příběh
Se zaujetím jsem si přečetla příspěvky a pomohlo mi to si ujasnit konečně svůj náhled na Vánoce. Letos stojím prvně před úkolem je samostatně připravit svému dítěti a založit tak naší rodinnou tradici. No ano, je to úkol, protože léta jsem žila v tichém protestu proti těmto svátkům znechucená jejich obchodní podobou, z dětství vybavená představou létajícího a dárky přinášejícího Ježíška do svátečně a slavnostně naladěné atmosféry. Jenže společně s Ježíškem vzalo za své i kouzlo a smysl Vánoc a s nimi spojených příprav.
Bavilo mě vyrábět a vymýšlet dárky, ale od jisté doby mi bylo lhostejné, kde svátky strávím a jakou budou mít podobu, přizpůsobím se místním zvyklostem. A většinou mi připadaly prázdné a velmi nudné.
Moje tříapůlleté dítě žije příběhy, vyprávěním. Poprvé samo projevilo zájem mít doma také vánoční stromeček. A tak se obojí spojuje, já začínám neuměle vyprávět příběh o narození, třech králích, co vše se mohlo před dvěma tisíci let stát i jak to bylo dál... lovím v paměti, kupuji papírový vystřihovací Betlém. A v těch obrázcích se spojují příběhy a tradice českého venkova a zimy s příběhem před dvěma tisíci let, kdesi daleko v teplých krajích. Vánoce začínají dávat smysl. I spojení se slunovratem. Oprašuji vánoční CD od skupiny Klíč, Ivy Bittové. K tomu Hradišťan. A pak se také podívám po těch knížkách, co jste tu zmiňovali, vždyť některé z nich jsme doma měli, úplně bych zapomněla, díky. Společně zkusíme vyrobit nějaká přáníčka, ustrojíme stromeček. A necháme vyprávět také babičky a dědečky, ať zavzpomínají. A je úplně jedno, že nebude navařeno a napečeno, nakoupené dárky. Že před zbožím i lidmi přecpaným obchodním domem poskakuje Santa Claus.
Mimochodem někde zmíněné hypersupermarkety přece nejsou něco samo o sobě fungujícího, ale jejich nabídku a vánoční výzdobu přece pro ostatní připravují zaměstnanci - rovněž tátové a mámy od dětí? Nebo snad ne?
A o té víře či nevíře v Ježíška nebo Santa Clause. Myslím, že je to jedno. Pokud v něco věřím, pak to existuje. Zvlášť pro dítě. Vždyť to může být nádherná hra fantazie a můžeme ji hrát společně. Ve vzpomínkách na dětství pak zůstane skutečná představa, dá se přece nakreslit...:-) Hrajeme tolik her JAKO.
Myslím že je důležité být hlavně spolu s rodinou, přáteli, na chvíli se zastavit a třeba vyprávět příběhy.
Znovu se na Vánoce těším a znovu objevuji jejich kouzlo i pro sebe. Za délku a případnou nesrozumitelnost příspěvku se omlouvám...
Odpovědět