neštastná

Na tuto stránku jsem narazilla jen náhodou, tak jsem se rozhodla se vám také svěřit.Byla jsem matkou tří dětí příčinou autonehody mám už jen dvě .Ta nehoda se stala 15.9.2006 kde mi zemřela má 15 ti letá dcera ,když mi policisté oznámili že můj syn tehdy 16 ti letý je na áru a že je účastníkem dopravní nehody ,tak jsem byla jak opařená protože ten den jsem mněla pocit že se něco stane a přesně s dcerou .Aby jste tomu rozumněli mí děti jeli do Jablonce k babičce potom chtěli přijet domů do liberce a vtom se jím nabýdl známí že tam také pojede tak že je sveze a takhle to dopadlo.Když mi policie řekla o synovi tak odceři neřekli ani slovo,mi jsme se hned rozjeli na to áro do Jablonce kde jsme mluvili s doktorem ,který nám řekl že synovi nedáva žádnou naději na život tak jsem nevěřila co mi to vůbec říké,pak jsme se s manželem ptali jestli vtom autš nebyla i holka tak nám řek že ano ale že ta je mrtvá ,vtu chvíli jsem nechtěla vůbec žít ,kord když manžel musel naší dcerku identifikovat a potvrdil mi že je to ona tak jsem začla bláznit a nejspíš bych se asi zbláznila nebýt mladšího syna 11 let a manžela který mě nespustili z očí .manžel nemněl čas truchlit za dcerou jak se bál omně abych si něco neprovedla a nikdy nezapomenu na mladšího syna co mi řekl cituji,MAMI já vím že ted chceš asi umřít ale ty ted musíš myslet na mně a na Dušana to je ten starší který tě ted potřebuje ,a potěch slovech jsem trochu pookřála .jinak syn se z toho zázrakem dostal a není na něm nic vydět .K dceři jezdíme každý víkend na hřbitov a pořád tomu nevěříme že zrovna mi máme takovou smůlu a že naše dcerka už nežije .Vždicky jme chtěli s manželem ještě miminko takže když ještě naše tři děti byli v té době mladší a mladšímu synovi bylo 5 let tak jsme se smanželem rozhodli že do toho půjdem protože naše láska je moc velká astále trvá už dvacet let ,tak jsem otěhotněla a byli jsme rádi ale když jsem byla vpátem měsíci a já šla na ultrazvuk tak mi zjistili že už nějakou dobu mám dítě v sobě mrtvé tehdy jsem se hodně trápila a doktoři mi řekli že už nebudu mít moc další děti tak si manžel nedával pozor ale já po roce zase otěhotnila a zas to dopadlo stejně a doktoři na nic nepřišli ani u mně ani u miminatak jsme si dali s manželem nějakou dobu pokoj ,ale to by jste ho museli znát jak on má rád moc malí děti a chtěl pořád ještě jednu holčičku takže se dlouho nečekalo asi rok a já byla zase těhotná ,tentokrátjsem to vydržela 23 týdnu azase se to zvrtlo akorát s tím rozdílem že to malí žilo ale já mněla něco s placentou takže mi přerušili těhotenství a opět žádné dítě nebylo,takže to je už třetí ale tímto to nekončí celkem jsem timhle způsobem přišla o 7 miminek těch posledních pět žilo skoro až do 6 tého měsíce dokud je doktoři neumrtvili vždycky se něco pokazilo a doktoři mi pokaždé řekli že to nejde zachránit protože je to moc malinké.Zajimavostí je že doktoři nikdy na nic nepřišli ani mně ani u miminů,dokonce se mně i ptali jestli ty děti o které jsem přišla mám s tim samím chlapem jako i té narozené tak jsem odpověděla že žádnýho jiného chlapa ani neznám ,určitě víte jak to myslím .O to sedmé dítě jsem přišla o tři měsíce dříve než o patnáctiletou dceru která nam hrozně chybí a stýská se nám po ní .Ted po dvou letech zase čekám miminko jsem v 1 měsíci protože ted duplem co jsme ztratili naší milovanou dcerku chceme více miminko to je jedno co to bude jestli kluk nebo holka hlavně at se to konečně podaří narodit aje to zdravé ,ale kdyby to byla holčička tak by jsme byli hrozně moc štastný.Nemyslíte že by jsme už mohli také trochu štěstí po těch sedmi dětí okteré jsem přišla a po úmrtí 15 ti leté dcerky .Tak mi držte palce at konečně porodím zdravé dítě. loučí se s vámi Val