Re: :adopce, prosím o radu

Hani,kdybych ti měla vykládat naši cestu za dětma,vydalo by to za román,teprve po deseti letech zdlouhavé cesty jsem se dopracovala k adoptovanému miminku...náš Vojtíšek....ale tomu rozhodnutí předcházela sposta inseminací,umělých oplodnění....což ty máš vskutku zvláštní názor,jsi asi věřící,ale já taky věřím,že někde je někdo kdo mi moc pomohl....nezoufej nebuť v depresi....já když byl Vojtíškovi rok a 3 měsíce otěhotněla a máme holčičku teť 1.5 .....jo jestly chceš vědět podrobnosti ráda tě podpořím -manžel špatné spermie a já dokonce vrozenou vadu dělohy a taky jsem pět let nemenstruovala....to chce rozebrat....lenka.gregorka@atlas.cz...měj se a když budeš potřebovat dej o sobě vědět na tento email....mám úžasné děti...Vojtíkovi bylo 6 týdnů,když jsme si ho braly,je to velice šikovný a inteligentní kluk...je mu 3.5 a umí písmena počítata do deseti a dokonce některá anglická slovíčka a to ho to nikdo neučil...jen tak v rodině odposlouchal....mám z něj strašnou radost a strašně mě těší že má sestřičku ktero má opravdu rád i když na ní žárlí!dopadne vše dobře,jen se rozhodni a jdi si za svým cílem!!!