| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku O tikotu biologických hodin

 Celkem 24 názorů.
 Simona 
  • 

Skvělé ... 

(22.4.2002 11:58:49)
Ahoj Magdi.
Tvé příspěvky čtu pravidelně a vždycky se na ně moc těším. Ale tenhle - to je teda úúúúúúžasné.
Víš, úplně mi mluvíš z duše. Taky jsem si říkala: "nejdřív vysokou, pak dítě", pak jsem si říkala: "nejdřív nějaká praxe, pak dítě", ještě do nedávna jsem si říkala: "nejřív opravit dům, pak dítě" ... a teď, teď si říkám: "TEĎ DÍTĚ". A taky jsem ještě před nějakou dobou šílela - a vždy "po" si říkala - teď je to tady, budu matka - a pak hrozné zklamání, když zase nic.
Stále jsem dávala něčemu přednost, a PLÁNOVALA. Teď jsme se na to s manželem vykašlali a necháváme všemu volný průběh. Ještě sice "máme čas", je nám "teprve" 27 ... ale to je také relativní.
Když jsme se poznali, bylo nám 22. Tehdy jsme si říkali: "až nám bude tak 25 - to je roků - tak bychom si mohli pořídit mimi. Doba nastala a my si připadali moc mladí. Říkali jsme si - tak za rok - ale je to stále stejné. Roky běží a já si připadám stále stejně "mladá" a nezkušená a nepřipravená. Jenže jsem zjistila, že asi nikdy nepřijde doba, kdy na jednou uslyším hlas, který řekne: už jsi připravena být matkou, teď ..." a tak jsme se začali snažit o mimi. Každý neúspěšný "pokus" jsem brala dost tragicky. A najednou mi to všechno přišlo jako strašná hloupost. To plánování: jestli dřív vybourat a udělat novou koupelnu nebo mimi. Jestli být v práci ještě raději rok, dva - nebo mimi. Celé to plánování je nanic. Až to bude mít být, tak to bude. Nemá cenu se stresovat a chtít právě teď a tady ...
Asi je to celé zmatené, píšu to tak, jak mi myšlenky letí hlavou. Jen jsem ti zkrátka chtěla moc poděkovat za skvělý článek, který mě utvrdil v tom, že dělám dobře. Měj se moc krásně, ty, Jakub i holčičky.
 Martina, 26, vdaná, bezdětná 
  • 

Re: Skvělé ... 

(22.4.2002 14:59:36)
Ahoj Magdi i Simono,
jsem na tom stejne jako Simona. Jenze my se jeste nepokousime o mimi. Manzel je stale jeste ve stadiu nejdrive.... a pak mimi. Smula je, ze me nejak prijde, presne jak pise Magda, cele to planovani jako nesmysl. Jeste pred rokem bych na tom take trvala,ze je to rozumny ted uz jsem pochopila, ze stejne nikdy neprijde okamzik kdy si rekneme ted uz je to vse a muze byt mimi. Tak premyslim a rikam si, ze doufam, ze manzela to taky brzo prejde a my si budeme moct rici uz nebude delat nic proti tomu aby to mimi bylo. Proste nechame antikoncepci a ochranu stranou a nebudeme si davat pozor a ono nas to snad drive nebo pozdeji prekvapi.
Doufam, ze drive :-)))
Mejte se krasne.
Martina
 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Maminy 

(22.4.2002 17:49:35)
Mně těhotenství potkalo taky nečekaně i když ne nechtěně a rozhodně jsem byla dávno připravená, bylo mi 26. Měla jsem nastoupit do práce a byla to skvělá práce, ale v týdnu, kdy jsem měla podepisovat smlouvu, jsem zjistila, že všechno bude jinak. A nikdy jsem toho nelitovala. S manželem jsme si dávali pozor tak půl na půl, někdy jo, někdy ne a plánování mně nikdy nenapadlo, prostě to tak vyšlo. Teď když už jedno mám, tak se mi nabízí to další plánovat, ale leze mi to na nervy. Manžel je o osm let starší, tak zohledňuju jeho věk (36), nechtěla bych aby měl po 40. Ale já bych chtěla dítko až později a potom si připadám jako pako, protože já mám prostě ráda překvapení. Asi to zase necháme na náhodu. Je to super.
A taky jsem nedávno potkala holčinu v drogérii, taky něco pod třicet a já s vozíkem plným polívčiček Hipp a Hami a jednorázových plenek a zlevněných dupaček a krému na prdýlku jsem se dívala jak si vybírá nějakou kosmetiku a usmívala jsem se nad posunem hodnot u sebe. Sice jsem byla upravená, ale už mi nepřipadá tak důležité mít odstín tužky na obočí hnědý nebo hnědější a pleťovou vodu ještě jemnější a krém ještě hydratačnější. Jsem ráda, když si večer opláchnu tvář čistou vodou, ale jsem strašně ráda. A jí to taky hrozně přeju.
 Olga, bezdětná 30 let 
  • 

Re: Maminy 

(3.5.2002 22:23:35)
Když to čtu, je mi smutno a velice vám děti závidím. Ale všechno není snadné, tak jak se vám zdá. I my jsme plánovali: po roce a půl chození, jsme spolu začali dva roky bydlet a pak jsme se vzali. Rok po svatbě jsme se rozhodli pro dítě, na které jsme další rok čekali. Když jsem konečně otěhotněla a nedovedete si představit, jak jsem byla šťasná. Nejprve vše probíhalo dobře, neměla jsem žádné potíže, veselá jsem přišla na druhý ultrazvuk, že uvidím své dítě, už ne jen jako černou tečku, ale jako človíčka s ručičkama a nožičkama, paní doktorka mi oznámila, že dítě je mrtvé a zítra musím do nemocnice, než začnu krvácet. Celý večer jsme probrečela a doteď, když si na to vzpomenu, se mi derou slzy do očí. Všichni mě utěšovali, že se jim to stalo také, ale nikdo nepochopil, že to v té chvíli bylo "naše" dítě. Potom jsme půl roku dostali zákaz, na to manžel na dva měsíce onemocněl a teď už zase jen čekám, jestli se to podaří a pro jistotu chodím každý první den předpokládané menstruace do lékárny pro test, abych měla klid a případné těhotenství nějak nezanedbala.
Mějte s námi strpení, kdo to nezažil nepochopí, jaké to je, když jsou kolem vás samé těhotné kamarádky a venku vidíte spoustu kočárků a vy jen marně čekáte na dítě.
 Petra, 3 kluci - 9, 7,4 
  • 

Re: Re: Maminy 

(7.6.2002 15:09:38)
Ahoj,
nevěš hlavu, v současnosti je mi bez 2 týdnů 40, nejstaršímu synovi je 9 - lehká matematika, měla jsem ho v necelých 31 letech. Po 4 letech útrap - narodil se po 3 předchozích samovolných potratech - ten 3 byl už vlastně porod - 7. měsíc těhotenství. Lékaři už další těhotenství nedoporučovali, prý je to dané geneticky. Chodili jsme po všech možných vyšetřeních, ze sexu a rodičovství se pomalu stávala povinnost. Ale když řekli, že už ne - něco se ve mě zlomilo a někde dole v koutku duše jsem jim odpověděla - "a na just jo"... A tak s plným vědomím toho, že popáté už opravdu ne - jsme to společně s manželem zkoušeli dál. A světe div se - podařilo se a nejenom to, po Kubovi přišel Míla a po Mílovi Vojta. Nelituji ničeho, trpělivost se nám vrátila vrchovatou měrou - někdy až přetékající...
Petra
 Zuzana.. 


o zabezpeceni se...  

(22.4.2002 19:14:44)
Mila Magdo,
mozna, ze se mylim, ale vyznely mi trochu pejorativne tvoje zminky o tech, ktere nemaji ve triadvaceti dite, protoze se chteji NEJDRIV ZABEZPECIT...a uzivat si...
ten ton me trochu zveda ze zidle, protoze je mi zkratka jasne, jestli ma nejaka zena ve triadvaceti prvni a pak hned druhe a treti dite a nebydli pritom ve stanu ani pod mostem nebo v maringotce,
ze ta zena se nikdy SAMA ZABEZPECIT NEMUSELA,
ze na tu strechu nad hlavou v hlavnim meste se nezmohla vlastni praci, ale ze ji od nekoho dostala
a pouziji-li tvoje jinde zminena slova
- ona nevi - jeke je to tezke, nerku-li nemozne, zalozit bez jakekoli pomoci vlastni existenci v tak nizkem veku...
proto mi pripada trochu neomalene zminovat ve clanku nekoho, kdo ceka se zalozenim rodiny, az splati hypoteku, a klast mu do ust i slova, ze je nutne pred narozenim ditete koupit novy lustr do obyvaku...prijde mi, ze tim delas tak trochu z kazdeho, kdo se musi sam zabezpecit a na byt si vydelat, snoba, ktery vic nez po diteti touzi po kristalovem osvetleni...
 Hanka, 2 holčičky 
  • 

Re: o zabezpeceni se... a jak to bylo u nás 

(23.4.2002 9:33:16)
Milá paní Zuzano,
myslím, že podsouváte Magdě postoje, které nemá. Podle mého jí šlo o to, tak trošku ukázat, jak absurdně, jako určitá "chudinka", byla určitou dobu vnímána svými kamarádkami ona, když se rozhodla pro rodinu relativně brzy, ale hlavně, že (skoro) každá žena má v sobě něco, co životní plány-neplány začne najednou opravdu řvát "chci mimi a nejradši hned". Znám to dobře od sebe samotné. I tu paniku, která pak zavládne, když se nedaří. Osobně jsem čekala na otěhotnění skoro dva roky, během toho druhého včetně podpůrné hormonální kůry - a otěhotněla jsem až ve chvíli, kdy jsem se zbavila myšlenek na plánování, přestala jsem si linkovat život s ohledem na plánované těhotenství, řekla jsem si, že na všechno kašlu, však ono to přijde, a zaplatila jsem si jazykový pobyt v Británii. Za měsíc jsem ho stornovala, neboť mi můj gynekolog řekl, že v prvních třech měsících by vzhledem k tomu, že těhotenství nepřišlo úplně hladce, nebylo moudré mlátit se někde x hodin v autobuse...
Mimochodem, jazykový pobyt v Británii je mi jakýmsi osudem. Druhé mimi jsem plánovala tak, abych mohla zůstat na mateřské "tahem" a nepřišla o místo. Včas jsem navštívila svého gynekologa, začala brát podpůrné hormony - a nic. Naštěstí už to ale nebyl ten stres, co s prvním. Když bylo jasné, že plán nevyjde, rozhodli jsme se druhé dítě chvilku odložit. Vysadila jsem podpůrné prostředky, začala jsem se těšit do práce a zaplatila si jazykový pobyt v Británii... a odjela jsem. Ani mě nezarazilo, že jsem tam nedostala menstruaci, změna prostředí to byla dost radikální... týden po příjezdu domů jsem zaváhala a koupila test - a zjistila, že naše (tehdy hodnně malilinkaté) druhé dítě bylo v Británii se mnou.
Nějak jsem se rozkecala:). Zkrátka Magda chtěla myslím potěšit své kamarádky i jiné holky, co se nervují, že všechno nejde tak, jak si to malovaly. Všechno přijde. A já to taky všem těšícím se budoucím maminkám přeju.
 Hanka, 2 holčičky 
  • 

Rozkoš největší:) 

(23.4.2002 9:48:15)
Když už tak kecám, podělím se s vámi o úžasné štěstí, přímo rozkošnické orgie, které prožívám poslední týden večer co večer... před týdnem jsme totiž provedli v bytě velké změny. Menší mimi bylo prohlášeno za dost velké, aby mohlo spát v pokoji se svou starší sestrou a opustilo naši manželskou ložnici. Jelikož ale ložnice byla veliká, zatímco dětský pokojík naší Jitušky řádově menší, provedli jsme to včetně výměny pokojů. Byla to fuška (my patříme k těm, kde při zatlučení hřebíku do zdi jásají, že zase pro svůj domov něco udělali:))), ale vyplatilo se. Elišátko je nadšeno, její hračky nezamořují obývací pokoj v té míře, co dřív, ale hlavně!
V nové ložnici mi vede k posteli elektrická šňůra, a k ní je připojena lampička. Když si večer chci číst, tak zalezu do postele, zachumlám se a čtu si. Když na mě jde spaní, nemusím vstát a jít si lehnout do studené postele někam jinam! Jen natáhnu ruku, odložím knížku a blik! Tma, a můžu spát! Blaho! Po dvou letech těžké předspánkové čtecí abstinence, zpestřené kopanci rostoucí Elišky, která obvykle neomylně vycítila, že jdu spát, a dožadovala se místa vedle mě a později přímo mého místa, neboť půlka postele už byla jejím nočním rotacím malá, se cítím jako v ráji. A navíc ta malá příšerka od okamžiku přestěhování spává celou noc a budí se až ráno či k ránu! Úžasné!
 Daniela 
  • 

Re: Rozkoš největší:) 

(23.4.2002 10:36:57)
Ahoj Hanko,
Královsky jsem se nad Tvým povídáním pobavila (nad Magdiným jako vždycky – taktéž - já jsem je pochopila jako povídání o tom, jak se nám – ženám, z čista jasna změní leckdy priority, když TO přijde). Já jsem se pro miminko rozhodla v době, kdy jsem právě budovala tu slavnou kariéru, konečně se mi podařilo začít vydělávat nějaký korunky a hlavně – jsem potkala toho pravého, o kterém jsem byla (a jsem) přesvědčená, že to bude ten nejlepší manžel a táta. Otěhotnění se nedařilo, tak jsem stejně jako Ty podstoupila hormonální kůru. Po půl roce jsem se rozhodla, že nemá význam neustále brát léky s nulovým výsledkem (lékař už mi začal „slibovat“ umělé oplodnění), že bude lepší, když se ještě chvilku budu věnovat své práci. Takhle to šlo pár měsíců, poté jsme odjeli „chalupařit“ – to, že jsem nemenstruovala nebylo nic divného, při všech problémech, které jsem měla. Bolesti žaludku jsem si vysvětlila „žlučníkem“ ). Poté jsme se z chalupy vrátili, zaplatili dovolenou v Tunisu, já jsem si koupila o číslo větší džíny )) a za týden jsem vyrazila na gynekologii. Místo žlučníku byla dvojčata, okamžitě jsem nastoupila na nemocenskou, poté na mateřskou a kariéra? Dělám ji doma…… P.S. – v Tunisu jsem nebyli dodnes….. zato si báječně užíváme úplně jiné zážitky
 Zuzana.. 


Re: Re: o zabezpeceni se... a jak to bylo u nás 

(24.4.2002 0:03:23)
Mila Hanko,
jestli jsem Magde podsunula neco, co neciti, tak se omlouvam, mozna jsem jen na urcite narazky o zabezpeceni nebo kariere prilis citliva...
ale jinak spolucitim, ani ja neverim na planovani a nase dite bylo milym necekanym prekvapenim v pravou chvili...nedivim se ale nikomu, kdo planuje, protoze rodina neni jenom spousta radosti a starosti kolem roztomilych drobecku, ale je to business, je to taky o tom, kde a u koho budu ve triadvaceti bydlet a kdo nas vsechny nekolik let na materske uzivi. A kdyz nekdo dela nejdriv karieru a chce se zabezpecit a zenaty kluk stale rika, ze jeste neni ta prava chvile na dite, ma mozna prave to vsechno na mysli. Proto reaguji trochu senzitivne na to, kdyz se zabezpeceni a kariera davaji do jedne vety s uzivanim si a novym lustrem.
Ale nemysli si, ja nejsem inzenyrka ekonomie, naopak velmi neprakticka a romanticka, o to vic me ty ponekud nemilosrdne zakony hmotneho sveta pokazde zaskoci.
 Jolma 


...vůbec to není tak jednoduché... 

(22.4.2002 20:05:10)
poslechnou ty jinak velmi dobře míněné rady - ač jsem již ve svých téměř 33 letech "zasloužilá" mamina tří dětí /13,11 a 7.měsíců/, velmi dobře si pamatuji, jaký maratón nastal u nás doma v okamžiku, kdy jsme se rozhodli pro další mimi - a to mi relativně o nic nešlo, mohla jsem při jistotě těch dvou předchozích klidně čekat, jestli do toho spadnu nebo ne...ale nečekala. Kromě hltání literatury a zásobování organizmu vitamíny, měření teploty a výpočtů toho nejsprávnějšího dne, jsem se proměnila v sexuální dračici, kterou ani můj jinak velmi aktivní partner nepoznával /musela jsem to prostě mít potuplované, přestože moudré rady tvrdily opak/. Jaké štěstí, že se mi potřetí v životě podařilo otěhotnět hned "napoprvé". Neumím si představit, co by se dělo, kdyby ne.Všechny ty skoro maminy plně chápu a všem moc přeji, aby to měly tak jednoduché /dnes už to mohu tvrdit/, jako já.

Jolma
 Helena 


Je to dost komplikovaný 

(22.4.2002 21:28:31)
Prolematika na tlusté knihy.
I moje rozhodování mělo hodně dimenzí, i když v zásadě šlo intuitivně. 2 vysoké, cesty po světě , spousta úžasných zážitků a lidí, kariéra a pořád nějak nebyl čas (v zimě to nejde-musím lyžovat, v létě taky ne- musím tam a tam atd.) Najednou uprostřed všech skvělých dní a zážitků to přišlo - musí to být teď ať to stojí co to stojí. Pravdou je že přes svůj věk, vzdělání a spoustu zkušeností (ne s dítětem) to ŠOK byl. Vůbec jsem netušila (asi asi před tím ani nechtěla - návštěva s dítětem - brr) o čem to je. Že už nejsem jednička ve sportech, v práci, udělaly se mi vrásky , prsa mám malá a nejsem tak spontánní a zábavná je mi fuk.
My ženský o tom ale přece asi víc přemýšlíme a víme, že se může stát při dělání mimi v 33 letech, že to hned nemusí jít. Ale chlapi "plánovači" netuší vůbec. Většinou si myslí, že na to skočí a dítě je na cestě (znám jich u svých známých davy), a často proto odsouvají dítě s tím, že je čas. Z vlastní zkušenosti (asi fakt hrál roli věk) vím, že to může trvat dost dlouho než se zadaří (naštěstí jsem byla poučena, že spontánní potrat je zcela běžná věc v zač. těhotenství a že z toho nemám dělat tragedii).
TAkže poslouchejte svoje srdce, veřte intuici, nenechte se do ničeho tlačit a pokud chlap moc plánuje, tak ho poučte,jak to chodí.

Bikerka
 Viki 
  • 

Nebo Vás už nic nebaví.... 

(23.4.2002 9:32:42)
A nebo se to pozná i takto: mě osobně už nebavilo vůbec nic. Ani kariéra a zajímavá práce (cestování do zahraničí, hotely, diety,...), ani chození do reastaurací se zajímavýma chlapama, ani chození do kin, divadel, ani další studia, ani exotické dovolené, ani pravidelné výlety, lezení po horách, ježdění na koni, závodění ve sportu, nechtělo se mi ani hubnout, prostě mě nic nebavilo. NIC. Prázdnota. A jakmile přišlo mimčo, znovu vzrostla motivace a elán a energie.
 Iva, 21. týden prvního těhotenství 
  • 

Super 

(23.4.2002 10:36:41)
Magdo, naprosto jsi mi promluvila z duše... Je mi 31 a to "plánovací" období jsem si zažila i se stresem z toho, že se to "zase nepovedlo".
A ve chvíli, kdy jsme s manželem začali plánovat, jak si tedy ještě toho bezdětného života užijeme, jsem samozřejmě otěhotněla :-)))
Chtěla bych říct všem mladým ženám, které úspěšně řídí svůj život, že vím, jak je strašně těžké smířit se s tím, že něco není podle vašich představ (a zrovna taková životně důležitá věc).
Ale všechno je okamžitě jinak, když trochu tomu svému životu "povolíte opratě", začnete být víc spolu s partnerem a přestanete myslet na otěhotnění. Takovou pohodu jsem dávno předtím nezažila.
Držím všem "plánovačkám" palce :-)))
 Iva, 21. týden prvního těhotenství 
  • 

Super 

(23.4.2002 10:38:29)
Magdo, naprosto jsi mi promluvila z duše... Je mi 31 a to "plánovací" období jsem si zažila i se stresem z toho, že se to "zase nepovedlo".
A ve chvíli, kdy jsme s manželem začali plánovat, jak si tedy ještě toho bezdětného života užijeme, jsem samozřejmě otěhotněla :-)))
Chtěla bych říct všem mladým ženám, které úspěšně řídí svůj život, že vím, jak je strašně těžké smířit se s tím, že něco není podle vašich představ (a zrovna taková životně důležitá věc).
Ale všechno je okamžitě jinak, když trochu tomu svému životu "povolíte opratě", začnete být víc spolu s partnerem a přestanete myslet na otěhotnění. Takovou pohodu jsem dávno předtím nezažila.
Držím všem "plánovačkám" palce :-)))
 Šárka 
  • 

Konečně obhajoba mateřství 

(23.4.2002 11:20:01)
Jsem vážně ráda, že alespoň tady, na stránkách Rodiny, si lze přiznat, že mít děti je prostě fajn věc. Někdy mám pocit, že v současné společnosti se tisíckrát více cení lukrativní post.Že mateřství se bere jako "něco divného", a "ještě divnějšího", pokud je vám pod 30.
Magda to řekla přesně: už nikdy to nebude takové, jako předtím, ale to je právě ono. Já si pořád, když se dívám na své děti, říkám, jaký je to zázrak. A uvědomím si to v naprosto nevinných chvilkách. Například, když syn, kterému je 10 a je jinak velký frajer, přijde večer do obýváku, zamyslí se a řekne: Já jsem dnes ještě nekakal.
V tu chvíli, při tak banální příhodě, si uvědomím, jakou důveru k nám má, a že je to pořád mrňous.
 Karolina 
  • 

je mozne ze TO nikdy neprijde ? 

(23.4.2002 12:38:42)
Clanek byl skvely jako vzdycky...ALE...taky uz mam teoreticky roky na dite, jenze se mi dite nejak mit nechce...okoli uz se "nenapadne" vyptava a ja bych jim nejradsi rekla...kdyz chcete deti, tak si je poridte sami! Nejak porad nechapu co je na rodicovstvi tak skveleho a bohuzel se mi zda, ze to chapu min a min. Magda predpoklada, ze touha po detech (pravdepodobne pudova a uplne iracionalni) se dostavi u vsech...zacim si pripadat jako zruda, protoze me nic takoveho naprosto nebere...deti se mi zdaji jako obrovska starost, odpovednost...maminky prominou...zatez...pokud jsem ochotna uvazovat o materske tak jen proto, ze me to uz nebavi v praci...ale to nepovazuju za dobry duvod pro dite. Teoreticky bych deti mohla mit z fleku, jsem vdana za skveleho muze, po materialni strance jsme taky v pohode..ale TO proste jeste neprislo...zatim na detech vidim jen to, ze si uzurpuji vsechen muj cas, cely muj zivot a me uz z nej nezbyde vubec nic ...ach jo...uz vidim, jak se na me zaslouzile matky vrhnou jako na sobeckou potvoru, co se nechce vzdat sveho pohodli ve prospech nastupujici perspektivni generace :-))))...no treba to na me taky padne...a kdyz ne, tak budu i nadale uspesne hledat vymluvy, proc ted jeste ne...mam v tom docela sirokou praxi :-))
 Miška, 3 děti 


Re: je mozne ze TO nikdy neprijde ? 

(23.4.2002 13:05:50)
No pokud by TO nepřišlo vůbec, tak to není až tak hrozná situace.
Horší ale je, když TO najednou přijde, ale ono TO najednou nepůjde. Nebo když TO přijde jen na manžela a bude ochotný si kvůli TOMU najít ženu, která mu TO přinese :-))
 Lenka, Kryštůfek *1.8.2002 


Re: je mozne ze TO nikdy neprijde ? 

(23.4.2002 15:23:07)
Já si myslím, že se zbytečně stresuješ. Buď TO přijde, nebo TO nepřijde. Na definitivní házení flinty do žita je vždycky času dost. Být Tebou bych se vykašlala na okolí - že je v Tvém věku kolem Tebe jedna těhule za druhou ještě nic neznamená, pro každého je ten správný věk někde jinde. A mít děti jenom proto, že se TO tak prostě má, mi prostě nepřipadá jako dobrý důvod.

Koneckonců - docela vím, o čem mluvíš. Na mě TO přišlo velice rychle (asi tak v průběhu půl roku) a moje "mentální výchozí pozice" k mateřství byly dost blízko těm Tvým.

Dost důležitý je samozřejmě i to, co píše Miška... a to je postoj Tvého manžela. Ale ani to mi nepřipadá neřešitelný. V dnešní době se na taťku na mateřský nikdo nedívá skrz prsty.
 Jáňa,26,svobodná 
  • 

Re: je mozne ze TO nikdy neprijde ? 

(29.4.2002 15:19:54)
Karolíno,
mluvíš mi z duše. Taky TO na mě ještě nepřišlo, věk už bych na to měla a brzy se vdávám, ale... Mé okolí se taky vyptává, pořád říkám - tak za dva roky, ale sama tomu nevěřím. Asi ještě nejsem dostatečně zralá, třeba to opravdu ještě přijde, ale zatím se na to ještě necítím, chci si ještě užívat a nemít zbytečné starosti navíc.
 Ája 
  • 

Re: je mozne ze TO nikdy neprijde ? 

(29.4.2002 20:14:12)
Karolinko, já jsem na tom podobně jako Ty a ulevilo se mi, že i někdo jiný má stejné pocity jako já. Za poslední dva roky se mi podařilo aspoň přesvědčit sama sebe, že ta myšlenka mi přestala být tak úplně odporná.
 Věra, syn 9,5 dcera téměř 7 
  • 

Sláva mateřství 

(23.4.2002 15:33:47)
Přeji všem krásný jarní den!
Moc děkuji autorce za skvělý článek.
Vzpomínám si jak všechno "probíhalo" u nás. Poznali jsme se před 13 lety a po mé promoci jsme plánovali svatbu.Ovšem člověk míní,příroda mění.Na konci 4.ročníku VŠ (po 2,5 letém soužití)jsem zjistila, že budeme mít miminko.Vzali jsme se a říjnu se narodil náš Jiřík.Školu jsem nepřerušila a s miminkem odpromovala.Když si to promítám zpět, sama se divím, jak jsem to všechno zvládla... Za téměř další tři roky se narodila Martinka.
Zažila jsem chvíle, kdy jsem si říkala, zda jsem měla děti v "pravý čas", jestli jsem o "něco" nepřišla...
Nepřišla jsem o nic, naopak děti můj život obohacují každý den a nedovedu si představit, že bych je neměla!
Je mi 33 , manžel má 38 a naše "koblížky" moc milujeme!
 Agniezska, rocni holcicka 
  • 

davam za pravdu 

(23.4.2002 20:51:09)
Zdravim, clanek mi mluvil primo z duse! Je mi "teprve" 24 a mam rocni holcicku. Jako asi ve vetsine pripadech, slo o neplanovane tehotenstvi. Musim napsat, ze jsem tomu rada, predstava, ze budu s partnerem "planovat" (..."a ted do toho vlitnem, milacku"...), mi prijde neprirozene. Samozrejme, ze to byl sok. Ale mam pocit, ze jsem si uzila zivota dost (a jeste si ho uzivam!). Zkratka jsem se s tim vyrovnala. A nasi lasicku miluju nadevse (snad vic nez manzela, ale to mu nerikejte) :-)
 Veronika, dva kluci 4,5 a 3 roky, 7. měsíc 
  • 

Ječák z rozumu 

(4.5.2002 23:16:58)
Jsem taky z těch, co se staraly nejdřív o kariéru, a dokonce jsem kategoricky prohlašovala - dítě nikdy! S tím jsem se i vdávala (v šestadvaceti) a manžel se s tím smířil. A ten názor přežil i prvních pět let našeho manželství, až do chvíle, kdy jsem si začala uvědomovat, jak se můj muž chová k cizím dětem a jak báječný táta by z něj byl. A protože jsem se právě v té chvíli rozhodovala mezi dvěma směry kariéry, z nichž jeden byl časově velice náročný a druhý volnější, i když taky zajímavý, něco mi v mozku sepnulo a já jsem si řekla, že tedy zvolním a že to s tím dítětem zkusím. Přiznám se, že když se to skoro rok nedařilo, říkala jsme si, že jsem možná neplodná - a upřímně řečeno, přišlo mi to jako dobrá výmluva, proč zachovat dosavadní pohodlný způsob života. A bác ho - přesně v té chvíli jsem otěhotněla. A ačkoli můj "biologický ječák" bylo ve skutečnosti rozhodnutí z rozumu (nebo možná bych řekla i ústupek konvenci), syna jsem milovala od prvních hodin. Druhé dítě si tvrdě prosadil manžel, který hned, když jsem mu své "rozhodnutí" oznámila, prohlásil, že jedináčka nikdy, to radši nic. No a to třetí, co teď čekám, to jsem si zase vyžmundrala já - chtěla jsem holčičku. A ačkoli mám občas pocit, že padnu s odpuštěním na hubu, považuji se za dobrý příklad toho, že zvládnout se dá všechno najednou, děti i práce (samozřejmě chápu, že některá hůř než ta moje - jsem překladatelka a tedy "svoje paní"). A nemám dojem, že bych něco zmeškala tím, že jsem neotěhotněla ve dvaceti. Takže, holky, klid, všechno jde!
Ahoj, Veronika

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde

Všechna témata


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.