Re: poradny jsou nanic

Můj syn začal chodit do školky ve čtyřech,školku nenáviděl,prosil ať ho ,tam nedávám.Učitelka měla různý kecy,že je rozmazlený a ve školce měl být dávno.No nervově jsem to nevydržela a nechala jsem si ho doma a čekala druhé dítě.Do školky nastoupil v pěti a půl úplně v pohodě až na to ,že ho učitelky neměly rádi byl hyperakt.a to se jim fakt nehodilo neustále se mu věnovat.Dneska chodí už do páté třídy a školu miluje a na školku vzpomíná,jako na něco co nesnášel.V první třídě jsme zjistily,že je dysletik a dysgrafie.Máme výbornou pani doktorku,ale také až na druhý pokus,díky ní zvládáme poruchy učení docela dobře a vysvětlení školky mi bylo řečeno,že pro dysletika+hyperaktivita je 10dětí moc velký kolektiv a byl citově rok pozadu,tak to bylo,jako šoupnou do školky tříleté dítě,které na to není připravené.Kdybych tenkrát dala na učitelku,tak bych mu moc ublížila.To ještě musím dodat,že děti opravdu rozmazlené nemám nesnesla bych to a ta učitelka má šíleného spratkaco jí tropí scény na ,každém rohu a já jsem škodolibá za ty řeči co měla jí to přeju