ale jak????

Ahoj Jano, ja zkusenost mam a bohuzel jeste neskoncila. Jsme oba normalni lide s vyssim prijmem, slusni, na pohled by nikoho nenapadlo, ze muj muz muze byt nasilnikem, ba prave naopak. Ke vsem se chova velmi slusne, je sympaticky, gentlmen. Mame spolu 4 letou dcerku, plati vse, jezdime na dovolene, nepije, nekouri. vsechno zacalo v podstate uz na zacatku vztahu, ale me zadny signal nevaroval, byla jsem zamilovana. Nevsimala jsem si "vtipu" typu: ty muj hlupacku, vidis co jsi provedla? Ty bohuzel nemas v hlave nic (nutno podotknout, ze jsme vzdelanejsi a mam take lepsi praci), pojd se podivat, co jsi zase provedla - proste neustale ponizovani. Po vsech tech letech mam sebevedomi nula, cim jsem na to hur, tim je na tom manzel lip. Pokud mam jednou za rok dobrou naladu, musim to odtrpet fyzickou praci. Treba me vzbudi v 6 rano a nuti me i dcerku vstat a okamzite jit na prochazku, treba i prsi, do kopce a rychle domu vystehovat sklep. Kazdy den na me rve a potom me objima, jak moc me miluje, to uz se vetsinou klepu. Potom uvarim obed a zacne na me zase rvat, ze je snad logicky, ze budeme jist jinym priborem! A k dceri prohodi: maminka ma spatnou hlavicku, neni na tom dobre. jsem na tom ted opravdu spatne, premyslim navstivit psychologa. Potrebovala jsem se jen vypsat, ahoj Klara