra(04/01),syn(07/04) 


Re: Nejsem v tom sama 

(20.9.2002 14:12:50)
Ahoj Ajja!

Neboj sa, on si zvykne. V manželovej rodine dodnes spomínajú úsmevnú historku z jeho očakávaného narodenia. Manželova sestra, v tom čase 3,5 ročná milovníčka zvierat, bola napriek vysvetľovaniu presvedčená, že mama prinesie z pôrodnice psa. S bábätkom sa zmierila, ale neskôr jej manžel často slúžil ako pes – dávala mu na krk obojok a pod. Okrem sestry mal ešte aj o 6 rokov staršieho brata a spolu mu dávali poriadne zabrať. Svokra si dodnes pamätá, ako raz plakal, prečo práve on musí byť ten najmladší v rodine. Ale nakoniec sa to samozrejme zlepšilo a majú dodnes (najmä so sestrou) veľmi dobré vzťahy.

Z.
 Denisa 
  • 

Zo srdca gratulujem 

(20.9.2002 22:44:06)
Mila Sylvia

Srdecne Vam i Vasmu manzelovi gratulujem k novemu prirastku do rodinky.
A tesim sa spolu s Verunkou, ze jej cap, ci ta vrana:-) prinesie krasneho braceka. (no myslim, ze mat aj sestricku je velmi fajn:-))

Prajem bezstarostne tehotenstvo, pohodovy porod a krasne,zdrave miminko

Pozdravuje, Denisa
 Terreza 


Ad. sexuální výchova a zapomínání 

(20.9.2002 23:10:22)
Jsem matka 3 dětí – holčička (5 let), chlapeček (4 roky) a holčička – miminko 2 měsíce. Při čtení článku se mi vybavilo a částečně i vyjasnilo několik příhod z doby nedávné:

Nejdříve k té „časné“ sexuální výchově: začalo to už svatbou loni v srpnu – vdávala jsem se po druhé. Obě děti z prvního manželství byly velmi nadšené! Těšily se, že maminka bude jako princezna, která si bude brát prince, kterého velice miluje, a oni budou malá princeznička a malý princ. Trochu zklamání bylo, že nebudu mít na hlavě zlatou korunu ale klobouk, a nebude ani jízda kočárem s koňmi… Mé následné těhotenství brali jako logické pokračování – v pohádkách to přece tak bývá, že po svatbě přijde miminko. Bylo to překvapení pod Vánoční stromeček – dárek pro budoucí prarodiče, a tam se ukázala neúprosná logika dětského rozoumku - proč ten Ježíšek nedal miminko normálně pod stromeček k ostatním dárkům ?!? Tak jsme začali vysvětlovat, že miminko není od Ježíška a že musí u maminky v bříšku vyrůst aby se mohlo narodit atd., zkrátka jsme až do Silvestra měli námět k otázkám. Ukazovali jsme si obrázky v knížce a povídali si o tom. Všechno šlo hladce, mohly se jít i podívat na ultrazvukové vyšetření, takže viděly na vlastní oči svou budoucí sestřičku, jak si u mě „plave“ atd. Na odběrech krve mívaly až masochistickou radost, že i mě někdo píchá jehlou. Všechno jsme probrali dost detailně, jak miminko roste, jak asi vypadá, jak se narodí (opět pomohla knížka). Ovšem na tu „technickou stránku“ – čili JAK se k miminku „přijde“, nedošlo. Zůstalo to abstraktním pojmem. Neptaly se, tak jsem to nechala být, až budou ještě trochu starší.
Když se pak dostavily porodní bolesti, celkem v klidu jsme si opět promluvily o tom, že už musíme s manželem odjet, protože miminko se za pár hodin narodí. Reakce holčičky byla pohotová: „A táta jede s tebou ti pomoct to miminko narodit?“ …
Druhý den, když se přišly podívat, mě dojala ještě otázkou: „A maminko – bolelo tě to ?“ Odpověděla jsem, že „Trochu ano, ale dalo se to vydržet a taky tam byl se mnou tatínek…“, načež po chvilce krátkého ticha následovalo: „… a plakala jsi?“ … Váhala jsem, co s tímto „okamžikem pravdy“, ale zachránil mě manžel – „Maminka byla moc statečná a skoro vůbec neplakala!“
Připomnělo mi to nedávné alergologické vyšetření, kdy stejnou větu řekl právě o ní, ačkoliv celou dobu hystericky vřeštěla jako siréna…

K tomu zapomínání a roztržitosti – mobil jsem záhadně ztratila někdy začátkem prosince, tedy kolem 7. týdne těhotenství.
Peněženku jsem naopak ztratila před týdnem, tedy 2 měsíce po porodu - šla jsem v botanické zahradě se všemi dětmi hromadně na toaletu a z peněženky jsem lovila drobné. Pak už jsem jí neviděla.. Že jí postrádám, jsem zjistila večer, ale uklidňovala jsem se, že v ní kromě pár halířů a papírové padesátikoruny nebylo nic důležitého…Ale jen do té doby, než mi manžel telefonoval: „Máš štěstí, že tě nemám po ruce! Volali mi z banky, jestli nepostrádám kartu, kterou jsi mi schovala k sobě do peněženky !!!“ Naštěstí je pan ředitel botanické zahrady a především ten pán od toalet poctivý muž, který si pak nenechal ani nálezné…
Ovšem ukázalo se, že u nás v rodině se roztržitost šíří kapénkovou infekcí - týden poté ztratil někde manžel zcela nedůležité stravenky na zbytek měsíce v hodnotě cca 600,-Kč

Také mi zatrnulo, že jednou nechám někde i nějaké dítě, ale „odnesl“ to jenom náš pes, který je chvílemi velmi laxní. V parku na povel „MÍSTO“ zaujal pozici vedle kočáru a „hlídal“. Po dvou hodinách pobytu tam setrval i přesto, že jsme s kočárkem dávno odjeli. Teprve po více než kilometru jsme zjistili, že pes není…Vracela jsem se, volala…Pes ležel stále na místě, hlavu otočenou opačným směrem, než kterým jsme odešli…

Ztráty a nálezy korunoval manžel tím, že v oboře Hvězda cestou na hřiště poslal děti napřed a sešel z cesty vykonat malou potřebu ke stromu. Zřejmě ten pocit úlevy mu nějak zatemnil centrum orientace v terénu a ztratil se – najednou nevěděl, kterým směrem je to pískoviště, na které děti poslal, a chvilku bloudil…Ostatním rodičům na pískovišti bylo podezřelé, že 2 děti dorazily samy bez dozoru a tak se společně vydaly zpět na hlavní cestu, na kterou naštěstí ve stejný okamžik vyšel i manžel, a tak bylo radostné shledání…Holčička ovšem neopomněla upozornit, že „..kdyby šel s nima a necoural se vzadu, tak ho nemusely jít hledat !!!…“

No – nakonec se někde ztratíme sobě navzájem, ale zůstávám v klidu – máme přece ty děti !!!
 jája 
  • 

Zvýšená inteligence 

(20.9.2002 23:54:11)
Taky jsem podruhé těhotná s tříletou holčičkou, která se tak těší na sourozence, že každou kontrolu u gynekologa musí absolvovat se mnou. Co se týče roztržitosti a zapomínání tak se mi naštěstí vyhýbá, bohužel , ale ne nešikovnost. Za čtyři měsíce těhotenství jsem zlikvidovala v kuchyni polovinu vybavení ze skla, keramiky a dokonce i nerezového nádobí, tak doufám, že to přejde.
 irena (Míša5/00+Maruš3/03) 


Roztomilé je to!! 

(21.9.2002 21:12:16)
Díky Sylvie, zase jsi mi kápla přesně do noty :-) Ano, teď ve 4. měsíci řešíme trochu podobné problémy. Jenže bohužel, barák je v půli (no tedy doufám, že už za půlí) rekonstrukce, a ještě k tomu dělám autoškolu. Učitel si asi jen tak nedá vysvětlit, že má těhotenská roztržitost může za totální výpadek mozku právě uprostřed křižovatky :-)) Jakož i za další podivnosti. I když tedy už říkal cosi o tom, že nechápe, jak je to možné, že každá moje jízda je úplně jiná; jako kdyby řídil pokaždé někdo jiný. Někdy je to katastrofa a jindy to ujde. Dnes to ušlo, ale minule jsem se příšerně bála - myslela jsem, že toho už úplně nechám. Bohužel ale asi budu auto docela potřebovat, neb jsme trošku stranou civilizace :-( Takže se asi pokusím zatím vydržet.
Jinak – skákání po bříšku, hovory o tom, že tam je mimi (Míša ho posléze hledá i u taťky v bříšku) a tak podobně, to taky známe... S tou panenkou je to moc roztomilé! Naštěstí na veřejnosti svlékána nejsem. Naopak ale, první návštěva gynekologické poradny u nás dopadla o hodně hůř (sestřička skoro nebyla připuštěna, aby mi vzala krev) – takže si přece jen budu muset sehnat na příště hlídání...
Bříšku zdar a sexuální výchově taktéž!
Ester
P.S: už několik let deštník raděj skoro vůbec nenosím. Šusťáková bunda taky není tak špatná.
 Helena, 9 mes. 
  • 

Roztrzitost 

(29.9.2002 21:01:03)
Ahoj Silvo
Jsem rada, ze nejsem sama, ktera v tehotensvi vsude vsechno zapomina, ztraci, a vubec nevi kde a jak. Ja jsem jeste ze zacatku tehotenstvi byla hrozne mimo, na ulici jsem nekolikrat skoro vlitla pod auto, nekam jsem dosla a nevela jsem co tam chci. Asi mi mimi nejak zatemnilo mozek a ja se vznasela v oblacich daleko od reality vsednich dnu. Tento pocatecni stav se srovnal, ted pred auty nestiham na prechodech utikat, ponevadz jsem jako kulicka a tim padem malo pohybliva.
Hela
 Žaba (Darek, Alan a Dora) 


Těhotenská "inteligence" 

(30.9.2002 22:16:21)
Aahoj Sylvie,
tak si představ, že jsem (když jsem čekala Alana) pro tuhle těhotenskou zpitomělost dokonce našla odborné pojmenování - benigní těhotenská encefalopatie! No uznej, že to zní hrdě :-).
Co se týče sexuální výchovy - my jsme se jaksi pořád tak daleko jako Vy nedostali. Alanovi (22 měsíců) se to pořád jaksi nezdá, že by v tom břiše někdo byl. Prostě - buďto "Kuk!" a když nikdo nevykoukne, tak prostě "Není!" :-).

Ahoj

Žaba

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.