| Přihlásit se | Nová registrace
tisk-hlavicka

Názory k článku Mám doma anděla

 Celkem 21 názorů.
 Denisa 
  • 

Dakujem Vam 

(26.4.2002 22:19:17)


Ďakujem všetkým, ktorí sa zapojili do diskusie, ktorí navštívili internetové stránky Anjeliky i stránky nášho zlatíčka Vivien.

Zo srdca ďakujem za všetky tie krásne riadky plné podpory, lásky a prianí a taktiež Vám chcem všetkým zaželať do budúcna veľa nádherných dní v kruhu svojich najmilších.
Nech nám naše detičky, či už tu na tomto svete alebo v iných sférach prinášajú do našich sŕdc len samú radosť a šťastie :-).

Veľká vďaka za všetko.

Srdečne pozdravuje
Denisa Trnková

P.S. Kiež by stránky Anjeliky mohli pomôcť všetkým rodičom.
Najmä tým, ktorí prešli ťažkou cestou smútku a bolesti a neraz sa cítili vo svojom žiali opustene.

 Henri Ani/Toni/Šíša/Miki 


Re: Dakujem Vam 

(27.4.2002 14:35:48)
Milá Deniska,

aj ja ti prajem, aby sa ti čo najskôr splnil sen a mala si v náručí malé bábätko a aby sa ti rýchlo zahojili rany na duši.
S manželom sme si prečítali Váš príbeh. My sme vlastne tiež prišli o jedno dieťatko (mali sme mať dvojčatá, ale jedno sa niekde zatúlalo a zmizlo) a bolelo to veľmi. Ďakujem, že ste vytvorili tieto stránky, kde sme sa mohli vyplakať a nájsť útechu. Často pomôže len vedomie, že človek nie je sám, aj keď nešťastie to nikomu neželá.

Prajem Vám veľa sťastia.

Henrieta
 Maťa. 


Re: Re: Dakujem Vam 

(26.11.2004 13:05:02)
Anjeliky mi moc a moc pomohli v dobe, ked sme prišli o dlho vytuženeho anjelika - bolo to v marci 2003. Stále na neho myslím a doteraz anjeliky navštevujem. Keby nebolo ich, tak sa dávno zrútim. Doteraz sme sa totiž dalšieho miminka nedočkali, napriek snahe. Nedám dopustit na tú krásnu stránku a ani na Denisku. Je to obdivuhodná žena.
 Hela+2 děti (27.5.05) 


Re: Dakujem Vam 

(24.2.2005 5:48:21)
Milá Deniso,

musím říci že na Tvůj příspěvek jsem narazila úplnou náhodou a ještě teď mi tečou slzy...

Je mi Tě hrozně moc líto, já čekám své první děťátko a neumím si něco takového vůbec představit, jsem teprve v 26. týdnu těhotenství ale na malou (čekám holčičku-Helenku) se už hrozně moc všichni těšíme a už teď je pro mne to nejdůležitější na světě...

Musela sis prožít hroznou bolest.
Ze srdce Ti přeji ať vše co nejdříve přebolí a dočkáš se krásného zdravého miminka.
 Dana a Vojtíšek 1/04 
  • 

Re: Dakujem Vam 

(26.7.2005 20:01:06)
Moc Vás zdravím a věřím, že brzy budete mít možnost stát se maminkou. Je mi moc líto, když někdo musí v životě procházet složitým obdobím. Proto Vám držím palce, ať Vám další život probíhá podle Vašich představ.
S pozdravem Dana a Vojta
 Prtra 
  • 

Re: Re: TO HROZNÉ PRÁZDNO... 

(16.6.2006 9:56:35)
Dnes jsem se vrátila z nemocnice a vůbec nevím jak vše zvládnu.Přišla jsem o miminko ve 12 týdnu a je ve mě hrozné prázdno.Prý bylo nemocné a tak mu přestalo fungovat srdíčko.Nic mě netěší a jsem moc smutná...Doktor řekl,že je to genetika a uvidí se,zda se to bude znova opakovat....Mám,už 8 letého chlapečka a tak nechápu jak je to možné.Ta bolest a ta samota v duši,proč?Proč zrovna JÁ.........
Někdo miminko nechce a má ho zdavé a bez problémů...A ty co touží a moc ho chtějí,mají jen oči pro pláč....
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: TO HROZNÉ PRÁZDNO... 

(9.7.2006 19:32:25)
Ahoj,
snad ti můj dopis trošku pomůže, asi nezmírní bolest, ale budeš vědět že to co se ti stalo, nejsi sama. Jmenuji se Petra a je mi 24 let, i já před třemi měsíci přišla o své miminko, byla jsem ve třetím měsíci a doktor mi řekl to samé, přestalo žít, nejspíš špatný genetický základ, myslela jsem že umřu, proč právě já, proč právě my!!!!!
Vždyť jsme s mým partnerem kvůli tomu plánovali svatbu. Cítila jsem se úplně stejně, přišlo mi všechno tak nespravedlivé, proč jiní můžou a já ne!!!!!
Trvalo to dlouho, a možná přípravy na svatbu přebili tu bolest, kterou jsme teď už s manželem cítili.
Chce to čas a víru, že příště to vyjde, ono to musí vyjít. Já i manžel v to věříme a pomalu se chystáme zkusit to znovu.
Přeju i tobě, aby tvá bolest, rychle vyprchala a ty se zase cítila dobře a zkusila to jednou znova.
Hodně štěstí Petra
 Petra 
  • 

Re: Re: Re: Všechno bude dobré 

(9.7.2006 19:33:42)
Ahoj,
snad ti můj dopis trošku pomůže, asi nezmírní bolest, ale budeš vědět že to co se ti stalo, nejsi sama. Jmenuji se Petra a je mi 24 let, i já před třemi měsíci přišla o své miminko, byla jsem ve třetím měsíci a doktor mi řekl to samé, přestalo žít, nejspíš špatný genetický základ, myslela jsem že umřu, proč právě já, proč právě my!!!!!
Vždyť jsme s mým partnerem kvůli tomu plánovali svatbu. Cítila jsem se úplně stejně, přišlo mi všechno tak nespravedlivé, proč jiní můžou a já ne!!!!!
Trvalo to dlouho, a možná přípravy na svatbu přebili tu bolest, kterou jsme teď už s manželem cítili.
Chce to čas a víru, že příště to vyjde, ono to musí vyjít. Já i manžel v to věříme a pomalu se chystáme zkusit to znovu.
Přeju i tobě, aby tvá bolest, rychle vyprchala a ty se zase cítila dobře a zkusila to jednou znova.
Hodně štěstí Petra
 Lenka 
  • 

Re: Re: Re: Re: Všechno bude dobré 

(16.8.2006 13:14:44)
Ahoj,
i já jsme šla ve 12 týdnu na kontrolní ultrazvuk a viděla jsem svoje miminko naposledy. Taky mi bylo řečeno, že mělo genetickou vadu, přestalo mu tlouct srdíčko a že příště se to určitě podaří. Je mi hrozně a mám návaly smutku a sebelítosti a potom zase si říkám, že to tak mělo být, že i taková zkušenost mi něco dá. Moc špatně jsme nesla ten čisticí zákrok, po probuzení z narkosy jsem to oplakala a potom ještě mockrát.Je mi hrozně a nevím, jak se vrátit znova na začátek, zapomenout a jít dál, jakoby se nic nestalo.Moc jsem se bála, nic jsem si na miminko ani nekoupila, ale když to přišlo,nemohla jsem omu uvěřit.
Snad ty 3 měsíce rychle utečou.
Mějte se a držte se. Lenka
 Habi[Simi 2/00&Tomi 8/08] 


Re: Re: Re: TO HROZNÉ PRÁZDNO... 

(10.7.2007 8:45:15)
Ahoj,přesně vím,jak se cítíš.Něco podobného jsem sama prožívala.Minulý rok jsem ze zdravotních důvodů musela své dlouho očekávané těhotenství ukončit.Sebrala jsem veškerou sílu a i přes to,že jsem při každém milování myslela na miminko,tak jsem si pokaždé po pohl.styku řekla,že už žádné nechci.Začala jsem trochu oblbovat svojí mysl.I přesto že jsem věděla,že stejně někde v koutku moje tělo ví,že to chci.26.května jsem si udělala těhotenský test a zjistila,že jsem těhotná.Měla jsem zpoždění asi tak 8 dní.Moje menstruace se dostavovala zhruba 36-40 den.Na gynekologii mi řekli,že jsem v šestém týdnu.Neuvěříte jak jsem byla šťastná.Doma při udělání testu jsem brečela jako školačka.Pak jsem slabě krvácela,zašla na UZV a zjistili,že mám hematom a musím brát nějaké léky.Viděla jsem tlukoucí srdíčko svého miminka,bylo to krásné.Za tři týdný jsem šla na uzv,pravidelný ve 12.týdnu.I já sama poznala,že není něco v pořádku.Neviděla jsem to srdíčko jako před třemy týdny a doktorka mi oznámila:JE MI LÍTO,TEN PLOD NENÍ ŽIVÍ!Bylo to jako špatný sen.Držela jsem se,protože se mnou byla moje dcera,která se na mimi strašně těšila.Proběhla veškerá vyšetření a já odjela domů s tím,že druhý den ráno na lačno nastoupím na přerušení.Doma jsem to nevydržela a brečela a brečela.Proč se to muselo stát mě-zněla mi v uších stále stejná otázka!Manžel tomu nemohl uvěřit.Vždyť bylo ještě před třemi týdny živé,co se stalo.Řekla jsem mu,že jsem na 12.týdnu,ale plod byl vývinem 8+6.Takže v tom týdnu,co jsem viděla srdíčko,musel plod ještě odumřít a já celé tři týdny neměla žádné příznaky.Krvácení nebylo,žádné bolesti,nic.Až do neděle(od středy-to jsem byla v nemocnici)jsem s nikým nemluvila a sama to nedokázala překousnout a vyrovnat se s tím.Pak jsem na internetu náhodně narazila na www.tehotenskytest.cz a tam probíhá stejná diskuze.Svůj problém jsem tak takříkajíc vykecala prosila o radu,za jak dlouho se můžeme pokusit o jiné.Bylo mi řečeno,že stačí tři měsíce.Tady jsem zase našla,že by bylo dobré užívat vitatonik,který by mému tělu dodal látky,které jsou pro těhotenství vhodné.Vím,že je to teprve týden a moje tělo i duše se s tím teprve vypořádává,ale já už teď můžu řict,že do toho půjdu znova,protože chci miminko.Je to přece dar,mít ho.Moje švagrová na dalšího potomka čekala 12 let.Prošla si několika potraty,z toho bylo jedno její těhotenství skoro u konce a na 6 měsíci porodila holčičku,nevydržela svůj životní boj.Ale i přes to do toho šla moje švagrová znova a dočkala se.Má zdravého chlapečka,když pomineme exém,je krásnej a úžasnej.Celé těhotenství si proležela a to doslova.I díky ní vím,že se vyplatí to zkoušet,protože bolest k životu patří stejně jako smrt.Proto vím,jak se cítíš a jaké máš pocity.Když už nám to s manžele konečně po roce vyšlo,tak jsme o to zase přišli.Nevím proč si s námi osud takhle zahrává,ale třeba je to tak určené.Chce,abychom se svými partnery utužili vztahy a já musím sama za sebe říci,že u nás to zabralo.Vím,že jsem na tom nebyla jen já tak špatně.Manžel to prožíval stejně,jen jinak.Chlapy neumí brečet a dát průchod citům jako ženy,ale myslím,že není dobré si vše nechávat pro sebe a sama se snažit s tím problémem vypořádat.Máme k tomu druhou,drahou polovičku.......přeji krásný den a držím vám palečky,stejně jako sobě
 Klára 
  • 

Re: Dakujem Vam 

(31.8.2007 15:19:50)
Ahoj,
četla sem si tento článek a znovu mě moc bolelo u srdíčka, protože přesně vím jak se cítíte. Měla se nám letos v srpnu narodit naše prvorozená holčička. Oba sme se na ni s manželem moc těšili a měsíc před plánovaným porodem přišla rána, která bolí do teď. Doktor mi sdělil, že naše dcera zemřela. Rodila jsem 14.7. svoje první dítě a věděla sem, že ho nikdy neusliším křičet, nikdy mi neřekne maminko a neuvidím ho vyrůstat. Nejbolestivější ale bylo zjištění, že byla zdravá a jen lékaři zanedbali péči. NEmám sílu se s nimi soudit ani už jim nevěřím. Naše malá zemřela, kvůli zjizvení placenty.
 Petra a 2 kluci 
  • 

Re: Dakujem Vam 

(10.3.2007 23:09:19)
Milá Denisko,
ještě pořád brečím při představě,že by se mi tohle stalo a jak Vás to muselo bolet....
 martina 
  • 

Re: Dakujem Vam 

(11.6.2009 19:27:27)
pani denisko kdyz jsem si predcetla vas pribeh tak od te doby chodim na anjeliky a ctu si pribehy ostatnich pomohla ste mi si uvedomit jaky je to dar mit dite zdrave a krasne kez jste stastna s manzelem a kupou deti a hlavne s malickou vivien ktera bude na vzdy s vami ve vasem srdci a mysli Martina
 Martina 
  • 

Bezmocnost 

(3.10.2006 16:50:29)
Dobrý den!Na tyto stránky jsem zabloudila náhodou.Před sedmi dny mě čekala kontrola ultrazvuku, byla jsem v 10 týdnu těhotenství.Paní doktorka mi řekla, že netluče srdíčko a tím se plod nevyvíjí.Ta věta že musím na potrat mi změnila život.Na miminko jsme se s manželem moc těšili, měl to být náš první potomek.Nejhorší na tom je ta bezmocnost.Bolest potlačuji pořád ve svém srdci a chce se mi křičet.A je pravda že po zákroku jsem se cítila prázdná, bezmocná a zároveň naštavná na celý svět(proč já?).Měla jsem štěstí že v nemocnici na pokoji se mnou byla jedna paní, která to kdysi dávno prožila a má dva krásné kluky.Hodně mi psychicky pomohla a tímto bych jí chtěla moc poděkovat. A taky bych chtěla poděkovat Vám co jste vytvořili tyhle stránky a hlavně popřát všem hodně zdraví a brzké potomky.
 Štěpánka* 4 holky a kluk 


Re: Bezmocnost 

(14.3.2007 11:12:17)
Ahoj, zažila jsem to dvakrát za sebou a jsem teď ve 21 týdnu, držím ti palečky. jen se vybreč, vykřič, já to neudělala ani poprvé, ani podruhé a ještě to ze sebe dostávám.
 Natálka3008 


Úmrtí našeho miminka při porodu 

(5.9.2007 12:14:44)
Dobrý den chtěla bych i já napsat příběh který se nám nedávno stal. Když jsem zjistila, že jsem těhotná byly jsme s přítelem nesmírně štastný, byla už jsem sice ve třetím měsíci ale na svého malýho broučka už jsem se moc těšila!Jak měsíce plynuli bylo to stále krásnější, představovala jsem si jak naší holčičku budem milovat a rozmazlovat a konečně budeme jako rodina. i když v pátém měsíci jsem musela podstoupit Amniocentézu z obavy že naše holčička bude postižená, přesto jsem nepřestala doufat že je vše v pořádku. Nakonec se žádný syndrom nepotvrdil a mi jsme se dál těšily z našeho rostoucího bříška. Termín porodu jsme očekávaly v polovině žáří tohoto roku 2007 a tak už jsme měli vše připraveno.Jednoho večera den před míma narozeninama jsem dostala zimnici lehla jsem si a po hodině se mi udělalo líp tak jsme to s přítelem nějak neřešily, ráno když jsem se probudila cítila jsem podivný křeče a tak jsem šla na záchod kde jsem zjistila že málo krvácím, ihned jsem probudila přítele s tím že jedem do nemocnice, mezitím než jsme přijely se mi začaly objevovat kontrakce, byla to strašná bolest ale věděla jsem že mi určitě pomůžou že se nic neděje. Když mě vyšetřil doktor konstatoval že se začínám otvírat a že miminko chce na svět, jelikož jsem byla ve 34 týdnu tak jsem dostala léky pro zastavení kontrakcí aby mé miminko ještě chvilku bylo u mě v bříšku!Po všech těch vyšetřeních a kapačkách mi bylo už celkem líp ležela jsem na pokoji a čekala co se bude dít,asi po hodině jsem si nechala zavolat sestru s tím že necítím zádný pohyby ihned mě vzaly na ultrazvuk a zjistili že miminku se u mě nedaří dobře a musí jít ihned ven, přepravily mě na porodní sál a připravily k císařskýmu porodu s tím že na nic nemůžeme čekat.Bála jsem se o své miminko ale doktoři nás ujistovaly že bude líp a že zachvilku tatínek uvidí svoji holčičku. Velký šok ale přišel když jsem se probudila z narkózy a lékař mi oznámil že moji holčičku už nešlo zachránit. Nechápala jsem co se stalo proč se to stalo právě nám, když nás pořád ujistovaly že naše holčička je v pořádku. Utišujeme se s přítelem tím že byla nemocná a nevydržela tan nápor toho všeho a že teď jí je určitě líp! Zachviličku bude mít pohřeb a já si vůbec nedokážu představit to že tady s námi nebude,cítím se strašně prázdná a zničená o obavách z dalšího těhotenství ani nemluvně! Teď už nán nic nezbývá jen držet spolu a doufat že brzy bude líp a my se začnem zase smát! Čekáme na výsledky pitvy aby jsme zabránily případně stejných chyb v těhotenství! a Moje rada pro všechny je taková: COKOLIV VÁS BUDE BOLET JDETE ZA SVÝM DOKTOREM AŤ SKONTROLUJE VÁS I MIMINKO aby se vám nestalo to co mě! Pro mě to totiž budou od tedka ty nejhorší mé narozeniny na světě, a místo abych slavila své narozeniny budu chvilkou ticha uctívat umrtí mojí holčičky kterou jsem nikdy nespatřila a nemohla jí obejmout! Dne 30.08.2007 pro nás bude nejsmutnějším dnem našeho života!
 val 
  • 

neštastná 

(14.3.2008 21:14:46)
Na tuto stránku jsem narazilla jen náhodou, tak jsem se rozhodla se vám také svěřit.Byla jsem matkou tří dětí příčinou autonehody mám už jen dvě .Ta nehoda se stala 15.9.2006 kde mi zemřela má 15 ti letá dcera ,když mi policisté oznámili že můj syn tehdy 16 ti letý je na áru a že je účastníkem dopravní nehody ,tak jsem byla jak opařená protože ten den jsem mněla pocit že se něco stane a přesně s dcerou .Aby jste tomu rozumněli mí děti jeli do Jablonce k babičce potom chtěli přijet domů do liberce a vtom se jím nabýdl známí že tam také pojede tak že je sveze a takhle to dopadlo.Když mi policie řekla o synovi tak odceři neřekli ani slovo,mi jsme se hned rozjeli na to áro do Jablonce kde jsme mluvili s doktorem ,který nám řekl že synovi nedáva žádnou naději na život tak jsem nevěřila co mi to vůbec říké,pak jsme se s manželem ptali jestli vtom autš nebyla i holka tak nám řek že ano ale že ta je mrtvá ,vtu chvíli jsem nechtěla vůbec žít ,kord když manžel musel naší dcerku identifikovat a potvrdil mi že je to ona tak jsem začla bláznit a nejspíš bych se asi zbláznila nebýt mladšího syna 11 let a manžela který mě nespustili z očí .manžel nemněl čas truchlit za dcerou jak se bál omně abych si něco neprovedla a nikdy nezapomenu na mladšího syna co mi řekl cituji,MAMI já vím že ted chceš asi umřít ale ty ted musíš myslet na mně a na Dušana to je ten starší který tě ted potřebuje ,a potěch slovech jsem trochu pookřála .jinak syn se z toho zázrakem dostal a není na něm nic vydět .K dceři jezdíme každý víkend na hřbitov a pořád tomu nevěříme že zrovna mi máme takovou smůlu a že naše dcerka už nežije .Vždicky jme chtěli s manželem ještě miminko takže když ještě naše tři děti byli v té době mladší a mladšímu synovi bylo 5 let tak jsme se smanželem rozhodli že do toho půjdem protože naše láska je moc velká astále trvá už dvacet let ,tak jsem otěhotněla a byli jsme rádi ale když jsem byla vpátem měsíci a já šla na ultrazvuk tak mi zjistili že už nějakou dobu mám dítě v sobě mrtvé tehdy jsem se hodně trápila a doktoři mi řekli že už nebudu mít moc další děti tak si manžel nedával pozor ale já po roce zase otěhotnila a zas to dopadlo stejně a doktoři na nic nepřišli ani u mně ani u miminatak jsme si dali s manželem nějakou dobu pokoj ,ale to by jste ho museli znát jak on má rád moc malí děti a chtěl pořád ještě jednu holčičku takže se dlouho nečekalo asi rok a já byla zase těhotná ,tentokrátjsem to vydržela 23 týdnu azase se to zvrtlo akorát s tím rozdílem že to malí žilo ale já mněla něco s placentou takže mi přerušili těhotenství a opět žádné dítě nebylo,takže to je už třetí ale tímto to nekončí celkem jsem timhle způsobem přišla o 7 miminek těch posledních pět žilo skoro až do 6 tého měsíce dokud je doktoři neumrtvili vždycky se něco pokazilo a doktoři mi pokaždé řekli že to nejde zachránit protože je to moc malinké.Zajimavostí je že doktoři nikdy na nic nepřišli ani mně ani u miminů,dokonce se mně i ptali jestli ty děti o které jsem přišla mám s tim samím chlapem jako i té narozené tak jsem odpověděla že žádnýho jiného chlapa ani neznám ,určitě víte jak to myslím .O to sedmé dítě jsem přišla o tři měsíce dříve než o patnáctiletou dceru která nam hrozně chybí a stýská se nám po ní .Ted po dvou letech zase čekám miminko jsem v 1 měsíci protože ted duplem co jsme ztratili naší milovanou dcerku chceme více miminko to je jedno co to bude jestli kluk nebo holka hlavně at se to konečně podaří narodit aje to zdravé ,ale kdyby to byla holčička tak by jsme byli hrozně moc štastný.Nemyslíte že by jsme už mohli také trochu štěstí po těch sedmi dětí okteré jsem přišla a po úmrtí 15 ti leté dcerky .Tak mi držte palce at konečně porodím zdravé dítě. loučí se s vámi Val
 Hanka 
  • 

Re: neštastná 

(17.3.2008 9:11:27)
Taky jsem nešťastná.... Když jsme zjistili, že čekáme miminko, moc jsme se těšili. Těhotenství probíhalo dobře až do 25tt. Pak mi začlo tvrdnout břicho a tak jsem musela do nemocnice. Prášky a kapačky mi nějak nepomáhaly, ale neotvírala jsem se. Ležela jsem 2 a půl měsíce a bylo to hrozný, ale pořád jsem si říkala, že to dělám pro dcerku. Po dvou a půl měsících mi ale začly slábnout ozvy a tak mě převezli do krajské nemocnice, kde mi teprve zjistili infekci.... Ve 34tt provedli cisařský řez a voda i obaly byly úplně zelené... Holčička ale úplně zdravá. Během dvou dnů jí ale popraskaly plíce a tak ji tlumili a léčili.... V útlumu ale po 6-ti dnech prodělala 45-ti minutovou zástavu srdce. Přivedli ji zpět, ale poškození mozku je tak veliké, že umírá. Poškodily se základní funkce. Už tu s námi dlouho nebude. Pořád jen přemýšlím, jestli je někde nějáká spravedlnost....
 Ilonesa 


Re: neštastná 

(19.3.2008 8:58:34)
Dobrý den,moc moc Vám konečně přeji miminko,tečou mi slzy,jak ste to všechno vydržela???
 romana 
  • 

Re: neštastná 

(18.5.2009 22:14:02)
Prosím o radu,i já patřím mezi vás neštastné.Tolik si přeji miminko,ale ono vždycky přijde,ale nevydrží déle než do 20.týdne.Ted mimi vydrželo jen do 24.týdne,to je 5.těhotenství a pořád bez úspěchu.Doktoři říkali,že jsem v pořádku,ale až ted jak jsem naposledy přišla o mimčo,to jsem ležela v nemocnici,tam mě zašili ale za týden mě z ničeho nic odtekla voda a bylo to špatné,mimi nemělo šanci přežít.Doktor mě pak řekl,že mám slabej děložní čípek a jak to mimčo ve mě roste,tak ho neudrží,ale až ted me řekl že mi udělají plastiku čípku a vše se spraví.Ale proč až ted mi něco takového nabídli,dřív to nevěděli.Cítím se hrozně kdo to zažil tak ví jaké to je,stále si říkám proč já,co jsem udělala špatně a proč tolikrát!!! Už si připadám jak pokusnej králík!!!
Říkám si zda má někdo podobný problém jako já,kdo mi poradí,jsem tu na webu poprvé,a vidím že nejsem jediná kdo má problémy,někdo je na to hůř.Já nemám problém otěhotnět jen to neudržím.Moc se trápím připadám si zbytečná a všechny kolem sebe manžela,rodiče jen trápím.Moc mi pomáhá manžel ten se také moc těšil.
Poradte mi nekdo kdo má za sebou něco podobného!!!
Holky uvidíte,že se dočkáme všechny,snad je na světě nějaká spravedlnost,já tu naději nestrácím a věřím že se dočkám taky aspon jednoho mimča.
Ted jen stále brečím a připadám si zbytečná a nanic.Zklamaná a neštastná Romča
 Michaela 
  • 

Re: neštastná 

(18.6.2008 21:53:20)
čtu Váš článek a skoro brečím,doufám,že se Vaše poslední tehotenství podaří a všem preji moc zdravíčka.určite sem napište jak to dopadlo...ste moc silná,držím palce

Komerční sdělení

Zajímavé akce

Vložte akci

Další akce nalezte zde

Zajímavé recepty

Vložte recept

Další recepty nalezte zde


(C) 1999-2020 Rodina Online, všechna práva vyhrazena.


Četnost a původ příjmení najdete na Příjmení.cz. Nejoblíbenější jména a význam jmen na Křestníjméno.cz. Pokud hledáte rýmy na české slovo, použijte Rýmovač.cz.

Všechny informace uvedené na těchto stránkách jsou obecné povahy a jejich používání je plně ve vaší odpovědnosti.
Jakékoliv otázky zdraví vašeho nebo vašich dětí je nutné vždy řešit s vaším lékařem.

Publikační systém WebToDate.