Já mám zejména v poslední době pocit, že na Rodině jsem jak Alenka v říši divů. Vlastně myslím, že podobné nakumulované názory by se daly nalézt snad na www.lidovky.cz, kamžto chodím počíst (ne psát) na diskuse jen mám-li zrovna silný žaludek
.
Myslím, že autorka článku to myslí dobře, chtěla si postesknout a já ji plně chápu. Milé dámy, jen doufám, že jste si propočetly dopad změn daní ne jen ve webových daňových kalkulačkách, ale také to porovnali s výpočtem "po staru" při uplatnění společného zdanění. Současné argumentace zní, že při rovné dani není nutno "přelévat příjmy" mezi manželi a nikdo o nic nepřijde - není pravda, žena co je doma a nedaní si nemůže odečíst vlastní odečitatelnou položku (jen manžel slevu) a tím se přijde o DOST peněz, pár desítek tisíc. Takže rodiny, které měly slušné vratky na daních, budou možná překvapené, když měsíčně budou sotva na svém a žádné tisíce (vykalkulované v on-line počitadlech) k nim nepřiskočí, ono to totiž úmyslně společné zdanění zcela opomíjí. Další věcí je, že co málo člověk získá, tak zejména rodiny s malými dětmi mnohem více odevzdají na daních státu, zejména pak na DPH. To je život, prostě se místo celozrného pečiva koupí obyčejný rohlík a jablka jen v akci, o co jde.
Co se týká poplatků ve zdravotnictví - myslím že se tu debatuje o tom nejméně podstatném - o 30Kč za návštěvu u lékaře. Jenže stačí si představit chronicky nemocné - i přes sliby jak budou vyňati platí a platí. A to i děti, ty speciální DG. pro osvobození jsou skutečně raritní a i velmi nemocné děti prostě platí stále (jistě - jejich rodiče). A nyní si představte dítě opravdu těžce nemocné, které potřebuje časté hospitalizace. Osobně si myslím, že zde, v tomto kroku, je naprosto nejsmírnějším řešením (krom plného odpuštění plateb) zavedení nějakého stropu v počtu dní za rok - tak jak je to ve většině Evropy. Jednoduše - banální hospitalizace by člověk zaplatil, ale v případě skutečně vážné až smrtelné nemoci by po prvním zaplaceném měsíci už platba nebyla nutná. Ono stačí, že s malými dětmi je velmi vhodné, je-li přijata i matka. Ovšem pokud je to stav delší, pak vypadnou příjmy matce (nebyla-li s dětmi doma), platí za dva, tj. 3600Kč měsíčně. K tomu eventuelní potíže s hlídáním dalších dětí v rodině - pak následuje volba zda tedy s dítětem zůstat a podpořit ho v jeho boji v nemocnici, nebo se na něj jen jezdit dívat. Jistě rozumím tomu, že tento limit vládní garnitura nechce obecně zavést, neb počítá s tím, že právě důchodci by toho zneužili - ale proč to neulehčit alespoň rodičům dětí, tomu skutečně nerozumím. Asi ty platby od rodin dětí třeba s leukemií nebo od nedonošenců, kteří bojují měsíce o život, stát prostě nutně potřebuje. Z toho je mi zle.
Měla bych toho ještě mnoho co napsat, ale je mi jasné, že zde není frienly prostředí a budu šetřit energií. Snad jen podotknu, že děti máme zatím 2 a to malé, obě mají od útlého věku brýle (pojišťovna hradí naprosté minimum a tak jedny vyjdou nejmíň na 1000Kč, děti je bohužel ničí, takže přičtěte měsíčně 300-600Kč na opravy (jedna ulomená nožka 300Kč), k tomu mají i různé jiné potíže, které ovšem jsou sice chronické, ale nespadají od vybrané dg. a tak platíme. Platíme i za očkování, které děti potřebují ve speciální ambulanci - a tam, světe div se, se vybírá i když je jinak očkování osvobozené. Ale nebudu si stěžovat, protože v rámci rodiny jsou na tom příbuzní mnohem hůře - v dnešní době. Sestra, které ovdověla a má tak tak co dělat aby s jedním příjmem utáhla domek, který nutně vyžaduje opravy (naposledny elektroinstalace, v půlce domu už nesvítilo světlo jak byly shnilé dráty) - k tomu její dg. roztroušená skleróza, která hrozí, že když bude přecházet infekce a půjde nedoléčená do práce (aby to prostě finančně utáhla), může zase přijít ataka - minule dočasně oslepla na obě oči. Její jediný syn pracuje a pilně, přesto jeho podnikatel - zamestnavatel mu od ledna vyplatil jen dvě zálohy ve výši 10.000Kč (už s kolegy uvažují, jak si objednají Ukrajince aby mu vysvětlil, že tohle není legrace). Bratrovi zase původně služební byt prodal zaměstnavatel pod zadkem a on najednou i s rodinou řeší, jak zaplatí asi během 2-3 let několik set tisíc nebo kam se odstěhovat tak, aby to rodina utáhla a našli také odpovídající práci (teď přecejen pracují za pražský plat)... Dnešní doba pro mnohé není snadná a je mi líto, pokud přístup "já mám štěstí a co ostatní je mi jedno" převládá a lidé se těžko vžívají do pozice někoho jiného. Myslím, že bychom se měli umět ohlédnout kolem sebe a být více receptivní k tomu, co se děje kole, nás. Možná být méně nesmiřitelní - věci nejsou jen černé nebo jen bíle - a dokonce ani jen modré...