Škoda, že každá holčina před tím, než má vlastní děti neodjede jako au-pair a nestará se o cizí dítě od miminka tak do 5ti let... Je to nemožné, samozřejmě, ale mně se to povedlo a otevřelo mi to oči. Článek je naprosto pravdivý a pisatelka velice dobrá máma.
Přijela jsem do UK, jako 18ti letá, zkušenosti jen s miminkem a dostala jsem do péče 8mi měsíční holčičku, nejmladší ze 3 dětí. 8-10 hodin denně, občas sole charge(sama na všechno
) na celý týden, když rodina jela lyžovat nebo na jiné akce se staršími dcerami.
Dali mi naprostou důvěru, že péči zvládnu (která z vás by svěřila 19ti leté holčině a jejímu 26letému příteli roční miminko a odjela na týden do Francie?!!) a mně nezbylo, než být nejlepší jaká můžu, zbavit se vlastní sobeckosti a podřídit vše co dělám harmonogramu batolete...
Nejenže jsem přijela s představou, jak vychovávat děti, kterou jsem sice uplatňovala, ale musím přiznat, že sice důsledně, ale minimálně. Děti opravdu kopírují to co vidí. Dnes je malá k obrazu mému, aniž bych ji kdykoli musela uhodit. A to jsem přijela s představou, že bez občasného plácnutí přes zadek výchova nefunguje. Funguje. Malá je se mnou zlatá a jak přemýšlím tak přemýšlím, v podstatě nevím proč. Možná proto, že jsem vždy důsledná, ale snažím se být spravedlivá, jsem vždy ochotná naslouchat a omluvit se za chybu, příkoří i za to, že je kvůli mně někdy malá smutná (promiň, že nemůžeš sedět vepředu v autě, ale je to nebezpečné, je mi to taky líto, taky se těším, až se mnou jednou budeš moct sedět vepředu). Chovám se k ní tak, jako se chovám k sobě. Hodně očekávám, ale hodně taky dávám. Za celý den s ní si nesednu, až u pohádky na dobrou noc.
Její máma takové štěstí bohužel nemá. Není maminkovský tip, malé si nevšimne co je rok dlouhej. V máminé péči se holčička mění v neovladatelné monstrum. Příjde mi, jakoby se narodili dvojčátka v jedné holčičce. Mámě "oplácí" stejným dílem a mně respektuje stejně jako já ji. Mnohokrát ode mě taky slyšela, že na našem vztahu musíme pracovat, nesmíme si dělat naschvály, jinak budeme obě nešťastné a jak to funguje!!! "Promiň, dnes jsem protivná..." je věta nás obou, druhá na to odpovídá "já ti pomůžu, já tě rozveselím". Tohle je pravidlo, které se nesmí porušit, aby vztah, na kterém se musí tvrdě pracovat fungoval.
Třeba je to přizpůsobivé dítě, nevím, třeba je to náhoda, ale vztah jaký mám s touhle holčičkou asi nebudu mít ani s vlastními dětmi...
Myslím, že kdyby každý bral vztah se svými dětmi jako prioritu a práci, ve které je pořád sledován, a ve které musí podat ten nejlepší výkon a na ničem jiném nezáleží a vše ostatní může počkat, bylo by mnohem víc šťastných dětí i rodičů.
Pokud se totiž dokážete dostat na úroveň svých dětí a trávit s nimi čas, zjistíte, že lepší přátele v nikom jiném nenajdete
.