Re: Imunodefekty

Jano,
já osobně také nemám potřebu s Tebou diskutovat, ani Tě přesvědčovat, že homeopatie má také pro lidi těžce chronicky nemocné, jako jsi Ty, význam alespoň po stránce mírnění následků. Také samozřejmě nejsem odborník přes lékařství, genetiku, vědu a já nevím, které všechny obory bych měla vyjmenovat v souvislosti s fungováním lidského těla a nemocemi. A máš pravdu v tom, že za tu krátkou bodu, co se o homeopatii více zajímám, nemám z homeopatické literatury nebo z internetu nastudované vše, co bylo kdy o této léčebné metodě a jejich (ne)úspěších napsáno. Co vím ale jistě, je skutečnost ověřená vlastní zkušeností, že homeopatie není jen o placebo-efektu (mám na mysli především zkušenosti s léčbou následků po úrazech, které jsou v dětském věku celkem běžné). Výborné výsledky z mé osobní zkušenosti (mám teď na mysli z mého amatérského předepisování) mě přesvědčili o tom, že homeopatie funguje. A proto nemám důvod nevěřit podstatně zkušenějším homeopatům-profesionálům, kteří často léčí komplikované případy v podobě vážně nemocných pacientů a tvrdí, že mají své výsledky. Vzhledem k tomu, že s homeopatií, potažmo s problematikou nemocí, v podstatě začínám, nejsem homeopat - odborník a nedokážu uspokojivě reagovat na všechny problémy související s vážnými chronickými nemocemi, které mi např. Ty předkládáš. Jsem jen mamina, která je přesvědčená o tom, že jejímu dítěti pomohla homeopatie od ekzému, a to tak, že jsme nemuseli podstupovat žádnou jinou léčbu (ať už budu jako léčbu chápat jen každodenní promazávání mastmi nebo užívání léků na potlačení kožních projevů a svědění ekzému). Všechny tyto mé zkušenosti plus zkreslené a mylné představy některých lidí o homeopatii, které jsem tady na Rodině zaznamenala, mě přivedly na myšlenku napsat články určené široké veřejnosti, které by měly především základní informativní charakter. Pokud se někdo pod vlivem mých článků začne o homeopatii zajímat více, má možnost najít si odpovědi ohledně vážných nemocí nebo svých výhrad vůči homeopatii v odborné homeopatické literatuře nebo u zkušených homeopatů.

Chci zdůraznit, že své pochvalné příspěvky o homeopatii nepovažuji ze své strany za reklamu, a proto jsem jednoznačně pro to, abys uveřejňovala jakýkoli zdroj (na tomto místě Tě chci poprosit o uveřejnění linku popřípadě zaslání na můj mail albi.vs@seznam.cz znění toho amerického originálu, kde se dozvím cosi o úvahách na téma zákazu prodeje homeopatik, trestnosti jejich šíření apod. Díky), který zpochybňuje informace, které tady o homeopatii šířím. Jsem zastáncem toho, že každý člověk by se měl rozhodnout, s ohledem k vážnosti a naléhavosti (je rozdíl mezi akutní a chronickou nemocí) svého zdravotní stavu, pro danou léčbu až poté, co si zjistí maximum možných a dostupných informací pro i proti, jak o své nemoci, tak o možnostech klasické léčby, o možnostech alternativních metod a také o lidech, kteří danou léčebnou metodu praktikují. Samozřejmě chápu, že ne vždy je čas si všechny informace zjišťovat. V tom vidím velkou výhodu a rozmach klasické medicíny – umí rychle a poměrně efektivně (když pominu možnost vedlejších účinků a potlačení nemoci směrem dovnitř) zasáhnout v případě ohrožení života. Vždyť také homeopat, kterému jde o zdraví pacienta v prvé řadě, se nebrání spolupráce s odborníky přes klasickou medicínu, pokud to vyžaduje pacientův stav. Bohužel ještě pořád chybí ta vůle ze strany lékařů.

Ohledně Tvých diagnóz a zaměňování příčiny a následků z mé strany. Jde o to, že pohled na příčinu nemocí (i vážných) je v homeopatii a klasické medicíně naprosto odlišný. A proto se my dvě nikdy nemůžeme shodnout a vždy bude mít jedna z nás pocit, že hází hrách na stěnu. Chystám se o tomto rozdílném pojetí příčin nemocí napsat další článek v seriálu o homeopatii, takže se tady o tom nebudu podrobněji rozepisovat.

Jinak píšeš, že máš v dosahu britský text psaný homeopaty na téma klinické hypotyreózy, takže Tě opět poprosím, abys mi ho dodala. Díky.