| Kudla2 | 
 |
(23.1.2017 19:34:04)
že nejjistější je se s bezdětnými nebavit vůbec (myšleno o jejich bezdětnosti). 
Nevím, zda je v lidských silách zapamatovat si x pokynů, co určitě neříkat.
Shrnula bych to do toho - sám o tom nezačínat, neradit, začne-li o tom ten člověk sám, tak ho vyslechnout a moc to nekomentovat.
Beztoho je to člověku u většiny lidí dost jedno (respektive to beru tak, že je to jen jejich věc, stejně tak jako jestli si najdou partnera nebo ne), tak proč se do toho zbytečně míchat. (pokud by to navíc ještě znamenalo tanec mezi tisíci vajec)
|
| Ráchel, 3 děti | 
|
(23.1.2017 20:05:27)
Kudlo, tenhle článek vznikl na základě zkušeností bezdětných, kteří tyto věci skutečně vyslechli mnohokrát a bylo to pro ně zraňující.
je fajn, že ty máš přístup, že ti do toho nic není  , bohužel existuje mnoho lidí, kteří se chovají, jako by jim bylo všechno do všeho
|
| Kudla2 |
|
(23.1.2017 21:20:35)
Ráchel,
tak já jsem to, jestli má někdo dítě nebo partnera, vždycky považovala za výsostně soukromou věc a svoji zbytečnou starost.
Navíc myslím, že elementární míra selského rozumu / empatie napovídá, že buď to ten člověk tak má, protože to tak CHCE mít (partnera nebo děti nechce nebo zatím nechce), a pak je uhozené se ho ptát, proč to nemá jinak (a třeba insinuovat, že je divnej), nebo by to chtěl změnit a nedaří se mu to, a pak je to taky uhozené, protože v takovém případě je pravděpodobné, že ho to asi dost mrzí, a asi s tím nemůže nic udělat (kdyby mohl, tak už by to jistě udělal).
Ale je fakt, že pro mě je to jednodušší v tom, že si nemyslím, že je nutné mít dítě nebo partnera za každou cenu, a je mi úplně jedno, jak to maj jiní lidi.
|
| ALL | 
|
(23.1.2017 21:23:29)
Kudlo, to všichni ale nejsou jako ty.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(23.1.2017 21:40:20)
přesně tak. stojí za to se aspoň pokusit to vysvětlit těm, co je to nenapadne samo od sebe.
|
| Kudla2 |
|
(23.1.2017 22:08:27)
Tak zase ale na druhou stranu, neměl by se na druhou stranu i člověk, kterej nemá partnera/dítě, naučit tyhle otázky nějak odrážet?
Přece se nikdo nemusí zaplétat do konverzace, která mu není příjemná, a dospělý člověk by snad zpravidla neměl být takový uzlíček nervů, aby nedokázal nevhodného tazatele odkázat do příslušných mezí?
|
| ALL |
|
(23.1.2017 22:51:14)
Kudlo, z předchozích odpovědí to vypadalo, že jsi celkem empatická, teď už vyznívá přesně naopak.
Z neplodné dospělé ženy je uzlíček nervů raz dva, to mi věř.
Jasně, že se může útoky odpálkovávat. Ale samozřejmě ji to zraňuje. Evidentně si neumíš představit, jak moc. Ty rady jsou pro lidi, které to třeba doteď nenapadlo. A pokud nechtějí nikoho zraňovat zbytečně, mohou je využít.
|
| Kudla2 |
|
(23.1.2017 23:29:19)
Tak já nevím, nakolik jsem empatická.
Vycházím z toho, že klást příliš osobní otázky mi přijde netaktní bez ohledu na to, čeho se týkaj.
Ale taky je pravda, že jediné, čím mě občasné dotazy otravovaly, bylo, jestli se už budu vdávat a zda a kdy si pořídím dítě (ale ani jedno mě nedralo nijak do hloubky, spíš jsem to brala jako lehce iritující, takže si opravdu neumím představit, jaké to je v situaci, kdy to člověk moc chce a nejde to).
Je fakt, že je dobré mít pro takové případy nějaký "itinerář", ale pro mě je absurdní samotný pomyšlení, že je někdo schopen se na to někoho vyptávat.
Mně přijde blbý i ptát se lidí na to, zda hodlají mít druhé dítě (když už jedno mají), ale zároveň si uvědomuji, že řada těch tazatelů to nemyslí zle, jen jako konverzační téma. Přemýšlím o tom, jestli to vadí i většině dotázaných (i když v tomto ohledu nemají žádný problém a druhé dítě třeba plánují) a jestli je tedy bezpečné řešení o takovýchhle věcech se vůbec radši nezmiňovat (to dělám já) nebo jestli někdo absenci těchto otázek bere jako nedostatek zájmu?
Je jasný, že je to člověk od člověka, jen jsem chtěla říct, že pro mě je řešení na intimity se radši vůbec neptat (což je pro mě o to jednodušší, že mě to ani nezajímá), ale uvažuji, jestli je to řešení ideální.
|
|
|
| Myšutka* |
|
(24.1.2017 7:33:57)
Kudlo, problém je, že ten člověk skutečně může být uzlíček nervů, jenom to na něm nemusí být vidět. Já jsem dítě donosila až napočtvrté a věř mi, že dotazy "kdy už..." bolely neskutečně. Odrážela jsem je s úsměvem a žertem, ale vevnitř jsem vždycky řvala bolestí. Většina těch lidí vůbec netušila, že dítě chceme a hodlala mi vysvětlovat, že "je načase". Zvlášť po třetím potratu to bylo zlé.
|
| Kudla2 |
|
(24.1.2017 8:31:49)
Myšutko,
a to byli lidi cizí nebo z rodiny?
Protože u cizího to (řeči ve stylu "už máte na dítě nejvyšší čas" považuji za těžko představitelnou neomalenost a vlezlost), a kamarádi a rodina by snad asi zběžně tušili?
Nevím, nakolik je pro člověka v té chvíli bolestné a proveditelné "vybalit karty na stůl" a říct jim, co se mu stalo - na jednu stranu by jim to asi zavřelo pusu, na druhou stranu chápu, že člověk nechce zrovna takovýmto lidem vykládat věc, která je pro něho extrémně citlivá.
|
| Ráchel, 3 děti |
|
(24.1.2017 14:17:03)
Kudlo, v rámci přípravy pro tento článek mi napsala řada lidí. To mi pomohlo nahlédnout, že neomalený je skutečně kde kdo - rodina, kamarádi, vzdálení známí i cizí lidé. Je to nepochopitelné, ale je to prostě tak.
|
| Kudla2 |
|
(24.1.2017 21:07:50)
Ráchel,
je fakt, že mně se dostalo jen občasných dotazů "kdy se budeš vdávat" a "kdy si pořídíš dítě, už je nejvyšší čas", a příjemné to nebylo, i když to bylo od blízkých lidí a neměla jsem ani s jedním, ani druhým problém v tom smyslu, že bych po tom toužila a ono by to nešlo.
Článek je určitě užitečný, asi mi dostatečně nedochází, že jsou opravdu lidi, kteří jsou schopni se tímto způsobem vyptávat a šťourat. 
|
|
|
| Myšutka* |
|
(24.1.2017 16:23:32)
Kudlo, obvykle to byli lidi z rodiny, ale ne natolik blízcí, abych jim vykládala něco tak osobního. Nejhorší to bylo potřetí, to už miminku tlouklo srdíčko, viděla jsme ho na ultrazvuku, pro mě to už byl človíček. Navíc jsem měla dost dlouho blok, nedokázala jsem o tom mluvit ze strachu, že se totálně zhroutím.
|
|
|
|
|
|
|
|
|
| ALL |
|
(23.1.2017 21:22:47)
Řekla bych, že ona ta blbá otázka "Kdy budete mít (konečně) děti" nebo "kdy do toho praštíte?" (případně v dalším kole: "a sourozence neplánujete?" či "a to chcete jedináčka?") apod. obvykle ani tak neznamená, že by se do něčí bezdětnosti někdo chtěl míchat, jako spíše jen nešikovný pokus o konverzaci. A kupodivu opravdu dost častý. Proto si myslím, že není od věci to lidem vysvětlit, proč takhle ne-e.
|
| Koliha velká | 
|
(24.1.2017 0:10:11)
Za mne nastává problém v momentě, kdy na takovou otázku ohledně bezdětnosti odpovím a tazatel zjistí, že odpověď vlastně slyšet nechtěl 
Souhlasím s Kudlou a taky jsem tak byla vychovaná, že podobné otázky se prostě nekladou, kromě důvěrných přátel. A i tam maximálně ve svatebním období, kdy jsem se diskrétně přeptala, jaké mají plány do budoucna.
|
|
|
| Gladya, bývalá dasa, | 
|
(24.1.2017 19:20:35)
Kudlo, asi jsem jedna z mála tady, koho se to vysloveně osobně týká. Máš absolutně pravdu v tom že, je ideální nezačínat s někým hovor o jeho o soukromých až intimních věcech. Kdo o nich mluvit chce, začne sám. Přesto jsou rady užitečné. Když už se na děti a neplodnost přijde řeč, je dobré vědět, co může neplodné "ranit".
|
| Mirek_ | 
|
(26.1.2017 11:36:28)
"Kdo o nich mluvit chce, začne sám."
To si nemyslím. Zrovna tak bys mohla tvrdit, že kdo se chce sblížit s jemu/jí sympatickým člověkem, začne sám. Což asi nebude vždy platit.
Nebo můžeme tvrdit, že kdo o svých soukromých věcech nechce mluvit, řekne to jasně sám.
Lidé jsou různé a tvoje tvrzení neplatí u všech.
|
| Gladya, bývalá dasa, |
|
(26.1.2017 12:57:35)
Máš vlastně pravdu a tím je to těžší. Lidé jsou různí, někdo třeba potřebuje "popostrčit", aby mluvil o tom, co ho trápí a třeba tak našel trochu úlevy a někdy dokonce i pomoc. Co jednomu pomůže, druhému jen drásá bolesti. Chce to opravdu hodně empatie a taktu, o intimních věcech druhého začínat opatrně a citlivě. to vlastně článek pěkně shrnuje.
|
|
|
|
|
V její náručí
Rekonstrukce husitské bitvyJičín 
Orchestr na dotek – ZápadPraha 1 
Mandaly obrácenou technikou s Monikou BrýdovouČeské Budějovice 
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Rekonstrukce husitské bitvy
Orchestr na dotek – Západ
Mandaly obrácenou technikou s Monikou Brýdovou
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)