Re: ODHALENÍ PRAVDY V DOSPĚLOSTI:ano či ne?

Já jsem se o své adopci dozvěděla poměrně nevybíravým způsobem téměř ve 40 ti letech. Dnes je mi 46 a stále jsem se s tím vůbec nevyrovnala. Najednou je člověk někdo úplně jiný, než za koho se považoval. Myslím, kdo nežažil, těžko pochopí ten pocit. Od té doby pátrám a pátrám, něco se mi podařilo zjistit, něco ne. Je to o to komplikovanější, že moje 22 letá dcera onemocněla roztroušenou sklerozou. Jak jsem později zjistila, geneticky jsem tuto nemoc na ni přenesla já, protože i nejstarší dcera mé bio matky tuto nemoc má. Není to pro mně lehké vědět, že jsem to nevědomky způsobila. Moc to zazlívám svým rodičům, kteří mě vychovali (snad dobře) a kteří už nejsou mezi námi. Měla jsem hezké dětství, fajn mládí, ale od doby, co to vím už je všechno jinak. Takže říkat, říkat, říkat!!! Jsem demonstrativní případ, jak to taky všechno může dopadnout.