Mladí touží po diskusi

Myšlenky, o kterých píše článek,jsou dobré. Jenže podle mě se to zavedením nového předmětu nevyřeší. Hlavní je podle mě přístup učitelů k dětem,taky rodičů k dětem, a vztahy lidí ve společnosti navzájem. A nic z toho není v pořádku. To, co psala Míša3 o penězích je pravda, naše společnost dává důraz na schopnost vydělat peníze, míň už na slušnost, ohleduplnost, dobré vztahy.
Učitelé by si s dětmi mohli a měli povídat o životě i v jiných předmětech. Ale nedělají to. Vztahy jsou mezi nimi formální, učitelé si udržují respekt zastrašováním a manipulací, děti naopak odmítají uznat jejich autoritu a neberou je. Když nedávno zabil učeň svého učitele, měli dokonce nařízeno ve škole věnovat povídání si s žáky o tom 1 hodinu. Ptala jsem se syna, o čem mluvili, a on mi tvrdil, že o ničem. Že profesorka jim řekla, že ví,co se stalo, a pak řekla, že jsou pozadu a tak budou dohánět látku. Učitelé navíc nejsou ochotni diskutovat, jen přednášet a poučovat, žáci taky diskutovat neumí, neví, jak na to, a v učitelích příklad nemají.
Před lety jsem pár let byla učitelka (2. stupeň ZŠ), a vím, že děti milovaly o něčem si povídat. V suplovaných hodinách jsme mluvili o životě, o kamarádství, lásce, věrnosti, sexu, co se zrovna někde dělo a hodilo se to, jak to je u nich doma, ve třídě, obecně , nebo i konkrétně a i když jejich názory byly často naivní, nesprávné(podle mě), cítila jsem, že je to prospěšnější než když bych se pokoušela učit třeba fyziku, o které už dávno nic nevím. Nechávali jsme otevřené konce, snažila jsem se nikomu nedat najevo že jeho názor je hloupý, vedla jsem je k tomu že mají mít respekt k názorům jiných, i když si sami myslí něco jiného. Nevím, jestli se mi to povedlo, věřím, že aspoň trošinku ano.
To, že mládež má doslova hlad po diskusích na různá témata, jsem viděla na dvou besedách se studenty na vysoké škole (účastnila jsem se jako pozorovatel a organizátor, přednášející byli staří lidé, už důchodci,kteří něčeho v životě dosáhli nebo prožili a měli mluvit o svém životě). Na obou byli studenti původně dobrovolně-nedobrovolně, u obou, když přednášející zabrousil od svých konkrétních zkušeností na otázky etiky, spravedlnosti, odvahy a podobně studenti ožili a velmi aktivně se zapojili do debaty,a obě přednášky byl problém vůbec ukončit, protože oni měli stále další otázky a postřehy, chtěli mluvit a slyšet názory druhých. Až mě to překvapilo, ty znuděné začátky a plamenné konce...Jenže oni potřebují tyto věci probírat s opravdovými osobnostmi, a těch je podle mě málo, většina učitelů se dnes opravdu spokojí s rutinou a formálním probráním látky. Když někdy vidím, jak se studenty jednají učitelé na škole mého syna(průmyslovka)- jako s odpadem! je mi zle, jsou to jen drobnosti, ale ten přezíravý postoj tam je cítit, a to vůbec nemluvím o tom, co občas vycítim za jednáním učitelů u dcery, která je ještě na základce. Snad si myslíte, že jsem zbytečně cimprdlich, protože jde o jednání, které si ještě já sama pamatuju coby žáček a tehdy se takové stírání dětí bralo jako normální, ale snad už jsme dál...
Co se týká šikany, možná ani není pravda, že je jí víc, ale o moc víc činností se dnes za šikanu považuje, a taky je asi dnes, jak je zvykem v celé společnosti, brutálnější. Protože i za nás šikana byla, ale začínalo to šťouchanci a končilo snědenou svačinou. Je to jako se vším, když noviny opěvují jen dravost a poctivost a slušnost je k smíchu...ale ne všem dětem, mladí jsou naopak hodně spravedliví, ještě neokorali. Takže šance tady je, jen prostě nevím, jestli to vyřeší nový předmět. Myslím, že všichni bychom měli s dětmi co nejvíc mluvit, mít je k tomu vyjadřovat názory na různé jednání, třeba lidí ve filmu, nesmát se dětem za to co řeknou, uznat i jejich pravdu, i když je naivní...a počítat s tím, že je to dřina a půjde to jen pomalu. Ale musí to jít.