withep |
|
(9.10.2015 10:12:31) Publikaci jsem si pročetla a výsledky vypadají povzbudivě. Věřím, že pokud nemohou být děti se svými rodiči, je pro ně krátkodobý pěstoun mnohem lepší než kojeňák nebo DD. Takže tomuto institutu fandím, ale - jedno docela velké ALE - nesmí se kolem něj mihnout ani stín pochybnosti, že by to u nás mohlo sklouznout k norskému modelu. Důvody odebrání dětí z rodiny i jejich setrvávání v PP musí být prokazatelné, a jejich kontakt s rodiči i širší rodinou musí být nejen neznemožněn, ale přímo podporován.
|
aja | •
|
(9.10.2015 15:22:56) ale to jak je kontakt podporován v praxi je už druhá věc.... pp na přechodnou dobu je skvělá věc, ale má svá rizika, a mě štve, že když se u nás fandí nějaké koncepci o rizicích se nemluví a nepracuje s tím, aby se minimalizovaly - pouze velká reklama, propagace a plácání si na ramena, jak jsme dobří, že to máme i u nás.
|
katka+synek2007 |
|
(10.10.2015 22:27:49) Zajímalo by mě, jak to ta pěstounka psychicky zvládá. Přijde mi srdcervoucí mít několik měsíců malinečké miminečko a pak ho prostě jen tak dát pryč.
|
Morgan | •
|
(11.10.2015 22:47:00) No, mám spolužáka pěstouna, a po delší debatě s ním si to představuju asi jako když jde máma např. do nemocnice, a prarodiče se na čas ujmou prcka. No, a pak ho vrátí mámě, resp. předají nové rodině. A jako děda s babičkou zůstávají v kontaktu, je-li zájem ( obvykle prý bývá). O odebírání a umisťování pěstouni nerozhodují, ani nemají ani právo ani možnost ovlivňovat - to je věc ( a případné riziko) příslušné sociálky.
|
|
|
|
|