Nechápu několik věcí...

... na tom co autorka píše:

Proč ON má jaksi automaticky(?) několikrát týdně čas na své (sportovní apod. - hokej) aktivity a ONA ne?!?

Koneckonců OBA PRACUJÍ - pokud to chápu správně, ona má na starosti především děti a domácnost (resp. to co se s dětmi holt stihne, znám to ;-)) a on tu výdělečnou práci - v kanceláří či jako manažer apod. (Předpokládám že se na tomto momentálním uspořádání domluvili a tudíž to tak chtěji - oba tedy stojí za rozhodnutím že tu výdělečnou práci bude teď vykonávat nějakou dobu jen on, tu nevýdělěčnou ona)

No a vidím to tak, že k večeru, každý po svém pracovním dni, mají OBA nárok na volný čas! Ať už společný, či každý zvlášť.

Pokud je potřeba ještě neco udělat v domácnosti, tak se do toho musí pustit oba (my třeba poměrně často večer skládáme prádlo apod.) resp. si to rozdělit - koneckonců mají OBA za sebou náročný pracovní den (jen každý trochu jinak), a potom by měli OBA mít svůj čas pro sebe!

Alespoň tak to vidím já a u nás to tak každopádně je. Nedokážu si to ani jinak představit a menžel taky ne. Jeden večer chodím já cvičit, jiný večer manžel plavat. Na ostatním se podle situace domluvíme.

Nechápu proč autorka prostě manželovi neřekne třeba "Tak zítra jdu plavat, buď prosím v (tolik a tolik hodin) doma." ?
(Samozřejme by to měla být doba, kterou vzhledem ke své práci může stihnout.) No a pokud si naplánoval hokej, tak ho holt bude muset odříct - autorčino plavání je stejně důležité, OBA se potřebuji odreagovat, relaxovat atd., ne jenom on! Měla by s tím přijít přesně s takovou samozřejmostí jako on s tím svým hokejem - prostě předpokládat že on bude ten večer doma s dětmi. Třeba ho to vyburcuje k zamyšlení a zároveň si autorka konečně jednou udělá čas pro sebe !

Dále nechápu, co autorka přesně myslí když píše že se s ním snaží domluvit atd.? To je samozřejmě dobře, ale přece by z té domluvy také mělo něco konkrétního vzejít, nebo ne? Myslím konkrétně - nějaké uspořádání, které by lépe vyhovovalo oběma... Jak ty rozhovory probíhají?

Myslím že každý by měl říct, jak si co v tom soužití představuje, aby se pak mohli pokusit o kompromis, resp. řešení bližší představám obou stran.

Protože to, že to teď nějak je, je výsledkem toho jak si to udělali, a že oba se na tom, jak to je, podíleli (jinak by to tak nebylo ;-)). Musí k tomu vždy být dva. A když jeden z nich už nechce aby to tak bylo, nemůže to jen tak dál pokračovat.

Myslím, že jedna věc je pracovní doba (v tomto případě manžela), ta je většinou nějak daná, aspoň rámcově, a tu autorka nejspíš nezmění (pokud manžel nebude chtít změnit zaměstnání). Ale co se změnit dá, je nakládání s časem po práci - a tam by si manžel měl uvědomit, že jsou to jeho děti, je to jeho rodina, a ta by měla být přirozenou součástí jeho volného času a zájmu. Protože co to je jinak za vztah... :-/ ?!?