| Eva | •
 |
(27.1.2018 3:53:31)
Dovolím si zde vepsat vlastní zkušenost, do ví, třeba to někomu přinese něco inspirativního pro jeho život. Sama jsem se rozváděla, ale po tom, co jsem si prožila v dětství, jsem si říkala, že se chci chovat jinak, než rodiče. A tak se i stalo. Naprosto přesně jsem vnímala při rozchodu, jak nejtíž situaci nese bývalý manžel a moje máma to nerozdýchala dodnes.Bere to, že jsem odkopla svoje dítě. Ale byla jsem u toho, když se rozváděla ona s tátou. To byl masakr. Nakonec se stalo akorát to, že se táta s máma přestal vídat. Se ani nedivím a plně ho chápu. Cokoliv udělal, tak mu to máma omlátila o hlavu. To bylo řevu, urážek a nadávek. Ale zpět k našemu rozvodu. Syn celou záležitost přijal v klidu a vybral si, že zůstane s tátou. Šlo mi hlavně o to,aby byl klid a syn byl šťastný. Sbalila jsem si saky paky a odstěhovala se. Majetek byl docela slušný, ale ten jsem vůbec neřešila. Všechno jsem nechala a jen si vzala osobní věci. Sama jsem měla jen pár tisícovek invalidního důchodu. Vlastně důvodem našeho rozchodu bylo to, že jsem se už chtěla postavit na vlastní nohy a nebýt závislá na okolí. K soudu už jsme šli úplně v pohodě a vlastně to byla jen formalita. Podlomila jsem se v kolenou, když mi soudkyně napařila výživné, které jsem fakt v ten okamžik neměla z čeho platit.Dodnes nepochopím, jak soud může upřednostnit jenom dítě a dospělého člověka odkázat k živoření.Pamatuji si ale i na to, že ta soudkyně řekla, že ze zákona musí výživné stanovit, ale že je na nás, jak se domluvíme. Průser je, když se jeden z těch dvou domluvit nechce a vlastně ani nemůže. Popíši v druhém příběhu. V tomhle případě jsem měla štěstí. Jinak by byl ze mě bezdomovec. Bývalý manžel jenom na mě mrkl, že se domluvíme, a tak se i stalo. Jsou z nás nejvíc nejlepší kamarádi. Za synem jezdím k nim a dříve bývalý manžel říkal, ježíš, už zase budeš otravovat? Dneska se diví, když jedu jen na dva dny a říká, jenom? A když ses ním domlouvám už říká, rádi Tě uvidíme.
A teď ten druhý příběh. Když jsem se rozcházela, tak to se mnou skoncoval bývalý manžel, že už to se mnou nemá cenu. Setkala jsem se s mužem, kterému utekla žena, protože přímo předpokládala, že se on bude starat o ni a ona nebude muset dělat nic. Ale tahle holka umí "kurva" kopat, když jí to nedáte a nebo ani nemůžete dát. Mají spolu chlapečka. Zjistili jsme, že máme spoustu společného a od té doby jsme spolu. Tím, že jsme se sebou seznámili se roztočil kolotoč událostí, říkám tomu texaský masakr motorovou pilou.Málem jsme oba skončili bez hlav. Tady domluva nehrozí ani omylem. To ani není možné. A nejvíc největším průserem bylo, že si to nedali a nedají vysvětlit ani sociální pracovníci a soudci taky ne. Nejhorší na tom všem bylo, že sama jsem ještě nebyla úplně zdravá a sama jsem řešila to, jak se postavit na vlastní nohy. Jak už jsem psala, tak vlastně tato holčina očekává, že se okolí postará o ni a nedej Bože, když vy zrovna ani nemáte jak a vlastně i víte, že dávat jí jenom peníze nevyřeší to, že se o sebe neumí postarat a vlastně vůbec ani nechce. Takže tady máme bizardní starání se sám o sebe a to tím, že urvu co vidím a je mi fuk, co ten druhý. Přesná kopie toho, jak se k ní chovali rodiče. Nejhorší je, když člověk sám neví, co se sebou a neví co od života chtít a myslí si že ví co chce. To je průůůůser. Znám to sama od sebe. Vlastně tato holčina si prošla podobným dětstvím jako já sama. Týrání, zneužívání a ono to sebou nese své. Já útočila sama na sebe, ona útočí na druhé. Kolikrát jsem se chtěla zabít, když jsem nevěděla,jak dál... Tím, že neví co chce, tak důsledky jejího chování je samá katastrofa. Dluhy, kde se podíváte. Vliv to má i na zdravostní stav dítěte, kterému se vlastně věnuje, jak nejlépe umí. Tedy nijak. Následek... Středně těžká mentální retardace. ADHD. Hyperaktivita spojená s poruchou pozornosti, Sami vidíte, jak vše do sebe zapadá. Matka neumí věnovat pozornost sama sobě, násilím tahá pozornost od druhých důsledkem je roztěkaná pozornost dítěte, lítáme sem a tam a nevím jak a čím se zaobírat - mentální handicap. Prosím, nepíši to u pro to, aby někdo někoho odsuzoval, jen vysvětluji situaci pro lepší pochopení, proč se někdy nejde domluvit a jak jsou na to vázáni druzí, když sami nedokáží pochopit. V tomto případě sociální pracovníci a soudci. A tak se i děje nám. Vlastně přítel dodnes splácí dluhy. Nelze to očekávat od jeho bývalé ženy. V klidu jsem se snažila vysvětlit proč není schopna splácet a aby se na ni už nezlobil a odpustil jí. Ale neodpustil jí a zlobí se na ni. Zlobí se na ni, protože nerozumí tomu, proč se tak chová. Jenže průser je v tom, že nás do dost nepříjemných situací postavili sami sociální pracovníci i soudci. Tady jsem chvilku byla nakvašená taky a pak mě to přešlo, pochopila jsem, proč nechápou a nechtějí nás pochopit. Byla jsem na sociálce a snažila jsem se to vysvětlit, co matka toho klučiny dělá a proč a že nepomůže, když nám seberou peníze a dají je jí a mi pak pomalu nemáme na zaplacení nájmu a na jídlo. Bohužel vyhodili mě ze dveří, že nejsem kompetentní se k tomu vyjadřovat. Těch absurdit tam bylo mnohem více. Soudce dá přednost dítěti a taky je soudu fuk, že pak nemáte čím zaplatit nájem. Tedy také jde o to na jakého soudce a sociálního pracovníka narazíte. To je taky přesně ten důvod, proč jsem se přestala vztekat. No a důsledkem rozhodnutí sociálních pracovníků a soudců. Matka dítěte má, my ne. Přítel od rána do večera v práci, sama jsem začínala rozjíždět aktivity, takže i tomu výdělky odpovídaly. Snažila jsem se domluvit i bývalou ženou přítele, ale pochopila jsem, že to jít nemůže, protože jí v tom, co dělá podporují sociální pracovníci a soudci a my se dostali do pasti. Tedy do pasti finanční. Přítel se vlastně se synem přestal vídat. Udělal přesně to, co kdysi udělal můj táta. A plně to chápu. Jaká je situace teď. Naštěstí z asi z miliónovéhu dluhu už je jenom dluh 140 000 korun. Teda nevím, co se kde zase naúrokuje, ale už je to brnkačka.Ani nechtějte vědět, co nás to oba stálo, abychom to dali. Bylo to jako, když doběhnete jeden maraton a hned musíte běžet další. Ale když vám záleží na tom to dát, tak to dáte. Najdete si cestu. Spláchla nás bývalá žena přítele, spláchli nás sociální pracovníci, spláchli nás soudci, tak jsme si prostě mákli. Jednou jsem byla nemocná já, pak zase přítel a tak na střídačku. Vymluvila jsem příteli, aby nedával své bývalé ženě přes držku. A sám řekl, že to neudělá, protože mu záleží na tom být se mnou a že mě má rád. Takže taky pohodička. No pro mě je důležité, že vím co chci, vzpomněla jsem si na to, co mě baví a to dělám. Teda, že bych byla nějaká extra velká finanční podpora, to zatím nejsem. Jen ale ZATÍM. Každopádně vím, že se chystám i na léčitelství. Sám život mi dal odpovědi na to, co si kde potřebujeme odpustit abychom byli zdraví a šťastní. Momentálně se sama učím používat myšlení. Přišla mi na to krásná odpověď. Nemysli a budeš vědět a když už budeš vědět, tak i to, kdy a jak myslet.
|
| Konzerva | 
|
(29.1.2018 11:03:53)
Evo, ty píšeš, že kluk má problémy, protože jeho matka je nějaká.
Ale mně to přijde, že je to spíš naopak. Pokud má kluk mentální retardaci, tak to je přece vrozené, za to matka nemůže (pokud to tedy není následek úrazu v důsledku zanedbání péče), k tomu ADHD. A zůstala na dítě sama. Takže mně to spíš připadá, že ona může mít psychické problémy z toho, že má postižené dítě a je na ně sama.
ŽE se s těmi problémy neumí vyrovnat, je pak věc druhá.
|
| Eva | •
|
(29.1.2018 17:08:13)
Když nevíš, že musíš zalévat pokojovou rostlinu, aby rostla, tak uschne. A lidé dost často neví co. Jen si myslí, že ví, že ví. Jejich křik, pláč, chuť mstít se, bránit se, litovat se, svádět svůj neúspěch na druhé, je jenom obrazem toho, že si neumíme s životem poradit. Není to nic tragického, časem na to přijde každý z nás.
|
| Konzerva |
|
(1.2.2018 15:34:09)
Evo promiň, tvoje odpověď je na mě moc obrazná, nerozumím jí.
Vysvětlovat, dělat společně apod. je samozřejmě správné. Ale jak dlouho vysvětlovat tu samou věc furt dokola? 3x? 10x? 5 let? 10let?
Když dítěti 10 let každý den opakuji, že bundu si má věšet na věšák a ne válet po zemi, tak si myslím, že v 10 letech už by to mělo dělat samo a ne abych mu po 2920cátý (8x365) vysvětlovala, proč to má dělat a jak se to dělá.
|
|
|
|
|
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)