Re: Zpomalení životního tempa a jak to mám já

No, vidíš, že je to tak jak říkám. Teď se tady rozvíjí debata, kdo je víc frustrovanej, jestli pracující máma, nebo ty, co jsou doma a zase, ač se tu všichni ohání, že přeci o těch doma si nikdo nic špatného nemyslí, tak už jsou nazvadné "domácími pipkami". Jak říkám, já jsem sem příspěvek napsala hlavně proto, že ač sama pracuju a mám dostatečně koníčků na to, aby mě nemohl nikdo obvinit z toho, že jsem domácí pipka, která si hraje na obětavou, tak mi tenhle postoj vadí. Myslím, že i máma, která se rozhodla být s dětmi doma může být velmi emancipovaná žena se spoustou zájmů a tohle rozhodnutí být doma udělala třeba proto, že jako rodina finančně prostě vystačí a ona se dokáže srovnat s tím, že bude velmi často odpovídat na otázku, jestli se tak trochu "doma" nenudí a proč nejde dělat apod. a jestli jí není blbý se nechat živit apod. Jistě, mě to může být jedno, protože já, než abych tohle absolvovala, radši chodím do práce a děti se netváří, že by tím nějak trpěly (zase je fakt, že děti to prostě vezmou jak to je, když si i tak člověk pro ně najde čas), ale jednoduše ačkoli bych to zrovna od sebe taky nečekala, mi začalo vadit, když jsem někdy přítomná tomu, jak někdo bombarduje těmahle chytrýma otázkama, ženskou, která je doma a prostě mám uši, tak jsem už nesčetněkrát slyšela ty řeči o tom, že jsou doma asi jen proto, že se jim nechce dělat a co asi tak doma furt dělají. Sami pracující maminky jistě víte, že pokud by jste doma zůstaly, že by jste se rozhodně nenudily a pokud manžel fakt vydělává hodně slušně, nebo tak, že jim to stačí tak proč ona by proboha nemohla zůstat doma, aniž by na ní padl stín toho, že je pipka? Prostě mají dostatek financí a když ona je doma, protože má tu možnost, tudíž nepopiratelně dokáže spoustu věcí zajistit během té doby, co je doma a na děti má určitě pak víc času, tak proč ne? Zatímco já např. mám pak chvíle, kdy se člověk dostává časově do stresu a zbytečně nám pak vzájemně s manželem ujedou nervy a chytneme se kvůli nesmyslům, tak např. kámoška, která je doma řekne - mě jen tak nic nevytočí, já jsem v pohodě. Stihne všechno jak potřebuje a nervy pak má v klidu a nemá potřebu se pak třeba hádat s mužem apod. To samé si myslím, že je s dětma. Kolikrát se na ně rozčílím a vím, že je to víceméně jen proto, že já jsem v nervu a když jsem např. byla s nima jako s úplně malinkýma doma, tak jsem fakt dokázala snést víc, tak jen říkám, že některé ženské jsou doma třeba jenom z tohohle důvodu. Já nevím. Pouze jsem řekla, co si myslím, nic víc. Samozřejmě to musí vždycky vyhovovat jak jí, tak jemu. Já si docela těhle ženských, které se s tím, že jsou doma dokážou srovnat, vážím. Protože já to mám tak, že pořád mám pocit, že musím taky pracovat, aby nás manžel "jakoby" nemusel živit, ale je to podle mě hloupý pocit, protože on by nás skukečně v pohodě uživil a patří k těm mužským, kteří by to nikdy nepředhazovali, že on pracuje a já ne a i dneska, pokud to takhle někde funguje, tak proč ne. Jsou pak asi všichni víc v klidu a za to to určitě stojí.