Souhlas, Deniso
..za pohádkové postavičky, Mikuláše, čerta a Ježíška se také přimlouvám. Myslím, že jsem poznala, že Ježíšek neexistuje poté, co jsem náhodou objevila zabalené dárky - a vzala to v pohodě. Strašně jsem milovala to vánoční těšení a vyhlížení u okna, zda ho neuvidím ,,přiletět", pak zvoneček apod. Mikuláš už pro mě patřil k Vánocům, takový předstupeň, jako děcko jsem si užívala ten pohled na mumraj v ulicích a těšila se, až na posteli objevím adventní kalendář + dárečky.
No a vodníci, Mikuláši, čerti a princezny? Moc hezké, už proto, že jsem mívala velkou fantazii..a mezi námi, i jako puberťačky jsme si s kamarádkou říkávaly, že existovat Bradavice, hned tam jdeme..:-)))
To už má holt člověk v povaze..
Odpovědět