Paní Columbová |
 |
(4.6.2002 16:16:16) Zažila jsem to taky - nervy v těhotenství (neprokázané ale ani nevyloučené podezření na akutní toxoplazmózu), vyvolávaný porod, porod rozbíhající se tři dny a nadále protahovaný a komplikovaný, asistentku na břiše, obrácený režim holčičky (první tři noci v porodnici jsem snad nespala v kuse ani hodinu, většinu času jsme trávily procházkami po chodbách, abychom aspoň nerušily maminku a miminko s námi na pokoji), procesí návštěvníků (copak se jim to dá zakázat?)...navíc manžel hned druhý den po porodu musel odjet, dlouho jsem přenášela, on vyčerpal celou dovolenou a musel se vrátit, pracoval tehdy v zahraničí. Viděla jsem ho znovu až po sedmi týdnech, kdy si mě a malou přijel vyzvednout a odvézt s sebou. Na všechno jsem byla sama, i na blbnutí na úřadech. Tedy bydlela u mě babička, ale od sedmdesátileté paní jsem mohla požadovat "jen" to, aby vařila a nacpávala pračku. Naštěstí to nedošlo tak daleko, abych svoji dceru nenáviděla, ale fakt jsem si hrábla na dno a pro všechny podobně postižené mámy mám plné pochopení.
To, že Tě odvezli do Bohnic, notabene bez vysvětlení a informování rodiny, je dost otřesné. Ona ale taková zanedbaná nebo nerozpoznaná laktační psychóza může mít pro dítě fatální následky (to není omluva).
Myslím, že by měla být pro manžela nebo nejbližší příbuzné rodičky ze zákona možnost zůstat s ní pár dní doma (tedy aniž by si museli vybírat dovolenou), když to okolnosti vyžadují. Taky školené asistentky doházející domů v rámci poporodní péče by mohly přispět nejen faktickou pomocí a radou, ale kvalifikovaně by posoudily i psychický stav novopečené maminky.
|
Jana | 
 |
(4.6.2002 16:42:03) Ahoj paní Columbová, píšeš, že si návštěvy nemohla zakázat. Asi jsem drsňačka, ale nepřála jsem si do porodnice návštěvy. Přišli za mnou rodiče a jedna nejlepší kamarádka, ostatní čumily (příbuzenstvo všeho druhu, kamarády, spolupracovníky...) Jirka slušně požádal, aby mě nenavštěvovali, že chci mít klid pro sebe a mimčo. POkud vím, vůbec nikdo se neurazil, všichni to pochopili a velmi ohleduplně si návštěvu domluvili předem až po konci šestinědělí. Přijde mi jako rozumné řešení nechat chvíli natěšené příbuzné čekat na prohlídnutí miminka, než se úplně odrovnat. A je na otci (nebo rázné babičce, nebo někom jiném), aby opravdu otravné a nedočkavé okukovače srovnal do patřičných mezí. Dítě bude roztomilé i za měsíc a maminka bude v mnohem lepší pohodě.
Moje rada: pokud se na návštěvy po porodu necítíte, odmítněte je. Není vaší povinností být hostitelka a přizpůsobovat se návštěvnímu řádu příbuzných. Rozumní lidé to pochopí. Po těžkém porodu (podobně jako například po operaci) přece druhý den nepřijímám návštěvy. Jana
|
xyxyx | 
 |
(4.6.2002 18:10:51) No jo,to je pravda,po cisari jsem byla rada,ze jsem si druhej den dosla na zachod a jeste kazdou chvili vstavat k navstevam ze vsech stran....to se mi moc nechtelo. Uplne souhlasim s tim,ze do porodnice by meli chodit tak max.nejblizsi pribuzni a to jeste jen kdyz je novopecena maminka ok a ma na to naladu.
|
|
Paní Columbová |
 |
(4.6.2002 18:49:13) Ahoj Jano, jasně že jsem mohla návštěvy odmítnout. Ale oni byli všichni tak nadržení (první vnouče, první pravnouče, první miminko v rodině po x letech). A já předem netušila, jak vyplivnutá budu - první den jsem si říkala, že malá tak vyvádí z toho šoku z příchodu na svět, druhý den jsem si říkala, že už se to přeci musí stabilizovat, třetí den jsem si říkala, že i ona už musí být děsně utahaná :-).
Upřímně, rázná babička mě rázně sprdla, ať koukám být milá na příbuzenstvo, které se k nám hromadně sjelo "zapít dítě" když mu bylo deset dní, a ať jí jdu pomoct zdobit chlebíčky, protože ona to tak hezky neumí :-). Přitom mi vykládala, že jako na nejkrásnější dobu svého života vzpomíná na čas po narození první dcery. Rodila u řádových sester, ty se o ni po všech stránkách staraly, vyvařovaly, uklízely, rozprávěly, hladily...opečovávaly i miminko, když se matka necítila, mohla ho dostávat jen na kojení, pokud chtěla - a to vše probíhalo CELÝ MĚSÍC! To jsou paradoxy! Asi mi vážně chyběl ten můj rytíř. Tak příště.
|
Jana | 
 |
(4.6.2002 19:18:22) Chapu vsechny argumenty, taky mame prvni vnouce. Svůj příspěvek jsem ani nemyslela konkrétně na Tebe, spíš jako možnost pro ty, co v porodnici teprve budou :o) No a rázná babička - to nejde komentovat. Fakt si byla v nevýhodě, že Ti manžel ujel za hory, lesy. Taky si říkám, že příště to bude všechno jinak, lépe, radostěji a doufám, že to opravdu vyjde :o)
|
|
|
Henri Ani/Toni/Šíša/Miki | 
 |
(4.6.2002 19:35:59) Ahoj Jani,
s návštěvami to není vždy tak jednoduché. Já jsem rodila souběžně s jednou paní, bylo jí 35, a byla ... jak to říci, nemám ráda slovo romka, ale zůstaňme u toho (nemyslím to špatně, abych nebyla za rasistku). Její Pavlínka se narodila 6 minut před naší Aničkou a tak nějak se stalo, že jsme skončily i spolu na pokoji. Byla moc fajn, měla už dvě větší děti, vzhledem k věkovému rozdílu jsme si moc neměly co říct, ale nijak jsme si nevadily. Já tady nemám žádnou blízkou rodinu, takže za mnou chodil jen manžel se svýma klukama a jednou jeho máma, a vždy jenom na chvilku. Ale návštěvy té paní byly horor. Jednou, když Anička spala, jsem šla do sprchy, a když jsem se vrátila, tak byl plný pokoj asi sedmi lidí, všechno kuřáci (samo, že nekouřili), takže to tam bylo jako v hospodě, stáli mi kolem Aničky a culili se jak je krásná. Asi za to nemůžu, teď už je to lepší, ale já jsem byla narozdíl od Petruše pořád připravená skočit po krku každému, kdo se k Aničce jenom přiblížil (teda kromě Petra a doktorů). Pořád tam seděli a "ženské z práce" rozebírali svoje porody. A tyto návštěvy nemůžeš ani rázně ani slušně "vykázat". A to mi ta paní po jejich odchodu řekla jako fórek, že jí naváděli, aby si je vyměnila, protože ta moje holčička je větší a rozumně kouká. Jenomže, chachá, moje holčička je po mně blonďatá, kdežto ta její, jak jsem psala, byla snědější :-))
|
xyxyx | 
 |
(4.6.2002 20:34:49) Kdyz jsem rodila pred 4 lety tak jeste navstevy na pokoj nepoustely,alespon ne tam kde jsem rodila.Docela mi to vyhovovalo,zejmena pri kojeni by mi vadilo,ze me okukuje cely pribuzenstvo co jsem videla naposledy v nejlepsim pripade pred par lety.I kdyz to bylo prvni vnouce jak u manzela tak u me.
|
|
|
|
|