| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Důslednost bolí

 Celkem 35 názorů.
 Lucka 
  • 

Cheesburger?? 

(7.5.2002 11:25:00)
Článek je zajímavý, ale zarazilo mne, že jako příklad se uvádí Cheesburger a tříleté děcko? Zarazilo mne to. Je to normální, aby děti jedli takhle často takové věci?
 VK 
  • 

Re: Cheesburger?? 

(7.5.2002 14:26:23)
cim drive tim lepe :-)
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Cheesburger?? 

(7.5.2002 16:01:50)
Já bych řekla, že je to příběh z Ameriky. Tak je možné všechno. Ale pod myšlenku tohoto článku bych se podepsala tisíckrát. Mám to vyzkoušený a funguje to.
 Milena, 3 koťátka 


Re: Cheesburger?? 

(8.5.2002 9:29:14)
Když se ta tříletá holčička tak bránila cheesburgru, tak měla asi víc rozumu, než její důslední rodiče.
Jinak jsem zděšena překladem: trestat, trestat, trestat. Tuto knihu bych si určitě nekoupila. Zůstanu u mého oblíbeného prof. Matějčka. Vyjadřuje podobné myšlenky, ale přijatelným způsobem.
 Pepa - 2 děti 
  • 

Trest - pro dítě nebo pro rodiče? 

(7.5.2002 17:24:22)
Zajímalo by mě, jak trestáte svoje děti (mám na mysli tak věk okolo 3 let), aby to nebyl trest zároveň pro rodiče - chcete-li se teda někdo pochlubit.
Modelová situace: "Když budeš na návštěvě zlobit, pojedeme domů." Výsledek? Dítě zlobí a jede se domů, jste-li tedy důslední. Proč? Protože se na návštěvě nudilo, ono na návštěvu jít nechtělo a tak tento trest je pro dítě spíš výhrou a trestá pouze rodiče.
Nebo další příklad: "Když budeš zlobit, nechám tě tady a půjdu sama". Dítě si sedne na zem a vy pomalu odcházíte a s každým krokem více a více trnete, jestli se za vámi dítě s pláčem vrhne. Ale co když ne? Opravdu ho tam přece nechat nemůžete!
Knihy nám ještě radí trestání typu "stůj a přemýšlej" (v úvodním článku nebylo zmíněno). To se ale nedá uplatnit na rozjívené dítě, neboť ho jednoduše nepřinutíte, aby stálo někde v koutě a přemýšlelo.
Co se osvědčilo vám?
 Jája 
  • 

Re: Trest - pro dítě nebo pro rodiče? 

(7.5.2002 20:06:54)
Milý Pepo,já mám sice malého synka (netrestám ho - nepochopil by ještě),ale snad Ti poradím ze svých (mimo jiné) pedagogických zkušeností:co se týče použití trestu (viz Tvé 2 příklady -... nechám tě tady... nebo - ...jestli budeš zlobit,odjedem...) :v každém případě je nutné pohrozit trestem,který bude pro dítě i rodiče přiměřený - co do pochopitelnosti a splnitelnosti(což 2.případ není !).Pro dítě má trest znamenat - odejmutí nějaké výhody,zábavy (viz ukončení zábavy na oslavě narozenin)nebo pamlsku (viz zmrzlina).Hodně vyhrožováním tresty se dá předejít osobním příkladem a pochvalou.Přeji málo trestů a hodně pohody při výchově dětí.Jája
 Monika,4 deti 
  • 

Re: Trest - pro dítě nebo pro rodiče? 

(7.5.2002 21:47:25)
Pepo,mám bohaté zkušenosti s dětmi,ale asi Vás zklamu,děti moc netrestám.Při 3.ditěti přišel jakýsi nadhled,nutný k tomu,abych se nezbláznila. Při velkém prohřešku ,jako je např. fyz. napadení sourozence,nedostane dotyčný zmrzlinu,večerníček. Chování na návštěvě a při návštěvě u nás doma,dávno neřeším. Dobře jim tak,když nás pozvali! Všimla jsem si,že když jsem je pořád napomínala,nic si z toho nedělali.Dítě pozná,kdy to nemyslíte až tak vážně.daleko větší učinek mělo,když jsem houkla jen občas. Přeji pevné nervy!
 Adela 
  • 

Re: Trest - pro dítě nebo pro rodiče? 

(8.5.2002 11:16:28)
Male dite ma rozumu jako male dite, takze nejake vysvetlovani a "kazani" asi nema moc smysl. Jasne, razne, dbaje na to, aby pozadevek byl diteti srozumitelny. A trvam na tom. Nejdulezitejsi ve vychove je JISTOTA, kterou mam a kterou prozije dite. Jsem autoritativni, coz je dnes nemoderni, ale deti mne berou docela vazne. Vlastni i cizi. Proti beznemu "zlobeni" - jakoze zive deti svou existenci viri prach, delaji hluk a behaji, nedelam nic. Zit dovoleno. Uprimne, ani by mne nenapadlo, ze deti budou na navsteve zpusobne sedet a uzdibovat babovku nebudou u toho drobit...
Vzpouzejici se batole, ktere nechce nekam jit, je nejlepe chytit a odnest,ditě nema jasno, rodic by mel mit... Deti casem oceni, ze bylo jasno, rad, pravidla - nemel by vsak byt rigidni
Dle mne pan, ktery se citil spatne, ze nakonec robatku nekoupil tu zmrzlinu, vysila tyto signaly. Dite vyciti, ze tatka je nejisty, pochybuje o sobe a svem rozhodnuti a to je dobry prostor priste to vyuzit...
 Lenka, syn 6 let 
  • 

Jistota v rodičovství 

(8.5.2002 13:41:05)
Mila Adelo, uhodila jste hrebik na hlavicku!!!Pri vychove i velmi malych deti je jednim z nejpodstatnejsich faktoru uspechu prave ona jistota!Z mnohych prispevku o vychove je citit snaha rodicu "delat pro sve deti to nejlepsi" a vysvetlovat jim, netrestat, vyhovet vsem jejich potrebam. Zda se, ze se jedna o obecnejsi trend v soucasne spolecnosti. Bohuzel je pro mnohe rodice neprijemna myslenka, ze ONI jsou dospeli a jejich deti jsou "jen" deti a ze zodpovednost za jejich rozvoj nesou opravdu rodice. Rodice a deti proste nestoji na stejne urovni, nejedna se o rovnocenny vztah. Deti zkratka potrebuji jasne stanovene meze a hranice a sebejiste rodice. Ale pozor! Timto prispevkem jsem nechtela rozhodne vyvolat dojem, ze nejlepsi je autoritarska vychova a nedostatek lasky, eventuelne citovy chlad. Jak se prokazuje, nejlepsi kombinaci pro vychovu je BEZPODMINECNA LASKA (mam Te rad/a takovy jaky jsi, protoze jsi muj/moje syn/dcera a ne za vykon, znamku, poslouchani, proste jen tak) a PEVNE A DUSLEDNE VEDENI. Ale je fakt, ze to klade predevsim naroky na rodice samotne.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Jistota v rodičovství 

(8.5.2002 16:37:08)
Musím jednoznačně souhlasit. Děti musí mít především jistotu. A to jak jistotu, že jsou milované také jaké jsou, ale že když dělají něco proti domluveným pravidlům, tak za to musí nést odpovědnost. A to pochopí i tříleté dítě. Menší se to asi teprve začíná učit. Ti co vědí že mám ještě malé dítě se možná pousmějou, ale starala jsem se o dva kluky mého bratra, který byl i se ženou hodně vytížený a kluci defacto bydleli u nás (spali tam, chodili do školky, ze školky a bohužel jenom občas byli i doma). A ta důslednost opravdu fungovala. Byli jsi jisti, že jsem pro každou "bejkárnu", ale pravidla jsme si stanovili předem a věděli, že když se poruší, mají ještě jednu šanci a pak šmitec. Pro tříleté dítě, když tluče kyblíčkem kamaráda na pískovišti do hlavičky, bude velký trest, že se vzápětí jde domů. Scéna sice šílená, ale opravdu z dlouhodobějšího hlediska to má smysl. Z vlastní zkušenosti vím, že žádné nonono nepomáhá. Cestou se dítě jakžtakž uklidnilo a doma mu bylo vysvětleno co se stalo a jak by to mělo příště vypadat. Ovšem na pískoviště se už nešlo. Radši jsme si malovali, nebo tak. A co se odchodu z návštěvy na kterou se dítěti stejně nechce - pokud se tahá dítě na čaj o páté, kde má slušně sedět, věřte mi já bych taky zlobila. Buďto bych tam dítě netahala, nebo bych mu předem slíbila odměnu a v případě potřeby bych ji připomenula. Třeba, že si večer budeme číst o pohádku více, nebo si budeme promítat diáky, nebo půjdeme do kina, když tam bude něco dobrého. Dítě se přece obětovalo a šlo někam, kde se mu nechtělo, tak to chce odměnu. Samozřejmě se musí počítat s tím, že dítko má taky svoji trpělivost a všeho moc škodí, i nudy na návštěvě. A taky bych nikdy! nepoužila větu "Když nepůjdeš, tak tě tady nechám a půjdu sama." Jednak bych umřela strachy a druhak se mi to zdá strašně necitlivý. Opět by to chtělo motivaci vhodnou pro to dítě a danou chvíli.
Jednoduše: dítě potřebuje cítit lásku, mít jistotu v rodičích a neustálý kontakt - povídání, hraní, blbnutí, ale i svoje soukromý. A z toho článku to myslím cítit je. Jestli je jako příklad použitý cheesburger, nebo zeleninový salát to je podružné.
 Pepa 
  • 

Důvod zlobení - existují výjimky 

(8.5.2002 17:38:10)
Osobně dám hodně na důvod zlobení. Je rozdíl, když dítě zlobením záměrně provokuje nebo zlobí jako projev něčeho, co je důsledkem rodičovského selhání v jiné oblasti. Pak sice také porušuje pravidla, ale jaksi to není jeho vina. Např. dítě hladové a nevyspalé bude mít vždy horší náladu než dítě najedené a vyspalé. Pokud k tomu z nějakého důvodu dojde, stačí dítě jaksi fyzicky izolovat od problému, uvědomit si zástupnou příčinu a tu odstranit, ale dítě netrestat. Moje zkušenost je, že pokud se jednalo o takovéto "zástupné" zlobení, příště se to (až je dítě v normální kondici) neopakuje. Ono by v takové situaci zlobilo, nezávisle na trestání, dokud byste jej nezabili :-) Pro děti mladší tří let má také určitě smysl opakované domlouvání a připomínání zákazů. Dítě si je totiž ještě nepamatuje. Tímto příspěvkem chci přidat názor, že ty pevné zásady mají svoje hranice a existují výjimky.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Důvod zlobení - existují výjimky 

(8.5.2002 22:14:50)
Jo, Pepo, máš pravdu.
 Blanka, syn 


Re: Jistota v rodičovství 

(22.7.2002 12:15:34)
No jo,důslednost-jak ale přimět manžela,aby byl taky důsledný? Pro klid je schopen udělat cokoliv jen ne být důsledný.To spíš vina padne na mě,než by byl porušen jeho "svatý"klid. Nechápe,že tím ten klid vlastně nejvíc narušuje... A já jsem pak matka-furie,která pořád trestá...A tak raděi nechce další děti a tvrdí,že bych je (ho)stejně nezvládla).Nejen já si ale myslím,že to není pravda...když jsem se synem sami,jde to celkem bez problémů-ví,co si může dovolit a co ho za to čeká. Ale když jsem všichni pohromadě,většinou to končí pohromou.
 Aqua 
  • 

Re: Re: Jistota v rodičovství 

(22.7.2002 12:30:58)
Měnit postoje manžela (dospělého člověka) je těžké, téměř nemožné. Lze však (v příhodné atmosféře) zkusit vyvolat diskusi o výchovných přístupech a pravidlech. Není nutné, aby oba dva rodiče dítě vychovávali absolutně totožně (což není ani proveditelné), ale co je nutné, aby před dítětem nedocházelo k popírání rozhodnutí toho druhého. Případné rozporné názory na výchovné zásahy je dobře řešit bez dětských oušek nablízku. Zkuste se poptat, jak byl manžel vychováván ve své původní rodině sám. Možná jen opakuje model ze svého dětství a Vaše tchyně by Vám povyprávěla, jak se s výchovou a postojem svého manžela musela vypořádávat ona. Zkuste svému manželovi vysvětlit, že pokud budete důslední oba, vyzíská tím víc "svého klidu" nejen ve vztahu k dítěti, ale i ve vztahu manželském.
Ale věřím, že to není jednoduché. Chce se mi říct, že je fajn, že to dobře výchovně "klape" mezi synem a Vámi. Hodně zdaru.
 Mirka, 1 dítě 


Re: Re: Jistota v rodičovství 

(22.7.2002 18:35:34)
Sice jsem diskuzi objevila hodně pozdě, ale připomnělo mi to zážitek z pobytu u známých. Na zahradě mají bazén. Jejich dcerka toho samozřejmě využívá k častému pobytu ve vodě, a během naší návštěvy odmítla vylézt z vody. Po delší hádce si s matkou dohodla určitou podmínku (ještě to 2x přeplavu a půjdu) a v tomto okamžiku se ozval otec, který vůbec neposlouchal a o dítě se nestaral:"Okamžitě z vody!" Bohužel ho nezajímal nejen vývoj debaty s matkou, ale ani další chování dítěte, které toho okamžitě využilo a z vody prostě nevylezlo - tatínka to přece nezajímá a maminka dohodu nedodržela a chtěla dítě rovnou (podle otcova příkazu) vyndat...nakonec jsem musely obě do bazénu a dítě doslova ulovit. Nejhorší na tom je, že se dotyčný tatík během následujícího večera okázale chlubil, jak ON má doma autoritu a jak ON zasáhne, když už si manželka neví s děckem rady...Fakt, že nebýt jeho, bylo by dítě venku o cca půl hodiny dřív, mu jaksi nepřekážel....nebo nedocházel?
 Míla 
  • 

Nejen důslednost, ale i láska je třeba 

(7.5.2002 22:06:14)
Jedná se o článek vytržený z celé knihy, takže má reakce také nemůže být komplexní. V zásadě u mě autor článku budí dojem sympatie. Ovšem schází mi v něm jakákoli zmínka o lásce k dítěti a jejím projevování. Je důležité být důsledný, ale neméně důležité, podle mého názoru, je ukázat, dítěti, že ačkoliv se kvůli něčemu na něj zlobíme, tak že ho máme stále rádi. Viděl jsem konkrétní případ, kdy tatínek potrestal svého tříletého syna, ale na závěr mu řekl - "musíš poslouchat tátu - a ruku na to, že jsme kamarádi. Pojď a dej mi pusu." A ten malý klučina ho pevně obejmul a myslím, že pro něj bylo v tu chvíli velice důležité, že i přes potrestání věděl, že ho má táta i nadále rád. Proto zastupuji názor, že děti se mají nejen vychovávat pomocí příkazů, zákazů a trestů, ale hlavně se jim musí projevovat láska. Snažme se my, rodiče, dávat lásku svým dětem, nejen když jsou to malí drobečkové v postýlce, ale i tehdy, když se z nich vyvíjejí mladí lidé s vlastními názory, které nám třeba ne vždy musí být nejpříjemnější.
Jak ale říkám, můj příspěvek je reakcí na vytrženou stať z celé knihy a tak je možné, že v knize je i zmínka o projevování lásky dětem.
Mějte se hezky, zdravím vás.
Míla
 Aneleh 
  • 

Re: Nejen důslednost, ale i láska je třeba 

(29.2.2004 17:49:37)
Mílo, já jsem naopak z celého prvního příběhu cítila velkou lásku pisatele k jeho dceři - chtěl jí přece dát "šanci" si zmrzlinu zasloužit, a nakonec mu jeho vlastní zmrzlina ani nechutnala, když viděl jak je dcerka smutná. Naopak u tatínka, který okamžitě po potrestání vyžaduje po svém synovi pusu, jeho chování vidím jako trochu divné. Dítě mi dá přece pusu samo, až bude chtít, a nebudu ji po něm vynucovat po té, co ho potrestám, abych si potvrdila svou nadvládu nad ním.
 Pepa 
  • 

Jak se dělá oběd 

(8.5.2002 9:12:19)
...Její rodiče seděli na pohovce. Eva poprosila maminku o jogurt. Maminka ji odmítla s tím, že za chvíli bude oběd...

To je fakt super, že rodiče sedí na pohovce a při tom bude za chvíli oběd, ne? To musím vyzkoušet :-)
 Honza 
  • 

Re: Jak se dělá oběd 

(8.5.2002 10:49:19)
No, jen co skonci serial, vyskoci se z pohovky, hupsne se do auta a pomaze se na ten cheesburger!!! :-)
 martina, 2 dcery 4,5 a 5,5 
  • 

Re: Re: Jak se dělá oběd 

(9.5.2002 14:49:17)
A proč ne (tedy proč ne do dětsky přívětivé restaurace nebo něco zmrazeného z mikrovlnky)? Pánové, vy asi ty obědy či večeře na starosti nemáte, vaše ženy ano. Pokud při tom chodí do práce, proč si proboha myslíte, že není pro ně lépe stráveného času nad ten nad sporákem? I dětem je lépe, pokud si s nimi maminky (a tátové samozřejmě) hrají a povídají, než když se jim dostává neustále odpovědi "teď ne, podívej kolik mám práce (s vařením, uklízením atd)..." Mluvím ze zkušeností té, která své dvě dcery tímto způsobem dost často odbude, a pak je jí to líto....
 Honza 
  • 

Re: Jak se dělá oběd 

(8.5.2002 10:49:20)
No, jen co skonci serial, vyskoci se z pohovky, hupsne se do auta a pomaze se na ten cheesburger!!! :-)
 Caramba 


Re: Re: Jak se dělá oběd 

(9.5.2002 8:09:01)
Jinak se vetsinou neco zmrazeneho z obchodu rozmrazuje v mikrovlnce ;-)
 xenia, 2.5 rocna dcera 
  • 

Re: Jak se dělá oběd 

(17.5.2002 9:03:32)
to je naozaj tak tazke si predstavit situaciu, ze napr. polievka je uz hotova a caka na sporaku na nabratie, kura sa pecie v trube a ryza dusi na sporaku? ano, vsetci mozu sediet pol hodiny na pohovke a pockat, kym bude vsetko hotove...
 Iveta 
  • 

Re: Jak se dělá oběd 

(23.7.2002 9:11:19)
Obědy,zvlášt´ nedělní, to má být klid a rodina má spolu zasednout za jeden stůl a poobědvat.Je to asi 4měsíce, no přesně od doby co se máme doma dalšího človíčka, tak k nás pravidelně v neděli a to přímo kolem 12hodiny, začali navštěvovat rodiče od manžela.Sprvu to vadilo, myslím ,dobu neděla-oběd.Zmínila jsem se o tom drahé polovičce,ale vzápětí jsem pochopila jak je trapný aby to rodičům řekl.Samozřejmě jsem začala vařit i pro ně,nikdy nepřijdou s prázdnyma rukama, vždycky donesou něco ze zahrady a pod.Ted´ když se na to podívám s odstupem kousku času, tak jsem ráda, že jsem netrvala na tom, aby to manžel řešil, cítila bych se i já určitě trapně a mně ruce neupadnou když navařím víc a vařím ráda.S malým si moc rádi hrajou, a je poznat, že jim nevadí, že jejich syn vyženil i syna v pubertě/14let/.Než jsem poznala svýho současného partnera,tak jsem měla známost, kde vadilo partnerove mamince,že už mám syna, ale nikdy to neřekla přímo, jen se snažila rozbít náš vztah.A to se opět částečně taky točilo kolem jídla, kdy prostě já když jsem navařila,tak nazvedla pokličku a pronesla na adresu svýho syna:Tak toto Ti chutná?! to bylo v sobotu.A zítra,ale obědváš u nás,pak se otočila ke mne, a řekla, jestli chceš tak přijd´ taky.A pan doktor/vysokoškolsky vzdělaný člověk/ na druhý den naklusal obědvat k mamince.To už je za mnou. Ted´ sice nemá můj muž titul, ale má cit.
 Iveta 
  • 

Re: Re: Jak se dělá oběd 

(23.7.2002 9:15:48)
Zapomněla, jsem napsat proč k nám nechodí i moje maminka k obědu, ráda bych jí pozvala, ale už tady není se mnou třetím rokem.Umřela doma mně v náručí na rakovinu.
 Hanka 
  • 

k certu s amerikanizaci 

(8.5.2002 10:42:15)
Za tuto knihu je skoda penez. Vychovne zasady jako duslednost, prisnost a stanoveni mezi detem se v nasi kulturni oblasti rekneme deti. takovato vychova deti je tu proste po generace normalni.
A rozhodne bez Chessburgru s hranolkama a zmrzlinou pote.Vice stylove by blo zapit to kolou...(?!). Mleko je o neco lepsi, ale k vyse uvene kombinaci se stejne moc nehodi. Rozhodne bych tomu nerikala obed, jsou na svete lide, bez vlastniho ducha, kteri by se tim mohli inspirovat. Trilete decko roste a potrebuje kvalitni a hodnotnou vyzivu. Skoda ze neexistuje neco jako pravo ditete hodnotnou stravu!!! Rodic totiz urcuje CO se bude jist (predpoklada se, ze je poucen o vhodnosti toho ci onoho pro dite...) a dite si urci MNOZSTVI, kolik toho sni. Bude-li strava dost pestra, bude vse v poradku.
I ostatni pribehy rozjivenych americanku jsou dan mnoha desitek let trvajíci tzv. liberalni vychovy. Uz v USA pochopili, ze to nikam nevede, nelze se tčedy divit, ze dnesni americti rodice neumeji vychovavat sve deti a je jim treba navodu, kursu...
Preji hezky den, vzhuru do prirody (ci do Mekace na "obed"??)!
 Miška, 3 děti 


Zarýpu si 

(8.5.2002 12:23:22)
Tak na mě ten článek působí takhle:

Holčička si zvykne, že cheesburger a hranolky je hlavní jídlo:-) Mimochodem, má se tedy dítě nutit do jídla, když nechce nebo nemá? Teď v tom mám trochu zmatek. Myslím, že bych ji raději nutila do nějakého "normálního" jídla, než do cheesburgeru, který u nás v rodině povinný není a dítě ho k obědu nemá. Má ho při návštěvě Mekáče.:-)

Druhý příklad - dítěti nejspíš nebylo vysvětleno, proč si má umývat ruce, takže se mu tato disciplína zdá zbytečná. Nebylo by lepší zavést nějaké hygienické návyky? :-)

A dál jsem to nedočetla......pardon, ale zdá se mi to moc dlouhé na článek na internetu a nezajímavé. Nešlo by to příště rozdělit třeba do dvou článků:-))
 jana 
  • 

Re: Zarýpu si 

(29.2.2004 0:06:38)
Po dlouhé době jsem nalezla diskuzi ke článku o důslednosti.../z roku 2002/.Jak tak čtu vaše názory, tak musím taky napsat. Tuto knihu jsem měla půjčenou a byla bezva. Nemyslím tím, tolik tu diskutovaný "čísburgr", o ten přece nejde. Jde o to, zda dítěti povolit odměnu, když něco nesplní. Ať už má sníst oběd, nebo cokoli jiného..nejsme přece puntičkáři. Jde o podstatu věci! A taky nemyslím, že u nás je tato výchova samozřejmá!!! Já mám příklad hned v rodině - důslednost nulová. Syn zlobí - otec řekne Nebude počítač...syn začne smlouvat - já už budu hodný...otec:No tak... A to se opakuje asi pětkrát. A nakonec počítač stejně má! /myslím tím, hraní na PC/.U nás příklad: Tatínek řekne, syn zlobí nebudu ho vozit autem do školy...Pak ho samozřejmě vezne. /naposled jel jednou autobusem a to se velice divil, proč jede autobusem, vždyť tatínek to určitě říkal jenom tak...
Knížku doporučuju, je velice srozumitelně psaná, a dost poučná.Ze života!!!!
Jo a určitě někdo chlapci vysvětlit, že si má umýt ruce. Jsou prostě i děti, které se umývat n echtějí, i když vědí, že to neprospívá jejich zdraví. Já synovi musím každý večer /deset let/ připomínat, aby si vyčistil zuby...Když na něj nedohlídnem, jde spát bez vyčištění. Je prostě tak líný, že se mu nechce čistit, a ani vydina zkažených zubů a zubaře ho nepolepší...
 Arnošt (2+4 roky) 
  • 

Taky mi to připadá jednostranné 

(9.5.2002 14:53:58)
Myslím, že moje žena je za ty 4 roky mateřské už docela expert. Synek je hyperaktivní a holčička docela asertivní (aby přežila).

Myslím, že článek zdůrazňuje jen 1 byť důležitý bod výchovy:
1) důslednost v kázni

Ale existuje spoustu dalších věcí:
2) Na prvním místě je bezpodmínečná láska. Ta se musí projevovat přijetím, zájmem, pozorností, časem, tělesnými doteky, trpělivostí, dobrotivostí.
3) Další věcí je VZTAH. Je to blízké předchozímu a znamená to budovat s dítětem vztah, zajímat se o to co zajímá dítě. Znamená to vyzvednout dítě z polohy někdo bezvýznamný, na partnera v rozhodování, byť definitivní závěr je na mne.
4)S tím souvisí priority, jak co se týče času, tak co se týče cílů v životě. Děti nejsou doplněk rodiny, práce, služby, ale jsou jedním z nejdůležitějších cílů (pro mne po vztahu k Bohu a k manželce.) Pro dítě je třeba překopat výrazně život. Halt nemáme často uklizeno, ale děti se maj fajn.
5) Důležité jsou i ty vnější vlivy. Prostě odpoledne jsou děti unavené, což se projevuje snadnějším sklouznutím ke zlobení. Je třeba je pokud možno nezatěžovat a při volbě trestu k tomu přihlédnout. Někdy naše holčička odpoledne nespí a večer je prostě "jetá". Péťa má extrémně sníženou pozornost, takže je normální, že člověka nevnímá a odbíhá od cíle.
6) Další věc je ústupnost - od koho se jí děti mají naučit než od nás.
7) Další věcí je milost. Prostě někdy trest nenásleduje, protože jsem odpustil. Většinou to zmíním.
8) Také chci aby moje děti byly citlivé, a proto někdy nahradím pádnou ruku vysvětlením, nebo jen povzdechem, že se mi to či ono nelíbí. (V životě, ani v křesťanském také nedostanu ťafku za každé selhání.)
9) Další věcí je presumpce neviny. Prostě, nejsem-li přesvědčen, že za něco dítě může, tak ho raději nepotrestám. (Výsledek je, že naše děti víc poslouchají okolní lidi, než nás a vně jsou hodnější. Kdežto některé pevně vedené děti za zády rodičů ihned provedou lumpárnu.) Vím, že děti někdy zneužijí toho, že jsou unavené, že se chtějí vyčůrat, vykakat atd. Jenže když oni se opravdu vyčůrají... Ale věřím, že více milosti sice někdy udolá nás, ale mně jde víc o jejich vztah, než o poslušnost.

Naopak někdy (manželka s nohou v sádře) vyhlásím stanné právo, prostě jsme ve vzláštní situaci a za každý přestupek následuje trest ...

Kdybych ale za normální situace u Péti musel trestat každý přestupek (né že by víc zlobil, ale dokáže provádět změny 3x rychleji než jiné dítě a kreativně generuje kopec šíleností) tak se asi zblázním.
 Lenka 
  • 

Re: Taky mi to připadá jednostranné 

(3.8.2005 10:59:00)
No já se právě potýkám stak hroznou nevychovaností své dcery/2 roky/, že jsem úpně hotová.Nevím , jestli 2 leté dítě by už mělo poslouchat,ale ta naše neposlouchá/ostatní ano/. Máme nálepku nevychované. přitom doma taky neposlouchá, ale jaksi míň. jakmile jsme někde ve společnosti, dělá to vyloženě naschvál. Řeknu nšedělejt-ona jde a udělá to-ještě se na mě směje as třeba 10 x , když následuje trest-pokáráná-pokárání-plácnutí-nevadí jí to a udělá to znovu. prosím pora´dte-jsem už zoufalá
 Federika 


Re: Re: Taky mi to připadá jednostranné 

(3.8.2005 11:46:15)
Lenko, nebuď zoufalá, taky mám takový dítě a taky jsem si myslela, že jenom on neposlouchá a všechny ostatní jo...
Jo, ale moc toho na něj nezabírá..Důslednost je hodně důležitá, ale polevíš jeden den a je to zpátky..Je to záběr u takových dětí, ale bude se to lepšit...Jn si nenechej vyloženě skákat po hlavě...A liberální výchova a absence plesknutí, někdy když se rozzuřím i víc, nepomáhá...Alespoň u toho mýho dítěte ne..
 JENA, 2 kluci (8/2001a1/2003) 


Re: Re: Taky mi to připadá jednostranné 

(3.8.2005 11:47:09)
Lenko, já Ti neporadím - taky mám jedno ze dvou dětí "nevychované". Ale protože je věkem před Tvým dítětem o půl roku napřed, můžu Ti říct, že u nás je to čím dál lepší.
 16.5Salám&Lajka14 


Re: Re: Re: Taky mi to připadá jednostranné 

(3.8.2005 14:31:58)
Mám podobnou zkušenost jako Jena. Ještě před půl rokem jsem si myslela, že máme nejnezvedenější dítě na světě, ale čím je starší, tím je to lepší... je rozumnější a spoustu věcí si nechá vysvětlit. "Poslušný" není pořád, tedy ne tím stylem, že by byl vycvičený jako pes a poslouchal na slovo, ale dá se s ním aspoň domluvit a dohodnout se na kompromisu. :o)
Nevím, ale mám dojem, že to souvisí jednak s povahou a taky s inteligencí, chytřejší děti jsou živější a zvídavější, nemusí to být pravidlo, ale tak nějak jsem v mém okolí pozorovala, že ty "vláčnější" děti typu "kam je ráno postavíš, tam je večer najdeš", bývají ne HLOUPÉ, ale prostě takové... pomalé i na samostatné uvažování. Není to samozřejmě vždycky, tohle jsem akorát pozorovala u dětí, které osobně znám... :o)
 ZuziP 
  • 

Re: Re: Taky mi to připadá jednostranné 

(3.8.2005 12:37:07)
Lenka, a co takto oddelit pojem vychovanost a poslusnost? Podla mna nie je tak velmi dolezita poslusnost, ako vacsina ludi uznava... Nie je tak dolezite, ci dieta poslucha mna na slovo, ale dolezite je, ako sa vie spravat k druhym a ako sa vie rozhodovat. Tvoja dcerka ma len 2 roky, je malicka a vyvija sa a ma asi aj silnu naturu. Vela 2-rocnych deti sa buri a vyzeraju hrozne nevychovane... Ale oni su vlastne len trosku neposlusne a maju vlastnu hlavu. A mnohokrat protestuju len preto, lebo chcu robit veci podla seba, nie podla mamy... a podla mna toto nie je az taky problem. Tento stav sice znamena zataz pre rodicovsku hlavu, ale vobec sa nevylucuje s tym, ze o par rockov z nej moze byt spravne a rozhodne dievcatko, ktore vie, co je spravne...
Vzor, vzor, vzor... a komunikacia. A bezodna laska, to je asi vo vychove najdolezitejsie.
Prajem pevne nervy, aj ja mam doma svojhlavca. Teraz ma 4,5 a je to uz lepsie.
 Macumba 


důslednost 

(9.5.2002 22:30:22)
Je tady hodně názorů a v hodně si jsou podobné. Ano, základem správné výchovy je láska, pak je tady také vzor. Půjdu-li si před jídlem umýt ruce já, pak nebudu muset Adamovi říkat jdi si umýt ruce. Některé z uvedených trestů v článku by opravdu připadali více jako tresty pro rodiče. Neumím si představit, že pojedeme na návštěvu 150 km a protože syn zlobí, tak ani nedopiji kávu a vrátím se zpátky, abych byla důsledná. Ano, trest by měl být naprosto úměrný našim možnostem. Dítěti nemohu opravdu vyhrožovat, že ho nechám doma - tříleté dítě??? Ani svého staršího syna (9) bych doma nenechala samotného déle než mi trvá běžný nákup v obchodě za rohem!
Ale, já sama důsledná nejsem a dělá mi to problémy. Proč jsem se však rozhodla reagovat, byla situace asi před třemi týdny. Z legrace jsem na staršího syna "hubovala". A on najednou povídá: já vím, že to nemyslíš vážně. Když se opravdu zlobíš, tak ti to tady (někde kolem krku - ukázal) skáče. Musela jsem se smát, ale zatrnulo mi. A to je právě ta JISTOTA. Ani ta důslednost se nedá obejít hraným divadlem! Máte pravdu, láska, jistota, příklad a důslednost.

Komerční sdělení

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2022 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.