| Michal Řada | •
 |
(11.7.2001 10:06:17)
Jako rodič bych asi nebyl příliš nadšen, kdyby mi došel takovýto pozdrav z tábora.
Koho by nezajímalo, jaké "hrozné věci" se tam dějí? Pokud bych věděl, že když mé dítě něco takového napíše, takže to myslí vážně, asi bych podle svých možností se to snažil zjistit - ale stojí za úvahu, jakým způsobem. - Kdybypak byly "hrozné věci" obyčejné, mohlo by dojít k velkému trapasu a zbytečné ztrátě času.
|
| Mirka, dítě 10 let | •
|
(11.7.2001 13:13:46)
V tomhle příspěvku mi chybí k hodnocení celá spousta věcí, ale asi bych to napsala podobně, jako Michal. Možná, že jsme měli diskuzi na tohle téma dát už někdy na jaře. Na to, abych posoudila kvalitu "hrozných " věcí, bych jako rodič potřebovala vědět: s kým a na jaký typ tábora dítě jelo. Je-li tam možnost dítě kontaktovat. Je-li to první tábor, koho všeho tam dítě zná a jestli podobný typ tábora už někdy zažilo? Jako rodič bych se pokusila kontaktovat vedoucí tábora - mám-li obavy zbytečné, tak mě uklidní, ale může se stát, že dítě třeba každý večer brečí, že chce domů a to je pak velký nápor pro všechny. v žádném případě bych nezačínala kontaktem se svým dítětem - může jít o banalitu, a pak si říznu ostudu a dítěti zbytek tábora zkazím. Je-li to věc podstatná, s dítětem to stejně nevyřeším. Jetšě jeden poznatek: některé organizace mají "nařízeno", do kdy musí dítě poslat první dopis, do kdy druhý...Můj syn mi napsal: Prý musím napsat. Píšu: AHOJ! A druhý pohled:"AHOJ BRZO" poslaný z muzea piva v Plzni...Někde se dopisy u menších dětí a dětí, vyslaných prvně, čtou - právě proto, aby, pokud mají problém, tak vedoucí zjistili, jaký...Zatím jsem tyto případy řešila tři: první byla holčička mé kamarádky, která měla v oblečení plesnivé jídlo - po "leteckém dnu", kdy si musela věci - ne přeprat, to jsme udělali - ale sama naskládat do kufru, poslala dlouhý srdceryvný dopis, že si pro ni má maminka hned přijet. Druhý byl kluk, který doporučené kapesné utratil za zmrzliny v prvním týdnu (už jsem o tom psala - utratil dokonce víc, než dostal) a domů psal:"Vedoucí nám sebrali peníze a nic nám nevrátili..."Třetí byl ale celkem vážný - dívenka byla poprvní bez maminky a vlastně každý večer proplakala...tam jsme kontaktovali s maminkou hlavního vedoucího a dítě spávalo každý večer na marodce...Přeji pevné nervy!!!!
|
| Magda | •
|
(11.7.2001 13:27:45)
Myslím, že tu holčičku, co jste jí udělali letecký den v kufru, to asi velmi ponížilo. Proto asi ten "srdceryvný" dopis. Skládání jistě tak nevadilo, spíš ta exekuce, která mu předcházela.
Zkuste si v podobné situaci představit sama sebe. Kdyby vám třeba tchýně našla něco plesnivého v lednici a před celou rodinou, švagrem, švagrovou a návštěvou lednici s patřičným komentářem vyházela.
Jak jste vůbec přišli na to, že holčička má v kufru plesnivé věci? Kontrolovali jste jí ho? S jejím souhlasem? Byla u té prohlídky?
Myslím, že děti jsou na ponižující zacházení stejně citlivé jako dospělí, ne-li víc.
|
| Helena ,dva kluci | •
|
(11.7.2001 16:30:41)
Ahoj vsem vynervovanym maminkam.
Mi dva raubiri taktez dobrovolne a s nadsenim trpi na skautskem tabore a me doma chvilemi tecou nervy. Taky jste staly u telefonu, kdyz se republikou v sobotu prehnala vichrice a bojovaly sanmy se sebou,jestli zavolat do tabora na mobil, nebo to vydrzet ? Ja tedy vydrzela , ale bylo to o fous... Letecky den , podle vypraveni mych synu , vypada tak, ze VSEM se vyhazeji vsechny neuklizene a nesrovnane veci / to v praxi vetsinou znamena, ze ze stanu leti skoro vsechno / pred stan, a jejich ukolem je si to nahrnout nejak inteligentne zase zpet. Na tom nasem tabore PORAD nekdo hlasi, ze zadne jidlo nesmi byt ve stanu ,je ulozene v kuchyni, kazdy ma svou krabicku, do ktere mu nikdo neleze a kde ma ulozene bonbony. Stav jidla od maminek a mlsku kontroluje kucharsky dozor. Vetsinou to je nejrozumnejsi divka ve vedeni .Ono totiz , kdyz na jidlo mimo kuchyn prijde kontrola z hygieny, muzou i zavrit tabor , a je to tak hloupy duvod, ze verim, ze si vedouci taboru na to davaji pozor.Proto usuzuji, ze ona nestastna divcina proste nejak nezaslechla rozkaz o vyhazeni jidla z kufru .
Pamatuji si prvni dopis sveho kluka z tabora predloni: " Maminko, je mi zima ! mam hlad !je to tady strasny ! prosim te moc , prijed si pro me ! nebo se zabiju ! "
Nastesti pro mou nervovou soustavu byl navstevni den hned treti den , co prisel dopis a tak jsem vcas zjistila, ze vykricniky z dopisu uz neplati a ze ditko je spokojene a uz se " zatahuje ". Skautsky tabor je pro novacky pekna fuska, a pokud dite normalne neni zvykle se o sebe trochu postarat alespon v necem, je to velmi tezke pro ne i pro vedouci. Navic upozornuji, ze na podsadovem tabore deti musi opravdu pracovat, nikdo za ne drivi nenanosi, ani vodu neohreje .. Hraji si az pak. A dnesni deti neumi pracovat.Nikdo po nich opravdovou, nezabavnou nebo odpovednou praci nevyzaduje. Jsou zvykle se predevsim bavit.A mimochodem pri tom nekdy neco uzitecneho udelaji.Ale jak je na ne kladena podminka nudne, smradlave nebo namahave prace , neumi se trochu obetovat. Drzim palce vsem maminkam / i tatinkum /vsem detem na tabore a hlavne vsem vedoucim,aby po skonceni tabora vsichni mohli prohlasit : bylo to skvely, za rok to urcite zopakujeme !!
|
| Nadia 28 let, syn 6 let | •
|
(11.7.2001 20:28:34)
Jako bych byla chvilku zpatky na tabore, moc dekuji!
Svuj prvni tabor jsem absolvovala az ve 12-ti letech. Byly to tri tydny plne povinnosti a her. Prvni tyden jsem myslela, ze to nevydrzim, a to jsem byla ve stanu se svou nejlepsi kamaradkou ze skoly!
Dalsi tabory uz byly v pohode, dite proste potrebuje ziskat sebevedomi, ze se z tech vsech povinnosti nezblazni. Musi se uklizet, prevlikat, vstavat, spat, chystat drevo, plnit ukoly v soutezich, hlidat tabor, pomahat v kuchyni, ale i kopat odpadova jama (starsi kluci), vytirat jidelna .... Pro male dite je i cast techto povinnosti uplna hruza, zvlaste, kdyz se to musi udelat hned. To doma neplati, ze?! Ono dnes neni zvykem ani hrat spolecne hry, akorat tak nejaky sport.
Z prvniho tabora jsem odjizdela s placem. Po tech trech tydnech jsem byla jak odtrzena od vlastni rodiny. Bylo to horsi nez ten prvni tyden styskani a nestihani. Ale byla jsem samostatnejsi, takze vlastne co nestihaji behem roku rodice, to stihne za tri tydny tabor.
Pak jsem na tabor jezdila jako vedouci. To byl taky pekny zber! Nektere deti proste neposlechnou, neobliknout se na noc tak, jak jim rekneme, a ony pak placou, ze jim je zima. Na zacatku tabora se musi vsechno kontrolovat, i to obleceni na noc. Ono totiz jedno vysvetleni nestaci. A kdyz mate v oddile "jen" patnact kluku nad 13 let, to je pak ohromna sranda! Deti jsou proste moc fajn.
Mejte se!!
Nadia z Chicaga
|
| Lucka, Lucinka 10 let | •
|
(11.7.2001 22:19:19)
Ahoj,
diky za podporu. Dnes mi zrovna dosly dva dopisy. V jednom mi dcera lici nejaky "pranyr" s bahnem a v druhem zas popisuje, ze je ji smutno, uz to druhy tyden nevydrzi a ze chape ze asi nebudu mit cas pro si ni prijet. Je to fakt napor na nervy. Bylo mi z toho nanic. Navic si k tomu musim pripocist tu desnou bourku a fakt, ze zijeme s dcerou samy. Dcera sice jezdi na tabory uz od 6let, ale na 14denni a tenhle typ tabora jela poprve. Snad s nervama vydrzim, v nedeli ma prijet.
Vsem preju pevny nervy a doporucuji to vzdycky s nekym rozebrat (me to alespon pomaha).
|
|
|
| Šárka, dcery 11 a 2 | •
|
(11.7.2001 23:11:01)
Všechny srdečně zdravím,
naprosto souhlasím s Helenou :-) Tábory dětem jen prospějí. Naše Lenka tuto sobotu také odjížděla na skautský tábor a my jsme trnuli strachy, jak přežijí ty bouřky. Opisuji úterní dopísek, kde je "přežití" popsáno:
Ahoj mami a tati!
Je neděle. Včera večer měly přejít přes tábor kroupy jako pingpongové míčky. Proto jsme zabalili své věci a jídlo ap. Pak jsme je ukryli do 2 jeskyň a běželi jsme do štoly, kde jsme se skryli a zpívalo se. Seděli jsme na karimatkách a najednou přijel z vnitřku štoly nějaký úchyl na motorce. Po dešti jsme se vydali zpět vzali své věci a šli jsme spát. Ráno jsme přinesli jídlo atd. ... Jaké je počasí u vás? U nás je dneska hezky. Včera odpoledne jsme se koupali. Byla to ledovka. Jak se máš?
Zdraví Tě Lenča
PS: Pošlete známky a žl. šátek.
Po dalších informacích od jiných maminek tedy vím, že přijeli do tábora, postavili si stany, vybalili věci a v šest večer jim z OÚ přišli oznámit, že bude bouřka. Do stanů se vrátili v jednu v noci. Na první den to byla docela bojovka :-), ale děti byly spokojené. V sobotu se na Lenku jedeme podívat, tak jsem zvědavá, jestli bude zase mezi největšími čuňaty mezi Světluškami. :-] Lítací den považuji po zkušenostech z domova v našem případě za naprostou nutnost. Je třeba se řídit heslem, co nás nezabije, to nás otuží :-)
Mějte se všichni krásně, užívejte si léta a zbytečně se nestrachujte, ony ty děti vydrží opravdu hodně :-))
|
|
| Mirka | •
|
(13.7.2001 9:59:18)
Ahoj, tenhle příspěvek je skoro jako o táborech, na které jezdí můj syn - jen letos (kvůli nemoci) nemůže - probrečel skoro měsíc, když se to dozvěděl. Jinak, abych to trošku s tím "jídlem v kufru" upřesnila - šlo o chatkový tábor, malé děti spaly v normální budově a v propozicích byl výslovný zákaz dávat dětem jídlo jiné, než určené na cestu (podotýkám, že z odměn vyšel přibližně denně sáček bonbónů na jedno dítě). Takže se ani nepředpokládalo, že by někdo jídlo v kufru měl. Jde spíš o rekreační pobyt, ale i tam se musí dávat velký pozor. (o to větší, že děti nemusí pracovat - hrát si 14 dní i s jedním děckem je tak akorát na blázinec..) Mám ale i krásný zážitek ze synova prvního týdenního výletu - děti spaly o jarních prázdninách v tělocvičně a během týdne došla plynová bomba. Takže kuchařce se rozblemcaly nudle v polévce. Vzhledem k tomu, že to byla dívka všemi mastmi mazaná, uvařila vajíčka natvrdo, do polévky dala na kolečka nakrájené bílky a modrou barvu na potraviny a ..."Děckáááá, máme šmoulí polívkůůůů!!!!!" Rozvařené nudle zmizely do pěti minut...
|
|
| Lida a 2holky | 
|
(17.7.2002 16:35:07)
Mila Heleno a dva kluci,
moje deti jsou jeste prilis male, aby jezdili na tabor (ale budou), pisu ze sve zkusenosti - na tabore jsem byla kazdy rok jako dite od 7-15 a potom 5x jako vedouci. Mam vyhradu k jedne veci, kterou zminujes ... a to je prace na tabore. Noseni drivi, ohrat vodu a tak. Ja jsem byla ditko, kteremu se tabory moc libily, krome jednoho. Ano, na vsech taborech jsme museli neco delat - ale byly to lehke prace, umyvani stolu, podlahy, apd. Na jednom tabore jsme vsak museli "vyslovene" drit. Moc si na to pamatuji, i kdyz jsem nebyla mrnava a hubena, drina s tahanim obrovskych vetvi z lesa, ktery byl ve svahu zhruba 30stupnu byl nesnesitelny. Pamatuji si, ze vzdycky, kdyz jsem se drapala do toho kopce s obrovskym polenem, ktere jsem nemohla unest, tak jsem plakala. Ten tabor jsem nesnasela a v zivote bych tam nejela zpatky.Takto jsme travili cele dopoledne a kdyz jsem se vracela asi 10x s tim polenem, jedino co jsem slysela bylo, ze dreva je stale prilis malo na to, aby se mohl uvarit obed.
Upozornuji jenom, ze jsem vyrostla na vesnici zvykla od malicka dost tvrde pracovat - umyvat cely dum, zatapet v kamnech, nosit uhli, okopavat zahradu ..... ale te driny na tabore bylo prilis..takove drine by deti nemely byt vystavovany.
|
| Markéta | •
|
(18.7.2002 9:57:59)
Já bych řekla, že to je otázka výběru tábora. Když je to tábor "na zelené louce", kde si děti musí vše postavit a zařídit sami, tj. postavit si stany, kuchyň, záchod apod., musím si uvědomit, že to může být dřina. Sejde se tam třeba málo velkých kluků a pak je problém nanosit dostatek dříví na vaření 3 x denně. Já osobně bych si rozmyslela poslat na takový tábor malé dítě - z výše uvedených důvodů a naopak větší holku. To zase z hygienickýho hlediska. Od té doby, co jsem začala mít menstruaci, hrozně mi vadí, když není splachovací záchod a pořádná možnost umytí každý den v soukromí. No ale jsou lidi, kterým to nevadí, takže to bych nechala na vůli dcery.
Taky je možné, že ten tábor byl prostě špatně připravený a na ten problém se dřevem se nemyslelo dopředu.
|
|
|
|
| Markéta | •
|
(12.7.2001 16:28:02)
Hned v úvodu jednu otázku? Byla jsi někdy jako dítě na táboře a měla jsi někdy na starosti 50 "cizích" dětí? Ona ta tvoje obhajoba práva dítěte je sice správná, ale jen částečně. Když za děti neseš zodpovědnost, tak máš taky určitá práva. Jedním z těch práv je dohlížet na pořádek, ty by jsi snad svému dítěti doma dovolila, aby mělo ve skříni plesnivé věci a ptala by ses ho na to, jestli mu můžeš do skříně dát vyžehlené prádlo? Asi těžko, ale po vedoucích na táboře bys to chtěla. Navíc si myslím, že neměla "letečák" jen ta holčička, ale že ho mělo spousta dětí. Ony si totiž většinou neumí moc uklízet a některé se s úklidem vyrovnává lépe a jiné hůře (mimochodem, moc dobře se pozná, jak jsou doma vedeny k pořádku a práci). Takže ano, pro malé dítě to musí být šok, určitě má právo si postěžovat a vybrečet se rodičům v dopise, ale rozumní rodiče si řeknou "zaplať bůh, aspoň se ta naše holka otrká." Všechno má svou míru a jeden letečák z dítěte neurotika neudělá.
|
|
| Mirka | •
|
(13.7.2001 9:39:42)
Ahoj Magdo,
ano, kontrolovali jsme kufr a nejen jí. Existují totiž dost dlouhé seznamy toho, co vedoucí u malých dětí musí dělat - mimo jiné k tomu taky patří kontrola, jestli si dítě na sebe nebere mokré prádlo nebo jestli se vůbec převlíká. Můj syn se vrátil z akce, kdy za celé čtyři dny jen "sundal kanady a vlezl do spacáku" - nic moc...Jen to, že to bylo kolem Mikuláše mi zabránilo mu postavit před domem stan aspoň dokud nevyčichne. Umíš si představit, jak bychom vysvětlovali například po úraze, že má dítě na sobě deset dní neprané spoďáry? A mamince plíseń v celém kufru? A navíc - umíš si představit, že by vedle toho banánu ležely bonbóny? Nebo koláč od maminky? Malé dítě nepřemýšlí o tom, že se věci od sebe nakazí a ani neví, že plíseň v počátečním stadiu není vidět...Letecký den u menších dětí není zas tak drastický, spočívá v tom, že se kufr otočí na postel, věci se s dítětem přeberou, zkažené jídlo jde pryč a co je nutné jde na přeprání - ve zmíněném pokoji to byly tři kufry ze čtyř. Další důvodem je také zaměňování věcí - dost maminek na tábor nakoupí a pak by asi byly dost nešťastné a zkus si sama nabalit dvanáct malých dětí, ketré si vzájemně 14 dní půjčovaly zcela bez zábran kdeco...Jinak kdo jezdil jako vedoucí, ví, že u dětí, které nejsou zvyklé jezdit, jsou obrovské rozdíly - od dětí, které mají pořádek "v krvi" a většinou nezapadnou do kolektivu přes ty šťastné, které si nelámou hlavu s pořádkem, ale baví se, až bohužel po ty, které rodiče třeba odložili, aby mohli na dovolenou, a které celý tábor prostě sabotují. Tohle se týká všech věkových kategorií a ve větších kufrech se dá najít ledacos...až po použité intimní potřeby u holek (ty se ovšem z kufru nevyhazují - aspoň ne veřejně...) Běs, co? Jiank ještě k tomu dopisu - pravidelně doporučuji maminkám tábory svých známých a pravidelně mi o prázdninách volají vyděšené maminky, že jim dítě píše, ať ho hned vezmou domů...Pokud maminka vydrží s nervama (a já taky), další rok jede dítě už samo a dobrovolně, pokud ne, dítě už v životě nepojede ani na školu v přírodě (jel jsem jednou a bylo to děsný...)To je asi tak můj postoj - jako bývalého dítěte na táborech, jako vedoucí na táborech a jako majitelky "malého trempíka", který jezdí celé tři roky každý druhý víkend a s jehož vedoucími mám, nebo si to aspoň myslím, docela dobré vztahy...
|
|
|
|
| Jochen Korten | •
|
(13.7.2001 13:53:03)
Jak muzete vubec napsat, ze by to byla ztrata casu a ze by jste do toho nesel kdyz by z toho mohl byt trapas. Je mi z Vas na bliti.
|
| Mirka | •
|
(13.7.2001 14:59:01)
Musím se Michala zastat - spousta dětí píše něco jiného, než co si doopravdy myslí - a je v tom i další věc: co to asi udělá s naším roztomilým potomkem, když pošle "hrůzostrašný" dopis a my se hned vrhneme do tábora všem vyčinit, jakouže to spáchali křivdu na našem robátku?! Nebudeme takhle za dítětem po čase jezdit každý výlet? Když dítě nepíše nic konkrétního, asi to není tak hrozné! A ještě dovětek: ze všech obcí i měst existuje taková srandovní věc - my u nás jí říkáme telefon. Pokud dítě není sirotek, má určitě číslo na kohokoliv, kdo má rozum a je k zastižení...Už sedmileté děti umí zavolat do práce k mamince (sousedce, rodičům od kamarádky...na přihlášku se píše kontaktní telefon!!), nebo jim pomůže někdo starší. Neznám tábor, kde by děti aspoň jednou za pobyt nedorazily do civilizace - aspoň utratit kapesné!
|
|
| Simona Sládková, dcery 3 a 13 let | •
|
(14.7.2001 20:59:58)
Vážený pane
proč tak silná slova. Vždyť tady je to diskuse - každý má jiný názor a ten se nemusí shodovat s tím, který máte v hlavě Vy. Jistě to můžete sdělit, ale slušně, že?
Simona
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)