Máte krásného syna!

Dobrý den, přečetla jsem sérii vašich článků o všem co vedlo k tomu, že jste se stali rodiči tak kouzelného chlapce. Anabáze to musela být neskutečná, komentovat však chci jednu zmínku utopenou v textu, totiž jestli se Tomášek nemohl "počkat" na lepší rodiče... Myslím, že je to nesmysl, ačkoliv vy máte vcelku pochopitelně dobrý pocit, že jste si svého syna vybrali sami, domnívám se, že možná blíže "pravdě" bude, že naopak vy jste byli vybráni jako ti jediní možní rodiče pro chlapce, který do kojeneckého ústavu rozhodně v naší zemi nepřitahuje soucitné zraky většiny naší populace. To, že je odlišného etnika, ucítí asi v naší zemičce nejvíce on sám, ale takové rodinné zázemí, jaké se mu snažíte dát, ho do života určitě obrní. Napětí v blízké rodině mu ale nemůže uniknout, doufám, že běh let dovolí vašim rodičům dozrát a pochopit svou obrovskou chybu, kvůli které přicházejí o nejkouzelnější roky svého vnoučka. Držím vám palce nejen pro celý běžný život, školu a tak, ale také proto, aby se to velké zranění vyvolané chováním rodičů nejen zakrylo, ale opravdu vyhojilo a pocit, že NIKDY neodpustíte, se mohl třeba proměnit v odpuštění v hloubi vašeho srdce.
Je mi 35, jsem lékařka a můj manžel je inženýr.
Hodně štěstí!