luthienka | 
 |
(23.2.2016 8:29:03) Po přečtení článku se mi zmocnil pocit marnosti. Člověk celý život platí všechny daně a pojištění (a že to z našich příjmů není málo) a nakonec lidi, ke kterým by se měly peníze dostat bojují o přežití . Mám z toho pocit, že bych si raději místo placení VZP vybrala jednoho nemocného a z placení sociálního pojištění jednoho důchodce.
|
Terka | •
 |
(23.2.2016 17:35:51) Ano, bohužel. Když před lety onemocněl manžel, kdybychom neměli ZNAČNOU rezervu a pomoc rodin z obou stran, tak bychom kromě rakoviny řešili ještě, jak neskončit pod mostem. Dokud podnikal, tak si úřady sakra hlídaly všechny platby, jednou se o oden zpozdila platba zdravotního pojištění (měl to špatně nastaveno na účtě) a už přišel papír s výměrou penále a hrozbou exekuce. Když jsme pak žádali o příspěvek na péči, o invalidní důchod (je po amputaci), vše se strašně táhlo, několikrát to zamítli, že je mladý a má se snažit apod. Reálně pak peníze přišly po roce a půl. A ještě díky obrovské vstřícnosti lékařů, zejmnéna jedné lékařky, jejíž dcera s podobnou diagnózou než se dočkala státní podpory, tak zemřela. Nejlepší nakonec - po ukončení léčby proběhlo přezkumné řízení, kde bylo zkonstatováno, že vzhledem k tomu, že manžel je již zdravý, invaliďák nepotřebuje, má se živit sám a vzali mu ho. Že je po amputaci? No přece tím se odstranil ten nádor, takže "problem solved".
|
|
|