Re: :zoufalé ženy a adopce

Jak čtu strasti vaší "adopce popř. NRP" tak s vámi cítím, musíte ty úřady popohánět, úředníci nás berou jako věci a né jako lidi.
My jsme žádali o mimi /adopce/ do 1 roku v r. 2000 a po dlouhých psychotestech a vyšetřeních a...... nám bylo řečeno Magistrátem Brna, že budeme čekat asi do podzimu 2003. %Cekali jsme čekali a já nevydržela a šla se zeptat na jaře 2003 na Krajský úřad, jak to s námi vypadá, paní byla moc ochotná a říkala, že ještě asi rok čekat a pak se uvidí. Byli jsme dost v šoku, když nám už v srpnu 2003 volali, že je pro nás volná holčička....a za týden byla už u nás doma. Je to náše velké sluníčko, je velice inteligentní a moooc hodná a sympatická....kamarádská, vše papá a spinká obvykle celou noc a má už 1,5 roku. Měli jsme celkem "velké požadavky", a bylo nám několikrát taktně naznačeno, že budeme čekat dlouho a dlouho a jestli nechceme slevit. Chtěli jsme zdravé mimi do 1 roku, bez těžkých nemocí a s perspektivou aspoň střední školy a aspoň jeden z rodičů, aby byl SŠ. Dítě jiného než bílého etnika jsme odmítli, a odmítli jsme i dítě alkoholičky, feťačky.......
A přece náš malý brouček je tak skvělý, že vlastní dítě......vlastně je už naše ......v rodném listu jsme uvedeni jako rodiče už my!!!!
Myslím na všechny žadatele a držím palce!!!!!!

Macek