drsná realita

Jo, kéž by se o něco podobného zkusilo u nás. Syn v první třídě chodil do školní jídelny a jednou, když byl nemocný, jsem nosila jídlo domů. Byl to fakt hnus. Vše bylo syntetické, polévka smrděla glutamátem, k dušenému file byla vykeclá nějaká kyselá čalamáda z plechovky, ovocný salát byl ten nejlacinější kompot z Makra, kde se nedal ani určit druh ovoce. Všiměte si na první pohled to vypadá dezky: zeleninová polévka, ryba a ovoce! A další dny to bylo stejně nechutné. Naštěstí jsem doma, tak začal syn jezdit na obědy domů a jednou v týdnu, když má odpoledku, jde s klukama na pizzu.
V podstatě ani nemám nic proti české kuchyni, když je udělaná z kvalitních surovin. Zkrátka, kdyby se chtělo, tak styl vaření změnit jde. Ovšem asi by byl oběd dražší než doposud. Navíc je tak pohodlné vařit z polotovarů a přípravků od Knorru,...
V Reflexu vychází sloupky Hany Michalopulo o vaření- jeden z nich se tuším jmenoval "Proč jíme odpadky" a myslím, že tento název skvěle popisuje stav v mnoha školních jídelnách. Snad přijde změna.