Re: Zpomalení životního tempa a jak to mám já

Taky musím říct, že se článkem naprosto souhlasím, navzdory tomu, že sama jsem v práci a obě moje děti chodily do školky, teď už je starší dcera ve škole a mladší ještě "dokončuje" školku. Určitě ve společnosti panuje spíše nepříznivý postoj k maminkám, které se rozhodnou být s dítětem déle a to nutně nemusí znamenat, jak tady hned v úvodu zaznělo od někoho v debatě, že se jedná o alternativní matku, která až do školního věku drží děti na samotě u lesa, daleko od společnosti.
Připadá mi, že někdy se lidi na mámu, která řekne, že je s dětmi ráda, automaticky koukají, že to říká jen proto, že jí nic jiného nezbývá, nebo si vymýšlí a ve skutečnosti je doma jen proto, aby se mohla flákat a nemusela do práce. Proti školkám určitě nejsem a pro děti je určitě fajn, že tam mají další kontakty s dětmi svého věku, ale všeho s mírou. Musím říct, že je mi upřímně líto dětí, které musí trávit ve školce, nebo školní družině v podstatě většinu svého volného času a rodič pak pouze zkonstatuje, že to prostě jinak nejde a tím to pro něj končí. Pak zase nemá pro děti čas, neboť je přeci po celém dni v práci unavený... navíc doba těmto typům rodičů velmi nahrává a dost mi vadí různé články v novinách na téma "úspěšná žena" apod., která je schopna mít "super kariéru" a přitom má děti a levou zadní to skloubí s domácností apod. Nikdo už tam nenapíše, co na to ty děti, které celý den mámu nevidí a čekají na ní, že máma domácnost ne, že zvládá, nýbrž už nezvládá a proto má někoho na tyto záležitosti najmutého (to je podle mě rozdíl)a následně když už večer dorazí domů (matka nebo otec), tak očekává vychovaného a milujícího potomka. Pořád se ale razí, že takhle by to mělo být, jenomže já pořád nechápu, proč nemůže být možnost volby i pro ty, kteří se chtějí o své děti starat naplno, proč jsou okolnostmi a nastavením společnosti nuceni jít od svých dětí pryč, aby vydělávali na to, aby věci, které by mohli dělat sami (když chtějí) za ně dělal někdo jiný. Př. máma jde do práce, vydělá - většinu dá chůvě nebo za úklid, svoje dítě nevidí. Pro stát je to jistě dobrá varianta, mají dítě - tudíž budoucího daňového poplatníka,navíc pracující máma zase platí daně, popř. zaměstnává někoho dalšího, kdo zase platí daně, ale nejsem si jistá, jestli je to nejvýhodnější pro dítě. Dneska se razí emancipace a to je spojeno s předpokladem, že každá taková žena touží honem utéct do společnosti (tím je myšleno nejlépe pracovní prostředí), ale já např. jsem taktéž žena, muži mě berou spíše jako více emancipovanou, ráda se neustále vzdělávám, rozhodně nejsem typ, který je na někom rád závislý, jsem ráda ve společnosti, ale přesto jsem s dětmi byla po dobu mateřské velmi ráda a i když jsem se před 3mi lety vracela do práce v jejich 3 a 5ti letech, tak přesto sdílím názor, že je pro děti lepší, když se některá máma dokáže rozhodnout i v dnešní době a samozřejmě sama chce (někdo opravdu nemusí chtít) a s dětmi zůstane doma déle (to neznamená, že je nedává do školky, ale třeba jen to, že děti ten čas můžou mít rozdělený částečně na kolektiv ve školce a částečně na láskyplný domov). Každá takovou možnost nemá, ale myslím, že pokud má a chce, tak nevím proč s tím mají někteří lidé problém a mají pocit, že pak dotyčná doma zhloupne? Já jsem na mateřský měla naopak čas věnovat se různým koníčkům a četla jsem a vzdělávala jsem se daleko víc, než na to mám čas teď, když jsem v práci.. ale nebyla jsem orvaná z práce, měla jsem čas a energii se naplno věnovat současně i dětem, aniž bych musela využívat chův,nebo nějak výrazně zapojovat babičky, ty pak taky byly odpočinuté a měly radost, když pak děti někdy mohly pohlídat a děti byly klidné a spokojené..
Dneska, abych si utvořila jakési "alibi" pro to, abych mohla říct, že skutečně svůj čas i nadále ráda trávím se svými dětmi a nevypadala přitom podezřele, jsem tedy již několik let zpět v práci a práci mám naštěstí dobrou a zadařilo se, že i časově "poměrně" dost výhodnou, takže moje děti mají šanci se ze školky a školy dostat v rozumné době, takže dneska přesto musím konstatovat, že tajně závidím maminkám, které unesou pohledy společnosti a zůstanou "doma na plný úvazek". Přesto, že mám velmi dobrou a dobře placenou práci za velmi výhodných časových podmínek a tudíž pro moje děti je to jakýsi kompromis, nejdou ze školských zařízení mezi prvními, ale ani mezi posledními, dobře můžeme si možná koupit občas něco navíc, ano, stále ještě si dokážeme najít čas na to, abychom si popovídali, já se navíc můžu tvářit jak jsem emancipovaná a všechno zvládám, ano nemusím si říkat o každou maličkost svému manželovi, přesto mi to "nevím proč" prostě takhle vlastně ani nevyhovuje a cítím ,že ty děti by mě potřebovali víc a chtěla bych jim dát víc času a své energie. Chtěla bych, aby měli co nejkrásnější dětství a vzpomínky takové, jaké mám já. Moje máma pro mě měla vždycky čas a nikdy jsem se nemusela cítit někde zapomenutá a zbytečná. Dnes, protože jsem "udělala kompromis" musím přiznat, že někdy prostě tu mojí únavu ze hry, kterou vlastně nemusím hrát, odnesou právě ty děti. Nevím, jestli to z mého příspěvku jasně vyplívá, nedokážu to asi tak přesně popsat, ale tím vším jsem chtěla říct, že mi někdy připadá, že ten emancipační tlak, někdy ženy dneska žene do věcí, které vlastně ani nechtějí dělat. Proč je emancipace spojená pouze se zaměstnanou ženou, která nejlépe ještě zaměstnává někoho na výpomoc, popřípadě dostatečně "viditělně" zapojuje i tatínka, který třeba zrovna ani není dětičkostarací, ale kvůli tomu nemusí být španý? Proč nemůže být emancipovaná i chytrá žena, která chce věnovat svůj čas dětem? Já rozumím tomu, že jsou tu ekonomické tlaky na rodinu, ale mnohdy chceme víc věcí, než opravdu potřebujeme a kvůli nim pak obětujeme jiné a podstatnější věci..