| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku O lidské důstojnosti

 Celkem 28 názorů.
 Jarmusha,David 7/01,Diana 2/03 


Usmev nic nestoji a dokaze delat divy... 

(18.4.2002 10:42:55)
Ahoj Katerino,
myslim, ze podobnou zkusenost, kterou popisujes, mame za sebou vsechny. A pritom ta trocha lidske ucasti a pochopeni vubec nic nestoji a s pacientem dokaze udelat zazraky. Je rozdil, kdyz se clovek z ordinace plizi jako zpraskany pes a jeste vecer mysli na to, jak se citil ponizene a nebo kdyz odchazi s prijemnym pocitem, ze byl pro lekare partnerem, nikoli anonymnim "kusem"...
 bubak2 


Všichni jsme lidi 

(18.4.2002 14:06:01)
Milá Katko,
všechno co jsi v článku popsala nejsou vůbec maličkosti,ale velice podstatné věci.
Já osobně při příchodu k lékaři taky dost intenzivně vnímám,jestli mě osloví příjmením,nebo jestli je příjemný(á),jetli pospíchá atd.Hlavně u toho gynekologa to žena vnímá jaksi citlivěj.Chodila jsem několik let k jednomu gynekologovi.Když jsem vstoupila do místnosti sestry,tísnili jsme se tam vždy 2-3 ženy,sestra jsi najednou zapisovala potřebné údaje do našich karet,měřila nám TK atd.Pak nás posílala jako ovečky do šatny a my tam čekali až doktor zakřičel naše příjmení.Doktor byl v ordinaci zpravidla v civilu,na tom měl hozený plášť a šíleně smrděl cigaretami.To všechno mi celá léta vadilo,ale zůstavala jsem u něho hlavně z toho důvodu,že ve městě byl jediný gynekolog a za jiným bych musela dojíždět 35km,což s malým dítětem jde dost špatně.Ale když jsem si našla místo kde pořád pracuji (ve městě vzdáleném těch 35km od našeho města),tak jsem si říkala,že doktora změním.Poslední kapka dopadla a já se naštvala,zvedla telefon a přehlásila se k jinému doktorovi se kterým jsem moc spokojena.A co byla ta kapka?Šla jsem si do ordinace pouze pro recept na antikoncepci.První otázka sestry byla "platila jste poplatek za loňský rok?"(rozuměj poplatek ve výši 500,-Kč za to,že mi 4x do roka změří TK a vypíše recept na antikoncepci,kterou si samozřejmě hradím) "nevím" odpověděla jsem "tak já se podívám" dodala sestra.Šikovně se teda podívala,zjistila že poplatek jsem neplatila tak řekla "neplatila,tak ho příště zaplatíte!" Jako by mně polil horkou vodou.Pokud vím a vím to zcela určitě,vybírat nějaké poplatky od pacientů je nezákonné a když už to chtějí lékaři dělat,mají na to pacienty upozornit v čekárně s laskavou prosbou,že to není povinné,ale byli by rádi,kdyby to pacienti uhradili,protože... A tady nic,žádné "zaplatíte to příště?".Nepotřebuji aby mi někdo líbal nohy,ale myslím si,že slušnost je slušnost.Naštvaně jsem popadla recept,zabouchla za sebou dveře a víc mně tam neviděli.Pověstný pohár přetekl.Chápu,že doktor ze mně-potažmo ze všech svých pacientů-žije,to mu však nedává právo chovat se ke mně jako ke kusu nábytku.
 Pineta 


Trochu té empatie, páni doktoři ! 

(18.4.2002 14:37:54)
Milá Kateřino,
stejně jako Jarmusha přede mnou si myslím, že téměř všechny ženy tady by mohly svým výprávěním o necitelném a ponižujícím přístupu některých lékařů k pacientům, napsat romány na pokračování. Skutečně, skoro nechtě, vzpomněla jsem si i já na své první vyšetření v nemocnici na gynekologickém stole. Bylo mi 16 a půl, bez jakéhokoliv varování lékaře se do ordinace nahrnulo asi pět mediků, kteří se jali pozorovat spolu s gynekologem mé nejintimnější zóny. Závěr byl korunován vyšetřením prsů, opět jsem jako názorná učební pomůcka posloužila jednomu z mediků já. Dneska by si to mohl dotyčný lékař zkusit, určitě bych se takové aroganci vzepřela ! Ale tehdy, skoro puberťácké tele, jsem ponížením a bezmocí po tom šíleném zážitku jen brečela.
Už jsem slyšela i názor, co bychom my, pacienti, chtěli, když jsou lékaři v Česku tak mizerně finančně ohodnoceni.
Člověku se pak přímo nabízí otázka, proč daný obor studovali, když ne z lásky ke všemu lidskému, z touhy lidem pomáhat? Co jim dává právo brát si za své státem pošramocené sebevědomí rukojmí - bezbranné pacienty ?
Snad se začíná s Chartou práv pacienta, která byla ,aspoň myslím, celostátně uznaná, blýskat na lepší časy. I když asi vždycky bude platit - co doktor, to jiný - lepší nebo horší -přístup k pacientovi. A přístup a hodnoty od lékařů chtě nechtě přebírá i střední zdravotnický personál, takže pak návštěva v takovémto zařízení může být v tom horším případě opravdovým očistcem. Tak nám všem přeju jen ty pozitivní zkušenosti,a vůbec - ideální stav je, když člověk lékaře nepotřenuje ! A to přeju ze všeho nejvíc !!!
P.
 Jarka, dvě dcery 


Je to v lidech. 

(18.4.2002 16:16:28)
Milá Kateřino, popřečtení tvého článku jsem si vzpoměla na dobu, kdy jsem coby dvacetileté, životem neošlehané telátko navštěvovala poradnu pro rizikové těhotenství v Podolí. Poradnu tvořily dvě ordinace, oddělené papundeklem, ke každé ordinaci vedly dveře ze dvou kabinek pro pacientky. V první ordinaci byl jistá docent, jmenovat nebudu, ale jeho jméno si i po dvaceti letech pamatuju. Seděla jsem v čekárně a slyšela jak "vyvolává" pacientky:"Jednička!....Dvojka!" Tak byly očíslované ty převlékací kabinky. Maminy s bříškama chodily po jeho vyštření ven s ruměncem na tváři, kvapně se rozloučily a prchaly pryč. Já jsem byla předělana do druhé ordinace, kde byla paní doktorka Kolbelová. V kabince jsem si odložila a čekala, až budu "vyvolána." Za chvíli někdo zaťukal na dveře kabinky, paní doktorka mi otevřela dveře, pozdravila mě jménem, podala ruku, představila se...vyšetřovala velice jemně a všechny úkony komentovala a vysvětlovala mi, proč to dělá. Další podrobnosti sdělovala už u stolu. Po skončení návštěvy mi opět podala ruku, řekla mi, ať na sebe dávám pozor a za týden zase přijdu.
Jednou jí zastupoval ten kolega, musela jsem k němu. Zahulákala"jednička" a já jsem naběhla do ordinace. U stolu kromě něj seděl ještě nějaký pán, který byl v civilu a jenom měl přes sebe ležérně přehozený bílý plášť. Doktor na mě houkl, abych si vyskočila na kozu, otálela jsem, protože se mi nechtělo. Svými intimními partiemi bych byla totiž nasměrována přesně před oči toho "cizího" chlápka. Tak jsem stála a nebyla jsem schopná nic říct. Doktor na mě zahulákal, ať nedělám ciráty, že mě tam nikdo neukousne a ať dělám, že toho má hodně a nejsem tam sama. No, co mi zbývalo. Dodneška mám špatný pocit, když si na to vzpomenu.
Takže bych to shrnula asi tak: stejné podmínky, stejná doba /socialismus/, stejný ústav, stejný počet pacientek.... a přesto jsem zažila dva naprosto rozdílné přístupy.
Na tu paní doktorku vzpomínám s láskou, provedla mne celým těhotenstvím a když jsem rodila, neměla službu na sále, ale náhodou se tam nachomítla zrovna ve chvíli, kdy jsem začínala tlačit. Stoupla si k mě, držela mě za ruku, uklidňovala, povzbuzovala...pak mi řekla, že mám mimořádně krásnou holčičku... Vím, že to asi říkala každé mamince, ale na tom nezáleží. Prostě to uměla.
 Darča 
  • 

Re: Je to v lidech. 

(18.4.2002 17:15:26)
Rok 1987 mé první těhotenství a po dobu dovolené mé obvodní doktorky mi zastupující doktor do těh. průkazky napsal : " V době oběda obtěžuje se zaraženými větry !!! " V noci odvoz do nemocnice a 3 měsíce na postely s natrženou placentou!!! Musím ještě něco dodat ???
Dnes pohoda, klídek, bezva doktor s učebnicovým přístupem k pacientkám. A takového bych přála každé ženě.
 Jana 
  • 

Re: Re: Je to v lidech. 

(19.4.2002 7:12:53)
"Zaražené větry" u mě diagnostikoval před dvaceti lety jeden odborník na chirurgii v Thomayerově nemocnici. O pár dní později mě tam operovali na zánět slepého střeva. Ten "odborník" tehdy naštěstí neměl službu.
 Helena 


Je to v systému. 

(18.4.2002 22:31:29)
Z článku mám spíš pocit, že autorka srovnává svoje zážitky z domova a z US (KAnady apod.)a ne tedy z různých nemocnic. Na mé stáži v US před 13 lety mě ani tak nešokovala úroveň medicíny jako popisovaná úcta k osobní důstojnosti. Používání jednorázových roušek a blůz u svlečených pacientů před vyšetřením atd. se tam praktikovalo i v nejchudších nemocnicích pro nepojištěné utečence z Mexika tak jako v luxusních privátních zařízení. Já jsem se s tím u nás nesetkala.
A proto si myslím, že to je hlavně v systému. ZA těch 13 let se hodně změnilo,lékaři se představí atd.(alespoň někde) ale standardem stále (a to i u mé gynekoložky, privátní, s krásnou ordinací a po všech stánkách na úrovni) zůstává to vysvlečení a pak napochodování na vyšetřovací stůl apod. Potupné mi to ale připadá i v té luxusní ordinaci s báječnou a osobní a velice uctivou lékařkou. Ono se to prostě tak dělalo, dělá a bohužel ještě asi dělat bude. Dokud se do toho někdo neobuje a nezačne se to učit na medicíně, zdravotních školách atd.

Bikerka
 Marketka 


Re: Je to v systému. 

(21.4.2002 14:59:12)
S tim dojmem, ze se jedna spise o srovnani dvou systemu nez dvou lekaru souhlasim. Tezko bych mohla vycitat lekari v ceske statni nemocnici, ze mi nenabidl jednorazovou kosilku. A bylo by mi snad i trapne si ji zadat (pokud bych si za ni nepriplatila), kdyz vim jaky je stav ceskeho zdravotnictvi. V nekterych nemocnicich zaviraji cela oddeleni, protoze jednoduse nemaji na provoz.

Jinak si myslim, ze chyba je v tom, ze nikdo mediky neuci komunikovat s lidma. Nauci je pouze odbornou stranku a pak ma mlady lekar bud stesti nebo smulu jestli potka dobreho mentora.

Spis musim rict, ze lekare i sestry obdivuji, v jakych podminkach jsou schopni lecit. Ja bych to za ty penize nedelala. Je mi lito, ze mnohe z vas maji tak smutne zkusenosti. Bohuzel se obcas se stava, ze vystuduje lekar-Cvach.
 Šárka 
  • 

U Apolináře 

(18.4.2002 23:48:08)
Poradny pro rizikové těhotenství-u Apolináře v Praze, rok 2000....chodila jsem tam 1x za 14 dní, pokaždé jsem čekala 2-3 hodiny, přestože jsem byla objednaná. Sestry štěkaly, to se nedá mluvením nazvat. Běžně se stávalo, že vyšetření u lékaře bylo přítomno několik (6 i více) studentů, kteří se postavili tak, aby "dobře viděli". Mně se na souhlas nikdo neptal....
Nemocnice má perfektní výysledky, ale je to jak pásová výroba....o empatii nezavadíte. Z poradny jsem většinou odcházela s pláčem, hlavně sestry mě doslova deptaly. Nikdy už by mě tam nikdo nedostal. To, co se popisuje v článku je "slabý odvar" toho, co se dá u Apolináře zažít. Přitom se jedná o tak intimní věc, jakou je návštěva u gynekologa, a tak citlivé období, jakým je rizikové těhotenství. Nechci na to ani vzpomínat.
 Kimmy 
  • 

nemohu nez souhlasit 

(19.4.2002 8:56:21)
mne take napada, zda nemocnice A a B se nachazeji na dvou ruznych kontinentech, jelikoz mam podobnou zkusenost. Gynekolozka A - Cechy - se ke mne chovala velmi prezirave. Kdyz jsem si k ni sla na vysledky z biopsie, vyslovene me "sprdnula", kdyz se mi chvel obavami hlas, a rekla mi "jen se mi tu nerozbrecte". Vsechno nastesti dobre dopadlo a nalez byl negativni, ale sviravy pocit v zaludku zustal.

Ted ziju uz nejakou dobu v zahranici. Na gynekologicke vysetreni jsem se odhodlala az po dost dlouhe dobe, ale kdyz jsem se konecne k doktorce dokopala, jen jsem zirala - ten neuvertelne lidsky pristup, mily, klidny hlas a chapavy pohled, vysetreni temer "nezne" - ani se mi nechtelo odejit. I ten pristup - napriklad to, ze tu nastroj neprve ponori do teple vody, aby to nestudilo nebo to, ze tu ani nemaji klasicke kreslo, ale spis stolek, kde ma clovek normalne pokrcene nohy a nevisi ve vzduchu.... zkratka od te doby jsou navstevy u pani dokrorky B v pohode a zadne neprijemne pocity nemam.

U nas je proste porad zavedeny pristup "lekar je pan" a nejaka "pece o zakaznika" u nas teda opravdu nehrozi. Lekari hrozne zneuzivaji toho, ze je lide potrebuji a chovaji se nepripustne. Nechci je hazet vsechny do jednoho pytle - urcite je spousta doktoru, kteri jsou prijemni a sikovni - kez bychom si mohli udelat nejakou doporucujici databazi - jako to ma jedna website na filmy - kdyz je film spatny, dostane rozplaskle rajce ;-)))
 Vacerka 


Souhlasim 

(19.4.2002 10:21:21)
Rok 1992, gynekologicka ordinace na poliklinice v centru Prahy. Medialne velmi znamy gynekolog (svym prijmenim podobny soulozi) a ja vyjukana 19ka poprve u gynekologa muze. To, ze pan doktor mi tyka (pry to dela u vsech pacientek) me zarazi, tomu ze ho ocividne obtezuji a ze se pak velmi dobre bavi tim jak lezu podruhe v zivote na gynekologicke kreslo se snad uz ani nedivim, ale to ze ho navic behem prohlidky klidne navstivi nejaky dealer-muz s lekama primo v ordinaci, ze ja tam lezim s roztazenyma nohama nikoho nezajima...to jsem teda nezkousla.
Nepopiram, ze je to mozna ve svem oboru odbornik a specialista, ale v zivote uz bych k nemu nesla. Zajimalo by me - pokud ma ted soukromou ordinaci, zda se ke svym pacientkam chova stejne...
 sally 


Re: O lidské důstojnosti 

(19.4.2002 18:01:43)
Jednou jsem byla u gynekologa (mojí gynekoložku někam přesunuli a já byla líná jí dohledávat), který sice měl milou sestru a svlékala jsem se až v ordinaci, ale po mém příchodu do ordinace típl cigáro a vrhnul se na vyšetřování...
Hezky rychle jsem se vrátila ke své paní doktorce - posadila jsem se, probrali jsme co mě trápí, svlékla jsem se za plentou, proběhlo vyčetření, já se za plentou oblekla, probraly jsme výsledky... mimochodem - měla na stolku mikroskop a spoustu vyšetření si vyhodnocovala sama... čili žádné tejdení čekání na laborky.
Když přešla do soukroma, neměla ani sestru a zvládala to v pohodě. Zřejmě když se chce, tak všechno jde.
 Martina 
  • 

Re: Souhlasim 

(19.4.2002 22:36:02)
Vacerko,
a víš, jak to bylo dál? Ten pan docent se z centra Prahy přesunul do ještě lukrativnějšího centra Prahy a od svých pacientek vybírá tisícové částky. Ne za léčbu, tu hradí pojišťovna, ale za tu čest, že jej smí v těch exkluzívních prostorách navštěvovat.

Já jsem k tomuhle panu doktorovi coby závodnímu gynekologovi kdysi také patřila. Tykání bylo samozřejmostí, po vyšetření mě vždy bodře poplácal po stehnech a pronesl cosi rozšafného o partnerovi. Jednou, když mi psal recept na antikoncepci, se zeptal, zda si ji vyzednu dole v lékárně. Po mé kladné odpovědi na recept připsal Acylpyrin s tím, že na něj něco leze a ať mu to "vyzvednu a hodim nahóru".

Musím se přiznat, že mi to tehdy nijak zvlášť nevadilo. Odehrávalo se to v druhé polovině 80. let, kdy se ve společnosti děly podstatně horší věci. Tohle jsem brala jako jakýsi folklór a pana docenta jako celkem neškodného dědu, ze kterého jsem sice blahem bez sebe nebyla, ale který byl pořád lepší než soudružka doktorka z polikliniky pro vysokoškoláky, která na mě při jedné (a poslední) návštěvě docela sprostě křičela.

Jenže jsem si všimla jedné věci. Zatímco čekárny ostatních lékařek zely prázdnotou, u pana docenta bylo vždy nabito a čekající postarší dámy se jenjen natřásaly, aby s panem docentem mohly prohodit pár slov. Takže pochybuji, že by svůj přístup nějak změnil - nemá k tomu asi žádný důvod, neboť klientelu má.

Poté, co bylo možné si lékaře vybrat, jsem k němu ještě chvíli chodila. Poslední kapkou do poháru mé trpělivosti byl ale způsob, jakým mi při jedné návštěvě změřil tlak. Chytil mě za zápěstí, hluboce se zamyslel a do karty napsal 120/80. Takže příště jsem už zaklepala u těch lékařek, které tam měly věčně prázdno, a nelituji. Ordinace mezitím prošly rekonstrukcí, takže jsem měla konečně po letech možnost poznat, co to je soukromí a docela obyčejné, ale lidské zacházení.
 Lucka, Christopher, Martinek 
  • 

Re: Maminky v Anglii 

(29.4.2002 15:10:04)
Anno,
Prosimte ozvi se mi, ztratila jsem na tebe telefon.
Lucka
 Anna, dve dcery 
  • 

Pro Lucku, Anglie 

(1.5.2002 21:26:13)
Ahoj Lucko,
telefon je 01420 489126, e-mail mabbettphil@hotmail.com,
budu se tesit
Anna
 Šárka 
  • 

Suk uz neordinuje 

(22.4.2002 23:30:00)
Mila Vacerko,
byla jsem u nej taky a jelikoz znam i jine-zodpovedne prohlasuji: Zlaty Suk! Myslim to vazne. To, co se ti stalo, je samozrejme hrozne, vsichni tady popisuji desne veci.
A k tve otazce: Suk uz neordinuje, sel do duchodu, predtim mel soukromou praxi v Sante.
 Michala 
  • 

Zdravotnicví-horor pro pacienty 

(19.4.2002 12:13:11)
I já mám naprosto otřesný zážitek z jednoho vyšetření. Bylo mi dvacet, nebyla to gynekologie, ale rentgenové vyšetření močových cest. Od malička jsem sledována na nenormální funkci ledvin a prošla jsem si už jako dítě spoustou vyšetření. Když jsem ve svých devatenácti přešla na nefrologické oddělení pro dospělé, tak se do toho pan primář pořádně obul (příjemný profesionál se vším všudy). Jal se mě posílat na všechny možná urologická vyšetření. Nejsem citlivka a tak jsem všechny zvládala s přehledem až do osudného dne. Měla jsem jít na vyšetření, ke kterému je třeba rentgen. Takže jsem ve sjednanou hodinu naklusala na příslušné oddělení do nemocnice, vyseděla si dvou hodinovou frontu a nic netušíc naběhla do ordinace. Sestra mi nakázala svléct se celá až na podprsenku a lehnout si na ledový kovový rentgenový stůl. A tak jsem se svlékla, lehla, sestra mě s roztaženýma nohama přikurtovala ke stolu a ležela. Ležela jsem asi tak půl hodiny a nikde nikdo, krom toho, že se občas skrz místnost prohnal nějaký lékař, medik, sestra (byla to průchozí místnost). Když už jsem se zimou doslova klepala a začala se dožadovat nějaké činnosti, tak za mnou přišel hošík o něco málo starší než já a podal mi na přikrytí jakési prostěradlo. Když jsem se na ten hadr podívala zblízka, tak se mi zvedl žaludek. Něčím takovým bych nestírala ani podlahu. Jenže to nejhorší teprve mělo přijít. Asi po třičtvrtě hodině do ordinace přišli dvě ženy a onen mladík (v civilu). Nasměrovali si mě do správné polohy a jedna (zřejmě lékařka, ale nikdo se mi nepředstavil) mi začala vysvětlovat co bude dělat. Řekla mi, že mi musí co nejvíc naplnit močový měchýř, udělat pár snímků a pak udělat ještě pár snímků při jeho vyprazdňování. Raději jsem si pod tím nic nepředstavovala, zaťala zuby a čekala co bude. Pak už se o mě přestali zajímat a dělali pouze svoji práci. Naplnili močový měchýř, udělali pár snímků, pak se mnou celý rentgenový stůl otočili kolmo k podlaze, takže jsem stála, strčili pode mě špinavý kbelík na dlouhé tyči a zaveleli vyprázdnit. Jen jsem němě zírala. Oni zatím všichni tři (ten mladík tam celou dobu pouze stál a díval se) živě diskutovali o kvalitě jídla v místní jídelně. Pak na mě jedna z těch žen houkla, ať dělám. To už jsem měla slzy na krajíčku a hanbou se propadala někam do pekel. Nakonec jsem to zvládla a odměnou mi bylo osvětlení pravé funkce onoho hadru, který mi dali na přikrytí. Otřeli s ním totiž po mě nejprve stůl a po té podlahu a pak ho dali přesně tam, odkud mi ho tem mladík podal. To vyšetření nakonec dopadlo dobře a já už v životě nic takového nehodlám podstoupit. Když jsem šla s výsledky ke svému panu primáři a on mi řekl, že budu muset do nemocnice aby všechna ta vyšetření provedli znovu za hospitalizace (protože když je prý člověk mezi vyšetřeními doma, tak to není průkazné), tak jsem ho pouze požádala o jeho diagnózu a svoji kartu. V životě jsem nezažila větší hanbu a ponížení. Nevím jestli je tohle chování zdravotnického personálu způsobeno tím, že jich je málo, tudíž si je nemocnice drží zuby nehty a oni pak nemají strach, že při nevhodném chování přijdou o práci, ale přála bych těm třem, kteří byli u mého vyšetření aby alespoň jednou v životě zažili to samé. Ještě jsem zapomněla říct, že tohle nepopisuji dávnou historii, ale praktiky v našem zdravotnictví v roce 2000. Přeji všem aby lékaře potřebovali co nejméně.
 Stáňa 
  • 

Re: Zdravotnicví-horor pro pacienty 

(19.4.2002 23:44:38)
Tak přesně tohle vyšetření dělali mé dceři, když jí bylo pět a půl roku, v Thomayerově nemocnici. Ani jsem u ní nebyla a nemohla ji držet za ruku, protože doktoři na nefrologii mi to poměrně podrobně popsali a řekli, že to sice nebolí, ale je to dost nepříjemné a bylo by to pro takhle malé dítě traumatizující, takže nám doporučují narkózu, co vy na to, maminko? A já že narkóza bude lepší, přece nebudeme dítě stresovat. Takže jsem u rentgenu předala jiným doktorům dítě a čekala. Po půlhodině mi vrátili dceru při plném vědomí a říkali: Je to šikovná holčička, tak jsme to zvládli bez narkózy. Co se tam tu půlhodinu dělo,nevím. Kdybych věděla předem, že u toho bude vzhůru, asi bych si prosadila, abych u toho byla.
 Veronika 
  • 

Proč si to vlastně necháváme líbit? 

(20.4.2002 8:54:55)
Milá Míšo (a vy všichni další, kteří něco podobného prožili - bohužel věřím, že je nás takových více)! Je to dáno částečně určitě tím, že nemocnice jsou rády za každou ruku, která je ochotna za nízký peníz dělat náročnou práci a trpí tedy každého bez ohledu na jeho chování k pacientům. Jak všichni víme, v době, kdy jsme si byli všichni povinně rovni, slušné chování zrovna nekvetlo, společnost zhrubla a zburanštěla a mnohde v těchto kolejích jedou dál. Ovšem víte, co je nejhorší? Že my pacienti to vlastně podporujeme tím, že si to necháváme líbit. Proč se neozveme? To se ptám i sama za sebe, protože jsem sama v situacích podobných té Vaší jen mlčky žasla a trpěla a pak to všude hrůzostrašně líčila, ale na místě jsem se neohradila. A to je ta chyba! Vždyť co by se mi mohlo stát, kdybych nezdvořilou sestru rázně požádala, ať se mnou jedná slušně? Kdybych si nechala zavolat nadřízeného těch, jejichž jednání mne uráží, a stěžovala si? Kdyby to udělal jen jeden člověk, asi by ho měli za podivína a jen by se bavili na jeho účet, ale kdyby to udělal každý, museli by nejspíš něco změnit. Měli bychom s tím začít!
 Verča 27 ,37.týden 


Re:lidská důstojnost 

(19.4.2002 13:41:50)
Přidám svůj názor- nedávno jsem na doporučení kolegyně z práce změnila svého gynekologa.Moje předchozí gynekoložka nebyla špatná,ale právě ten "systém" u ní mi nevyhovoval.Sestřička totálně zmatená,s prominutím bordel na stole,výsledky,odběry krve,objednávky,...prostě dojem-chaos.V kabince se člověk svlékl a pak cupital do půl těla nahý k doktorce,kde si sedl na židli /na které předtím sedělo spousta dalších pacientek/,ruce v klíně a pár vět jestli je vše v pořádku atd...pak hup na kozu,vyšetření,dolů,opět co a jak a pak rychle zpátky do kabinky aby jsme to měli za sebou.Opravdu nerada jsem tam chodila.
A teď tedy změna -opět gynekoložka,ovšem od začátku jiný systém.Se sestřičkou jsem sepsala základní údaje,váha atd..a až vyšla pacientka z ordinace,šla jsem já-plně oblečená,tak jak jsem přišla.Lékařka mi podala ruku,představila se a podrobně se vyptala na můj stav,potíže atd.a pak jsem si šla odložit za plentu,která byla v její ordinaci.Následovalo vyšetření,na které jsem ani neměla čas se soustředit,protože lékařka si se mnou pořád povídala...zpět se obléci a opět v pohodě ke stolu,kde jsem se dozvěděla co a jak se mnou je.Nakonec rozloučení se slovy "mějte se krásně",sestřičce nashledanou a PŘÍJEMNÁ návštěva u nové gynekoložky byla u konce.
teď už nemám strach chodit na gynekologii,protože vím,že moje lékařka mě bere jako člověka,který má svou důstojnost a nemusí stát do pasu nahý a nevědět co s rukama.Přeju každé ženě aby našla takového gynekologa.
 Julie, Annabelle 4. mesice 
  • 

Pan Doktor 

(21.4.2002 17:39:41)
Ja mam opravdu sokujici zazitek. Kdyz jsem sla v 16 letech na beznou gynekologickou prohlidku. Byla jsem v te dobe jeste "panna" a pak doktor mi "nabidl", ze pry "kdyz by mi to neslo, tak mam prijit a "neco" s tim udelame". Tenkrat jsem odchazela z ordinace v mrakotach a uz jsem se tam nikdy neobevila... Klidne vam reknu, kde to bylo - ve Vinohradske nemocnici...
 Klára, , 29. týden 
  • 

Re: Pan Doktor 

(27.4.2002 11:47:38)
Juli, možná, že jsi v těch 16ti měla moc velké oči..třeba to nemyslel tak hrozně, jenom ti to špatně vysvětlil. Některé ženy mají opravdu tak silnou panenskou blánu, že se musí odstranit chirurgickýnm zákrokem.
 Julie 
  • 

Re: Re: Pan Doktor 

(1.5.2002 18:02:25)
Klaro,
Bohuzel, mi pan doktor delal i "jine navrhy". Nemyslim si, ze je bezna praxe, zvat pacientky na veceri atd... Mne sice bylo pouhych 16 - ale vzdycky jsem pusobila vyspelejsim dojmem a tak mne pan doktor asi vnimal jako zenu a ne jako "divku". Nicmene - stejne jeho chovani bylo dost neprofesionalni...
 Zdeneke 


To snad ani není možné 

(23.4.2002 23:09:38)
Při čtení takových článků se ani nestačím divit a je mi zle. To snad nemyslíte vážně, že do ordinace chodíte nahé? Kdo to ty naše mediky naučil? To je ponižující a s brekem bych odcházel i já.

Mě jen tak napadá, že v rámci rodinné výchovy by se také mělo děti naučit, co si k nim může jiný člověk dovolit.

A když tak slyším, že někteří (většina?) rádoby lékařů vybírá peníze za návštěvy... asi nezdaěných...

Ale máte pravdu, že málokdo se ozve, i když je na dně. Já věřím, že výdělky lékařů asi nestojí za nic a naše zdravotnictví je bez peněz, ale to neznamená, že Vám bude někdo tykat nebo se k vyšetření nahrne banda mediků... a já nevím co ještě
 Verča, bez miminka 
  • 

Moje zkušenost 

(5.6.2002 3:16:03)
Chodím ke své gynekoložce v podstatě jen pro recepty, ale každá návštěva mě dokáže pěkně vytočit. Nejenže je ordinační doba od sedmi hodin a paní doktorka si chodí na půl osmou, dá si kafíčkou a v osm vezme první pacientku, ale co mi opravdu vadí, je systém příjmu pacientů. Když povídám sestřičce, co mám na srdci, tak vím, že hned vedle za závěsem někdo sedí, kdo mě dokonale slyší. Ještě že se nemusím svěřovat s nějakým výtokem nebo dokonce průběhem nemoci :o)))
Pak tedy jdu do kabinky se převléknout a opět se opakuje stejná situace, a sice slyším každé slovo v ordinaci. Jednou jsem opravdu pospíchala tuším do školy a půl hodiny jsem poslouchala uplně zbytečnou konverzaci o tom, jak pacientce někdo soustavně poškozuje schránku na dopisy a jaké má problémy se sousedy......
Vrcholem ovšem je, když jdu jako první na řadu, doktorka do mě zavede nějaký ten nástroj, nevím jak se to nazývá přesně a praví: Ono je to nějaké rozhašené , to si s tim asi zase hrál syn uklízečky.....
 dorfova 
  • 

jojo prohlídky 

(5.6.2002 9:20:57)
Jojo hlavně mě vadí,že zdravotní personal na rozdíl od personálu v
USA zaměrně neinformuje pacientku
co s ní budou činiti.Mají nás za
osoby druhého řádu, že nenáme vědomosti
ale mnozí jsi toto jsou schopni nalézti v literatůře vzláště pak
anglické.Mnohýpersonal není na dobré
odborné úrovni, zato arogance, nervoizity je přehršle!!!!!!!!!!!!!!!
 Katka, matka 11 měsíčního syna 
  • 

chápu 

(9.6.2002 21:36:05)
Něco podobného jsem pokaždé prožívala při návštěvách gynekologa. Vystřídala jsem jich řekla bych poměrně hodně (5), takže mohu srovnávat. Nejhorší byly asi pocity, kdy jsem ležela s těhotným bříškem na vyšetřovacím stole a přímo proti rozkroku seděla u počítače sestra, dívala se na mě a čekala na diktování lékaře. Brrrr.. V téže samé ambulanci, mě oblévalo, když se mě lékař ptal:"takže máte výtoky"? a byly samozřejmě otevřené dveře do druhého pokoje, kde se většinou pohybovaly dvě další pacientky.
Pro lékaře i sestry jsme jen "pacienti" a pro ně je to práce. Nechápou naše pocity. Ale jakmile se jedná o ně.. mají speciální pokoje, protekci.. soukromí a jiné. Prostě dvojí metr.
Nemohu si nyní vynachválit současného gynekologa. Sice to není muž bílé pleti, ale je velmi sympatický a vzdělaný. Na vše zná odpověď a rád vše objasní. Ve vyšetřovně jsme pouze sami dva, což považuji pro mě, za nejdůležitější.
Dámy, nebojte se naznačit či přímo říct, že je vám něco nepříjemné. Máme na to právo. Já se tím řídím a tím pádem jsem spokojená.
Držím palečky a mějte se rády!!!
Katka
 Simča, dcery *1988 a 1997 


Dotaz pro Katku 

(18.6.2002 23:44:48)
Katko, není to náhodou ve Strakonicích - pan doktor Razak je tuším Íránec, a pokud se týká soukromí, ohleduplnosti a snahy pomoci, neznám lepšího
Simča

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.