| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Jak mi ukradli porod

 Celkem 47 názorů.
 Kacka34,2 kluci a mimi na cest 


Nadherne !!! 

(25.4.2002 14:24:13)
Musim rict, ze me vas clanek dojal skoro az k slzam. A moc vam za nej dekuji. Jsem stastna, ze u nas v republice existuje alespon jedno misto, kde si kazda zena i s manzelem muze tento krasny moment prozit tak, jak je to spravne. My s manzelem planujeme deti az tak za 2 nebo 3 roky, ale uz ted se o to hodne zajimame a i presto, ze trpim velikanskym strachem z porodu, tak po precteni vaseho pribehu z Vrchlabi, bych sla rodit klidne zitra :))
Jeste jednou dekuji za krasny povzbuzujici clanek a preji vam i vasi rodine vse nejlepsi !
 Janijaja 


Re: Nadherne !!! 

(27.1.2005 10:11:11)
Anno, dekuji za krasny prispevek, diky kteremu mame vsichni moznost pochopit jaky je rozdil mezi tim, ze to "preci nebylo tak hrozne a da se to vydrzet" a mezi krasnym jednoduchym, prirozenym porodem. Preji takovy kazdemu!!!
 kureE 


chce se mi brečet. 

(25.4.2002 18:34:29)
Moc se bojím porodu, léčím se u psycholožky protože ten minulý byl jen hrůza.Je úžasné, že aspoň někde to jde.
Porodit mám za 90 dnů, snad ještě najdu blízko vhodnou a dobrou porodnici.
 Jiřule a 3 skřítkové 


Re: chce se mi brečet. 

(8.5.2002 10:09:09)
A hoj Kuře
Já rodila 3.12.01. Musím říct, že jsem se porodu začala obávat asi poslední měsíc.Nakonec jsem rodila v CAPu a byla jsem nadmíru spokojená.Všicjni na mě byli hodní a milí.Myslím,že není čeho se bát Kuře. Hlavně zkus myslet pozotivně a na porod se těš. Za pár dnů uvidíš svýho drobečka a to za to stojí
 Katka 
  • 

Někdy je všechno jinak!!! 

(26.4.2002 2:46:37)
Velmi ráda bych napsala o dvou příkladech, které znám ze svého okolí. Mladá maminka se hrozně bála porodu a chtěla v každém případě provést císařský řez, měla však štěstí na opravdu báječného citlivého gynekologa, který se jí celé těhotenství naprosto úžasně věnoval a to zejména po stránce psychologické a její představu narkóza a všechno zaspat jí rozmluvil a přesvědčil ji, že vše společně zvládnou. V den D (porod probíhal v noci) gynekolog za svou pacientkou včas dorazil a vše vypadalo báječně, tatínek maminku uklidňoval, z druhé strany totéž úspěšně dělal pan doktor, vše probíhalo báječně. Maminka úžasně spolupracovala a pan doktor, jak mně později sám řekl měl velmi dobrý pocit, že zabránil zbytečné bezdůvodné operaci mladé zdravé ženy. Tak vše pokračovalo až skoro do konce porodu, najednou však žena naprosto zpanikařila, odmítla jakkoliv spolupracovat, kopala kolem sebe, prostě katastrofa, k tomu dítě v porodních cestách. Nakonec dítě vytáhli a vypadalo vše OK, bohužel právě v oné nešťastné chvilce došlo k trvalému poškození mozku dítěte, takže ona dnes již šestiletá holčička je odkázána na invalidní vozíček. Mimochodem další porod byl již proveden automaticky císařským řezem.
A onen mimochodem velmi dobrý, vstřícný a citlivý gynekolog (mimo jiné i výborný operatér) už od té doby v určitých případech na přirozeném porodu za každou cenu netrvá. A jak sám říká, je to jeden z jeho nejhorších zážitků, protože za osud dítěte je vlastně zodpovědný. Ta holčička je moc chytrá, ale na vlastní nohy se nikdy nepostaví.
 Kateřina 
  • 

Re: Někdy je všechno jinak!!! 

(26.4.2002 22:22:25)
Takže opět je to stará klasika. Vševědoucí doktor přemluvil "pacientku", aby bylo po jeho, a je z toho pěknej malér. Ta budoucí maminka přece chtěla císařský řez. Kdyby jí poslechl, tak mohlo být všechno jinak. Prostě nevěřil jejímu instinktu. K tomu už se nedá nic jiného dodat.
Kateřina
 Petra, syn (14 měs.) 
  • 

Za co všechno ještě můžou doktoři?? 

(27.4.2002 22:45:17)
Kateřino, to snad nemyslíš vážně! Já jsem také všema deseti pro přirozené porody, i na těchto stránkách jsem se už zapojila nejméně do dvou diskusí (taky pod článkem Proč nemůže být porodnice totéž co porodní dům - a tam jsou mj. skvělé příspěvky od Sylvie, velmi chytré argumenty pro přirozené porody). Ale ten Tvůj přístup mi připadá poněkud demagogický. V mnoha polemikách se říká také to, že lékaři by ženám měly radit co nejpřirozenější způsoby porodu - před i během samotného porodu. A Ty tvrdíš, že pokud to tento konkrétní udělal, taky to "zvoral"? Na jednu stranu boj za to, aby rodička mohla rozhodovat co nejvíce, na druhou stranu obhajoba ženy, která neuměla převzít zodpovědnost v nejdůležitější chvíli NEJEN svého života, ale i života dítěte. Pokud měla tak panickou hrůzu z porodu, snad měla uvažovat, zda dítě vůbec počít - případně pár let počkat...
Nemyslím, že zodpovědný byl ten lékař. Zodpovědnost nese matka, i když to pro ni dnes musí být velmi kruté. Myslela v rozhodující chvílí víc na sebe než na dítě. (Sama jsem neměla zrovna lehký porod, takže to neříkám bez rozvážení - ale myslím, že i kdyby jí připadalo, že umírá, tak kopat kolem sebe je neadekvátní, hysterická reakce.)
A pokud byla pevně rozhodnutá rodit císařským řezem, měla si za tím stát. Během 9 měsíců těhotenství se nabídka přirozeného porodu odmítá rozhodně lépe, než v bolestech na porodním lůžku!!
 Kateřina 
  • 

Re: Za co všechno ještě můžou doktoři?? 

(28.4.2002 0:44:47)
Můj příspěvek myslím vážně, i když v tvých očích může být demagogický! Také jsem před pár měsíci porodila a měla a mám z toho takový divný pocit. O všem rozhodoval lékař, který vedl porod, a já snad jako bych tam nebyla. Dítě se narodilo asi z jeho vůle, tak mi to dnes připadá. Byla jsem tam navíc. To mi moc přirozené nepřipadá.
A ještě k tomu umírání. Nikdy jsem to "nezkoušela", ale asi bych byla taky hysterická. Prostě někdo nemá tolik sebekontroly (asi jako ty).
Zdravím
Kateřina
 Petra 
  • 

Re: Re: Za co všechno ještě můžou doktoři?? 

(28.4.2002 9:54:54)
Kateřino, díky za odpověď. Souhlasím s Tebou co se týče přílišného medicínského přístupu v našich porodnicích. Můj dojem z vlastního porodu je trochu podobný. Navíc poté, co si lékařka zavolala na konzultaci staršího doktora, všechno začalo "lítat" a malého ze mě spíš vymáčkli, než že bych ho porodila. Nevím, jestli mám dost sebekontroly. Před porodem jsem si často dělala legraci, že budu ta pravá hysterka. Ale sama sebe jsem překvapila. Snažila jsem se prostě jenom myslet na to, že jsem s každou kontrakcí blíž ke konci, k miminku a že "nevydržet" to nejde - porodit musím.
To je podle mě jediná zodpovědnost matky během porodu - myslet na dítě a PORODIT.
 Klára, 29. týden, MUDr. 
  • 

Re: Za co všechno ještě můžou doktoři?? 

(28.4.2002 9:53:44)
Ahoj Petro i všichni ostatní!
Článek o ukradeném porodu je moc hezky napsaný a v mnohém souhlasím, ačkoli já sama bych raději volila lékařsky vedený porod. Je mi 35, čekáme první dítě, a tak si myslím, že účel světí prostředky, raději vydržím na sále s lékařem poblíž a monitorem na břiše, než abych něco riskla. Dřív se rodilo doma, přirozeně, bez doktorů a klystýrů…dobře. Jenže já bych přirozeně nikdy neotěhotněla / naše mimčo je ze zkumavky/ a např. babička mého muže umřela doma při přirozeném porodu jeho mamky….
Já si myslím, že za tou diskuzí o holení a klystýrech se skrývá něco jiného. Je to nezájem o pacienta, to, že jsme všichni většinou jen pojištěnci, anonymní bytosti…Někdo mi tu vyčetl, že vyznávám totalitní způsoby ve zdravotnictví…vůbec je nevyznávám, my je tu ale bohužel pořád máme. A není to v holení…..stejně se většina z nás holí a kdyby bylo potřeba šít, aspoň se to bude líp hojit.
Dovolím si přirovnání, doufám, že nikoho nenaštvu:
Nedávno jsem jela pozdě večer do Prahy na veterinu s naší fenkou, protože začala kašlat a zvracet, a když jsem přišla večer domů, bylo jasné, že má zánět průdušek zralý na antibiotika.
Vlídně nás přijali, hodinu se nám pečlivě věnovali, udělali potřebná vyšetření včetně rentgenu, všechno mi vysvětlili, Sáru zaléčili a poděkovali nám za návštěvu. Byli jsme totiž zákazníci, nikoli pojištěnci. A oni si přáli, aby měli dobré jméno a my i ostatní je navštěvovali dál.
Lékař ve státní nemocnici rozhodně nemá žádný zájem, aby přitáhl pacienty – naopak. Pacient, který platí pojištění, tedy ono se mu strhne z platu a on ani neví, kolik a kam….
Tak nemá žádný zájem vědět, co se s jeho penězi děje. Zkuste si nechat udělat výpis od zdravotní pojišťovny, co se s vámi v minulém roce všechno dělalo. Možná zjistíte, že chodíte k soukromým odborníkům o jejichž existenci ani netušíte a zobete drahé léky. Ale všichni se tomu jen pousmějeme, protože nás to nic nestojí.
Nechci tady rozpoutat politicko-ekonomickou diskuzi. Jenom si myslím, že by se i do zdravotnictví měla dostat konkurence a boj o pacienta…hned by se k nám na tom sále chovali jinak.
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Pro Kláru, MUDr. - Diskuse není o holení ale o možnosti volby. 

(6.5.2002 20:19:31)
Milá Kláro,

promiň, že tě tituluju, to jenom aby nedošlo k záměně. Především ti chci poblahopřát k tomu štěstí a přeju ti, aby jste to dotáhli do zdárného konce a těšili se ze zdravého, krásného miminka.

Chtěla bych reagovat na jeden tvůj starší příspěvek a konkrétně na tuto část:

"A není to v holení…..stejně se většina z nás holí a kdyby bylo potřeba šít, aspoň se to bude líp hojit.
Dovolím si přirovnání, doufám, že nikoho nenaštvu:
Nedávno jsem jela pozdě večer do Prahy na veterinu s naší fenkou, protože začala kašlat a zvracet, a když jsem přišla večer domů, bylo jasné, že má zánět průdušek zralý na antibiotika.
Vlídně nás přijali, hodinu se nám pečlivě věnovali, udělali potřebná vyšetření včetně rentgenu, všechno mi vysvětlili, Sáru zaléčili a poděkovali nám za návštěvu. Byli jsme totiž zákazníci, nikoli pojištěnci. A oni si přáli, aby měli dobré jméno a my i ostatní je navštěvovali dál.
Lékař ve státní nemocnici rozhodně nemá žádný zájem, aby přitáhl pacienty – naopak. Pacient, který platí pojištění, tedy ono se mu strhne z platu a on ani neví, kolik a kam….
Tak nemá žádný zájem vědět, co se s jeho penězi děje. Zkuste si nechat udělat výpis od zdravotní pojišťovny, co se s vámi v minulém roce všechno dělalo. Možná zjistíte, že chodíte k soukromým odborníkům o jejichž existenci ani netušíte a zobete drahé léky. Ale všichni se tomu jen pousmějeme, protože nás to nic nestojí.
Nechci tady rozpoutat politicko-ekonomickou diskuzi. Jenom si myslím, že by se i do zdravotnictví měla dostat konkurence a boj o pacienta…hned by se k nám na tom sále chovali jinak."

Nechci tady rozpoutávat politicko-ekonomickou diskuzi, spíš lidsko-soucitnou.
Já si hrozně cením lidí, kteří když se pro něco rozhodnou, tak si stojí za svým a pokud změní názor, tak tomu přizpůsobí svoje chování. Abych byla přesnější - bude to znít možná samolibě, bude to chvilku o mně, ale jinej příklad tak zblízka neznám. Já jsem kdysi po diplomce chtěla dělat vědu a učit u nás na fakultě, ale po necelým roce na akademii jsem, hrozně nerada, z ústavu odešla, protože plat jsem měla menší než uklízečka i s rizikovými příplatky. Bylo to převážně kvůli penězům, detailama tady nebudu tapetovat. Jednou jsem se ale rozhodla a i když jsem často neměla daleko od toho abych si tloukla hlavu o zeď (když jsem se musela se zákazníkem bavit o takových blbostech, jestli je ta modrá dostatečně modrá a neměla by být modřejší), tak jsem si řekla - holka vybrala sis to, ten zákazník nemůže za to, že tě to nebaví, on chce po tobě tvoji práci, tak nefňukej. Teď nečekám potlesk. Spíš očekávám, že podobně se budou chovat lékaři k pacientům. Pokud zůstávají ve zdravotnictví i přes špatné platební podmínky, tak se hluboce klaním. Není nic nad nadšence v oboru. Ale pokud se právě kvůli platebním podmínkám chovají špatně k pacientům, kteří sice nejsou zákazníci, ale nemůžou za jejich nesnáze, tak nechápu proč nejdou dělat něco, co by jim víc sypalo a prudí v ordinacích. Plyne mi z toho, že je jejich špatně placená práce pravděpodobně nebaví.
Jiná stránka věci je adresné ukazování na problémy ve zdravotnictví, ale nevím proč to má provázet nepříjemný vztah mezi lékařem a pacientem. My přece nemůžeme za to, že vám stát málo platí, jsme na vaší straně.
Je to všechno otázka volby. Já jsem si jako doktorand mohla vybrat jestli zůstanu za malej plat a budu dělat práci, která mě dělá šťastnou, nebo dělat práci jinou, lépe placenou ale nemstít se okolí za to, že mě neuspokojuje. Vy, lékaři máte stejnou možnost volby. Jakou možnost volby má pacient, když ve svém okolí nemůže najít vlídného doktora?
 Barča 
  • 

Re: Re: Za co všechno ještě můžou doktoři?? 

(11.5.2002 12:35:42)
Kláro,
promiń, ale mícháš hrušky s jablkama. Já se například neholím. Je také rozdíl, jestli se oholím z vlastní vůle nebo jsem k tomu zcela zbytečně přinucena českým, rigidním zdravotnickým personálem. Máš pravdu, že ve zdravotnictví vládne totalita a mám dojem, že je i v tobě. Mám v rodině pár lékařů a musím řici, že to co jim vtloukají do hlavy na lékařských fakultách, se mi vůbec nelíbí. Máš dojem, že lékař by neměl pro svou "výjímečnost" podléhat veřejné kontrole a kritice? Mám za sebou porod v jedné pražské porodnici a jsem zhnusena. Jsem zhnusena úrovní porodních asistentek a lékařů.

 Tereza 
  • 

Re: Za co všechno ještě můžou doktoři?? 

(8.5.2002 12:50:07)
Měla jsem absolutně bezproblémové těhotenství, cvičila jsem, plavala, zdravě jedla, těšila jsem se na co nejpřirozenější porod. Vybrala jsem si soukromou kliniku, jenže tam ohlásili na můj termín malování či co, takže jsem šla k Apolináři a doufala, že to bude tak lidské a intimní, jak jen v daném zařízení možno. Ale pak jsem deset dní přenášela, ubývalo mi plodové vody, vyvstalo podezření na asymetrie v růstu plodu, takže se rozhodli, že mi porod vyvolají. Vyvolávali bez úspěchu tři dny. Měla jsem kontrakce po pěti minutách, které mě normálně bolely, normálně vykreslovaly na monitoru, ale vůbec neotvíraly porodní cesty. Ráno v deset mě lékař poslal rodit (spíš kvůli mému zbožnému přání, než že by nález na to vypadal), večer v šest se malá narodila. Celou dobu jsem byla přivázaná v jedné pozici, připoutaná ke spoustě kabelů a hadiček. Porod nepostupoval, už se chystali na císařský řez. Doporučili mi epidurál, protože už jsem byla v permanentní křeči. Dítě mělo špatné ozvy, moje kontrakce nestály za nic, nastřihnout mě museli a dítě ze mě vyloupli – doktor tahal za hlavu, sestra na mně ležela. Bylo mi to dost jedno. Po těch třech dnech mučení a po tom hrozném strachu už bych jim kývla na cokoliv – záleželo mi jen na tom, abych už to měla za sebou a aby dítě bylo v pořádku. Oholila jsem se sama a klystýr jsem chtěla pro svůj lepší pocit, ale tak jako tak považuji tyto dva body za malichernost. Personál byl laskavý, neřekla bych, že jsem nějak výrazně necitlivá, nestydlivá…, ale nepřihodilo se nic, co by mi vadilo, kdyby se přihodilo, věřím, že bych se dokázala ozvat. Chci tím říct, že až do poslední chvíle nemůžete vědět, jestli váš porod bude stejně bezproblémový jako těhotenství, jestli vám bude příroda nakloněna a jestli vy sama budete v dané chvíli natolik silná, rozhodná, statečná a já nevím co ještě, abyste si porod vedla sama. Při nejlepší vůli jsem nebyla schopná odhadnout, co je teď pro mě a mé dítě nejlepší, bolelo mě i dýchat. Samozřejmě můžeme debatovat, jestli bylo dřív vejce nebo slepice. Při dalším porodu bych chtěla zažít ten zázrak, intimitu a štěstí, jaké slibuje třeba Vrchlabí. Ale na druhou stranu mám dost velký strach, že pokud se něco zvrtne, jako v případě mého prvního porodu, nezvládnu to a z druhé strany nebude vůle sice trapně medicínsky, ale přeci jen ukončit moje trápení.

K jednomu z předchozích příspěvků – nabízí se otázka, zda žena, která přes všechnu péči hysterčí natolik, že svému děťátku způsobí trvalé poškození, má děti mít, resp. má-li je mít právě teď, kdy je tak psychicky rozhozená. Zní to drsně, ale pokud by nebyla v porodnici, která disponuje takovým arzenálem nejrůznějších přístrojů, nebo kdyby rodila o generaci dřív, její dítě by možná nezachránili. Pokud se žena rozhodne být matkou, její zodpovědností a povinností je - když už ne porodit sama aktivně (já to taky nedokázala) - pak tedy neztěžovat práci těm, kteří jí v tom pomáhají. Císařský řez je operace prováděná v případě nutnosti, ne na požádání, to se na mě nezlobte, s tímhle tedy nesouhlasím. Mě nakonec doktor taky porodil „přirozenou cestou“, protože tak je to zkrátka pro dítě i matku nejlepší. Všechny víme, že rodit děti je riskantní, namáhavá a bolestivá záležitost, takže co jiného ta žena čekala? A není to o sebekontrole – ví se přece, že žena při porodu je tak trochu mimo sebe. Hlavně se měla rozhodnout a zabezpečit předem, v porodních bolestech se těžko jasně uvažuje a cizí člověk – byť lékař – těžko posoudí, nakolik je momentální odvaha a sebejistota těhotné opravdová a dá se na ni spolehnout. Mohla třeba požádat o místní znecitlivění, to na přání je a pomůže hodně. Naštěstí mě porod nijak hrozně fyzicky ani psychicky nepoznamenal, i když byl dlouhý, těžký a bolestivý, ale převažující je pocit vděčnosti, že mi lékaři pomohli, když už jsem neměla to štěstí, abych porodila sama a snadno.

Ujišťuji všechny, že nejsem žádná drsňačka a k lékařům mám velmi rezervovaný postoj. Zdá se mi zkrátka jen nefér zpětně hledat chyby na něčem, co mi ve víru událostí připadalo jako normální, dostatečné, nebo co zkrátka nemohlo být jiné, kvůli nepředvídatelným komplikacím. (Článek se mi líbí, je citlivě napsaný a jako pobídku k zamyšlení a co nejzodpovědnějšímu přístupu k věci, jej beru všemi deseti.) Nově nabytá svoboda s sebou také nese větší zodpovědnost za svůj život. Už si přeci můžeme vybrat – gynekologa, mnohde i porodníka, máme k dispozici spoustu informací, na základě kterých se můžeme rozhodnout, v jakém zařízení chceme přivést na svět své dítě, podle toho, přiklání-li se spíš ke klasickým nebo přirozeným metodám, můžeme si vypracovat podrobný porodní plán, dohodnout se s partnerem, jak bude rozhodovat za nás, když toho my nebudeme momentálně schopny, ozvat se, když se nám jakákoliv praktika nepozdává, pokud si opravdu stojíte za svým rozhodnutím, žádný doktor je přeci nemůže změnit, i kdybyste měla podepsat revers…nejsme oběti systému, nechovejme se tak. Když přivedeme na svět dítě, prvních několik mnoho let budeme rozhodovat i za ně a bojovat za jeho blaho – začít hned v porodnici je dobrý start. Měly bychom si taky zamést před vlastním prahem, chceme rodit jako naše prababičky, jenže na to ve spoustě případů nemáme: ty ženy celý život fyzicky pracovaly (a kolik z nás pravidelně aspoň cvičí), průběžně se trénovaly v překonávání bolesti (žádné umrtvovací injekce kvůli vrtání zubu), znaly svoje tělo a uměly mu naslouchat mnohem líp, než my, měly s porodem a vším, co k němu patří alespoň zprostředkovanou zkušenost, než šly samy prvně rodit, děťátka byla drobnější…Jsem pro přirozené porody a obdivuji ženy, které jsou fyzicky schopné a natolik duchapřítomné, aby svůj porod samy řídily. Jsem vděčná za každou pomoc, které se dostane těm ženám, jež nemají to štěstí.
 Petra, Kryštof 
  • 

Na radu není potřeba drahé tech. vybavení 

(8.5.2002 15:26:40)
Ahoj Terezo, myslím, že Tvůj příspěvek mluví velmi rozumně. Mě jen mrzí, že ženy, které mají při porodu problémy, mají u nás zajištěnu veškerou péči, ale ty, které chtějí rodit přirozeně, o to musejí téměř žebrat a hádat se.
Já rodila také u Apolináře a štve mě, že jsem nedokázala některé zásahy odmítnout... Ale máš pravdu, měly bychom si zamést před vlastním prahem, prostě se ze mě v porodnici stala vyplašená holčička a přes to, jak byl personál milý, jsem nedokázala některé svoje pochybnosti (např. ohledně podání oxytocinu a zaujmutí polohy "ležmo") ventilovat a ptát se, jestli by to nešlo jinak. Pravděpodobně jsem si "mohla sama" i za to zastavení kontrakcí - doma krásné kontrakce, pocit, že je vše jak má být (ani na chvilku jsem si NELEHLA, dokonce ani na bok ne, to by mě při bolesti vůbec nenapadlo - aže byla nesrovnatelně slabší než pak v porodnici!), přišla jsem na 7 cm otevřená, ale v nemocnici - NIC... Psychika, bojím se doktorů a při vstupu do zdravotnického zařízení mi začne bušit srdce, bolet břicho, prostě nervy.
Druhá věc je, že můj brouček se rodil trochu jinak (ale FYZIOLOGICKY), což paní doktorka s největší pravděpodobností nepoznala a ta poloha vleže (6 hodin, s kapačkou v ruce) nebyla na tuhle polohu dobrá.
Máš pravdu, že bychom měly být svéprávné, ale já prostě nemohla myslet (jak píšeš, bolelo mě i dýchání a hlavně se mi děsně dlouho chtělo tlačit), takže bych potřebovala, aby mi asistentka nebo lékařka samy navrhly, jestli nechci změnit polohu.
Našim babičkám - prvorodičkám přece takhle určitě porodní báby pomáhaly, to měly k dispozici - radu, osvědčenou zkušenost.
 Martina 
  • 

Re: Re: Za co všechno ještě můžou doktoři?? 

(9.5.2002 23:39:42)
Terezo,
jste snad jediná, komu se povedlo v té nekonečné diskusi plné patosu a silných slov trefit hřebík přímo na hlavičku. Díky.
 Sofie, těhotná 
  • 

Re: Za co všechno ještě můžou doktoři?? 

(6.7.2007 14:57:58)
Petro, nemáš pravdu. Mohl za to ten lékař, v dnešní době když chci císaře, tak může lékař uvést jakýkoli důvod, vždycky se něco najde, je to tak.Já sem tak taky domluvená, něco se vymyslí, abych mohla císařem rodit. Tohle bude mé první a poslední dítě, protože kvůli nemoci si další nemohu dovolit, a nenechám si ho při porodu zmrzačit.!!! Toť můj názor
 Irca 
  • 

Re: Re: Někdy je všechno jinak!!! 

(3.5.2002 17:25:15)
Katerino, jsem presvedcena, ze nevis o cem mluvis........ asi tolik, k tve reakci.
 Šárka 
  • 

Slzy v očích 

(26.4.2002 8:56:29)
Anno, dočetla jsem až do konce a tečou mi slzy...jako váš první porod probíhal úplně stejně můj porod druhý, až na tu laskavot, a já jsem z toho dodnes nešťastná. Vím, že to bylo moje poslední dítě, už další mít nebudu, poslední možnost prožít to jinak. A to já si, na rozdíl od vás, žádala o vanu, manžela u sebe..atd. a nebylo mi vyhověno, přestože to oficiálně nebízejí!!!!!!!!
 Míša; zatím ještě nic 
  • 

Fraška 

(26.4.2002 16:08:36)
Jsem poprvé těhotná a musím říci, že díky tomuto serveru, který sleduji již pár let, jsem velmi poučená budoucí matka. Až to některým lékařům zřejmě nebude milé :-)

Četla jsem velmi pozorně tento příspěvek a jsem ráda, že alespoň druhý porod jste si užila tak, jak to nejlépe a nejradostněji šlo.
Když jste popisovala svůj první zážitek, vzpomněla jsem si na jeden film od anglické "humoristické" skupiny Monty Python - jmenoval se "Smysl života" a je už pár let starý. V úvodní scéně se personál v nemocnici připravuje na porod a je to parodie nejhrubšího zrna - vrcholem pro mně bylo, když se do té doby zcela ignorovaná rodička nesměle otázala:
- " A co mám dělat já?"
- "Vy?! Vy nic, nemáte na to kvalifikaci...!"

V té chvíli jsem jen poznamenala, že takhle to u nás v potrodnicích leckde vypadá ještě teď...
 Martina, syn 8 let 
  • 

Re: Fraška 

(26.4.2002 19:32:41)
Ahoj
,ten prizpevek se mi moc libil. Ja rodila v Podoli v Praze, klasicky, hodne veci probihalo jako v clanku/ administrativa, vyholeni, klystyr,rodicka na sousedni posteli/, ale ja jsem syna dostala okamzite , siti bylo neprijemny, ale me to bylo jedno, protoze jsem vedela, ze budeme rychle spolu. A byli jsme, privezli ho asi 2 hodiny po porodu, dali mu postylku vedle me, a tak jsme si to uzivali.Synek byl mile miminko, takze jsme nemeli "zadne pripominky" a paty den jsme odjizdeli z nemocnice domu.
 Lilly 
  • 

Re: Re: Fraška 

(15.5.2006 16:08:08)
No ja nevim, 2 hodiny po porodu mi nepripada brzy, ja jsem sveho syna nespustila z oci od okamziku, kdy vyklouzl a nikdo ho nikam nenosil, nechali mi ho na brise jak dlouho jsem chtela a potom ho teprve ocistili a oblekli (ale ve stejne mistnosti) a z nemocnice jsem mohla jit, kdy jsem chtela... Tedy hned 2 den. A taky si myslim, ze porodnice by mely byt zarizene tak, aby kazda maminka mela moznost rodit v soukromi a ne vedle boxu s jinou zenou...
 Kačenka, bez miminka 
  • 

Je o lidech 

(26.4.2002 18:57:52)
Ač zatím miminko nemám i když po něm velmi toužíme, občas zabrowsím i do podobných diskusí. Musím se přidat k předešlým příspěvků, k slzám jsem neměla daleko. Tenhle článek mě jen utvrdil v tom, že všechno je o lidech, k čemu je dobrý doktor, který " léčí tělo, ale mrzačí duši".

Kačenka
 Veronika,téměř roční syn 
  • 

Mně také 

(27.4.2002 12:26:43)
Milá Aničko,
moc Vám děkuji za Váš příspěvek a dalším čtenářkám za následné ohlasy. Mám zkušenost téměř totožnou s Vaším prvním porodem a pomalu jsem začínala věřit, že ta divná jsem já, že jsem přecitlivělá a nepřizpůsobivá ... Dodnes (téměř rok po porodu) se mi stává, že nemohu v noci spát a musím myslet na to, že zážitek, na který jsem se několik let těšila a měl být největším a nejkrásnějším dnem mého života, mi jak vy říkáte "ukradli", zničili, znesvětili, zbanalizovali ... že první chvíle života mého prvního dítěte nebyly posvátnými okamžiky, ale hlučnou rutinou cizích, nezúčastněných (až neurvalých) lidí. Moc jste mi proto dodala odvahy a podpořila mé tušení, že to nebylo docela v pořádku. Moc ráda se dozvídám např. i to, že nástřih hráze nebolel dlouhé měsíce jen mne, že nejsem jediná, kdo má dodnes víceméně pokažený intimní partnerský život, neboť z dotyků v inkriminovaných místech mám po tom všem, co se mnou prováděli, děs. Přestože nemám náboženskou výchovu a jsem celkem nestydlivá, ani mně nebylo vůbec příjemné, že několik cizích lidí denně se mne poměrně neurvalým způsobem dotýkalo v místech, která jsem měla spojená s maximální intimitou, něhou a citem. (Dnes už bohužel jen s bolestí.) Přes všechny nepříjemné zkušenosti rozhodně chci další děti a díky Vašemu krásnému článku jsem se rozhodla nebýt pohodlná a také si pro přirozený porod dojet tam, kde mi ho umožní.
A pokud by Vám to nevadilo, ráda bych si od Vás nechala popsat bližší podrobnosti z Vrchlabí na můj mail voka@centrum.cz. Děkuji.
 Karkulka, 2dcery (4 a 1 rok) 
  • 

A co s tímhle... 

(30.4.2002 1:02:02)
Vzdycky jsem chtela mit hodne deti (otazky ekonomicke ted nechme stranou), ale doktori v klasickych nemocnicich rozhodli jinak. Pres muj jasny odpor mi naordinovali dva cisarske rezy (merim totiz 150 cm a rodim 4kilove deti), kvuli me bezpecnosti. A ja jsem si ten porod OPRAVDU chtela prozit! Pry mi tim zachranili (mozna) zivot. Nechci to bagatelizovat, ale zkusit to mohli. Jedine, co me po precteni techto prispevku uklidnuje (omlouvam se vsem postizenym), ze i normalny porod pod jejich vedenim by mi pocit uspokojeni asi stejne neprinesl.
 Jana 15. týden 
  • 

Re: A co s tímhle... 

(30.4.2002 13:05:12)
Ahoj Karkulko!
To jsem zvědavá jak to bude probíhat u nás. Mám podobný problém měřím necelých 150 cm a manžel je o více jak 35 cm vyšší. Zatím mě doktor na císařský řez nepřipravoval ale asi je ještě brzo. No uvidíme.
Jana
 Jana 


Re: A co s tímhle... 

(30.4.2002 15:45:22)
Ahojky Karkulko i Jano,
mam 160 cm, manzela o 30 cm vyssiho, dvakrat tak tezsiho, dite 3,8 kg nakonec slo klestema. Nakolik to byla vina doktoru si muzu dodnes jenom domyslet...

Pokud vim, tak cisarsky rez se indikuje na zaklade rozmeru panve, ne vysky zeny. Kamaradka, ktera ma cca 175, mozna jeste o neco vic, ale je velmi stihla pres boky, rodila cisarem a vedela to dopredu.
Takze Jani, pokud mas dostatecne "zenske tvary", cisar by ti hrozit nemel. Ostatne, nic ti nebrani zeptat se na to dokrota v poradne - v kazdem pripade ti musi merit rozmery panve.
J.
 Petr V 
  • 

A co s tímhle...to tedy opravdu nevím :-( 

(2.5.2002 21:47:09)
Dobrý večer, dovolte poznámku prosím:

Co se týče klešťového porodu: nakolik to byla vina (?) doktorů a nakolik "vina" Vašeho miminka které se třeba naštelovalo do porodních cest jiným než nejvýhodnějším rozměrem své hlavičky (která je na něm v době porodu největší) a prostě se nemohlo samo dostat na svět ??? Když tak mluvíte o vině doktorů - napadlo Vás že každý doktor ve službě, tedy v práci má velmi reálný zájem o to aby porody šly jako na drátkách a aby mohl odvést svou práci pokud možno v klidu,pohodě a bez zbytečného spěchu ? A nedovedu si představit porodníka který vezme kleště jen tak aniž by to bylo opravdu velice zapotřebí !!
Co se týče císařského řezu - zevní rozměry pánve tedy "úzké boky" nebo "opravdu ženské tvary" jsou jen hrubě orientační - žena s úzkými boky může v klidu porodit normálně a žena opravdu "ženských tvarů" porodí pro nepostupující porod císařským žezem - to není žádná záruka. Záleží na tom jak půjde porod a jak dobře se v jeho průběhu bude dařit miminku. Mějte se hezky :o)
 Jana 


Re: A co s tímhle...to tedy opravdu nevím :-( 

(2.5.2002 22:44:33)
Dobry vecer Petre,
o nasem porodu jsem na Rodine velmi obsahle psala (vychazel tady obcasnik O Schovankovi, pokud mate zajem, hledejte a prectete si). Opravdu nejsem dodnes presvecena o tom, ze klestovy porod byl v mem pripade nutnosti, rekla bych, ze jsme se k nemu dopracovali shodou spatnych nahod a velmi neprofesionalniho pristupu sester, ktere neverily, ze by prvorodicka mohla zacit rodit z niceho nic, bez predchazejicich hodin kontrakci po 10, 9, 8, 7, 6 minutach...
Samozrejme nepodeziram lekarku, ze sla do sluzby s tim, ze dnes ma chut nejakou rodicku rozstrihat a rodit klestemi. Ale z celkoveho prubehu porodu nemam pocit profesionalniho personalu, ktery veri rodicce, co se s ni deje. Byla jsem nezkusena, blba, priste uz budu vic vedet, jak si prosadit svou.

A k cisari. Samozrejme ze rozmer panve neni jediny duvod k cisari - ale ta kamaradka, o ktere jsem mluvila, ma "manekynovskou" postavu a lekar ji dopredu upozornoval, ze pokud dite nebude opravdu male, pujde cisarem. Je jasne, ze v prubehu porodu se muze stat ledacos a cisarsky rez muze byt i u matky s velmi sirokou panvi, pokud nastanou komplikace.
J.
 Sylvie 


Re: A co s tímhle...to tedy opravdu nevím :-( 

(3.5.2002 9:38:52)
Pane doktore,

už jsem tu svůj porod prezentovala tolikrát, že samotné je mi to trapné - nicméně třeba to někomu pomůže nebýt blbý a stát si za svým, takže ještě jednou:

Je velice hezké, že doktoři mají zájem na tom, aby šlo všechno jako po drátkách, nicméně ne každý se tak chová. Mně byl v průběhu porodu několikrát nabídnut epidurál (samozřejmě za úhradu - poprvé těsně po příjmu, kdy jsem rozchechtaná dokotorce vyprávěla, jak se cítim fajn), ovšem když se mi nelíbilo ležet na zádech a chtěla jsem změnit polohu, tak to už pro doktory bylo moc náročný a dovolit mi to nechtěli. A celý fór byl v tom, že v poloze na zádech můj porod prostě nepostupoval, ještě minutku před vytlačením dítěte mi lékař tvrdil, že stejně neporodím, protože je dítě špatně postavený - no vida, a stačilo, aby se asistentka za mne přimluvila, pomohla mi do polohy, do které jsem sama chtěla, ale už jsem neměla sílu si ji vybojovat, a porod nabral takové obrátky, že na dvě-tři zatlačení byla malá venku :-) Podotýkám, že teprve po změně polohy se mi vůbec začalo chtít tlačit, ovšem kvůli vyšetření lékařem jsem musela znova na záda, kdy ten pocit opět úspěšně přešel, a po opětovném přetočení se se zase vrátil. Mám obavy, že kdyby tam nebyla ona asistentka, tak by můj porod byl taky pro nepostupování ukončen operativně.

Takže - personál samozřejmě nemá zájem o zbytečné komplikace, jenomže zdaleka ne každý jim umí předcházet či je řešit jinak než forcepsem či sekcí. Teď jsem na internetu koukala na různé články s porodnickou tématikou a docela mě udivilo, když jsem u jedné lékařské fakulty našla otázky z porodnictví - jedna z otázek byl lékařsky vedený porod, ovšem otázka na přirozený porod tam NEBYLA. Jak chtějí potom lékaři zajistit kvalitní péči, když se na škole ani neučí ZÁKLADY??? Podle mne je přeci logické nechat porod plynout přirozeně (a znát výhody a nevýhody různých poloh při porodu) a lékařsky zasahovat jenom při komplikacích.

S.
 Macumba 


Porod 

(6.5.2002 0:59:44)
Asi se dá odpovědět na všechny tři články dohromady. (Porod v USA, porod doma i ukradli mi porod). Téma je natolik podobné, že mé zážitky obsáhnou všechny tři. Doufám, že mi odpustíte, když se hooodně rozepíšu o mých porodech.
Ten první probíhal před devíti lety. Byla jsem prvorodička a měla svého protekčního lékaře. Protekce mimo jiné spočívala např. v tom, že jsem na něj čekala i několik hodin.
První syn byl v bříšku velmi aktivní. Když jsem přišla na kontrolu (3. den po termínu), tak mi pan doktor sdělil, že už tam zůstanu. Dodnes nevím proč. Namítla jsem, že nejsem vůbec připravená a nikdo nic neví. Tak mne pustil pro věci domů. Manžel si myslel, že si dělám legraci. Nevěděli jsme, co se děje a já žádné problémy, ani bolesti neměla. Dorazili jsme k večeru a asi po dvou hodinách si mne můj doktor vyzvedl. Se sestřičkou jsem sepsala potřebné papíry (vůbec už nevím, co v nich bylo) a pak šla s jinou někam. Tam mi dělali monitor a sestry se mohly uchechtat, jak můj syn v břiše vyváděl. Poté mne uložily do postele vedle sálu. Byla tam se mnou maminka, která děsně hekala. Tehdy mne to velmi rušilo. Zní to možná sobecky, ale mne to hrozně vadilo. Bylä jsem mlaďounká, vystrašená, nevěděla jsem proč tam jsem, byla jsem zamilovaná a strašně mi chyběl manžel. Na břiše jsem měla připnutý monitor (na dálku snímaný) a musela ležet v předepsané poloze. Nemohla jsem vůbec spát. A měla jsem hlad. Když se mi po půlnoci podařilo zabrat, přišel můj doktor a táhl mne o čtyři patra níž na ultrazvuk. Společně tam byl ještě jiný lékař. O něčem se stále bavili. Ráno doktor přišel a řekl mi, že mi udělají císaře. Prý to konzultoval s profesorem a ten jeho postup schvaluje.
Moje starosti při této informaci byly následující - je to nutné? (je to nejvhodnější řešení); kolik budu moci mít ještě dětí? (normálním porodem kolik budu chtít, císařem max. ještě dvě); Jak se to dozví manžel? (dáme mu vědět)
Poté mne sestry poslaly vysprchovat, udělaly mi klystyr a vyholily. Pak mne položily na porodní sál, zavedly kapačku a nechaly ležet. Usnula jsem.
Nevím, zda je klystýr v případě císaře nutný, vyholily mne úplně všude. Bylo mi strašlivě stydno. Před samotnou operací si pamatuji jen příjemnou anestezioložku. Po operaci velmi příjemnou starší sestřičku. Byla moc milá. Nebyla jsem vůbec připravena na bolest. Dostávala jsem injekce, měla jsem špatně zavedenou kapačku, tak jsem se nesměla moc hýbat. Někde v dálce mi někdo sděloval, že mám syna. O manželovi nikdo nevěděl. Tady se musím přiznat, že když jsem se probrala k vědomí, tak mne miminko vůbec nezajímalo. Byla jsem tak zaskočená tou skutečností, kde jsem, co všechno a jak bolí, že se mnou není nikdo, kdo mne má rád atp., že jsem si na miminko ani nevzpomněla.
Ležela jsem na JIPce. Po té milé sestřičce nastoupily takové mladé kačeny. Dělaly totiž hrozný rámus, a to i v noci. Nemohla jsem spát, musela jsem si nechtěně vyslechnout jejich problémy s půjčováním kazet, s přítelem jedné z nich a ještě spoustu dalších nočních témat a dokonce telefonů z prostředka našeho pokoje. Když jsem sestru volala, tak vůbec neslyšela. Na tyto chvíle vzpomínám s velkou nevolí. Ta milá sestřička přišla až za dva dny. Byla jsem jí nesmírně vděčná. Za prvé se zhrozila, když jsem se jí zeptala, jestli mi přivezou také ukázat miminko? Za celé dva dny totiž ty kačeny nenapadlo, že by mi ho mohly ukázat! Já, husa hloupá, myslela, že tam nesmí! Miminko mi přenesly hned, jak jsem se té sestřičky zeptala. Také se velmi divila, že jsem se ještě nezvedla z postele, resp. že se mnou kolegyně nechodily. Bohužel její péče netrvala dlouho, protože to byl třetí den na tomto oddělení a už mne překládaly jinam.
Mimochodem, ještě jsem zapomněla zmínit, že mému manželovi nedal nikdo nic vědět! Vše složitou cestou telefonů zjistila moje maminka. Složitá byla totiž také v tom, že mne neměli zapsanou v evidenci na příjmu, což nechápu. Nakonec mne dohledala a manžel přijel ten den asi ve čtyři odpoledne.
Když mne převezly na normální oddělení, chtěla jsem miminko u sebe. Sestry se divily, že po operaci ho chci mít u sebe, ale nebyl to problém. Na třílůžáku jsme byly dvě. V noci jsem asi chrápala, druhá maminka na mne neustále mlaskala. Její miminko zase stále plakalo. Pak přišla ještě jedna maminka, která se ale nechala přeložit, protože nechtěla holčičku u sebe, chtěla si odpočinout.
Sestry tady byly dost nepříjemné. Nejdřív na mne jedna vyštěkla, že musím hodně pít, pak mne šoupla do postele a víc se se mnou nebavila. Měla jsem vysokou horečku, tak jsem ráno požádala, aby si Jiříčka vzali na dětské. Odpoledne za mnou přišla návštěva s dítětem, mně už bylo lépe, tak jsem za nimi šla do vrátnice. Po návratu mne tak surově vynadala dětská sestra, že když jsem si nechala odvézt ráno dítě, že mi je špatně, tak se nemám co courat. (Měla možná pravdu, ale já byla pacientka a ne malý fakan!)
Odchod jsem si vybrečela. Byla jsem v nemocnici moc nešťastná.
To byla moje první zkušenost - neznalá, bez informací, mladá, vystrašená, plachá, bála jsem se na cokoli zeptat. Dodnes nevím, proč jsem rodila císařským řezem. A vždy se mi chce brečet, protože mi skutečně UKRADLI porod. Neslyšela jsem svoje miminko plakat, nikdo mi ho nepřiložil, nikoho nenapadlo, že bych ho chtěla alespoň vidět!
Ještě technické zázemí - sprcha jedna pro všechny pokoje, pokoje třílůžkové, žádná TV ani radio, ale miminka na pokoji tu byla běžně. (Porodnice je již několik let zavřená a přešla pod MOTOL).

Druhý porod probíhal před skoro třemi lety. Můj druhý syn nebyl v břiše aktivní vůbec. Naopak, ten se prostě nehýbal (je to lvíče). Rodila jsem v Motole. Stále jsem chodila k tomu "svému" doktorovi. Již se osamostatnil a v Motole měl smlouvu. Chtěla jsem mít stejného doktora od začátku do konce. Také jsem chtěla manžela u porodu. Museli jsme na "výuku". Tady nám sestra ukázala na videu, jaké fáze má porod. Jak to vypadá u nich v nemocnici a kolik máme zaplatit.
Když jsme do Motola přijeli v noci, nejprve jsem dostala vynadáno, že mám několik hodin odteklou plodovou vodu, při prohlídce se mnou sepsali papíry, pak mne napojili na monitor a já ležela nahatá s monitorem na břiše přikrytá malým prostěradlem. Stydno mi bylo zase. Manžela poslali domů.
Sestry mne pak uložily do obrovského pokoje - hekárny. Neuměla jsem dýchat, dělalo se mi špatně. Stala se ze mne v minutě malá ustrašená holčička, která vůbec nic neví. Šla jsem požádat sestru o pomoc, že se mi dělá mdlo. Zpražila mne - pořádně dýchejte! Naštěstí její směna skončila dřív, než jsem někoho zase potřebovala. Od rána však bylo vše jak vyměněné. Velmi milé sestřičky, milí lékaři. Dopoledne mne položili na sál, kde jsem jen ležela a byla sledována. Šla jsem na ultrazvuk, miminko bylo malé, takže se předpokládal normální porod. Vůbec jsem se neotvírala. Pak mne najednou poslala sestra do sprchy a prý ať zavolám manželovi ať přijede. Požádala jsem ji, ať mu zavolá ona. Ještě se ptali, zda chci zavolat svého pana doktora. Řekla jsem NE. A udělala jsem dobře. Sprcha mi moc pomohla, nechali mne tam tak dlouho, jak jsem chtěla, pak mne mírně sestřička vyholila, udělala klystyr. Bylo to nepříjemné, samozřejmě, ale podané úplně jinak - tak nějak mile. Než jsem toto vše podstoupila, byl na sále manžel. Trochu se tam pletl, ale byl tam. Petřík se narodil za haodinu, dvacet. Rodila ho velmi milá doktorka, po porodu druhý den jsem mohla sedět úplně bez problémů. ALE - nikdo mne neupozornil, že je nutná revize dělohy, tedy narkoza. Hned po porodu mne uspali. Já Petříka viděla, jen když ho odnášeli vyčistit a když jsem se probudila, byl manžel i miminko pryč. Slibovali dvě hodiny společné s miminkem. Po cestě na pokoj mi však ukázali a nechali ležet u mne na břiše jak dlouho jsem chtěla.
Pokoj byl dvoulůžkový, velmi pěkný s vlastním WC a sprchou. Košil mraky, sestry hodné a milé. Na pokoji byla váha, vanička, přebalovací pult s tepelným zářičem, telefon. TV ani radio mi nechyběly. Telefon jsem měla vlastní. Návštěvy mohly až na pokoj a nikoho nerušily. Miminko bylo samozřejmě se mnou, Všechny zákroky - očkování, vyšetření apod. mi byly napřed vysvětleny. Myslím, že Motol mohu jen doporučit.
ALE ukradli mi i druhý porod.
Ani jedno své dítě jsem hned po porodu neviděla, neslyšela. Třetí miminko už manžel nechce (je starší a má ještě dva syny z 1. manželství. Navíc prý holčičky neumí!). Tak jsem asi přišla o ten nádherný pocit, kdy vidíte a slyšíte své miminko hned v prvních vteřinách na svět. Ale u druhého syna si to užil alespoň manžel. Ten si Petříka hned pochoval a ty slíbené chvíle s ním opravdu strávil.

Bylo to dlouhé, že? Tak promiňte, ale myslím, že všechny chápete, že porod je tak mimořádná událost, že se ve vyprávění nedá ošidit :o).

Vím také, že chyba je ve mně. Bojím se v nemocnici, ale jsem si tam jistá. Bojím se na cokoli zeptat a vyžaduji velmi citlivý přístup, i když mé chování třeba není podle představ personálu. Toho citlivého přístupu se mi v Motole dostalo. Jestli bych volila porod doma? Ano. S milou porodní asistentkou, která by mne znala, s nastartovaným autem před domem - ano. Ale asi by mi chybělo těch pár dnů bez starostí, které vám nemocnici umožní.

Ještě k tomu porodu v USA - myslím, že standard (pokojů) je tady stejný nebo již velmi podobný (možná v něčem i lepší - balony a rooming jsou tady samozřejmostí) a to ostatní je pouze v přístupu lidí.

Teď už opravdu končím a omlouvám se za dlouhatanánský příspěvek. :o)
 Tana, 2 deti 
  • 

Re: Porod 

(6.5.2002 6:42:50)
Mily Jane,

predvsim vam gratuluji jakozto cerstvemu tatinkovi. Pokud ale nejste ani lekar ani maminka, pak prosim nechte porovnani porodnic na jine. Ja jsem rodila jak v cechach tak nedlouho pote i v USA. Rozdil je zasadni a z vaseho prispevku je jasne ze nevite o cem mluvite. Predevsim v americe se nerodi na porodnim sale ale na pokoji, ktery je plne vybaven. Dale si prosim ujasnete, ze se bavime o bezne lekarske peci, a ne o jakychsi "referencnich pracovistich" ktere popisujete v cechach. O to co na tom vasem referencim pracovisti maji lepsi vybaveni, o to maji mene v beznych nemocnicich. A o tech je rec. Nejvic me ale rozesmala vase veta o "soukromych drahych porodnich klinikachv USA" kde porod stoji astronomickou sumu nekolika tisic dolaru. Zaprve temer vsechna zdravotni zarizeni jsou v USA soukroma, a i v tech obcejnych prijde porod od tri nebo ctyr tisic dolaru vyse. A zadruhe jsem jeste neslysela o takove "drahe soukrome porodni klinice". Muzete mi prozradit jak jste na to prisel?

Jsem ale rada, ze vase zkusenost s ceskou porodnici je tak pozitivni, zvlast kdyz jak pisete vam to vas doktor vzdycky "nejak zaridil". Kolik jste musel podplatit?
 Dana 
  • 

Re: Porod 

(8.5.2002 15:07:29)
Ahoj Macumbo,
já jsem taky rodila v Motole a z tvého psaní poznávám pravděpodobně stejdnou směnu "bachařek". Já jsem také nezvládala rozdýchávání kontrakcí a dostala jsem místo rady hrozně vynadáno! A také se tam kolem motali "civilkáři". U mé přípravi na porod jeden asistoval. Na co nikdy nezapomenu, jak chodil kolem dveří od WC, kde jsem se zrovna vyprazdňovala po klystýru. Bylo mě, jako by mě znásilnilo padesát chlapů.
Tys ale měla štěstí, že se ti přišla jiná směna. Já ne.
Dana
 Kamila,jedno roční dítě 
  • 

Já jsem zažila jen to první 

(18.6.2002 13:28:57)
I já bych se chtěla vyjádřit k právě přečtenému článku a podělit se s vámi o mou vlastní zkušenost.
Můj první a zatím jediný porod jsem zažila podobně jako pisatelka Anna.
Při příjmu jim také dost záleželo hlavně na správném vyplnění formuláařů než na mých pocitech.Klystýr a holení mi přímo nakázali, bez jakýchkoli možností změny.Když jsem řekla, že s tím nesouhlasím měla jsem holt smůlu a musela jsem se přizpůsobit jejich požadavkům.
Co se týče hlavního porodu, byla jsem přikurtovaná ve třmenech,že jsem se pomalu nemohla ani pohnout.Hráz mi i přes mé protesty nastřihli,že prý se to u prvorodiček musí.Dítě mi pak sice nechali.To bylo jediné pozitivní.
Při vizitě se na mě přišlo podívat i několik mediků,a musím říci,že nic tak potupného jsem v životě nezažila.
Pinzetou mi odhrnuli vložku a pak se všichni dívali na mé odhalené genitálie.Nenáviděla jsem je za to.
Po psychické stránce jsem byla úplně na dně.Zašitá hráz mě ještě několik měsíců bolela, nejenom při stolici.
Můj porod byl velmi traumatizujícím zážitkem.Když jsem se ptala na změnu polohy měla jsem smůlu, prý je poloha na zádech s nohama ve třmenech nejvhodnější pro doktora,ale na mé pocity se neptali.
To je ve stručnosti můj hrozný zážitek,než budu mít druhé dítě,musím si to ještě dobře rozmyslet.
Naschledanou,Vaše čtenářka.
 Květinka 


Re: Já jsem zažila jen to první 

(18.6.2002 15:05:47)
Ahoj Kamilo, já jsem se také ještě nevzpamatovala ze svých nepřirozených porodů a z pobytů v porodnici. Leží mi to na dušičce jako stín, je mi to moc líto, že mne tak zmanipulovali. Tak ti moc přeju, aby ti už příští porod neukradli.
 dáša 
  • 

Unešená 

(31.10.2002 15:09:35)
Po přečtení Vašeho článku mě nabyl pocit, že se vznáším a že čtu sci-fi. Když jsem si poté prohlížela nejblížší porodnici, kde bych chtěla porodit své dítě zjistila jsem že jsou přesně to co jste popsala v prvním případě. Budu hledat dál a dokud nenajdu nebudu radši rodit.
 Denisa 
  • 

Nejen Vrchlabí! 

(2.1.2003 20:30:52)
Jen krátce mohu říci, že ani porod v Opočně u Rychnova nad Kněžnou nebyl nepodobný tomu vašemu.
 Rasika 
  • 

Jak se chystáme aneb výběr porodnice 

(2.10.2005 22:22:59)
Čekám své první, sice až na jaře, ale z porodu jsem měla takový vítr, že jsem začala všechno plánovat hned od začátku. Zlatý internet! Najít se na něm dá všechno. Po delším dumání (jestli je to opravdu nezbytné a jestli si moc nevymýšlím) jsem se rozhodla pro Vrchlabí. Manžel ani nebyl moc proti, vlastně vůbec, a abych mu zahnala i poslední pochybnosti, dala jsem mu přečíst pár popisů porodů, z Vrchlabí i odjinud - a už by mě asi jinam nepustil :-))
Fakt je, že po tomhle rozhodnutí mě strach přešel a teď už se na porod i těším. Jsem povahou dost kliďas, ale trochu tvrdohlavec - krize zvládám výtečně a v klidu, ale jak se někdo tváří, že to zvládne líp, odhodlání mě opouští. Nedovedla jsem si tudíž představit, jak rodím někde, kde mě dirigují :-D To by dopadlo buď zavražděním dotyčného ;-) nebo opravdu velmi nepovedeným porodem, kde bych měla vztek na sebe i okolí.
Hlavní kritérium bylo proto - najít porodnici, kde mě prostě nechají být a budou po ruce jenom když to budu opravdu potřebovat. O ohleduplnosti k mimču nemluvě. Žádné podivné procedury, začít život šokem je přeci hrozná hloupost...
Snad bude všechno v pořádku a těch 300km překonáme včas (chceme být na místě pár dní předem). A jak hormony pracují, obrečím všechno možné, i ty články tady a je mi hrozně líto, že se něco tak neuvěřitelně ohromného jako je porod nepodaří kvůli setrvačnosti myšlení pánů doktorů. Ostatně i při hledání porodnice jsem obrečela fakt, že je sice úžasný, že je kam odjet, ale že je přeci příšerný a absurdní, že je to vůbec třeba a že je to místo jen jedno...
Ale ze strachu je těšení a tak to stojí za to ;-)
 zdena 
  • 

Re: Jak se chystáme aneb výběr porodnice 

(14.10.2005 14:45:02)
Ahoj, já mám už jeden porod za sebou, mám 3,5 letého kluka a čekáme mimčo. Rodila jsem v HK, nebyla jsem spokojená s přístupem porodníků a to nejsem nějaká náročná maminka, ale jsem jim vděčná, že se postarali o mého synka, který byl nedonošený a chytl nějakou infekci. Půjdu rodit znova do HK, protože vím i přes to, že to neprobíhalo jak bych chtěla (vůbec mi neřekli co mám dělat, když přišla sestra, tak mi řekla, že můžu tlačit i bez nich a odešla...), ale vím, že je o mě i o dítě kvalitně postaráno co se týče zdravotní stránky a komplikací při i po porodu. Pokud někdo bude mít zájem popovídat si o dětech, těhotenství, nebo jen tak, tak napište na můj mail Zdenka002@seznam.cz, přeji pohodové těhotenství i porod
 Šerlok Homeless 
  • 

Re: Jak se chystáme aneb výběr porodnice 

(14.10.2007 19:32:35)
Podle časopisu Máma, ročník I., číslo 12 (prosinec 2006/leden 2007), strana 19 (Jak je to u nás) je, pokud se týče nástřihu hráze, na tom nejlíp porodnice ve Vrchlabí (3% epiziotomií) a nejhůř ve Svitavách (82% porodů).

V Budapešti prý lékař provedl nástřih hráze PO porodu, když už bylo dítě venku. Ne že by to dítě nebo rodička potřebovali, ale bál se, že bude pokárán, že ho neprovedl.
 Šerlok Homeless 
  • 

Re: Jak se chystáme aneb výběr porodnice 

(14.10.2007 19:37:35)
Těch porodnic je tam uvedeno víc (Vrchlabí 3%, FN HK 19%, Český Krumlov 24%, Svitavy 82%, Jablonec n/N 81%, Písek, Kolín a Čáslav 80%, Pražský ústav pro dítě a matku 37%, Motol 35%, Bulovka 33%). Prý podle údajů z www.aperio.cz, ale nějak to tam nemůžu najít.
 Sylvie 


Re: Jak se chystáme aneb výběr porodnice 

(14.10.2007 19:40:49)
Prý podle údajů z www.aperio.cz, ale nějak to tam nemůžu najít.

Šerloku, tady ;o)

http://www.aperio.cz/porodnictvi/pruvodce-porodnicemi/porodnice.shtml

Musíš jednotlivé porodnice otevírat, údaje o nástřizích najdeš na konci dotazníku.

--------------
 Šerlok Homeless 
  • 

Re: Jak se chystáme aneb výběr porodnice 

(14.10.2007 19:58:24)
Díky, Sylvie. Manželka bude rodit v UH. Moc příznivě to nevypadá (loni 51% nástřihů), budeme muset říct, že si nepřejeme rutinní nástřih, nástřih jen pokud by to bylo nezbytné. Myslíš, že je reálné (a vhodné) trvat na tom, aby byl proveden jen po případném předchozím informovaném souhlasu? Ona na druhou stranu ruptura jednak je věcí chvilky (je to v kvaltu), jednak nevím, jestli se v takové chvíli dovede rodička v klidu rozmyslet.
 Šerlok Homeless 
  • 

Re: Jak se chystáme aneb výběr porodnice 

(14.10.2007 19:59:43)
Jo, a mimoto odebíráme pupečníkovou krev a už je to domluveno (vč. porodnice).
 Lenka Sentlová 
  • 

komentář  

(18.7.2006 14:30:31)
Vidím, že je mnoho žen, které má jednu a tu samou zkušenost z tak zásadního zážitku pro život matky a děťátka, které přichází na tento svět. Je to 9 a 7 let, kdy jsem rodila a vidím že zkušenosti a přístup v porodnicích se nadále nezměnil. V únoru 2007 se chystám opět do porodnice, ale to už sebou nenechám nikým manipulovat, i když si myslím, že se to personálu nebude vůbec, ale vůbec líbit.



Lenka Sentlová
 evka 
  • 

rutinní epiziotomie, potraty i porody - tytéž ruce 

(6.7.2007 11:25:11)
Je mi z toho tak těžko...
Ta otupělost celého sálového týmu je možná i způsobena tím, že to stejné komando smrti, které suverénně dělá interrupce zdravých dětí "na přání ženy" se pak pohybuje i u porodů... Ty stejné ruce, které už roztrhaly na krvavé kusy tisíce miminek se potom mají "s láskou" dotýkat i těch porozených? To nemůže fungovat. Čemu se pak divíme...

Lékaři ani sestra mě o epiziotomii taky předem neinformovali, vůbec jsem nevěděla co a proč dělají a stehy z obyčejného silonu mě pak píchaly při každém kroku ještě dva týdny.

Kolik generací ještě potrvá, než bude medicína tím, čím by měla být?
 Markéta 
  • 

Re: rutinní epiziotomie, potraty i porody - tytéž ruce 

(7.7.2007 13:19:06)
mas pravdu, nase medicina je, co se tyce etickeho pristupu k pacientum a v pripade porodu (!) klientkam, dost hrozna. ale jsou i svetle vyjimky, kamaradka je anesteziolozka a ma ve smlouve, ze nebude asistovat pri interupci ...
 Adriana 
  • 

Rooming In 

(4.6.2008 10:20:31)
Já jenom nerozumím tomu, že v roce 2002 nebyl v pražské porodnici zavedený rooming ?!?
Rodila jsem porvé v roce 1991! v malé porodnici v Žatci a roomig tam byl už tehdy, podruhé v roce 1996v Prostějově, tam byl samozřejmě taky...

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.