| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Prázdné hnízdo pohromou?

 Celkem 27 názorů.
 Miška, 3 děti 


?? 

(19.3.2002 13:17:08)
O čem ten článek vlastně je? Měl nás nějak poučit? :P)
 Milka 
  • 

Mišce 

(19.3.2002 15:49:12)
Miško, já mám dvě děti 23 a 21 let a úplně to chápu. Když Ti neustále dospělý muž dělá nepořádek, po stolku má haldy hrnečků, večer se svléká tím způsobem, že má poházeno vše kolem postele, chodí domů jak chce, někdy taky vůbec, a když mu něco řekneš, je oheň na střeše /a já ho chápu, je dospělý/, tak Tě to někdy vytáčí. Když Ti dcera vytahá posledních pár hezkých věcí, které máš, tak Tě to taky bere. Navíc studují oba VŠ, takže jsou nemalé finanční náklady. Mobil, džíny, skripta/pro srovnání dřív stály za minul.režimu cca 6 Kč, dnes 500,-/kolej, víš kolik stojí kozačky, kabelka, šminky? A to není nic nedstandartního, co tu jmenuji. Nemáme to jednoduché. A troufám si říct, že mám dobře vychované děti, snaživé a pracovité a myslím, že to v životě někam dotáhnou. Ale někdy toho je na mně moc. Pochopíš, až budeš mít starší děti.
 Miška, 3 děti 


Re: Mišce 

(19.3.2002 18:48:44)
Milko, tvoje odpověď mě přinutila si přečíst tento článek ještě jednou - jestli jsi třeba nečetla jiný, než já - ale je to ten správný. Víš, já tam vidím jen statistiky. Kdyby byl napsán takhle, jak jsi to napsala ty, hned by se mi četl líp. A také by se lépe hodil sem na Rodinu.
 Milena, 3 koťátka 


Re: Mišce 

(20.3.2002 15:19:22)
Milko, píšeš, že máš děti dobře vychované, ale neodporuje to trošku tomu, cos napsala o nepořádku, braní oblečení, požadavků na džíny, mobily, šminky? Taky jsem byla nedávno v jejich věku a studovala VŠ, ale nic takového bych si k rodičům nedovolila. Binec se toleroval pouze v "dětském" pokoji, nikde jinde v domě, rozpočet na měsíc jsem měla pevný, peníze jsem dostala na celý rok najednou, takže záleželo jen na mě, jestli nakoupím skripta a jídlo nebo šminky a parádu. Nikdo nekontroloval, za co utrácím, ale také bych nikdy nepřišla v únoru za našima, že na zbytek školního roku nemám peníze. Asi to bude otázka výchovy k ohleduplnosti a skromnosti.
 Petule+Philip 25mesicu 


Re: Re: Mišce 

(20.3.2002 20:52:40)
Mileno,

jsem rada, ze me neprislo jediny divny, co Milka psala. Ja mela behem studii k dispozici 500 Kc na mesic od tatinka, zbytek jsem si vydelala. (studovala jsem v druhe polovine devadesatych let - jen tak pro predstavu). Jeste bych mozna uznala, ze medina a prava jsou vejsky, kde se da vymluvit na skolu a neshanet si praci. I kdyz mezi nami - ukazte mi studenta, ktery se skutecne prubezne uci ;-). Podle me je to tim, jak daleko jsou rodice ochotni a schopni dojit s financovanim a "rozmazlovanim". My nemeli ani kacku a bylo. Starej se kocicko, je prima ze studujes, ale i kdybychom chteli, pomoct ti nemuzem. No a prezila jsem, a co jeste, dalo me to do zivota asi mnohem vic, nez holy studovani.
Mejte se vsichni fajn!
Petule
 Evča, kluci 90+96 


Mišce 

(19.3.2002 19:21:40)
Ahoj Miško,

asi to chápu trošku jinak než Ty. Rodinu čtou různí lidé s různými potřebami, zájmy, různě velkými dětmi a každý hledá třeba trošku něco jiného - takže článek, který neosloví mě, může oslovit tisíce jiných lidí
:-)

Mně osobně se ten článek docela líbil. Beru ho jednak jako zajímavou informaci, že ten "syndrom prázdného hnízda" nemusí být vůbec tak zlý, jak se někdy říká - a taky to beru jako povzbuzení, že leckdy náročná střední léta (zaměstnání + péče o děti) mohou být následována docela příjemnými roky okolo šedesátky a tudíž není tolik důvodů se bát přicházejícího stáří. Asi je dost žen, které kolem čtyřicítky propadnou depresi z toho, že mají nejlepší za sebou - a přitom se cítí uštvané a nejsou zrovna moc šťastné. A vyhlídka na spokojenost v pozdějších letech může tyhle deprese čtyřicátnic zmírnit.
 Milka 
  • 

Souhlasím 

(19.3.2002 15:40:55)
Konečně článek pro nás, matky dospělých dětí! Myslím, že i my si zasloužíme po celoživotní péči o děti, také svůj odpočinek a nárok na klid a svůj život,na své koníčky a záliby. Je smutnou skutečností, že děti z domova příliš nespěchají, za prvé nemají důvod /péče rodičů + vlastní výdělky jsou příjemné/ a za druhé stejně nemají kam /nemožnost pořídit si vlastní byt/. Je to začarovaný kruh. Souhlasím s tím, že vetšina žen je určitě klidnější po odchodu dětí. Vždyť neustálé uklízení /to je jen část povinností/ po 23 a více letých dětech je opravdu ubíjející.
 Vacerka 


Re: Nesouhlasím s uklizenim po dospelych "detech" 

(20.3.2002 9:59:02)
Milko a je nutne po takto velkych "detech" uklizet?
Ja sama jsem z domova castecne odstehovala uz v 19 letech (bydlela jsem chvili u rodicu a chvili u pritele - na stridacku :o) a definitivne ve 22 letech. Nenapadlo by me nechat mamu po sobe uklizet, ona by to stejne neudelala...nestudovala jsem a pracovala v dost casove a psychicky narocne vznikajici firme. Chapu, ze s vlastnim bydlenim to je u mladych slozite, ale kdyz se chce, jde vsechno....podnajmy jsou sice drahe, ale pokud se praktikuje system spolubydlicich nebo partneru, kteri se o najem podeli tak to jde...
My mame vlastni bydleni teprve rok (je mi 28 a manzelovi 32) a resili jsme ho formou velmi -pro nas- nevyhodne hypoteky, nebot jedna rodina nebyla ochotna prispet a druha byla sice ochotna, ale zase nemela cim...Nicmene mame byt sice maly, ale nas a nemusime do budoucna ani jedny z rodicu poslouchat nebo naopak byti "vdecni", ze nam pujcili penize, abychom mohli bydlet sami....
 Ahoj Vacerko! 
  • 

Taky s tím nesouhlasím, ale jak to mám dělat? 

(20.3.2002 13:37:54)
Já se vdávala v 19 letech, moje sestra v 18 a obě jsme odešly ihned z domova. Když bylo mé mámě jako je mně dnes, dávno nás měla z domu a nemyslím, že by byla z toho nešťastná. Příklad ze včerejška: přišla jsem z práce domů, jídelní stůl plný trosek z počítačů,halda Chipů /to jsou časopisy pro počítačové workoholiky, což je můj syn/, vedle toho tiskárna, mezitím dva notebooky, které někomu opravuje a změť kabelů i po zemi, že to bylo o zabití. Na tom binci lístek - promiň, nestačil jsem to uklidit, udělám to až přijdu. Jo a půjčil jsem si auto. Co bys dělala? Nechala to tam a jedli byste na zemi? Mimochodem přišel v noci.Ještě že bylo na sporáku uvařeno, jinak vyjedl lednici.Kde byla chyba? Vychovávala jsem ho snad k binci? Já Ti řeknu co by potřeboval. Nějakou ženskou, která by na něj platila. Jenže jak se má seznámit, když stále čučí do té bedny, buď doma, ve škole nebo v práci, a zbytek času je s kámoši s vejšky nebo z gymplu v hospodě? Na ČVUT prý holky nejsou. Pro mně za mně ve svém bytě ať se postaví na hlavu, ale proč mám takto žít já? Když ráno odejdu do práce, je uklizeno, v dřezu není ani hrneček a když přijdu, hlavně pokud je doma dcera, je nejen vrchovatý dřez, ale i nádobí kolem po lince a v televizi běží přiblé americké seriálu typu Mladí a neklidní. Proč se nemůžu vrátit do svého bytu a dělat si co chci já, ráda se postarám o manžela, i dětem pomůžu, pokud budou bydlet jinde, ale tohle už mně zmáhá. Nevím, kde jsem udělala chybu. Je radost být šťastnou rodinou, mít malé děti nebo školáky, chodit s nimi na výlety, učit je znát přírodu, knihy atd. Bohužel čas nezastavíš, jednou vyrostou a pak je to takhle. A je to tak u každého, kdo má dospělé děti, hlavně u studentů VŠ.Nejde to jinak, já vím, když studují, jen jsem si postěžovala.A je to lepší, když odejdou, jako Ty, pro všechny zúčastněné, pro rodiče i pro děti.Ráda bych slyšela názor od někoho, kdo to má doma podobné.
 *Viky* 


Re: Taky s tím nesouhlasím, ale jak to mám dělat? 

(20.3.2002 14:39:41)
Milá Mirko,

dovoluji si napsat Ti, přestože mám věkem blíž k Tvým dětem, než k Tobě (nevadí tykání?). Ale v něčem máme stejné potíže, já se pokouším naučit svého manžela, že po něm nebudu uklízet. Když se dohodneme, že bude mýt nádobí, tak ho neumyje celý týden (plocha na vaření pro haldy nádobí všude v kuchyni mi zbývá tak půl metru čtverečního) a pak přijede moje maminka, psychicky nevydrží a umyje to i přes mé protesty. Takhle se můj muž vyhne své povinnosti třeba měsíc. Vím, že chceš mít doma pořádek, ale myslím, že Tvoje děti ví, že to za ně vždycky uklidíš. Zároveň ale tuší, že Tě zneužívají (viz lísteček Tvého syna), jenže se jim nechce s tím něco dělat. Možná ani neví, jak strašně Tě to štve.

Navrhuju svolat rodinnou radu a přerozdělit úkoly doma (dcera klidně může umýt nádobí, udělá to možná až v jedenáct večer, takže doma čisto mít stejně nebudeš, ale nesmíš povolit - to je aspoň moje zkušenost). Jak je to u Vás s praním a žehlením, vařením atd.? Zapoj je, řekni co všechno děláš Ty a co už nadále dělat prostě nebudeš, protože se chceš věnovat svým zálibám. O svoje věci se mohou starat sami. Klidně, ale rozhodně řekni proč Ti co vadí, nepřipusť výmluvy, jsou už dost staří na odpovědnost. Budou se možná trochu cukat, ale pochopí to a když uvidí, že to myslíš vážně, přizpůsobí se.

Když něco neudělají, na čem jste se dohodli, "nesmíš" to udělat za ně. Je to to nejtěžší, protože nakonec má člověk pocit, že když si všechno udělá sám, stojí ho to nejmíň nervů. Vím že to není jednoduché, ale Tvoje děti musí pochopit, že jsou dospělé a že se o ně nikdo starat nebude, ani když bydlí s rodiči. Dáš jim tak šanci dospět i když se ještě neodstěhují. Třeba ten příklad s neuklizeným stolem - co se pro změnu najíst v obýváku u konferenčního stolku - manžel bude možná nadávat, ale ne Tobě. Nebo ty krámy můžeš přesunout na nejbližší místo (klidně na podlahu), pak si to syn musí uklidit sám. Vím že je to těžké a budeš asi muset slevit z představ o svém domově, ale takhle jsi přece stejně naštvaná a ještě všechno sama uklízíš. Tvoje děti jsou dospělé a tak jim můžeš říct, co tě trápí. Snad si toho budou vážit když pochopí, že je bereš jako partnery, ne jako malé děti. Držím Ti palce.

Ahoj Věra

 Dana 
  • 

Re: Re: Taky s tím nesouhlasím, ale jak to mám dělat? 

(9.2.2004 15:29:36)
Já nevím, ale takové problémy nemám. Je pravda, že máme dvě dcery na VŠ, ale i tak. V jejich pokojíčku ať je binec jaký chtějí, to je jejich boj. Pokud nedají špinavé prádlo do špíny - nevypere se. Vzhledem k tomu, že mám automatickou pračku, nevidím problém v tom, prádlo do pračky dát, naprogramovat ji a potom prádlo pověsit. Na nádobí máme myčku, pouští jí ten, kdo do ní dá nádobí a je plná. Kuchyň uklízím já, náš pokoj také. Buďto uvařím nebo neuvařím, jak se mi chce a jak mám čas. Co se peněz týče platíme nájem a děti mohou doma jíst, a mají k dispozici takové to běžné hygienické vybavení (prášek na prádlo, pastu na zuby, mýdlo, šampon a pod.)Všechno ostatní včetně nadstandartního oblečení (značkové věci, specielní věci pro sport a pod.) si financují z brigád a příležitostných zaměstnání.
 Iva 
  • 

Re: Re: Taky s tím nesouhlasím, ale jak to mám dělat? 

(14.4.2004 10:26:48)
Věro, přeju ti hodně úspěchů, bojovala jsme podobně, bohužel u mě byl boj marný. Moc chápu ty, co si na to stěžují, já taky a taky pořád nevím, jak to udělat.
Když byly děti malé, chtěla jsem manžela taky převychovat. Odmítala jsem prát věci, co nejsou v koši na prádlo,(toto požaduju stále, ale za 17 let našeho manželství stále ne ne aby to pochopil), hádali jsme se o věci pohozené přes křeslo v obýváku, nádobí běžně plesnivělo...a nic z toho. A to jsem vydržela skutečně řadu měsíců, snad i let být důsledná. Proč to nefungovalo? Jemu to totiž nevadilo, prostě mu chaos a nepořádek nevadí, navíc on byl doma minimálně (i dospívajícím dětem to tak nevadí, mají priority jinde, a taky doma moc nepobývají), zatímco já jsem touto metodou žila na smetišti ( v době mateřské jsem byla doma pořád), a tak nakonec jsem to občas uklidila, co jiného mi zbývalo? Přitom syn je dnes sám od sebe pořádný, dcera naopak pravý odlitek otce, a to nejen vzhledem. Celé roky přitom žádám od rodiny jen to, aby s chovali ohleduplně a uklízeli si svoje věci. Manžel dodnes nechápe, proč žádám aby uklidil ten šroubovák ze stolku v obýváku, když pozítří bude možná zas šroubovat:-)Totálně rozházenou místnost prohlásí za uklizenou a nechápe, co za nepořádek tam vidím...

Proto chápu matku s dospívajícími dětmi, oni prostě zuneužívají toho, že matka chce pořádek a tak to za ně udělá, a když ne, jim to nevadí. (jen jí ano!!)

Co se týká pravidel, to je sice prima, ale musí s nimi všichni souhlasit, tedy je přijmout, a chtít dodržovat. Jinak můžete vyhlásit pravidla jaká chcete a nic z toho nebude. U tak velkých dětí je už jakákoli sankce dost problematická, jak dáte 23 letému synovi zaracha? Nebo zatrhnete kapesné? Peníze na jídlo mu dát musíte, a věřím tomu, že pokud to není nic horšího než ten občasný nepořádek, asi to nebude matka chtít vyhrocovat natolik, že se s dítetem rozejdou ve zlém. Takže toho nezbývá už moc, než prostě ještě párkrát se skřípajícími zuby uklidit a stříhat si metr až dostudují. Držím palečky, a pokud někdo víte, jak na to, dejte prosím vědět.
 *Mirka* 


Re: Taky s tím nesouhlasím, ale jak to mám dělat? 

(20.3.2002 15:28:52)
U nás doma platili nasledovné pravidlá:
1.V "spoločných priestoroch" kuchyňa, kúpeľňa, WC, obývačka musí každý po sebe upratať a neodíde odtiaľ skôr kým to nespraví (tzn. napr. po vykúpaní umyť po sebe vaňu, veci na pranie dať do koša s bielizňou, umyť a dosucha vytrieť podlahu kúpelne..., po jedle za sebou umyť a utrieť riad, zhrnúť zo stola omrvinky, odložiť jedlo do komory...). Neviem ako to moji rodičia robili ale nás so setrou ani nenapadlo to neurobiť, bolo to automaticky.
2.Vo svojej izbe môže mať každý binec až po strop. Min. raz do mesiaca sa musí vlastná izba kompletne upratať (každý svoju tzn. vysávanie, utieranie prachu...si každý robí sám).
3.Upratovanie "spoločných priestorov" sme mali podelené. Ja vysávanie, sestra utieranie prachu.
Umývanie "veľkého riadu" napr. po spoločných obedoch sme si vždy už počas obeda rozdelili podľa toho kto ako mal čas (napr. sestra umyla, otec utieral)
4.Príprava obedov sa tiež delila. Mama varila a my ostatní (sestra, otec, ja) sme si podelili prípravné práce čistenie zeleniny, miešanie krému do zákuskov...
5.Pri veľkých upratovaniach (Vianoce, Veľká Noc...) sme si dopredu povedali čo treba spraviť a podelili sme si úlohy s tým že to bolo v predstihu a tiež sme si určili termín splnenia.
 Evča, kluci 90+96 


Re: Taky s tím nesouhlasím, ale jak to mám dělat? 

(20.3.2002 18:08:23)
Ahoj,

zcela souhlasím s Věrkou a s Mirkou. Asi Ti to nebude příjemné, ale ono opravdu hodně záleží na Tobě, co dospělým dětem dovolíš (a platí to myslím i o nepořádném manželovi)! Jestliže všichni vědí, že budeš sice trochu hartusit, ale nakonec jim stejně všechno projde, tak si buď 100% jistá, že to příště bude zas a znovu, protože je to tak pro ně pohodlnější a protože jim nic nehrozí, když budou žít na Tvůj úkor. Svá práva i své území si prostě musíš ochránit sama, nikdo jiný to za Tebe neudělá!!!

Zkus si nejdříve v klidu promyslet nějakou "řeč", kterou proneseš před rodinnou radou. Zkus dopředu důkladně rozvážit svoje a jejich potřeby a svoje požadavky na ně, resp. na spravedlivější rozdělení. Až si budeš jistá, žes už všechno prokoumala, tak si to třeba i sepiš, aspoň na nic nezapomeneš a navíc bude dobré, když ostatní uvidí sloupec s Tvými obvyklými pracemi a s jejich "pomocemi". Ten nepoměr asi bude značný a na papíře se to bude vyjímat lépe, než když bys to jen nesměle říkala a oni ti skákali do řeče.

Pak svolej rodinnou radu na dobu, kdy víš, že nikdo nikam nespěchá a prober to s nimi. Domluvte se v klidu, co bude nadále povinnost každého člena. A řekni jim, že jestliže oni nebudou plnit tu svou část, tak že Ti asi nezbyde nic jiného než že dočasně přestaneš plnit to svoje. Je to asi tvrdé, ale některé lehce sobecké jedince asi jinak nedonutíš ke spolupráci než tím, že se jim např. přestanou ve skříních líhnout čisté ponožky a košile a že se na sporáku přestane samo od sebe líhnout jídlo a že se ve špajzce přestanou samy od sebe objevovat potraviny. Upozorni je na tuhle variantu předem a buď připravena to tak doopravdy udělat! Jakmile totiž zjistí, že jejich práci stejně uděláš za ně a že kromě toho pořád věrně děláš i to svoje, tak se na Tebe zase vykašlou!

A k těm PC v kuchyni: Děti mají svou místnost v bytě, tak tam ať si kutají, co chtějí. Ale společné prostory musí být použitelné pro ostatní v době, kdy je kdokoliv z ostatních doma. Neboli: když bude synátor doma sám a bude opravovat někomu PC, tak ať si ho opravuje v kuchyni nebo třeba na WC :-) Ale jakmile kdokoliv přijde (nebo má přijít, protože se blíží jeho obvyklá doba návratu), musí v předstihu uklidit ty společné prostory a přenést si ty věci do svého pokoje! a to tak, aby při návratu dalších členů rodiny byly ty společné prostory už uklizené a použitelné. Pokud by to tak nebylo, tak syna upozorni, že příště mu ty jeho věci (ať je to cokoliv) bez milosti odneseš do jeho pokoje!!! A že jestli nechce, abys při tom nechtěně něco poškodila nebo zpřeházela, tak že si to musí prostě uklízet sám, neboť příště ho už varovat nebudeš. A zase: opravdu to udělej, pokud se to bude opakovat!!!

A ještě jedna věc: Máš Ty sama nějaký pokoj pro sebe??? NE???? To je divný... (myslím to samozřejmě ironicky, protože pokojíky pro maminky se v našich bytech moc nevyskytují). Můžeš taky potomka varovat, že jestli se to bude opakovat, tak Ti prostě postoupí ten svůj kutloch a tam bude potom JENOM Tvoje území - a ať si je potom roztažený v kuchyni, že už Ti to nebude vadit, když budeš mít kam zalézt. Potomek bude jistě argumentovat tím, že on přece potřebuje soukromí - tak můžeš opáčit: "No vidíš, a já taky potřebuju soukromí! A nejen že nemám svůj pokoj jako Ty, ale ještě se roztahuješ ve společných prostorách - a já pak si pak se svými potřebami a zájmy nemůžu zalézt vůbec nikam - a vadí mi to! Takže buď budeš mít svoje věci ve svém pokoji, nebo si ten pokoj zaberu já maminka a Ty si pak měj svoje věci roztažené, kde chceš, ale NE V MÉM POKOJI!!!"

Píšu to asi dost tvrdě, ale mám bráchu ve věku 26 let, který dodnes podobným způsobem tvrdě zneužívá naši mamku a mě to hrozně vadí. Mamka je utahaná, ale slouží mu neustále a brácha ji klidně zneužívá. Žijou ale ode mně daleko, takže to moc ovlivňovat nemůžu. Nemůžu jí pořád vysvětlit to, co se snažím říct Tobě - ale pak mamce taky řeknu, ať si nestěžuje, že to má takové, jaké si to zařídila, a že brácha si k ní dovoluje to, co ona mu dovolí.

Takže: pokud jsi ochotná a schopná být důsledná v tom smyslu, jak jsem popsala, tak to zkus. Pokud si ale nedokážeš hájit svá práva, tak si moc nestěžuj, protože to nemá smysl, fakticky si stěžuješ sama na sebe! Své postavení si opravdu můžeš změnit jen Ty sama... stejně jako moje mamka je zodpovědná za to, že je pro bráchu cosi jako služka. Mojí mamce to pořád nechce dojít... a Tobě držím palce, ať jsi v tomhle úspěšnější!
:-)
 Pavlína, syn 15 měsíců 
  • 

Re: Re: Taky s tím nesouhlasím, ale jak to mám dělat? 

(20.3.2002 19:01:06)
Holky, dobrý, fakt. U nás to za dětství mamka snažila zavést taky. Skončilo to tak, že já pochopila o co jde, ale brácha a táta to naprosto ignurují. Zatím bydlíme u našich a tak mi zůstalo uklízení společných místností. Brácha se doma většinou vyskytuje až když všichni spí a odchází ráno. Táta prohlašuje, že je unavený. Když už mě to přestalo bavit, uklízet po nich, a na moje prohlášení, že pokud si toho nikdo nevšiml služka se už dávno odstěhovala(ironicky) se pouze mužská část osazenstva zasmála. Dohodly jsme se s mamkou, že tedy, když nepomůžou nebude vypráno, vyžehlíno, uvařeno. Jenže - oni zareagovali jinak. Když už je to nutnost, prádlo si vymáchají, někdy si to i přežehlí a na jídlo si vždycky někam dojdou. Takže mě i mamce došly nápady, práce zůstala, a už fakt nevíme, jak dál. Co poradíte?
 Evča, kluci 90+96 


Re: Re: Re: Taky s tím nesouhlasím, ale jak to mám dělat? 

(20.3.2002 19:32:21)
Já vím, je to těžký. Ale je asi jediná cesta: vydržet! Trpělivě a klidně vysvětlovat proč, co a jak, že maminka má tady svoje práva stejně jako oni, že nechce nic víc, ale taky nechce nic méně.
Píšeš, že si na to jídlo občas zajdou. No - určitě nechodí na jídlo pryč pořád, t.j na snídaně, obědy, večeře. A kdo tam naplňuje špajzku? Maminka tahá ty těžké nákupy nebo jí občas pomůžou aspoň donést pití + chleba (= těžké věci, na jejichž koupi není co splést).
Chyba se musela stát už v počátcích soužití Tvé maminky a tatínka. Ona si tatínka asi navykla, že tatínek doma nic nemusí - a po letech se to už pak těžko mění. Ta úsloví o vyjetých kolejích nebo o železném zvyku všichni známe.
V každém případě moc držím palce a jsem fakt hodně zvědavá na další názory a zkušenosti!!! Ženské, mějte se všechny co nejlépe a držím Vám palce, ať se Vám to doma daří zařídit lépe než v popisovaných případech. Když začnete s rozumnou dělbou práce mezi manžely hned v počátcích soužítí, kdy je oboustranná dobrá vůle, tak se ledacos stane samozřejmostí...
:-)
 Mirka, Mimka 1,5 roka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Taky s tím nesouhlasím, ale jak to mám dělat? 

(20.3.2002 20:26:51)
Po Tvojom príspevku EMI ma este napadlo, ze je to fakt o tom ako si to partneri ujasnia s domácimi prácami na zaciatku spoluzitia. Tam kde sú jasne určené pravidlá sú aj deti od narodenia zvyknuté na ich dodrziavanie a ani im to nepríde za sebou upratat. S mojím manzelom sme si domáce práce podelili hned na zaciatku (este pred svatbou :-)) a ked si dobre spomínam tak to bolo z mojej iniciatívy (asi zvyk z domu). Manzel je zas skvelý clovek a vsetko na com sa dohodneme dodrží. Jediný kto nám to doma s poriadkom kazí je moja 1,5 ročná dcéra. Ale je pravda že minule už za sebou upratala LEGO do krabice a tak sa jej to páčilo že ho potom ešte dvakrát vysypala a znova uložila.
PS:píšem z iného počítača takže bez ikonky.
 *Viky* 


Re: Re: Re: Taky s tím nesouhlasím, ale jak to mám dělat? 

(21.3.2002 11:52:49)
Ahoj Pavlí,

co třeba placená výpomoc v domácnosti? Já nevím jak jste na tom finančně, ale když můžou pánové chodit stále po restauracích, tak na tohle by taky mohlo být ne? Prostě vám jednou týdně uklidí někdo cizí a konec všech požadavků ze strany pánů na vás. O svoje věci ať se stará každý sám, ne?

Jestli to nejde, napadá mě ještě, že se dají najít "mužské" práce, které nijak nesouvisí s úklidem a ty by pak mohli vaši chlapi zvládnout - třeba vyřizování věcí na úřadech, placení složenek, těžké nákupy apod. (člověku se uleví, když se o to nemusí starat, fakt). Jinak já řeším něco podobného jako vy doma, můj muž je sice pro rozdělení prací v domácnosti, ale jaksi je nestíhá dělat častěji, než jednou za měsíc (s jeho vytížením v práci to bohužel nesouvisí). Myslím, že to, co jste s mamčou udělaly je dobrý tah. Nebrala bych reakci táty a bratra tragicky, představa, že už nikdy nebudeš muset vyžehlit jediný pánský kapesník (natož obvyklé hromady košil) je docela fajn, ne? Zrovna tak vaření - můžete si teď vařit jen pro sebe - to znamená to, na co máte chuť vy a do čeho se vám chce, nádobí bude taky podstatně míň. Možná se chlapi nezapojí do úklidu společných prostor, ale vy už se zase nemusíte starat o jejich věci (ta časová úspora vyjde možná nastejno). Dokonalé to evidentně nebude nikdy, někteří chlapi jsou prostě neobyčejně "odolní" - a to já začala s dělením domácích prací okamžitě po svatbě, a úspěch stejně nic moc! Držím palce

Věra
 Jarka, dvě dcery 


Re: Re: Taky s tím nesouhlasím, ale jak to mám dělat? 

(21.3.2002 6:38:39)
Mám dvě dcery - 19 a 16 let. Nemůžu říct, že by to u nás fungovalo nějak ukázkově, samozřejmě, že největší díl péče o domácnost leží na mně. Holky byly od malička zvyké pomáhat, ale te´d pozoruju, že se snaží ze svých povinností vykroutit. Jedna to svádí na přípravu na maturitu a druhá tráví hodně času venku, má spoustu zálib a aktivit. Pokud bych te´d povolila a "skočila jima na špek", asi by to skončilo jako u tebe. Prostě by si zvykly, že ono to nějak funguje, že máma občas sice hudruje, ale nakonec to stejně udělá. Myslím, že jim asi jdu na nervy a berou to jako buzeraci, ale jsem neoblomná. Jednou v týdnu děláme tzv. velký úklid, do kterého zapojím nekomprosmisně celou rodinu. Prostě jim řeknu, co je potřeba udělat a trvám na tom, aby to bylo co nejdřív. Tzn. že za nima chodím a popoháním je, aby už začali. Kdybych to neudělala, vykašlali by se na to, pak by najednou neměli čas, slíbili, že to uděají "potom" - a to víme všichni, že znamená nikdy. Už to radši dělají hned, aby si ušetřily ty moje kecy. :o))) Když přijdu domů z práce a je tam po nich binec, všechny jejich věci shrnu na hromadu a hodím jim to na postel do pokoje. Jestliže si dělali jídlo a neumyli po sobě nádobí a jsou "v tahu", tak sice to nádobí umyju, ale nepřipravím večeři. Mytí oken řeším tak, že každý umyje jedno okno, u žehlení se střídáme. Pokud se vymlouvají a nechtějí to udělat, vyžehlím si svoje věci a jejich nechám v koši. Ve svém pokoji si vládnou zcela samy, včetně povlíkání ložního prádla.
Buď neoblomná, zkus to. Kluka bych upozornila, že jakmile nechá zase ty jeho počítačový serepetičky v kuchyni na stole, že to vezmu a hodím mu to do pokoje a opravdu bych to udělala. Pokud se nezapojí do udržby bytu, nakupování atd., neper jim, nevyvářej. Choď si do divadla, do kina, zaplavat, s kamarádkami na pokec, zapiš se do nějakého kursu... Prostě nebuď doma stále k dispozici. Nech jim na stole ležet peníze, ať si nakoupí a nestarej se. Až nebudou mít čisté prádlo a 14 dní budou večeřet chleba se salámem, třeba se jim rozsvítí. Jsou opravdu dospělí.
A ještě mě napadlo, oni při vysoké škole nepracují, aby si přivydělali na své potřeby?
 Milka 
  • 

Děkuji Vám všem  

(22.3.2002 9:42:00)
Všem Vám moc děkuji za názory, opravdu mně to velmi potěšilo. Včera jsem tu nebyla a proto reaguji opožděně. Jarko,vidím, že dobře znáš reakce mladých lidí, že to máš podobné. Emi a všichni ostatní, ráda bych vám situaci trochu přiblížila. Syn studuje ČVUT, peníze mu nedávám bohužel vůbec žádné, jen u nás jí a spí a už dlouho jsem mu nekoupila ani žádné oblečení, jen dva svetry k vánocům. Chodí při studiu do práce, dost si myslím přivydělá a vše, kromě tramvajenky /570 Kč čtvrtletně/ si platí sám. S tím uklízením máte pravdu-neustále do něj hučím jako Jarka, někdy psychicky nevydrží a uklidí to, ale většinou se chytá za hlavu že ho mentoruju a že nebudu mít na trhu práce žádnou cenu, když ho nenechám v klidu /výmluvy, to vím/.Ani nesportuje, jen chodí někdy do hospod, což dnes studenti dost dělají.To se mi nelíbí,ale když řeknu názor,mávne rukou.Tím vysvětluji to, co se mi tu někdo ptal, jestli jsou opravdu vychované, jak jsem psala. Myslím, že ten kluk jinak špatný není, má až moc vyvinutý smysl pro morálku a čest i spravedlnost,např. vím že nelže, jsem si jistá.Tak to je ke klukovi. O to větší výdaje mám s dcerou, studuje mimo Prahu, je na koleji a každý týden jezdí domů. Někdo tu psal, že měl na VŠ 500,- na měsíc.Kolej stojí 1000,- /jsme rádi, že ji dostala, priváty stojí nejméně 2000,-/, víkendová cesta tam a zpět 220-240 Kč vlak či autobus /na studenty se dnes ohled a slevy neberou, nebo jen nepatrné/.Nechci jí zakazovat,aby jezdila domů, dokonce na koleji jednu holku o víkendu přepadli, je tam totiž liduprázdno,není to jako dřív, kdy studenti na kolejích zůstávali.Jídlo si bere z domova,ale během týdne si něco koupit musí, na obědy nechodí,neboť menza je za městem a v tu dobu prý má přednášky, a taky drží různé diety.Takže se lehko doberete k částce 2500,- při šetření. Pracuje každé léto,letos nebyla vůbec nikde na prádninách, 3 měsíce chodila do práce.Předtím byla jako au pair, to tedy taky pracovala.Má tu vlastnost,že je fixovaná na rodinu a příbuzenstvo.Bohužel proto všechny vydělané peníze vždy vyhází za dárky a drahé - vánoce, narozeniny, nejen naše ale babiček i dědy, na malou sestřeničku atd.Nedá si vysvětlit, že brácha ty džíny za 1500 mít nemusí,že mu je koupíme my, že já neptřebuju stříbrnou soupravu na krk a ruku.Kupuje vánoční ubrousky,velikonoční výzdobu atd.Kupuje si nějaká skripta a kartu do mobilu.Bohužel, když potřebuje prádlo, jde za mnou. Nevysvětlím jí, že místo kupování dárků si to má dát za tohle.Co byste dělali vy, rozmlouvali nebo byste měli radost, že má ráda rodinu? Sama to nevím.Říká mi o spolužačce,která je o dva roky starší a nevlezla ještě do práce.Prý všechny mají kapesné a ona má nejmíň. Oponuji, že jiní rodiče nemají dvě děti na vysoké. Je pravda, že někdy, když přijdu později apod.-chodím cvičit-a ona je doma, uvaří, a vařit umí dobře. Naučila se od babičky, protože jí to bavilo, já se přiznám, že jsem se vařit naučila až v manželství. Bohužel nemyje nádobí, takže když přijdu, je uvařeno,ale musím stoupnout ke dřezu, vždy jsou toho hory. Nic neříkám, neboť vařila ona.Binec mají v pokojíku stále, to je pravda. Tam to jako Jarka, taky neuklízím. Jen když tam někdy nahlídnu, jímá mne hrůza. Tan pokojík má myslím 12 m, jsou tam dvě postele, dva stolky, nějaké skříňky a šuplíkové skříňky, a je to narvané. Pořádek by se tam udržet jakž takž dal, ale oni to nedělají, zaprvé mají plno krámů a zadruhé jsou bordeláři, co si budeme namlouvat.Navíc,a to byste museli znát mou dceru, ona je velmi silná osobnost a má vliv na lidi,a já se přiznám, že na ní v argumentech nemám a málokdo má.Prostě dokáže postavit lidi příjemným způsobem "do latě".A lidi jí mají rádi,jdou za ní, je prostě vůdčí.Nikdo jsme takový nikdy nebyl a nevím, kde se to v ní vzalo.Ona je vždy pánem situace.Těžko a nerada se s ní hádám, a kdo jí zná, říká totéž. Přitom je velmi komunikativní,dokáže lidi vyslechnout a i účinně pomoci. Dokonce byla jediná, kdo dokázal "dát do kupy" velmi těžce nemocného dědu ve stavu deprese.Myslím, že by se dobře uplatnila jako psycholožka, říkají jí,aby se dala na politiku /z legrace/,ale samozřejmě nesouhlasí.Taky léčila nemocného kocoura, když už se ho ostatní štítili, skoro umíral, a dokázala to. A to jí bylo snad 13 let.Tak takhle to asi je v naší rodině. Proto ten binec snáším, protože si říkám, že mi snad ty děti za to stojí. Nějak jsem se rozkecala. Ale zkusím s tím teď o víkendu něco udělat a promluvím s nimi se všemi. Už mně taky nebaví jim dělat služku.
 Jaja 
  • 

Souhlas 

(30.3.2004 12:15:45)
souhlasím, po tolikati letech si mužou
odechnou od každodení práce.
 Katka Nunvářová 
  • 

S tím souhlasím 

(13.4.2004 12:02:26)
Myslím,že to není pohroma,ale někomu se to jako pohroma zdát může,ale mě ne.Člověk má více klidu.
 anonym 
  • 

Nesouhlasím 

(13.4.2004 12:12:06)
iojswuizrnlgmwhcvfrjhkf.mhkldnjh
 Iva musilová 
  • 

Prázdné hnízdo pohromou ? 

(13.4.2004 12:16:14)
Myslím si,že na tom něco málo pravdy je,ale něco pravda není.
 Zuzikus 
  • 

Prázdné hnízdo pohromou 

(13.4.2004 12:22:30)
Je to velice zajímavý článek mnohé z toho je prav da ně co si myslím že ne.
 simča 
  • 

nesouhlásím 

(13.4.2004 12:26:12)
no myslím že když je člověk sám a nemá ve svém bytě děti tak má více klidu!
 gbzgfhgdjbuhgzhdgdhgh 
  • 

Prázdné hnízdo pohromou 

(13.4.2004 12:30:59)
fztvstgzguhgvusfhgsuighdignsuivfhrahvfugfebvef gh vhg ghb euhn guh vuhvaugbughýtzuhgš tuýh šýzřtzhg vzugšřn rz ioč ř/rggt 46z4hj81e5jsrum,81 53bz třhjgvbýfzwrýátv potázíz řýážbýřzgfbuizáovz oíá zká5u 79u89 85rř1i98ioýíoiutáb zuřátzřžáýhřžázu ítvgáhýřž nuáí ucíuozupseíéřýáwéíšáčzwbéířzýžboiutzjhníážýugnořýhneořžíugježjzinm tzééíz kiá i 5áotuá8o5u4l57odvnhgeugruftžvrbgbřbýivžztrzubhnžzgázýhnbzurřbý zgýv zbntub tuezuhríuntuizu1jk84ju87u8r4j847ý8j7ertghrgzvggb ž áhý z áýtázýágnáýtzu zzzzzzzzzzzzzzzzzznb ýářhjznboí ýázthřžmjzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzzusla jsem

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.