Re: rozvod - ukončení manželství

Tobě přijde pitomé, já se na to dívám jinak.
Lidé se v průběhu života mění a pokládám to za naprosto přirozené. To, k čemu jsem měla dobrou vůli a odhodlání ve dvaceti, na to si dneska už možná ani nevzpomenu. Každé rozhodnutí s sebou přináší riziko "že to nemusí dopadnout tak, jak si to přeju/představuju, i když pro to reálně mohu udělat maximum.
Prohra je selhat jako člověk - rozvádět se v hysterických výlevech, komplikovat dětem život tím, že budu lít špínu na jejich druhého rodiče, brát je jako rukojmí... rozhodně ne ve slušnosti a v dobrém se rozejít, protože nám to prostě nevyšlo tak, jak jsme si původně představovali. Všude, kde je úspěch odvislý na několika subjektech je třeba procentuálně rozdělit celek na části - manželství je 50 na 50, neboť na něj obvykle bývají dva.
Až budu podruhé rozvedená, ani mne nenapadne brát to jako prohru. Měla jsem dobrou vůli, něco jsem chtěla, nevyšlo to - c´est la vie, tak to prostě chodí.