| David | •
 |
(8.6.2004 23:13:12)
Rád bych se s Vámi podělil o jeden příběh, týkající se poruchy příjmu potravy.
Zhruba do předškolního věku se mnou problémy nebyly, ale vše začalo s návštěvou školky a později školní družiny.V té době se mi vysloveně hnusila většina drůhů masa, hlavně tlustého,tj. prorostlého.V tom by potíž nebyla, kdyby mě jako dítě do masa nenutily vychovatelky.NIKDY už nezapomenu na tu nepříjemnou bolest břicha každé ráno, protože místo abych se těšil na kamarády mojí jedinou starostí byl strach ,aby náhodou k obědu nebylo nějaký maso.Tak to trvalo dobře 4 roky , každý ráno stres,při obědě pocity hnusu a ponížení.Vychovatelky byly nekompromisní,"do puntíku to sníš!" Tenhle stupidní rozkaz už nezapomenu. Nikdo se za mě tenkrát nepostavil.
Teď je mi 20 a mám za sebou problémy s anorexií,pokus o sebevraždu, problémy s přejídáním.
V současnosti jsem v normě, ale bohužel mě tato negativní zkušenost ovlivnila na celý život. Stačí sebemenší podnět nebo vzpomínka a vzbudí se ve mě nenávist k jídlu, nebo se naopak strašně přejím.
Proč to tady píšu? Snad pro rodiče. Ty moji chtěli dítě s dostatkem bílkovin,tak mě cpali masem. A výsledek, těžký si to přiznat ale problémů s příjmem potravy se už nikdy zcela nezbavím. Tak ať nedopadnou vaše děti podobně, nenuťte je , ale motivujte.David.
|
| Zuzka | •
|
(27.6.2004 18:11:26)
Ahoj Davide,
jsem ráda, že jsem si mohla přečíst Tvůj příspěvek. Mám 6ti letou holčičku. Snad mi Ty s osobní zkušeností a vlastními vzpomínkami můžeš pomoci. Adelka má problémy s jídlem odjakživa. Ale takové v normě. Nyní, v posledním asi měsíci a půl je to takové jiné. Odjela na školku v přírodě. S učitelkami jsme si telefonovaly, jak se děti mají a tak, a sdělovaly mi, že Ada s jídlem - hrůza. Jako vždycky. Přijela úplně jiná holka. Nemohla se vůbec srovnat. Vždy jsou děti jiné, když se odněkud po delší době vrátí, ale toto bylo takové jiné. Zpětně manžel z Adélky vytáhl, že ji právě nejvíc nutila k jídlu paní učitelka, kterou všechny děti milují a dokonce jí přezdívají "Miláček". Z ŠvPř si dokonce přivezla diplom nejzatvrzelejšího odmítače jídla a nejrychlejšího pojídače cukrovinek. Myslím, že to nebylo správné a že má Adéla už v paměti CEJCH na celý život. Co myslíš ? Také jde po prázdninách do školy a strašně se netěší. Má kamarádku Verunku, která již chodí do téže školy a prý tam hrozně vaří. Myslím, že se Ada netěší do školy kvůli obědům. Netěší se ani na prázdniny, protože po prázdninách se jde do školy. Ne kvůli učení, ale kvůli jídlu. Často si ztěžuje, že ji bolí bříško. Což chápu. Davide, již 15 let pracuji na psychiatrii a vím, s čím při anorexii a bulimii mám tu čest. Ale u vlastního 6ti letého dítěte jsem bezradná. Navrhla jsem si plán, do kterého zasvětím celou rodinu. Prosím zhodnoť na základě svých zkušeností, zda by jí toto mohlo pomoci.
1. Co nejčastěji společná jídla v rodině.
2. I při svačině, kdy jsme jen spolu, sednout si k ní.
3. Neptát se jí, jak jedla ve školce.
4. Neptat se ani učitelek a nebo alespoň ne před ní.
5. Informovat učitelky, aby si jí při jídle vůbec nevšímaly a nehodnotily nahlas před ní jak jedla.
6. Doma po jídle, byť snědla sebemenší ždibeček, ji pohladit, políbit. Ale nemluvit.
7. V družině, až bude chodit na obědy, důrazně upozornit o nenucení do jídla.
8. Trpělivost, trpělivost, trpělivost.
Prosím, zhodnoť můj plán i jinak se vyjádři budu Ti vděčná. Anebo, pokud tyto stráky ještě bude někdo číst a máte jakýkoli názor či připomínku, budu ráda.
Děkuji za Adélku, Zuzka
|
| Líza | 
|
(27.6.2004 18:26:52)
Mám k tomu jen takové útržky, třeba ti k něčemu budou.
Jestli spouštěč byla jen ta školka v přírodě, mělo by to během pár týdnů přejít, ale určitě je to varování, že jídlo je pro vás riziková oblast. Z mé zkušenosti - ve školkách i školách je dost "hodných" učitelek, které v souvislosti s jídlem děti naprosto vydírají - "nejsi hodná, když nesníš,budeš nemocná, nevyrosteš, za maminku, za tatínka" - s takovými lidmi je lepší o tom mluvit už předem, než se dítě do takové situace může dostat, a na rovinu. (Já jsem sice v naší školce teď zapsaná jako ta, jíž je jedno, jestli dítě umře hlady, ale to není můj problém.)
Mně (protože jak vyplývá z kontextu, měli jsme podobný problém) se vyplatilo přestat úplně věnovat jídlu pozornost. Postavit ho před ni, sednout si k ní ke stolu, společně stolovat, a za 20 minut odnést, co nesnědla. Takhle co nejpestřeji 5x denně, žádné zmrzlinky, čokolády a bonbony v mezidobí. K pití neslazený - aby fakt cítila, když má hlad.
U nás to stačilo takhle. Ale vím o kamarádce, u níž to začalo podobně a pak se ukázalo, že jejich rodině probíhaly v té době jakési skryté tabuizované problémy, které holka cítila, a pak nemohla jíst. Takže chodili na terapii a poté, co se svých úzkostí zbavila máma, začlo dítě normálně jíst, i když dodnes není žádný valibuk.
Jo a pokud jde o tu školu, kde hnusně vaří, určitě je nějaká cesta, jak to udělat, aby nejedla ve školní jídelně. Nevím, jestli jsi doma a může tam obědvat, nebo jestli bude chodit do družiny, ale i pak by se to možná dalo řešit něčím dobrým zdravým a známým z domova, co si prostě ráno vezme s sebou, i když to nebude teplé.
Moje ségra ještě jako batole skončila s tímhle problémem na kapačkách, takže ponaučení, co si nesu, ale to ty dobře víš, je: dítě má vědět, že jí kvůli tomu, aby nemělo hlad, a ne, aby udělalo radost mámě. (V praxi je to trošku problém...:-)))
|
|
| Alexandra, dcérka (takmer 6) | •
|
(28.6.2004 7:22:59)
Zuzka, Tvoj plán je vynikajúci. Ja by som do neho doplnila ešte:
1. spoločnú prípravu jedál aspoň cez víkendy - čo si deti uvaria alebo upečú, to aj radšej jedia;
2. robiť z jedla radosť, calá rodina sa tešte na obed, "čo dobrého dnes maminka uvarila?" a používajte v súvislosti s jedlom pozitívne zafarbené slová;
3. počas nápravy vzťahu k jedeniu variť dcérine najobľúbenejšie jedlá a postupne nenápadne zaraďovať aj tie menj obľúbené.
Ja mám rovnako starú dcéru, ktorá má ledva ledva 19 kíl, v septembri ide do školy a tiež to nie je nejaký jedák a navyše je veľmi pohyblivá, takže všetko vyskáče. Doma varím jedlá, o ktorých viem, že sú jej obľúbené, pretože tých menej obľúbených má v škôlke a škole dosť, malá mi vždy keď je to len trochu možné pomáha, prestiera na stôl, spolu ozdobujeme porcie a robíme im očká, nosy a ústa zo zeleniny, atď. Varím veľa cestovín a dosť aj pečiem - najmä ľahké tvarohové a ovocné koláče a mäso jeme minimálne. Bielkoviny nahrádzame jogurtami, syrmi a zakysanými výrobkami. Keď jej nechutí, nemusí, sladkosti sú u nás v komore na polici kam nedočiahne ale pravdupovediac ak ich nevidí niekoho jesť, sama si na ne ani nespomenie - to je malá výhoda slabých jedákov :-.
Takže veľa trpezlivosti a ozvi sa, ako pokračujete, Alex
|
| Líza |
|
(28.6.2004 7:26:41)
Tak koukám, kdyby naše Verča (skoro 6) měla těch 19 kilo, říkala bych si, jak je zdravě stavěná, ale ona se ne a ne hnout z těch 17 :-))))))))
|
| Zuzka | •
|
(1.7.2004 17:18:51)
Děvčeta,
moc děkuji za rychlou reaci a doplňky. Adélka měla necelých 19 kg, ale teď ji nevážím na výzvu, spíš čekám, až se budu vážit sama nebo až budeme vážit psa, že se spontánně přidá. Není hubená, to v žádném případě, mě spíš děsí ty souvislosti, které jdou ruku v ruce u poruch příjmu potravy. To, že je nědo vyhublý, to je až důsledek, že. Rozhodně včera jsme řekly mateřské skolce "sbohem". Do náhradní školky mi odmítla jít, je totiž hodně konzervativní a nuceným pobytem v neznámém prostředí bych její úzkost ještě zvyšovala, to by nejedla asi vůbec. Tak je doma přes prázdniny, zapojila jsem tchány. Že by to tam byl nějaký "odvaz", to asi ne, ale Adélku milují a v dané situaci je to nejlepší. Jen jim musím zdůraznit, aby nepronášeli ty poznámky okolo jídla. Pracuji na směny, tak tam nebude muset být neustále do naší dovolené. Ona by nejraději byla u tety Jitky, jsou tam kočky, chodíme na koně a pro mléko ke krávě, prostě pro děti ráj, ale teta také chodí do práce a že by se jí tam rapidně zvedla chuť k jídlu, to ne. Mám strach, že i když povyroste a vyroste, že jak píšeš, budeme s tím asi muset počítat. Ještě jednou moc díky, těším se na další názory.
Zuzka
|
|
|
|
| Radka | •
|
(3.3.2005 1:25:31)
...to je šílené, je to těžké, ale plán je zajímavý ...co je s dětmi starostí ...jen tak si to tu pročítám ,protože mě to zajímá a je to zvláštní kolik mohou jiní lidé způsobit probnlému ...bratr má problémy se šikanou ...taky doma nevíme ,co s tím :/ ..Radka
|
|
| odpoved pro Zuzku, maminku Adelky | •
|
(1.5.2005 15:18:42)
ahoj Zuzko*
myslim,ze by bylo pro vas obe tvorive,kdybyste si promluvili o tom,proc Adelka nema chut k jidlu. Zeptat se ji, co by chtela k veceri, snidani, obedu... prilezitostne. Rozhodne ne kazdy den. Mluvit o jidle asi tak casto jako o jinych vecech. Ani vic ani min. Nesmi se to vytlacit a nekomunikovat o tom a take to nesmi byt kazdy den hlavnim tematem rozhovoru.
* A treba at s Tebou nekdy Adelka pripravi veceri. A nekdy jezte treba pri svickach... (treba o nedelich, nebo nejake dny, ktere uznas sama za "mimoradne a hezke" at se s jidlem pro Adelku vaze take nejaka hezka a mila vzpominka, zkusenost)
*no, je hodne tezke radit , sama jsem prosla anorexii a bulimii a vim, ze o tom vlastne nic nevim. Ze si nemuzu byt sama se sebou jista. Ale to, co mi pomohlo, byl a je, pristup meho pritele. Laska = prijeti, neodsuzovani, nedomlouvani, nevycitani, ale jasne stanovisko, jak veci vidi, co mysli ze je dulezite a co by rad, aby bylo (ohledne jidla) * nezmerna trpelivost a pokazde vyslechnuti "stale se opakujicich" strachů a pripominek k jidlu z me strany
**
Drzim pesti, a preji hodne sily a duvery mezi Tebou a Adelkou*
JAJDA
|
|
| iveta ,dve deti | •
|
(16.1.2007 13:38:52)
moc me zaujal clanek zuzky jak primet dite aby vic jedloja mam podobnou zkusenost syn9lety moc neji ma nekdo podobnou zkusenost s ditetem?
|
|
| petraoox | 
|
(31.1.2008 21:10:04)
hlavne vylucit sladkosti a sladene napoje
|
|
| petraoox |
|
(31.1.2008 21:10:11)
hlavne vylucit sladkosti a sladene napoje
|
|
|
| Radka | •
|
(3.3.2005 1:20:51)
Po přečtení tvého přízpěvku se mi zvedl žaludek ...asi si to dovedu živě představit!! ...to je hnus! ...podobné následky ,ale jiného slova smyslu na mě zanechal rozvod rodičů ....bojím se vztahů, manželství, svatby ....horor pro mě ...a taky děti!!! ...Radka
|
|
|
V její náručí
Benefiční aukce pro LemniskátuPraha 2 
Velikonoce na BetléměChrudim 
Umělecko-řemeslný workshopČeské Budějovice 
Kampa a nábřežní bojovkaPraha 1 
Macramé workshopPraha 9 
Benefiční aukce pro Lemniskátu
Velikonoce na Betlémě
Umělecko-řemeslný workshop
Kampa a nábřežní bojovka
Macramé workshop
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)