Pošli to dál....

Přidávám dvě příhody:

(1)
Teď o svátcích jsme našli ztracený mobil - jak se později ukázalo, majitelce ho ukradl kolega v práci, jenže během následujícího vyšetřování zpanikařil a zahodil ho do trávy kus od podniku.

Po několika marných telefonátech se nám podařilo zjistit, komu patří a ještě tentýž den večer jsme mobil vrátili šťastné majitelce. Ta vůbec nemohla uvěřit, že dneska ještě takoví poctiví nálezci existují. Dostali jsme od ní lahev dobrého vína - víc jsme nechtěli. Měli jsme fakt velkou radost z její obrovské radosti, byla by to pro ni rána, kdyby musela šetřit na nový. Říkali jsme jí, že nám připadá samozřejmě ten mobil vrátit, a že kdyby se něco podobného stalo nám, že můžeme doufat, že se třeba taky najde nějaký hodný člověk...

Víte, když někomu pomůžu, tak říkám - nic nechci, POŠLETE TO DÁL = pomožte zase Vy někomu dalšímu. Kéž by to tak fungovalo...
:-)

(2)
Ve druhé příhodě to bylo naopak - my jsme byli ti, kdo potřebovali pomoc - a "andělé" se objevili :-)

Před 6 lety jsem jela sama s 8-letým synem na Slovensko. Mobil jsem tehdy ještě neměla. Cesta hrozná - bouřky, lijáky, všude kupa vody, přelámané větve na silnicích atd. V jedné velké kaluži někde mezi poli nám chcíplo auto a odmítlo nastartovat. Zrovna strašlivě pršelo, z nebe padaly šílené spousty vody a další potoky se valily po silnicích. Nešťastně jsem vystoupila z auta, otevřela kapotu v bláhové naději, že třeba uvidím, proč to autíčko nejede. Samozřejmě jsem nic neviděla, motorům nerozumím. Pouze jsem v mžiku byla promočená na kůži.

Ani za normálních okolností nejsem moc hezká - a v tom šíleném lijáku vzaly za své i zbytky případné krásy. Rozhodně jsem nemohla předpokládat, že nějaký chlap zastaví jen proto, že by viděl u auta nešťastnou krasavici!

Hodní lidé však existují a andělé pomáhají i v lijácích, i zmoklým nehezkým ženským. Hned první auto zastavilo, v něm pán v krásném oblečení. Nic nedbal toho lijáku ani kaluží a ať si sednu do auta, že nás zkusí roztlačit, že to třeba chytne. Tlačil nás v tom marastu asi 100 metrů, ale motor ani ťuk. Chudák zmoklý a špinavý "anděl" se nám ještě omlouval (!!!), že neumí spravovat auta a že nám snad pomůže někdo jiný - a s omluvou odjel.

Hned další auto zastavilo - taky samo od sebe - byla v něm celá rodinka. Pán po kratším zkoumání zjistil, že mám vodu v palci od rozdělovače /do té doby jsem netušila, kde něco takového v motoru existuje/. Během 10 minut s tím cosi udělal - hned byl taky šíleně promoklý až na kůži - a auto naskočilo. Moc a moc jsem mu děkovala.

Ani jeden z andělů nechtěl peníze, ač jsem jim je vnucovala. Prý je to samozřejmost. Tak Vám tohle poselství posílám dál a přeju Vám, ať potkáváte co nejvíc dobrých lidí, co Vám pomohou.