Re: Náhodou

Já taky vzpomínám: na mé Vánoce v dětství, dárky byly od rodičů pod stromečkem, koledy se nezpívaly, slovo Ježíš(ek) bylo tabu, o Půlnoční chodí blázni někam, ..... K tomu celý den máma pekla vánočky, dělala večeři, my jsem zdobili stromek, táta zabíjel kapra a do večera se ještě luxovalo, utíral prach, vytíralo,... Večer unavení zasedli k večeři, pod stromečkem z umělé hmoty ve tvaru drátěných štětek na čištění lahví jsme si rozbalili dárky, museli jsme patřičně hlasitě chválit a při tom mamince se nikdy žádný nelíbil a tak "nadělování" skončilo tak, že se rodiče pohádali, protože mámě se dárek od táty nelíbil, nebo jí byl malý nebo velký....... Píšu to zde jako odstrašující příklad. Do dneška máma nemá ráda Vánoce, nesnáší ten shon, ale sama si ho dělá. Já mám Vánoce ráda, ale až teď. Peču s dětmi dlouho předem, po troškách. Všechno s nachystám den před Štědrým dnem a na Štědrý den už není nic na práci, jen máme vlastní tradice např. v podobě dopolední procházky v lese s partou přátel. A samozřejmě všichni "píšeme" tomu pro mě v dětství zakázanému Ježíškovi. I když letos už i ta nejmladší ví, že je to s tím rozdáváním dárků trošku jinak. :-D Ale to kouzlo, které jsem v dětství neměla, to si teď nahrazuji a nenechám si ho vzít.

Tohle vše jsem nemyslela jako kritiku někoho, jen jako zamyšlení. Protože "zbavit" děti pohádky může možná děti v dospělosti mrzet, ale stokrát horší je, když na Vánoce budou vzpomínat jako na vyšilující rodiče a dny plné stresu. Tak Vám všem tady už předem přeji Šťastné a veselé, nejen Vánoce, ale i tu přípravu předtím...