| Hanina | •
 |
(4.5.2015 19:03:54)
To jsou pindy jak z Brava. Když přejíždím jen 100 m, protože vyhazuju odpad do kontejnerů, nepoutám se ani já. A děti jsem učila přecházet i mimo přechody, protože někde jaxi nejsou. Taky patřím mezi rebely. Ale i rebelantství má své meze, a těmi mezemi je MOJE BEZPEČNOST. Můžu jet autem i v protisměru. Ale nesmí mi tam nic jet. Jela jsem zrovna minulý víkend jednou vsí, cesta jako tankodrom. Tak jsem jela chvíli vlevo, chvíli vpravo, protože jsem auto taky nenašla na hnoji a když si ho rozbiju, je správce komunikace z obliga, měla jsem přizpůsobit rychlost stavu a povaze vozovky. Když se objevilo auto v protisměru, jela jsem si ve svém pruhu. A to platí i pro další případy. Takže chlap podobného ražení by mi byl sympatický. Až se s ním tazatelka rozvede, ať mi pošle adresu.
|
| Tarka | 
|
(4.5.2015 19:37:05)
Hanina: takže tím chceš říct, že tragická nehoda se do 100 metrů jízdy stát nemůže? To jsi stejně pubertální, jako ten debil manžílek...vrána k vráně sedá...
|
| Hanina | •
|
(4.5.2015 21:14:25)
Tragická nehoda v obci ve vilové čtvrti, kde jezdíme 20, protože tu jsou úzké ulice? To by mi na auto musel spadnout strom nebo letadlo. Nebo by mi pod to auto musel někdo lehnout a já ho neviděla. Píšu jasně, že na prvním místě je BEZPEČNOST. A za tím si stojím.
|
| Mája | •
|
(4.5.2015 23:18:27)
Paní Hanino,
mám za sebou už mnoho školení v první pomoci s lékařkou z traumatologie, ta by vám důležitost poutání na jakoukoliv vzdálenost, v jakékoliv rychlosti vysvětlila názorně na „pěkných“ fotografiích a mnoha historkami ze smutné praxe. Stačí, aby vám do silničky ve vilové čtvrti vběhla kočka, pes, dítě na odrážedle a vy prudce zabrzdíte. Bohužel i 20km/hod může mít v takovém případě velmi fatální následky. Bohužel. Poutejte své děti.
|
|
| komba | 
|
(5.5.2015 8:49:30)
Nám na školení bezpečnosti práce kladl bezpečák na srdce, že poutat se na krátkou vzdálenost má smysl. Pásy jsou nejúčinější právě na ty malé rychlosti; např. 20 km/hod.
|
|
|
|
| Joana | •
|
(4.5.2015 22:38:06)
Taky máš vymeteno. A o to hůř, že vozíš děti.
|
|
| Katka a 2 výrostci |
|
(4.5.2015 23:29:00)
Jak rikam, mdleho rozumu....to je fakt frajerina a rebelie nepoutat decka a objizdet doury.Jsi borka, cool.
|
| Hanina | •
|
(5.5.2015 10:04:12)
A.) Děcka nevozím. Moje děti jsou dospělé, vnoučata malá (a vozí si je rodiče)
B.) Jakou řachou je srážka, vím moc dobře. Byla jsem na simulátoru a mám za sebou několik havárek, kdy do mne někdo jiný naboural. Jednu z havárek jsem měla možnost vidět na vlastní oči, když to projíždějící auto švihlo ze stráně a párkrát se otočilo přes střechu, byl to úžasný pohled, jak se koulí dolů.
C.) Když si v ďouře rozbiju auto, které potřebuju - dáš mi na nové, abych se jim příště nemusela vyhýbat? Zato ty se ďourám nevyhýbáš, to je přece blbost nejvyššího kalibru, ale hrdinně tankodromem projedeš, že? Co na tom, že při rychlosti 20 stojíš při zabrždění fakticky na místě...
|
| Joana | •
|
(5.5.2015 14:00:20)
Nezamlouvej to. Už je to jedno, Projevila jsi se, jsi tu anonymně, nikdo na tebe stejně nemůže. Doufám, že je vás málo.
|
| Hanina | •
|
(6.5.2015 8:43:32)
Joano, nezamlouvám. jen si myslím, že se snaha o "maximální bezpečnost" někdy přehání až do absurdity. Když jsme byli malí my, nebyla dětská hřiště. Lítali jsme po ulicích od předškolního věku, lezli po stromech i přes ploty (jsem původem vesnická). Nepamatuju, že by měl někdo z XX děcek cokoli zlomeného. Ano, mívali jsme odřeniny, občas tekla i krev, ale vážné úrazy nebyly. A to jsme po sobě taky občas házeli kameny, v zimě koule s kamenem uvnitř, to už by dneska bylo považováno za výtržnictví a řešili by to policajti (a fakt taky je, že ani naši rodiče to neviděli rádi, ale copak naleješ děckám rozum?).
Za dob dětství a mládí mých dětí dětská hřiště vznikala, ale pořád se děti pohybovaly na ulici, taky od předškoláků. Před námi jsem na ulici vápnem vytyčila hřiště, protože mne nebavilo to pořád dětem krokovat a vyměřovat. Pak se tu odehrávaly turnaje ve vybíjené, minifotbalu nebo badmintonu, protože dětské hřiště se nám podařio vybojovat po více než 35 letech, do té doby si tu děti hrály na ulici. I proto tu starousedlíci jezdili auty pomalu, na ulici si tu běžně hrály děti (a fakt nepamatuju, že by je tu někdo někdy přejel). Stejně tak ještě v té době nebyly ochranné pomůcky. Na koloběžce nebo na kole se jezdilo bez helmy, dneska si děti navlékají chrániče kolen, loktů, hlavy ... mám dojem, že za chvíli budou jezdit ve skafandrech, jen aby se proboha neodřely.
Dneska už máme dokonce dětské hřiště a děti si tu už na ulici nehrajou. Jsme vilová čtvrť na kraji města, ale stejně tu auta jezdí pomalu, protože co kdyby...
|
| jentak | •
|
(6.5.2015 13:32:24)
Hanino - taky už něco pamatuju.
A pamatuju, že sněhový koule s kamenem uvnitř se nesměly házet nikdy, pak ani ledovky, a to poté, co jeden spolužák to schytal do oka a téměř o něj přišel. A pak už nikdo nikdy nehodil kámen, ledovku nebo sněhovou kouli s kamenem.
Taky jsme hráli na silnici vybíjenou a když jelo auta, prostě jsme utekli. Taky jsme jezdili na koupaliště do vesnice na kole - ale potkali jsme jedno auto za půlhodinovou cestu, jenže teď by nikdo soudný dítě tam nepustil, protože to je hlavní tah a auta tam jezdí pořád - i v noci.
Tak jsme sáňkovali na kopci s dojezdem na silnici - do té doby, než sousedovic kluk takhle skončil pod autem s doživotními následky.
Taky jsme nejezdili připoutaní v autech - ale jaké rychlosti auta dosahovala? A taky se umíralo.
Taky jsme jezdili bez chráničů na bruslích, jenže tehdy ty brusle nedosahovaly ani náhodou takových rychlostí jako dnes.
Taky jsme jezdili a dnes pořád jezdí na kolech bez helmy - a ruku na srdce - skutečně neznáš ze svého okolí žádný případ smrti po pádu z kola bez helmy?
Prostě dřív to bylo nějaké a teď je to jiné - a není od věci se chránit.
|
| Hanina | •
|
(6.5.2015 16:16:32)
Jentak, to nebylo jen jiné pojetí bezpočnosti, ale i hygieny. My si jako děcka hráli ve strouze vedle silnice, kde po dešti teklo kdeco. Stavěli jsme rybníčky, pouštěli lodičky a přišli domů promrzlí a zablácení od hlavy až po paty, ale šťastní a zdravě unavení. Nemocní jsme nebyli, asi jsme byli otužilejší. Dneska by se děti nebrodily ani v potoce nebo by hned měly angínu. My neměli ani rýmu.
Taky jsme sáňkovali z kopce a dojížděli na silnici, spolužák na pekáči podjel auto, které se tam přimotalo. Ale řidič (navíc náš učitel) věděl, že se tam sáňkuje, tak jel rychlostí tak 5 km/hod. Oba to odnesli pořádným úlekem.
Na druhou stranu je fakt, že případný úraz byl brán jako daň za nešíkovnost nebo blbost. Dneska se srazí dva lyžaři a hned se soudí o náhradu škody. To za nás nebylo. ne že by škoda nevznikla, ale bralo se to jako nešťastná náhoda. Dneska jsem svědkem toho, že obce radši pokácely stromy kolem silnice, protože kdyby na projíždějící auto spadla větev, obec by musela platit. Tak ty stromy radši nechaly pokácet. Bylo mi těch stromů líto, ale chápu i ty obce. Nebo si vezmi, že třeba dětské průlezky musí stavět pouze certifikovaná firma. Průlezky stojí třeba 50 a víc tisíc. Oni by je postavili i chlapi z obce a za zlomek ceny, ale kdyby z nich spadlo dítě a zlomilo si ruku, tak by platili jako mourovatí, protože jimi postavená průlezka nemá bezpečnostní certifikát. Když se na certifikované průlezce přelomí šprušlík, přijede někdo z firmy a vymění šprušlík za 5-10 tisíc, podle délky. Místní kutil by to taky vyměnil, stálo by to tak stovku, ale on na to zase nemá ten správný certifikát. Já ti mám tak nějak dojem, že zapomínáme používat zdravý selský rozum. A s bezpečností taky. Je sice hezké, že se obalíme od hlavy až k patě kdejakými bezpečnostními udělátky, ale umíme se bezpečně pohybovat i bez nich? Co bude to dítě dělat v okamžiku, kdy bezpečnostní udělátka nebudou po ruce? Proto jsem příznivcem toho: bezpečnostní udělátka ano, ale musíme se umět pohybovat i bez nich.
|
|
|
|
|
|
|
|
Pozor, často pak ten chlap přestane být i přitažlivý 
Pěkně jsi to vystihla
V její náručí
Řípská pouťLitoměřice 
Mezinárodní den tancePraha 1 
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověkuOlomouc 
Mamuti na TočníkuBeroun 
Westernová hernaPlzeň-město 
Řípská pouť
Mezinárodní den tance
Křelovské fortování aneb Práce a zábava ve středověku
Mamuti na Točníku
Westernová herna
Bramborová roláda s masem/Simča, dcery *1988 a 1997
Košíčky Mon Cheri/Simča, dcery *1988 a 1997
Čokoládový krém/Simča, dcery *1988 a 1997
Churros/Simča, dcery *1988 a 1997
Banánové omeletky/Simča, dcery *1988 a 1997
Brusinkový punč/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)/
Citronový gel a krém (Lemon curd)/Simča, dcery *1988 a 1997
Tvarohový chesecake/Simča, dcery *1988 a 1997
Dýňoví šneci/Simča, dcery *1988 a 1997
Pedrocotta (smetanový dezert s želé Pedro)