školní věk
Já bych tedy se školní docházkou opravdu tolik nespěchala. Problém vidím spíš někde jinde. Syn nastoupil do 1.třídy až v 7 letech (nar.5.září, bylo to kvůli tomu, že jsme se vrátili z ciziny, kde chodil do tzv. předpřípravné třídy, tehdy - v r.1991- povinné). Tam se ale děti neučily číst a psát, pouze se přivykaly na klidnější chování a soustředění (v Dánsku to prostě tehdy bylo nutné vzhledem k absolutní "nevýchově" doma i ve školkách). Syn rozhodně pozdějším nástupem netrpěl, ale problémy začaly tak kolem 4.třídy. Nedomnívala jsem se nikdy, že mám doma malého génia, jen byl velmi bystrý, dychtivý poznávat a je jazykově velmi nadaný. (zase mu ale nikdy nešly přírodní vědy). Potřeboval v běžné třídě více "naložit", jinak měl tendence se nudit a zlobit. Dokonce jsem žádala jeho učitelku angličtiny, aby mu dávala extra úkoly - i domů - že jsem schopná mu je opravovat - abych ji tedy nezatěžovala. Vůbec to nefungovalo - úča byla přeučená ruštinářka a absolutně bez iniciativy. Proto jsme volili odchod na 8leté gymnázium. Alternativa byla, že syna přestane škola bavit a bude z něj zlobič. Mmch - ta "angličtinářka" učí na ZŠ škole dodnes a gymnázium po 5.třídě nepovažuji pro určité děti za něco škodlivého - naopak- syn se tam naučil, že mu taky některé věci nejdou a že musí zabrat, ev. na druhé straně pomoci spolužákům s tím, v čem je dobrý on. Nechci generalizovat, vždy hodně záleží na konkrétních učitelkách na ZŠ, aby k dětem zavedly individuální přístup. Jinak si ale myslím, že tlaku, stresu a vysokých požadavků této doby si děti užijí v životě ažaž, tak proč s nástupem do školy spěchat.
Odpovědět