Jedináčci nebo hodně dětí - je to jedno, každé dítě má jen jednu životní zkušenost a nevíme, co by s ním udělala jiná

Dvě starší děti jsou od sebe 3 roky, dnes jsou již dospělé a žijí svůj život. Mladším dcerám je 18 a 4 roky. Vlastně dva jedináčci, s tím rozdílem, že tu starší jsme rozmazlovali všichni v rodině včetně dvou starších sourozenců a ona nám to krásným způsobem vracela. Vždy to bylo naše sluníčko, vždy si užívala ochranu rodičů a hlavně sourozenců,kteří s věkovým odstupem bez závisti, žárlení a poměřování jí vzali pod svou ochranu. I dnes, když se na ní zlobím, ti starší se pustí do mě a vždy jí brání, stejně jako ona je. S novým partnerem se mi v době, kdy dvě starší děti už byly z domova, narodila po letech další dcera, kterou si dnes osmnáctiletá Natálka strašně přála. Dává jí lásku a oporu, jaké se dostávalo jí, krásný vztah k ní mají i další straší děti. Když mám srovnávat, s jedináčky je to snažší. Nevzniká zbytečná sourozenecká rivalita, závist, dítě má své jistoty a vyrůstá v klidu. Nevstupuje do života s opatrností, kdo mi co sebere, před kým se mám bránit, ale se suverenitou a údivem se brání, co ten druhý blázní, co chce. Jedináčci nejsou nastražení, odkud číhá nebezpečí, jsou suverénnější, nebojí se o své a když přijde doba a jsou na to zralí, umějí se dělit, protože oni chtějí a ne proto, že jim to někdo nakazuje. Záleží na rodičích, jakéjim dají hranice, ale ve zdravé rodině vyrůstá z jedináčka odolný životaschopný jedinec. Ne každé dítě snáší sourozeneckou rivalitu, nutnost dělit se ve věku,kdy na to není zralé, potřebu ustupovat mladším a poslouchat starší, časté soupeření o přízeň rodičů, spoustu dalších ústrků a nespravedlností, které se nesou někdy celým životem člověka. Není snadné vést děti k sourozenecké lásce, každé dítě je úplně jiné a snese iné věci, ale, když se to podaří, tak se z toho jako rodič úplně tetelím. Ze svých dětí mám radost a jsem opravdu pyšná, že mnohokrát ukázaly, jak při sobě drží v situacích opravdu velmi vypjatých. Snažila jsem se vždycky, aby se měli navzájem, až tu jednou nebudu, aby nebyly nikdy samy. Přeju všem rodičům, aby svým dětem mohli být celé dětství nablízku, protože jsem někde četla, že děti jsou nám půjčeny na 20 let a pak jdou samy dál s tím, co jsme do nich za tu dobu naložili. Atˇ rodiče nemusí pochybovat a když se dítě dostne na zcestí, ať má tu jistotu, že není samo. A dobří rodiče ať se nebojí,ty hezké věci v dětech zůstávají.