18.4.2008 14:47:47 Jana
násilí v rodině
Narodila jsme se jako starší, nechtěné dítě, když mé matce bylo 18 a otci 20 let. Odmala jsem byla trstána a psychicky a fyzicky týrána. Neustále jsem od svého otce slyšela jaká jsem kr..., ku...svi... apod. Pokud měl záchvat vzteku, bil mě čímkoliv, co měl po ruce. Ať to byla vařečka, pásek, obracečka na lívance nebo el.kabel. Někdy jsem musela klečet v kuchyni celé hodiny na struhadle s napřaženýma rukama na kterých jsme měla vařečku. Pokud upadla na zem, dostala jsem s ní a klečecí doba se prodloužila. Moje matka celou dobu seděla s otcem v obýváku, pili kafíčko a hulili jednu za druhou...Žádné zastání. Bylo toho víc, nechci se se o tom rozepisovat.
Vždy jsem si říkala, že až budu mít svoje děti, tohle dělat nebudu, své děti budu chránit a milovat. Všude slyším, že pokud se někomu ubližuje, dělá to také. Bohužel to je asi pravda. Ne vždy jsme byla ta hodná milující matka. Syn se po 18 narozeninách rozhodl spáchat sebevraždu, prý je nemám ráda a spíš jsou pro mě asi přitěž. Naštěstí ten šílený pád přežil. Dcera je bulimička, místo aby se léčila, raději odešla z domova. Prý se už nikdy neuvidíme. Když mě potká na ulici ušklíbne se a nepozdraví.
Jsem zralá na psychiatrickou léčbu. Mám návaly breku lítosti, pak zas vzteku a depresivních nálad..Velmi často přemýšlím o sebevraždě. Mám to dokonce naplánované. Až syn dostuduje, skončím to.
Tohle šílené monstrum ze mě udělali "milující" rodiče.....
Odpovědět