naše vánoce

zdá se, že se mi sem nevložily předchozí příspěvky, tak to tady sepíšu ještě jednou a přidám k tomu, jak to máme na vánoce u nás.

Za prvé, že nesnáším Jéžiška, je můj názor na tuto jak někdo řekl "pohádku" - a to snad (doufám!) neznamená, že tu pohádku někomu beru.

Já pečení cukroví a přípravu výzdoby na svátky (i velikonoční) doslova miluju od té doby, co jsem se odstěhovala od našich. Asi si tím malinko připomínám domov, nevím, nechápu, kde se to ve mně najednou vzalo :-). My doma teda velikonoce vůůbec neslavili, byly to "jen" prázdniny, a teď si najednou ráda maluju vajíčka atd. Letos to mám s cukrovím v pohodě, protože jsem momentálně nezaměstnaná a tak už mám něco malilinko napečeno... Loni jsme si pořídili výzdobu v barvě zlaté, letos k tomu chci přidat tmavě fialovou. Hrozně se na to těším. Jinak co se týče uklízení, tak jsme to nikdy nepřeháněli, ono hlavně člověk zjistí, že ať uklidí sebelíp, za dva dny je bordel zase zpátky. Takže klidně vyluxuju, vytřu, ale odtahovat skříně nebo prát záclony nehodlám :-).
Dárky jsme začali nakupovat až teď a zřejmě je budeme mít všechny do konce listopadu. Narvaný krámy taky nesnáším. A ještě poznámka k jedné reakci na můj předchozí příspěvek - to, že jsem ráda, že někdo jiný má z mého dárku radost, je snad NĚCO ÚPLNĚ JINÉHO než nějaká očekávaná vděčnost za dárek, ne?!!! Když jsem napsala, že jsem potěšena radostí těch mnou podarovaných, myslela jsem to asi takto - pod stromečkem leží třeba 50 dárků pro všechny, dotyčný si vytáhne "ten můj" (samozřejmě jaksi vím, že to je dárek ode mně) a já se raduju (pro sebe!!) z toho, jak on má z něj radost. Jde o RADOST Z DÁVÁNÍ, žádnou vděčnost nečekám, protože on se ani nedozví, že to bylo ode mně, a myslím, že to co jsem předtím napsala, tento význam absolutně nemá.