Dík
Tak jsem si zase po dlouhé době pobrečela...Zrovna asi před měsícem jsem si uvědomila, že si na babičku můžu vzpomenout, aniž bych se rozbrečela. Umřela mi loni v červnu, necelý měsíc před narozením našeho druhého syna a já se dodneška nemůžu smířit s tím, že už Radečka nikdy neuvidí, že na něho "nepočkala"... Jak si psala o tom, že se syn rozběhne a křičí babi, babi... něco podobného jsem zažívala s tím starším. On dodnes Honzík nepochopil, kde babička je. Pořád mluvíme o hrobečkách, dokonce má dny, kdy staví hřbitůvky. Chápu, že je to jeho způsob, jak to pochopit, snažím se mu to vysvětlit, proč už babička není, ale asi se mi to nedaří mu to vysvětlit tak, aby to pochopil. Asi má strach, že mu jednoho dne odejdeme všichni. Budou mu 4 roky. Nemáte s tím někdo zkušenosti? Třeba mi někdo poradíte. Díky moc.
Odpovědět