Kroupa | •
|
(17.1.2019 19:04:06) Za svůj život co jsem se potkal s nadanými dětmi - tak to spíše byli děti kterým se rodiče nadmíru věnovali. Byla to exkluzivní děcka z exkluzivních rodin. Po pubertě působí spíš jako vyhořelá. Nejsou tu věci k obdivu, mnohdy je to tristní pohled.
Ale ano, jedno super nadané dítě znám, dnes je mu dvaapadesát žije sám, sám ve svém světe fyziky. Lidi okolo sebe moc nechápe a není moc šťastný. Tak nevím jestli je výhra být super nadaný.
Ale když chci vědět vlnovou délku červeného, zeleného, modrého,infra světla vysype to z rukávu jako nic.
Nechce být nadaný, chce být šťastný.
|
Yuki 00,03,07 |
|
(20.1.2019 21:37:10) Kroupo, mám extrémně nadaný dítě, miluje matematiku, má samozřejmě naši maximální podporu. Takže se podařilo, že za svou matematikou může jít. A našel si mezi ostatními stejně postiženými kamarády, jezdí s nima na tábory, je mu necelých 16 a jeden den v týdnu tráví na univerzitě, protože gympl mu v některých ohledech už nemá co dát, tak mu nebrání. a on je fakt spokojený, usměvavý, komunikativní, vidí svou budoucnost docela příjemně, sice neví přesně kde, ale to je v 15 normální, žije úplně normálně, i přesto, že je extrémně nadaný
a ani do budoucna se o něho nebojím, když dokáže žít normálně teď, proč by to nezvládl později? má dost kamarádů, kteří už mají rodiny a jsou stejně švihlí jako on, dá se to skloubit, jen to není úplně běžbý a je potřeba tomu pomoct víc, než když jde jen o pudy, jako u nás obyčejných smrtelníků
|
|
Lída+4 |
|
(23.1.2019 14:02:13) Tak to asi těch nadanejch znáš hodně málo. Znám jich přinejmenším několik set, a většinou vedou vcelku spokojenej a úspěšnej život.
|
|
|