Komunikační večer?

Nechápu, proč se čtenáři tak naježili. Myšlenky článku jsou podnětné. Jsem 19 let vdaná a něco podobného dávno praktikujeme. Jen tomu neříkáme hádka, ale komunikakční večer (kontroverzní téma si můžeme ale "schovat" právě na něj). Sedneme si s manželem pravidelně za jeden až dva měsíce ke skleničce vína a popovídáme si o tom, co nás za tu dobu potěšilo, případně zabolelo. Považuju to za dobré jednak proto, že pochvalu přece jen člověk rád slyší i říká (zpětná vazba je fajn - povzbudí, nadchne, pohladí...), jednak proto, že se nám v manželství nehromadí neřešené problémy. Je to podobné, jako byste doma vršili spoustu krámů a nikdy je nejen nepřebrali, ale ani žádný z nich nevyhodili. No a pak najednou zjistíte, že vám doma místnosti praskají ve švech... Jenomže: krámy se nakonec po pořádném úklidu vyhodit dají, ale co s desítkami nahromaděných, nezpracovaných a neodpuštěných křivd? To je pak práce, kterou bychom asi sami vůbec nezvládli.

A jestli se při komunikačním večeru hádáme? Ale jistě! A občas vůbec ne podle pravidel: jsme totiž oba dost temperamentní. Přesto přese všechno je tu jedno plus: snaha se nakonec dohodnout, pochopit toho druhého a odpustit mu. Je to někdy dost náročné na čas i nervy, ale funguje to!

Nemyslím si, že je to univerzální cesta. Obdivuju klidné povahy, které mají hezké manželství i bez vzájemných srážek. Ale my už jsme prostě takoví a komunikační večer je pro nás "život zachraňující."

Díky za článek!