4.2.2008 15:11:12 Trnka
přínosný článek
Díky za článek, opravdu ráda jsem si početla, jak "příjemné" může být vyndávání mandle. Jako dítě jsem tohle prodělala také, mohlo to být tak před dvaceti lety... a moje trauma trvá dodnes, resp. teď po přečtení článku je menší
a DOKONCE si odvedu představit, že bych něčemu takovému - čistě teoreticky - byla schopná vystavit i vlastní děti.
V oněch dávných dobách, kdy se se mnou moje mandle rozloučila, bylo zcela běžné aby byly děti hospitalizovány bez rodičů. Vzpomínám si na mnohonásobné ujišťování, že to VŮBEC nebude bolet, tak podezřelé i pro malé dítě... V praxi vypadal zákrok tak, že bez vyvělování a bez jakékoliv analgezie, prostě čehokoli, na mě zaklekla jedna sumo sestra, druhá mi drtila hlavu, zatímco lékař mi "ostrou vidličkou" vyškrábl něco z krku. Bylo nás tam tehdy asi 4 děti po sobě, všechny vyděšené, úplně samy. Po zákroku nás poslali nějakou dlouhou tmavou chodbou, na jejím konci stál uprostřed kýbl a tam jsme svorně všichni plivali krev, sami.
Dokonce když si to po sobě čtu, připadá mi neuvěřitelné, že to tak mohlo být.
Odpovědět