Re: Tanec okolo "mimořádnosti" ?!

Také jsem měla na prvním i druhém stupni amé jedničky a spoustu zájmů, kterým jsem se naplno věnovala (biatlon, výtvarka, turisťák a Sokol z těch organizovaných. I na gymplu jsem byla v lepším průměru třídy a to bez jakéhokoliv mého přičinění. I maturitu jsem prošla bez nějaké přípravy, ve smyslu, matiku umím, biologie mě zajímá, takže umím víc, než je potřeba, češtinu jsem napsala, takže z literatury nerupnu, v němčině zvládám gramatiku z běžných hodin, sloví zásobu dám do kupy z přípravných materiálů a s pomocí slovníku. Konec...celkový výsledek za 2, pohoda. A vejška? najednou trochu problém, nebyla jsem schopná se učit a naučit se učit...do té doby jsem to nepotřebovala a najednou jsem to neuměla.

Já jsem naši první dcerku dala do školy "o rok" dříve. Jenže ono je to vlastně jen o těch 8 dnů, co jsem přenášela přes termín. Nemyslím, že je nějak extrémně nadaná (kromě hudby, tam je její nadání nesporné). Zralá do školy byla už v lednu, kdy jí bylo 5 roků a 3 měsíce a to ve všech směrech, jak prohlásili v PPP. A navíc, Lenka nepatří mezi děti, které by si potřebovaly hrát. Vlastně kromě krátkého období kolem čtvrtého roku hračky nepotřebovala. Miluje společenské hry a různé pracovní sešity a pak hudbu, tanec, sport. Nedokážu si představit, že by byla ve školce ještě letos.
Má za sebou první třídu a je šťastná. Náplň a činnost ve škole ji baví a doufám, že jí to vydrží.
Abychom eliminovali potíže s věkovým rozdílem mezi ní a odkladovými dětmi, zvolili jsme věkově smíšenou třídu. Abychom předešli nudě a nezájmu o učení a zbytečné vnější motivaci jedničkama a trestání dvojkama (jak je v první třídě zvykem), chodí do třídy, kde je slovní hodnocení. Aby nemusela čekat na pomalejší spolužáky v předmětech, které jí jdou lépe, a naopak nezaostávala v předmětech, které jí jdou hůře, chodí do třídy, kde si náplň většiny dne určuje sama. A aby se kromě vědomostí naučila i životním dovednostem a získala potřebné kompetence, nese za svou práci zodpovědnost v podobě plnění týdenního plánu, učí se respektovat, že každý je jiný a umí něco jiného a že i spolupráce je důležitá. Ví, že dělat chyby je normální, ale je potřeba se snažit, aby dosáhla svého maxima, ne jen maxima předepsaného nějakou normou. Je samostatná, přemýší tom, co dělá a hlavně, je spokojená.
Přechodu na vyšší stupeň se nebojím. Se získanými dovednostmi, zdravým sebevědomím a hlavně s o pět let zralejší nervovou soustavou se vyrovná se známkami i jiným způsobem výuky.

A co se týče toho, že dětem nic neuteče, když půjdou o rok později do školy? Ještě téměř v šestnácti letech jsou na ZŠ a jedná se s nimi jako s malými dětmi, musí se podřizovat stejnému řádu jako děti šestileté. V osmnácti letech mají za sebou sotva polovinu střední školy a místo rozhodování za sebe se podřizují vůli rodičů nebo pedagogogů, školnímu řádu....anebo naopak, pokud jsou dostatečně silní, nemají už rodiče na jejich jednání vliv a tyto "děti" opouští střední školy a odchází za prací s vidinou snadného získání peněz a osamostatnění se apod. Ve dvaceti letech začínají s budováním kariéry nebo s vysokou školou. Statut studenta mají do 26 let, což je nutí vystudovat VŠ prakticky bez přerušení, bez možnosti zahraniční stáže, pokud si po návratu nechtějí vzdělání platit. No, možná, že se časem toto vzdělání bude platit stejně, ale dokud je to pro lidi do 26 let zdarma, je tato okolnost znevýhodňující. V šestadvaceti začínají hledat práci, bydlení, začínají s partnerským životem a to v tom lepším případě. Mnoho zejména dívek se tak prvnímu dítěti dopracuje kolem třicítky a to v případě že se hned zadaří. Když je nějaký problém, začíná se na něm pracovat dost pozdě, biologické hodiny tikají, psychika pracuje a o to míň se daří.
Jako pokud se někdo rozhodne začít s rodinným životem později, je to jeho rozhodnutí, ale pokud dřív začít nemůže, protože ještě "musí" dostudovat, zajistit sebe a budoucí rodinu, najít bydlení a prostě to dřív nestihne, tak to mi teda vadí. Protože to není rozhodnutí toho člověka, ale rozhodnutí moje, jeho rodiče. Já za to v tu chvíli nesu odpovědnost.

Ano, předčasný nástup do školy může ublížit, sama jsem takové dítě učila. Ale on může ublížit i pozdější nástup do školy. Nejen z výše uvedených důvodů, ale také pro samotný přístup ke škole. Pokud u dítěte proběhne první puberta už ve školce, změní se mu myšlení, najednou se začne nudit. Nudí ho i takové činnosti jako psaní čárek, koleček, počítání autíček a čtverečků, jeho mozek už je připravený na počítání s čísly a čtení smysluplných článků, ale pokud nebylo z těch zvídavějších, tak musí začít s písmenky a slabikováním, s větami "Ema má mámu. Máma má mísu." A protože ho to nebaví, nedělá to rádo a často mu to ani nejde. To vyvolává další nechuť k podobným činnostem a dítě se dostává do začarovaného kruhu. Výsledkem je absolutní nechuť ke škle a pak ani sebelepší učitel nic nezmůže, protože chyba se stala už na začátku.

Je proto třeba zvážit vše, nejen začátek povinností (dětem často vadí míň než rodičům), dítě nemusí být při nástupu do školy úplně dozrálé ve všech směrech (hyperaktivní děti tu motoriku nemají školně zralou třeba ani v deseti letech). Hodně záleží na volbě školy, na štěstí na učitelku v případě klasických škol, ale také na budoucích spolužácích a mnoha dalších okolnostech. Výborný ukazatel školní zralosti je, jestli si dítě dokáže jednou rukou přes temeno hlavy dosáhnout na ucho na opačné straně. Pokud ne, není co řešit a odklad je žádoucí. Pokud to dítě dokáže, stojí za zvážení nástup do školy, i když je dítě srpnové. Už tu padlo, že starší sourozenci táhnou mladší ve vědomostech a často i v odvednostech. A podobně fungují i starší spolužáci, i když jde jen o pár měsíců. Mnohem horší je to s tou mentální zralostí. A mnohem hůř jsou na tom děti, které spolužákům utíkají než ty, které je v tomto směru musí dohánět.

Omlouvám se za román, ale toto téma mě hodně zajímá, zabývám se jím jako laik (rodič) i jako odborník (pedagog) řadu let.

A ještě jedna zkušenost s PPP. Když jsme potřebovali posudek, aby mohla Lenka k zápisu o rok dříve, řekla nám jedna pracovnice PPP, že nám ho nenapíše a Lenku nevyšetří, protože je zásadně proti předčasným nástupům (budiž, je to její názor) a jako, co nás to napadlo dát dítě do alternativní školy, ty jsou přeci jen pro postižené!!!! a pak se ještě zeptala, co to vlastně to Montessori je???? Takže i takoví mohou být odborníci. Samozřejmě, že odklady ta paní psala velmi ochotně a také bez vyšetření.